Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ninhursag (také Ninhursaga)

14. 07. 2021
1
4
251
Autor
Aru
Ninhursag (také Ninhursaga) je sumerská bohyně-matka, jedna z nejstarších a nejdůležitějších v mezopotámském panteonu. Je známá jako Matka bohů a Matka lidí, protože se podílela na stvoření božských i smrtelných bytostí a nahradila dřívější Matku bohyni Nammu (známou také jako Namma), jejíž uctívání je doloženo již v dynastii III (2600-2334 př. n. l.) raného dynastického období (2900-2334 př. n. l.). Ninhursag měla v různých mýtech mnoho různých jmen, která dostávala podle své konkrétní role nebo tématu příběhu. Původně byla v Sumeru známá jako Damkina a Damgalnuna, pečující bohyně matka spojená s plodností ve městě Malgum. Jejím manželem/manželem byl Sul-pa-e, menší bůh spojený s podsvětím, s nímž měla tři děti (Asgi, Lisin a Lil). Mnohem častěji je zobrazována jako manželka/manželka Enkiho, boha moudrosti, kromě mnoha jiných atributů.
 
Ninhursag znamená "Paní hory" a pochází z básně Lugale, v níž Ninurta, bůh války a lovu, poráží démona Asaga a jeho kamennou armádu a staví horu z jejich mrtvol. Ninurta věnuje slávu svého vítězství své matce Ninmah ("Velkolepá královna") a přejmenuje ji na Ninhursag. Je známá také jako Nintud/Nintur ("Královna porodních chýší") a pro Akkadijce jako Belet-ili ("Královna bohů"). Mezi její další jména patří Makh, Ninmakh, Mamma, Mama a Aruru. V ikonografii je znázorňována znakem připomínajícím řecký symbol Omega, který je často doprovázen nožem; předpokládá se, že představuje dělohu a čepel používanou k přeříznutí pupeční šňůry, čímž symbolizuje Ninhursaginu roli mateřské bohyně.
 
Poprvé se objevuje v písemných dílech v raně dynastickém období I (asi 2900-2800 př. n. l.), ale fyzické důkazy naznačují, že uctívání postavy bohyně matky se datuje nejméně do roku 4500 př. n. l., do období Ubaid, tedy ještě před příchodem Sumerů do oblasti jižní Mezopotámie. Ninhursag patří mezi nejpravděpodobnější kandidáty na původní postavu "matky země", která se vyvinula z Nammu, protože je spojována s plodností, růstem, transformací, stvořením, těhotenstvím, porodem a výchovou. Další z jejích raných jmen, Ki nebo Kishar, ji označuje jako "matku zemi". Často ji vzývaly matky, neboť se věřilo, že formuje a pečuje o dítě v děloze a poskytuje mu potravu po narození. Ninhursag je jedním ze čtyř stvořitelských božstev v sumerské náboženské víře (spolu s Anuem, Enlilem a Enkim) a je často zmiňována v mnoha nejdůležitějších mezopotámských mýtech.
 
 
Enki a Ninhursag.
 
Sumerský mýtus Enki a Ninhursag vypráví o počátku světa v rajské zahradě zvané Dilmun. Ninhursag, zobrazovaná jako mladá a energická bohyně, se na zimu odebrala k odpočinku po svém podílu na stvoření. Enki, bůh moudrosti, magie a sladké vody, ji tam najde a hluboce se do ní zamiluje. Stráví spolu mnoho nocí a Ninhursag porodí dceru, kterou pojmenují Ninsar ("Paní vegetace"). Ninhursag dítěti požehná hojným růstem a to za devět dní dospěje v ženu. Když přijde jaro, Ninhursag se musí vrátit ke svým povinnostem pečovat o živé bytosti na zemi a opouští Dilmun, ale Enki a Ninsar zůstávají.
 
Enkimu se strašně stýská po Ninhursagovi a jednoho dne uvidí Ninsar, jak se prochází po bažinách, a uvěří, že je ztělesněním Ninhursaga. Svede ji a ona čeká dceru Ninkurru (bohyni horských pastvin). Ninkurra se také za devět dní vyvine v mladou ženu a Enki opět věří, že v dívce vidí svou milovanou Ninhursag.
 
Opouští Ninsar kvůli Ninkurře, kterou svede, a ta mu porodí dceru jménem Uttu ("Tkalkyně vzorů a životních tužeb"). Uttu a Enki jsou spolu nějakou dobu šťastní, ale stejně jako v případě Ninsar a Ninkurry ji Enki přestane milovat, jakmile si uvědomí, že není Ninhursag, opustí ji a vrátí se ke své práci na zemi.
 
Uttu je rozrušená, volá Ninhursag o pomoc a vysvětluje, co se stalo. Ninhursag řekne Uttú, aby z jejího těla smyla Enkiho sémě a pohřbila je v dilmunské zemi. Uttu udělá, co jí řekne, a o devět dní později ze země vyroste osm nových rostlin. V tu chvíli se Enki vrací spolu se svým vezírem Isimudem. Když prochází kolem rostlin, Enki se zastaví, aby se zeptal, co jsou zač, a Isimud utrhne z první a podá ji Enkimu, který ji sní. Dozvídá se, že je to stromová rostlina, a shledává ji tak lahodnou, že Isimud utrhne dalších sedm, které Enki také rychle sní. Ninhursag se vrátí a rozzuří se, že Enki snědl všechny rostliny. Obrátí na něj oko smrti, prokleje ho a odejde z ráje i ze světa.
 
Enki onemocní a umírá, všichni ostatní bohové truchlí, ale nikdo kromě Ninhursag ho nedokáže vyléčit a ona se nedá najít. Objeví se liška, jedno z Ninhursagových zvířat, která ví, kde je, a jde ji přivést zpět. Ninhursag se vrhne k Enkimu, přitáhne si ho k sobě a položí mu hlavu k svojí pochvě. Líbá ho a ptá se ho, kde je jeho bolest, a pokaždé, když jí to řekne, vtáhne bolest do svého těla a porodí další božstvo. Tímto způsobem se zrodí osm božstev, která jsou lidstvu nejpříznivější:
 
Abu - bůh rostlin a růstu
 
Nintulla - pán maganu, vládce mědi a drahých kovů
 
Ninsitu - bohyně léčení a choť Ninazua
 
Ninkasi - bohyně piva
 
Nanshe - bohyně sociální spravedlnosti a věštění
 
Azimua - bohyně léčení a manželka Ningišidy z podsvětí
 
Emšag - vládce Dilmunu a plodnosti
 
Ninti - "Paní žebra", která dává život
 
Enki je uzdraven a lituje své neopatrnosti při pojídání rostlin a lehkomyslnosti při svádění dívek. Ninhursag mu odpustí a oba se vrátí k dílu stvoření.
 
Mýtus představuje Ninhursag jako všemocnou v tom smyslu, že je schopna způsobit smrt jednomu z nejmocnějších bohů a zároveň je jediná, kdo ho může uzdravit. Enki a Ninhursag však byli také uváděni jako základ biblického příběhu o stvoření, který se nachází v knize Genesis. Orientalista Samuel Noah Kramer o tom píše:
 
Snad nejzajímavějším výsledkem naší srovnávací analýzy sumerské básně je vysvětlení, které poskytuje pro jeden z nejzáhadnějších motivů biblického příběhu o ráji, slavnou pasáž popisující stvoření Evy, "matky všeho živého", z Adamova žebra - protože proč zrovna žebro? Proč hebrejský vypravěč považoval za vhodnější zvolit pro stvoření ženy, jejíž jméno Eva podle biblického pojetí znamená přibližně "ta, která činí živé", žebro, a ne jiný tělesný orgán? Důvod se stane zcela jasným, pokud předpokládáme, že v pozadí biblického příběhu o ráji je sumerské literární pozadí, jaké představuje naše dilmunská báseň; v naší sumerské básni je totiž jedním z Enkiho nemocných orgánů žebro. Sumerské slovo pro "žebro" je "ti" (vyslovuje se tee); bohyně stvořená pro léčení Enkiho žebra se proto v sumerštině nazývala Nin-ti "Paní žebra". Sumerské slovo "ti" však znamená také "učinit živým", stejně jako "Paní žebra". V sumerské literatuře se tedy "Paní žebra" začala ztotožňovat s "Paní, která činí živou", a to díky něčemu, co lze označit za slovní hříčku. Právě tato, jedna z nejstarších literárních slovních hříček, byla přenesena a zachována v biblickém příběhu o ráji, i když tam samozřejmě slovní hříčka ztrácí svou platnost, protože hebrejská slova pro "žebro" a "která činí živým" nemají nic společného. (149)
 
Kromě vlivu na pozdější biblický příběh mýtus jasně ukazuje sílu postavy bohyně matky v sumerské víře. Žádný z mužských bohů, kteří se podíleli na stvoření - ani ti nejmocnější, jako Anu nebo Enlil -, nemůže pro uzdravení Enkiho nic udělat; pouze bohyně matka může vytáhnout nemoc a proměnit smrt v život. Ve všech mýtech, které se jí týkají, je Ninhursag spojována se životem a mocí, ale Enki jí přichází konkurovat a nakonec ji ovládnout.
 
 
Enki a Ninmah.
 
V mýtu o Enkim a Ninmah začíná Ninhursag na stejné úrovni jako bůh, ale na konci své postavení ztrácí. Je známo, že ženská božstva v Mezopotámii byla za vlády babylonského krále Chammurapiho (1792-1750 př. n. l.) zastíněna mužskými. Pokud by bylo možné jednoznačně určit, že příběh o Enkim a Ninmah pochází z této doby, pak by mýtus odpovídal celkovému úpadku postavení a rovnoprávnosti bohyň (a žen), které tehdy zažívaly. Žádná pevná datace díla však nebyla stanovena. Jak poznamenává badatel Jeremy Black:
 
Nedostatek čehokoli kromě poměrně obecného historického rámce pro sumerské skladby znamená, že jakýkoli chronologický přístup k literárním otázkám, jako je vývoj žánrů nebo korelace s historickými procesy či událostmi, musí být do značné míry opuštěn. (Reading Sumerian Poetry, 23)
 
Je však možné, že příběh pochází z pozdějšího období mezopotámských dějin, a vzhledem ke ztrátě postavení bohyně v mýtu je nejpravděpodobnější pozdější datum. Ačkoli lze být v pokušení umístit tento příběh před Enkiho a Ninhursag, protože v tomto příběhu je známa pod svým dřívějším jménem, jakékoliv takové tvrzení je neudržitelné. Jména bohyně se měnila od příběhu k příběhu a nejsou žádnou pomůckou při datování konkrétního textu, snad s výjimkou těch, které identifikují Ninhursag jako dřívější Damgalnunu.
 
Příběh začíná scénou, kdy jsou mladší bohové unaveni ze vší své nekonečné dřiny. Jsou nuceni kopat kanály a sklízet úrodu na polích a věnovat se všemožným podřadným pracím, což jim brání ve větší práci nebo jakémkoli odpočinku. Volají na Enkiho, aby jim nějak pomohl, ale Enki, představovaný jako nejvyšší bůh, po námaze při stvoření odpočívá a nechce se probudit. Enkiho matka Nammu uslyší jejich volání, odnese jejich slzy k Enkimu a probudí ho. Enki je z této žádosti rozmrzelý, ale souhlasí s přáním své matky, aby stvořil bytosti, které bohům ulehčí jejich břemeno. Požádá ji, aby ve spolupráci s Ninmah a dalšími bohyněmi plodnosti stvořila lidské bytosti a dala jim život.
 
Jakmile jsou lidé stvořeni, uspořádá Enki velkou oslavnou hostinu. Všichni starší bohové chválí jeho moudrost a mladší bohové jsou zbaveni své práce. Enki a Ninmah spolu sedí u piva a nakonec se docela opijí. Ninmah vyzve Enkiho na jakousi soutěž s tím, že těla lidí - Enkiho návrh - mohou být buď dobrá, nebo špatná, ale jejich osud bude dobrý nebo špatný, což závisí výhradně na její vůli. Enki její výzvu přijímá se slovy: "Ať už se rozhodneš pro jakýkoli osud, dobrý nebo špatný, já ho zlepším."
 
Ninmah stvoří muže, jehož ruce jsou slabé, a Enki mu zlepší život tím, že z něj udělá služebníka krále, protože by nemohl krást. Pak stvoří muže a oslepí ho, ale Enki mu zlepší život tím, že mu dá dar hudby a učiní ho zpěvákem krále. Stejný vzorec pokračuje s tím, že Ninma dává Enkimu stále větší a větší výzvy, které Enki plní. Nakonec stvoří bytost, která nemá ani penis, ani vagínu, ale Enki pro tuto bytost najde místo jako eunuch krále, který na něj bude dohlížet.
 
Ninmah je zklamaná a hodí další hroudu hlíny na zem, ale Enki ji zvedne a pokračuje ve hře a říká jí, jak nyní stvoří bytost a ona musí zlepšit její osud, jak to udělal on. Vytvoří člověka postiženého na všech místech těla a předá ho Ninmah. Ta se ho snaží nakrmit, ale on nemůže jíst, nemůže stát, chodit, mluvit ani nijak fungovat. Říká Enkimu: "Člověk, kterého jsi stvořil, není ani živý, ani mrtvý. Nedokáže se sám o sebe postarat."
 
Enki namítá a poukazuje na to, že mu předložila řadu náročných tvorů a on je všechny dokázal vylepšit. Ninmahova odpověď na to se ztrácí, protože tabulka je v tomto okamžiku rozbitá, ale když příběh pokračuje, Enki je zřejmě vítězem výzvy a dílo končí verši: "Ninmah nemohla soupeřit s velkým pánem Enkim. Otče Enki, tvá chvála je sladká!"
 
Ačkoli v tomto mýtu bohyně ztrácí na postavení, stále byla považována za mocné božstvo, na které se člověk mohl obrátit v těžkých chvílích a spolehnout se na jeho ochranu a vedení. V každém mýtu, básni nebo příběhu, kde se Ninhursag objevuje, je spojena se životem, péčí, stvořením a rolí bohyně matky.
 
 
Ninhursag, Velká matka.
 
Ninhursag se objevuje také v Atrahasis, kde vytváří lidi z hlíny smíchané s tělem, krví a inteligencí jednoho z bohů, který se obětuje pro dobro mnohých. V Atrahasis se také objevuje Enki jako stvořitel lidí, který je vymýšlí jako prostředek, jak zbavit bohy břemene práce. Když Enlil v tomto mýtu vypustí na svět velkou potopu a lidstvo je zničeno, všichni bohové truchlí, ale výslovně je zmíněna Ninhursag, která pláče nad smrtí svých dětí.
 
V některých mýtech, o nichž se předpokládá, že jde o starší díla, je manželkou Anua a spolutvůrkyní světa. V jiných je ztotožňována s Kišarem (známým také jako Ki), matkou zemí. Kramer si všímá, že Ninhursag je uvedena jako poslední ze čtyř stvořitelských božstev, ale že "v dřívějších dobách měla tato bohyně pravděpodobně ještě vyšší postavení a její jméno často předcházelo Enkiho jménu, když byli čtyři bohové uvedeni společně" (122). Ninhursag jako Velká matka předsedala všem, prostým lidem i králům. Byla vnímána především jako ochránkyně žen a dětí, která předsedala početí, těhotenství a porodu, ale mezi bohy zaujímala také vysoké čestné postavení.
 
Učenec E. A. Wallis Budge poznamenává, že "stvořila bohy a kojila krále a její terakotové figurky ji znázorňují, jak kojí dítě na levém prsu" (84). Ve starověké Mezopotámii, stejně jako jinde, byla levá strana považována za ženskou a "temnou", zatímco pravá strana za mužskou a "světlou" (což je pojem známý každému, kdo se v dnešní době seznámil s Reiki). Sochy představující bohyni vždy tak či onak zdůrazňují levou stranu. V příkladu, který uvádí Wallis Budge, je to dítě na levém prsu, ale symbolikou může být také odhalený levý prs, zdvižená levá paže nebo nějaký jiný detail.
 
Ninhursag byla uctívána ve městě Adab a byla také spojována s Kéšem (jak potvrzuje jedno z jejích jmen, Belet-ili z Kéše), nikoli s Kíšem, jak se často nesprávně uvádí. Dále byla po tisíce let uctívána chrámy v Ašúru, Uru, Uruku, Eridu, Mari, Lagaši a mnoha dalších městech po celé Mezopotámii. Kramer poznamenává, že "raní sumerští vládci o sobě rádi říkali, že je 'Ninhursag neustále živí mlékem'. Považovali ji za matku všeho živého, za prvořadou bohyni matku" (122). Lidé uctívali bohyni stejně jako každé jiné mezopotámské božstvo prostřednictvím soukromých rituálů a obětí/darů odevzdávaných chrámu. Neexistovaly chrámové bohoslužby, při nichž by se věřící scházeli k týdenním bohoslužbám, ale mnoho svátků konaných během roku poskytovalo příležitost k veřejnému vyjádření oddanosti.
 
Ve druhém tisíciletí př. n. l., jak již bylo uvedeno, ženská božstva ztratila na svém postavení, protože mužští bohové babylónských Amorejců za vlády Chammurapiho získali přednost. Po Chammurapiho vládě, přibližně od roku 1750 př. n. l., převládala v mezopotámských panteonech mužská božstva a stejné paradigma přetrvávalo i po porážce Amorejců. Nesmírně populární bohyně Inanna/Ištar se stane druhořadou vůči mužským bohům, jako byl asyrský Asur, a mocná bohyně Ereškigal, která vládla podsvětí, dostane mužského chotě (Nergala), který bude vládnout s ní.
 
Časem se levá strana spojená s pojetím bohyně spojila s temnotou a zlem, jak lze vidět ve slově "sinister", které původně latinsky znamenalo "levý", ale začalo označovat "ohrožení", "zlo" a podobné pojmy dávno předtím, než se toto slovo s takovými konotacemi objevilo v pozdní střední angličtině (cca 1375-1425 n. l.). Zvyk nosit snubní prsten na levé ruce vznikl v Římě, aby odháněl zlé síly spojené s levou rukou. Není náhodou, že v hebrejské legendě o Lillith se vzpurná první Adamova žena vynořuje z jeho levého boku, aby později odletěla z ráje se svými démony; postava bohyně a její symboly musely být převráceny a nabity negativními asociacemi, aby mužští bohové dosáhli nadvlády.
 
Ninhursag zažila stejný úpadek jako ostatní bohyně a v době pádu asyrské říše v roce 612 př. n. l. již nebyla uctívána. Její vliv je však považován za významný pro vývoj pozdějších bohyň, neboť byla spojována s Hathor a Isis v Egyptě, Gaiou v Řecku a Kybelé v Anatolii, pozdější Magna Mater v Římě, která přispěje k vývoji postavy Panny Marie.

 

Přeloženo z: worldhistory.org/Ninhursag, pomocí deepl.com/translator

Bibliografie:

    Bertman, S. Handbook to Life in Ancient Mesopotamia. Oxford University Press, 2005.

    Black, J & Green, A. Gods, Demons and Symbols of Ancient Mesopotamia. University of Texas Press, 1992.

    Black, J. Reading Sumerian Poetry. Cornell University Press, 1998.

    Chavalas, M. Women in the Ancient Near East: A Source Book. Routledge, 2013.

    Dalley, S. Myths from Mesopotamia. Oxford University Press, 2009.

    Harris, R. Gender and Aging in Mesopotamia: The Gilgamesh Epic and Other Ancient Literature. University of Oklahoma Press, 2003.

    Kramer, S. N. The Sumerians: Their History, Culture, and Character. University of Chicago Press, 1971.

    Leick, G. The A to Z of Mesopotamia. Scarecrow Press, 2010.

    Wallis Budge, E. A. Babylonian Life and History. Barnes & Noble, 2005.

     


    4 názory

    Aru
    16. 07. 2021
    Dát tip

    já teda žasnu, jak jsi se sem dostal, je to neveřejný text :D

    no ale když je to venku, tak je to venku :))

    myslíš jak přeložili klínové písmo do angličtiny?

    důvod proč jsem přeložil tento text je prostý, jednak Herodotova poznámka, že první po Chaosu byla Gaia, v průběhu přemýšlení mě napadlo, jestli je Gaia původní, nebo má hlubší původ, stejně jako Afrodita/Venuše, přes Ištar k Inanně.

    tento text mi dal opravdu plnou odpověď, navíc poznámky o tom, že levá strana, že není ta špatná, ale že to tak lidé si zařídili pro sebe mě moc nepřekvapilo.

    zajímavé, jak bohové převlékají kabáty, mění jména, ale neodcházejí.

    na druhou stranu, to že tři velká náboženství staví svoji víru na tom, že Židé vykrádali sumerské texty mi vyloudilo přímo úsměv na tváři (v Eposu o Gilgamešovi je zase celá biblická potopa, jen je tam o dost víc bohů a jiná jména a názvy) - onen "bůh otec" je v lepším případě nějaký sumerský bůh, v horším nějaký démon, milující války, kterého někde splašili - ostatně jeho bažení po krvi a násilí je známo i z křestanských časů.

    vůbec se už nedivím, proč Židé jméno toho boha tajili a pak bylo raději "ztraceno," ale to už je rozhodnutí každého věřícího, pod koho ochranu se svěřují


    Hm, zajímal by mne způsob překladu originálů (nevím -bylo to hláskové písmo?)

    Jinak ale nemohu pochopit tak neobvykle nakumulované  množství jmen se slabikami, které by se (dle Kabaly, td.), pokud možno, neměly vůbec vyslovovat (nebo pouze s patřičnou „ochrannou slupkou", aby ..neškodila..)

    ((...)).

    Obdivuji Tě-já bych se takto ..silně výstražně blikajícím tekstem (ano, „ďábelské“ písmeno „samek“ také raději nepoužívám, když nutně nemusím:) ) dlouhodoběji zabýval pouze asi v ..nejkrajnějším  případě:)

    (hrubým způsobem eliminace neblahé tvořivé síly některých slov (tedy v určité tvůrčí vrstvě) je třeba obal, který se v tekstu zapíše pomocí uvozovek (za což třeba právě zde na Písmáku je mi ale opakovaně hubováno:) ) )

    ..

    ..

    Hezký den Ti přeji:)


    Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
    Sdílení
    Nahoru