Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 430 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+2 neviditelných
Zločin
datum / id22.05.2002 / 52222Vytisknout |
autorrainman
kategoriePovídky
zobrazeno1402x
počet tipů8
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog
Zločin

     Věděl jsem, že je to past.

     Věděl jsem to od chvíle, kdy jsem ji uviděl poprvé. Byla moc dobře zamaskovaná; taky aby ne, když má chránit takový poklad!

     Bylo mi jasné, že musím něco vymyslet. Takovou kořist tu nemůžu  

jen tak nechat, nene, teď  se nedá jít pryč! Zaplašil jsem myšlenky na to, co je správné a co není. V té dnešní džungli kolem se jeden musí

umět ohánět. Koneckonců, živím přece rodinu, tak co. A zabezpečit

rodinu je pro každého chlapa to hlavní, to mi říkal už můj táta.

     Bleskově jsem přemýšlel, jak dál. Času moc nebylo, každou chvíli

mohl přijít hlídač, náhodný chodec, kdokoli. Prozkoumal jsem zabezpečovací mechanismus: vyřadit ho nebylo možné. Ze zkušenosti

vím, že jakmile spustí, je dost hlasitý, aby někoho přivolal. Bane, na to

musím jinak. Ale jak?

     V chodbě za rohem se ozvaly kroky. Teď už byl opravdu nejvyšší čas, nemohl jsem dál přemýšlet. Přiskočil jsem k vyhlídnutému pokladu, pevně ho popadl a vší silou škubnul. Povolil, bohužel až po

chvíli - a ta se mi stala osudnou. Ochranný zámek s rachotem spustil

a uvěznil mě tak dokonale, že jsem se nemohl pohnout.

     Kroky od vedle se přiblížily a já cítil, že můj konec taky. Takhle jsem

si ho nepředstavoval. Zavřel jsem oči a čekal...

    ...vzápětí mě ale vyburcoval pud sebezáchovy. To přece nejde, co

děti...žena...! S posledními zbytky sil jsem se snažil vyškubnout  z pevného sevření. Pravou nohou mi projela bolest - dodnes tam mám

na památku jizvu, podívejte - ale podařilo se mi to!

     Ve stejnou chvíli se otevřely dveře. Vstoupily dva hlasy. Věděl jsem,

že mám jen zlomek sekundy, než mě objeví. Bleskově jsem se rozhlédl. Měl jsem štěstí: kousek ode mne byla větrací šachta. Popadl

jsem svou kořist a skočil dovnitř. Opřel jsem se o zeď a popadal dech.

Tady už na mě nemůžou. Tady jsem v bezpečí...

 

     \"Jéje, sýr je pryč!\"

     \"Nojo, ale jak se to tý potvoře povedlo? Koukej, dyť je to pérko

zaklapnutý!\"

     \"Hele, tady je trochu krve. To ji muselo pěkně scvaknout. A taky

asi pěkně bolet...\"

     \"Potvora jedna, myší!\"

     \"Tak už toho nech. A přej jí to, nejspíš si dost vytrpěla...\"

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     

 

 

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

06.04.2005 00:00:00dát kritice tipTerpsichore
Pěkná - přemýšlím o založení hlodavčího klubu.. Zatím aspoň t a :-)
25.08.2004 00:00:00dát kritice tipMadlen
Dokonalý :o)))
22.04.2004 00:00:00dát kritice tipSimona
Za můj úsměv, děkuji že mohla jsem to číst ;o)*t
03.06.2002 00:00:00dát kritice tipjahudka
Tak to se mi zase po dlouhé době moc líbilo. Vtipné, skvělá a nečekaná pointa. TIP!
25.05.2002 00:00:00dát kritice tipNorek
fakt super

***
23.05.2002 00:00:00dát kritice tiprainman
omluva za ty rozbité řádky, někde po cestě chybička se vloudila
23.05.2002 00:00:00dát kritice tip
moc hezký :o)
23.05.2002 00:00:00dát kritice tipHelča
:)) *
23.05.2002 00:00:00dát kritice tipDeltex
:o) milé *!
22.05.2002 00:00:00dát kritice tipCirilla
:o)))) chichííí
<¤>


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.