Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Moje západy slunce

17. 07. 2021
14
14
551
Autor
zeleda

Pokusím se dohnat svůj, více, než měsíční výpadek. A také reagovat na fůru avíz, která se mi nashromáždila. Nyní vkládám něco, co mne fascinuje již od samého mládí. Tehdy ještě v knihách, později na živo, kdy emoce proudem kolují v těle. Jsou to Západy slunce.

Korfu, letovisko Agios Stephanos. Příjemné zakončení dne na terase kavárny Evinos. Vlevo je moje, bohužel, dnes už nežijící žena.

                                                                              „Ten pozdrav,

až budeš míjet na vlně jiskřící kýžený mys,

buď poselstvím přátelské něhy.“

Stephane Mallarmé

Často jsem na našich cestách po světě přemýšlel, proč člověka tolik láká slunce a moře a jejich neustálá proměna. Ale když jsme večer se ženou sedávali v pobřežních kavárnách u kávy či sklenky vína, nebo jen tak na lavičce někde na pobřeží a dívali se, jak zlatavý kotouč slunce zapadá kamsi za obzor, nebyl na přemýšlení vůbec čas. V tu chvíli člověka zcela pohltí emoce a jen se tiše dívá.

Slunce a moře. Kombinace, která nikdy neomrzí. Věčně lákavá a věčně přitahující člověka svou nekonečnou silou a energií. Moře je krásné v každé denní době. Od brzkého rána až do pozdní noci. Jak slunce stoupá, nebo klesá oblohou, bude se měnit a postupně přelévat i jeho barva. Od jemně purpurové přes zlatavou, sytě modrou až po ohnivě purpurovou na sklonku dne.

Blíží se večer. Slunce pomalu zapadá za pobřežní hřeben hor. Anebo se noří kamsi na obzoru do tmavnoucího moře. Západy slunce nad mořem jsou pokaždé až kýčovitě teatrální. Ať už je to kdekoli. Je to kouzelné divadlo, jehož aktérem je usínající slunce a moře, po kterém se až k pobřeží rozbíhá zlatavý pás světla. Siluety pobřežních stromů či palem postupně černají, potrhaná mračna se zabarvují do červenožluta a celé pobřeží postupně šedne a usíná. Je to nádherné představení, jehož repríza nemůže nikdy zklamat. Nemůže zklamat ty diváky, kteří večer co večer postávají na pobřeží s připravenými fotoaparáty, nebo sedí u sklenky vína v pobřežních kavárnách a jsou připraveni naplno zažít toto představení, při kterém se všechny problémy rozplývají v purpurové záři na obzoru.

Jednoho večera jsme se ženou seděli v malé kavárničce na břehu Porečské Lanterny kousek od majáku, já u Malvazije,  žena u sladoledu, a sledovali jsme slunce, které zapadalo někde na druhé straně moře. Zlatavý sluneční pás se postupně rozeběhl od obzoru až k samému konci poloostrova a já jsem měl při tom docela zvláštní pocity.

Nebyli jsme ale u tohoto představení sami. Na břehu stála dlouhá řada lidí s připravenými fotoaparáty. Čas popošel a zlatavá stopa zapadajícího slunce se postupně zkracovala, aby zamířila tam, kde na druhé straně zálivu leží italské Benátky. Při pohledu na ten dramatický západ slunce jsem si ani nevšiml, že moje sklínka Malvazije je docela prázdná.  V takové příjemné večerní chvíli by byla úplná škoda, nedat si ještě jednu.

Moji další objednávku vína však vyrušil neobvyklý zvuk. Lidé na břehu schovali své aparáty do kapsy a večerem se rozlehl potlesk. Potlesk na otevřené scéně. Jen slunce se už nemohlo uklonit. Pohltil ho věčný koloběh času.

Při tomto krásném představení jsem si uvědomil, že zatímco vlny, běžící odněkud zdáli, se rozplývají a umírají na pobřeží s příjemným a uklidňujícím zvukem příboje, nekonečně věčné moře, které je zrodilo, je v neustálém pohybu, v neustálém neklidu. V neklidu, který však postrádá jakoukoli známku chaosu. V neklidu, který má svůj neměnný řád a který v člověku vyvolává příjemné pocity, bezpečí a klid duše. Vtíravý nepokoj, špatná nálada, problémy, to vše najednou mizí a rozplývá se v šumění vln a vlnění moře.

Rhodos, večerní procházka po pláži

Egypt, letovisko Hurghada

Kouzelná Istrie

Rybáři na Krétě

Luxor, Egypt. Večerní nálada na Nilu

Milenci. Rhodos

Tunis. Západ slunce nad velkým solným jezerem Chott el-Jérid

Dalmácie, letovisko Vodice. Večerní přístav.

 

 


14 názorů

zeleda
22. 07. 2021
Dát tip

Všem vám moc děkuji. Nemám teď na Písmáka moc času, protože dělám příteli knihu. Ale budu zase pokračovat. 


K3
20. 07. 2021
Dát tip

Slyšet spontánní potlesk takovému přírodnímu diadlu musel být ohromný zážitek. Při své představivosti jsem si to užil i já zde na P.


Honzo, Tvé povídání jsem si nechala na konec mého dnešního písmákového brouzdání a musím říct, že to byla nádherná, milá tečka přímo při západu slunce, která právě teď vidím i s červánky, jak se stačí za domy... 

Při čtení Tvého fejetonu jsem si vzpomněla na ty časy u moře, kdy mi foukal do vlasů vítr a já se jen dívala na západ. Díky, že si mi to celé připomněl, protože je čas létaa slunce si přece zaslouží potlesk i na dálku! Pěkný večer a vykoukni z okna, možná ho taky uvidíš zapadat :) 


Alegna
17. 07. 2021
Dát tip

krásně zachycené slovně i fotoaparátem


Slunce je veliký básník, jak už kdysi napsal jistý J.W.


Gora
17. 07. 2021
Dát tip

Ráda jsem prohlédla snímky a početla, díky za moc milý fejeton, Honzo.

Na břehu Atlantiku byly krásné východy slunce, odliv sahá hluboko do oceánu a za svítání tam jezdily traktory a čistily pláže od chaluh:-)


Janina6
17. 07. 2021
Dát tip

Jo, tváří v tvář moři si člověk připadá tak nějak blíž tomu, co je v životě důležité...


zeleda
17. 07. 2021
Dát tip

Janino, když jsou takové chvíle s někým blízkým po boku, jsou dvojnásob krásné. Na chorvatské Istrii jsem byl svědkem krásné chvíle. Se ženou jsme pozorovali mladý pár, sedící na zídce poblíž moře. Vedle sebe měli lahev vína a dvě sklenky. Když slunce zapadlo za obzor, připili si a políbili se. Bylo to kouzelné. 


Janina6
17. 07. 2021
Dát tip zeleda

To měl někdo z turistů zajímavý nápad, zatleskat zapadajícímu slunci.

Popsal jsi to pěkně, taky jsem zavzpomínala... A musím říct, že západ slunce může být kouzelný i v našich krajích. Dojal mě třeba jeden krásně barevný, při kterém se slunce skutálelo za kukuřičné pole... Když je s kým takovou chvíli sdílet, je to o to větší zážitek.


zeleda
17. 07. 2021
Dát tip

Jano, děkuji, vím, že jsi citlivá duše a že takové scény na tebe působí. 

Renáto, mám někde i západy slunce na horách, ale není jich tolik. Kdysi dávno, v roce 1961, jsme večer lezli s průvodcem po řetezech z Brnčalové chaty v Tatrách na Baraní rohy a nahoře sledovali západ slunce nad Studenovodskou dolinou. Byl to úžasný zážitek.


bixley
17. 07. 2021
Dát tip Janina6, zeleda

Ano, krásně jsi to popsal, zapadající slunce a moře zaslouží potlesk.

Já mám na slunce, tentokrát vycházející, nádhernou vzpomínku. Bylo to v Turecku, na vysokých skalách Nemrut Dagi,vstávali jsme ještě za tmy a jeli na místo. Vyházející slunce a skály, to taky nemělo chybu.


vesuvanka
17. 07. 2021
Dát tip zeleda

Honzo, moc dobře se mně četlo Tvoje poetické vyznání západům slunce nad mořem a děkuji i za pěkné fotky. Na fotce "Milenci, Rhodos" mě zaujala i silueta hor - možná pobřeží Turecka nebo některých ostrovů poblíž Turecka (nebyla jsem tam, ale soudím tak podle polohy Rhodosu). Západy slunce jsou nádherné. Ve filmu o ostrově Santorini jsem viděla turisty, kteří čekali na západ slunce, a když přišla ta pravá chvilka, vše zrůžovělo včetně bílých zdí hotelů, kostelů a dalších budov, poté se růžové tóny postupně měnily do tmavě fialových. Turisté fotografovali a filmovali.  Byl to působivý zážitek, i když jen z filmu. Moře, jeho barvy a šumění to je kapitola sama pro sebe. V roce 1982 jsme měli v Bulharsku možnost pozorovat i rozbouřené moře. TIP a těším se na Tvé další zážitky z cest :-))).

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru