Láska, kašel a pe**s

Líbí se mi to vcelku. Závěr bych též vynechal viz santi, vnímám ho spíš jako degradaci.

Jinak postřeh:

To by se vlkům

nestalo,

ti štěkat neumí,

to si je naučila

až ty.

Pokud neumí vlci štěkat, nikdo je nic nenaučil. Buď je to nikdo nenaučil a potom to neumí, nebo je to někdo naučil a potom to "neuměli", ale už umí. Ergo - pokud dotyčná v minulosti vlky naučila štěkat - tak by se to vlků stalo a štěkat již umí. 

Takže daná část nemá valnou vnitřní integritu a ta myšlenka - která je dobrá - by zasloužila trochu propracovat.

v tom poetickém čůrku je něco ze znaků Magorovy poezie...a nejen proto se mi líbí...

Jejda... Jako by ti láska tak trochu zapadla mezi ztopořený penis, bicepsy a kosočtverce... Tak možná proto...

Nicméně za báseň tip a.

Působí to na mě jako napěchovaný automatický text. Nehotový, ale zároveň autenticky atraktivní, k čemuž explicitnost patří. Je mi sympatické, že pudovou vrstvu básně povznáší mystický přesah.

Nejlépe si u mě vede úvod, ráda bych se dozvěděla víc o té, která učila vlky... Náhlý aluzivní závěr bych vynechala, ať plnohodnotně vyzní skvělý postřeh Lásku, kašel/ a ztopořený pe**s/ neutajíš. 

Oceňuji, že s vulgaritou zacházíš decentně, ale dumám, zda jsou hvězdičky skutečně nutné. Že by psovité šelmy hrály významnější roli...(?)