Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 453 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Život a dílo hudebního skladatele Zdeňka Všetičky
datum / id19.07.2021 / 522267Vytisknout |
autorKvětoň Zahájský
kategorieFejetonyDalší dílo autora
témaHumorné
zobrazeno228x
počet tipů16
v oblíbených0x
do výběru zařadilGora,
Prolog

 


Dnes je tomu přesně rok, co byl Zdeněk Všetička, fenomenální baskytarista, renesanční člověk a skvělý kamarád, povolán do té nejlepší kapely, tam nahoře. Jako hráč dokázal pozvednout celou scénu, jako učitel pomohl nespočtu mladých muzikantů, jako přítel byl k nezaplacení a jako vtipálek naprosto zničující.


Život a dílo hudebního skladatele Zdeňka Všetičky

 

Pomineme-li léta žákovská a učednická, ve kterých se příliš nelišil od Mozarta, Bacha, Beethovena a jiných průměrných studentů umění, skutečné ostruhy získal až jako nájemný interpret pokleslých žánrů u německo-rakouské kapely, hrající na amerických výletních lodích pro ruské pasažéry. Poté, co nesmazatelně otiskl svoji stopu v rozbouřených vodách Atlantiku, mohl s úspěchem přenést své kulturně sado-masochistické zkušenosti na pevninu.

Skladatel na uměleckém nebi září od počátku druhé poloviny minulého století. Již za svého života se stává jedním z největších evropských tvůrců a interpretů barokní a renesanční hudby pro basu a buben, dnes degradované do tanečního stylu Bass & Drum.

Všetičkovo postavení v dějinách hudby (a možná kultury vůbec) je unikátní tím, že se jedná o jednoho z mála umělců, kterým se daří ve svém díle jednoznačně vyjádřit a na posluchače dokonale přenést pocit lidského utrpení. „Každý umělecký prožitek musí bolet!“ prohlašuje nekompromisně a s koniášovskou umanutostí zapaluje první vatry osvětlující šero žánrově zkostnatělé a umělecky impotentní soudobé hudby. Jeho pojetí principiální konfuze má své kořeny v autorově překotném studiu nových směrů a jejich počáteční neutříděnosti. Zdánlivě prosté kompozice od počátku kladou vysoké nároky na posluchačův intelekt a při poslechu vyžadují zvláštní koncentraci a jisté sebezapření. Úmyslně se v tvorbě vyhýbá instrumentální hudbě, protože záhy seznává, že zpěv za jistých okolností rovněž může vyvolat stres. Následuje žeň aktivit, nejčastěji v podobě zakládání a rozpouštění uměleckých sdružení a skupin.

Z. V. v té době skládá již ve volné atonalitě pod vlivem expresionismu a souběžně promýšlí nový kompoziční systém pod vlivem skotského, irského, francouzského a ruského ethanolu. Dává vzniklé multikultiseriální technice střízlivý pracovní název Cocakafokakofonie. Tento (k ostatním reprodukčním umělcům bezohledně zákeřný) styl je osobitou směsí groovy jazzu, psychedelic rocku a polynéského folklóru; směsí vyšperkovanou technickou vynalézavostí za hranicemi imaginace běžného smrtelníka. Málokdo posunuje mantinely možného tak, jako Z. V., a to v podstatě díky tomu, že obecně platná omezení baskytary jako nástroje nebere příliš v úvahu a pohlíží na ni tak trochu jako na abstraktní generátor hluku. Nastavenému modu pochopitelně odpovídá i umělcova nevídaná technika hry. Mistrovo kvantově percussivní pizzicato, kdy poklepem rozeznívá všechny struny všemi prsty obouruč, se nejvýrazněji projevuje v jeho nezapomenutelné Kantátě na dětskou úplavici (pozn. Sereszova hudební cena za rok 2017) a v bitonální burlesce Schrödingerova kočka.

Záliba ve vytváření mohutného přívalu neurvale brutálních zvukových mas vede mistra k experimentům s elektronikou, které by se eufemisticky daly nazvat výstředními. Bez vražedně silné ozvučovací aparatury, nášlapných zvukových efektů a baterie reproduktorů hromadného ničení by neslavily svůj triumf takové opusy, jako věhlasný Útok Huronů na šrotovací linku nebo hudební miniaturka Triumfální vjezd bitevního škuneru Bismarck a parní lokomotivy 498.1 Albatros na letiště Václava Havla. Tato skladbička, která ve skutečnosti trvala pouhých třicet osm vteřin, se mnohým posluchačům vryla do paměti natolik, že až do konce života žádnou další Zdeňkovu skladbu slyšet nechtěli.

Následujícím odvážným krokem je jeho dělení hudebních struktur na struktury v čase a struktury mimo čas. Nedosti na tom, Z. V. se záhy vydává i mimo prostor. Využívá prvky aleatoriky, kde ovšem místo skladby pomocí házení hracích kostek, háže vidle přímo do notové osnovy, či přesně definovaného indeterminismu s mnoha nečekanými změnami rytmu, tempa a především hlasitosti. Lyrická balada Totální destrukce větrného mlýna větry Dona Quijota, která poprvé (a naposledy) zazněla v dnes již zaniklém klubu Apollo 13, samozřejmě vyvolala skandál, stejně jako klasická dvanáctka Samohonky-tonky blues, ragtime Marie Haracurie-Sklodowská, punkový ploužák Meresjevova cesta a mnoho dalších skladeb.

Svoji odvážnou vizi dotáhl tak daleko, že evropská organizace Society of Otorhinolaryngology and Phoniatry důrazně nedoporučuje návštěvu mistrových vystoupení, přestože Z. V. od veřejného provozování některých skladeb dobrovolně upustil. Zjistil totiž, že jimi porušuje mezinárodní úmluvu z roku 1980 „O zákazu či omezení použití některých zbraní, které mohou způsobovat nadměrné útrapy“ známou jako Ženevská konvence.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

31.07.2021 11:06:35dát kritice tipJamardi

Tip za mystifikaci. Přehlédla jsem humorné a získala dojem, že ač autor neměl mistra rád, on opravdu žil. :)

30.07.2021 23:51:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky...

30.07.2021 23:45:06dát kritice tipKvětoň Zahájský

Ale ovšem, beze všeho.

30.07.2021 13:06:11dát kritice tipPróza_měsíce

Mohli bychom nominovat do PM, Květoni?

22.07.2021 08:29:51dát kritice tipProsecký

Všetička byl můj pediatr. 

20.07.2021 09:58:573 tipů dát kritice tipKvětoň Zahájský

Ano, přátelé, deska na poslední chvíli spařila světlo světa a je unikátní v mnoha směrech. V prvé řadě stála kapelu mnoho sil, moře času a neuvěřitelnou hromadu peněz. Ovšem, jak se dalo očekávat, svým zrodem definovala zcela nový hudební žánr – progresivní retro.

Už na první poslech je znát, že se opusy Joy Bandu liší od běžné hudební konfekce. Jakkoli převaha amatérských hudebníků přistupuje k umění vážně, s úctou a pokorou, Joy Band si dělá z muziky prdel. Ovšem prdel na vysoké úrovni.

Hudba, která se některým posluchačům zdá místy nerytmická, jiným zas nepřiměřeně členitá a všem bez rozdílu mimořádně hlasitá, je ve skutečnosti mnohem lepší, než by se dalo soudit z jejího poslechu. Skladby se vyznačují mnohovrstevnatým a imaginativním zvukem, pulsují mezi meditativními a minimalistickými polohami, hemží se hypnoticky naléhavými a eruptivními pasážemi a provokují lehce dobrodružným duchem mírné improvizace v mezích hudebních zákonů. V každé kompozici je navíc důmyslně ukrytý nějaký hudební žert, kterého si necvičené ucho žel často nepovšimne, avšak najdou se tu a tam znalci, kteří neomylně zpozorují, že se stali svědky převratné hudební události.

Pravdou však zůstává, že se jedná o hudbu, která klade na posluchače vysoké nároky a pro rozpoznání pravých kvalit vyžaduje opakovaný poslech. Není tedy divu, že se Joy Band rozhodl uložit do českého hudebního babyboxu své první CD dítě jménem Dance at your own risk (Tanec na vlastní nebezpečí).

Více informací zde:

https://bandzone.cz/_96812?at=gallery

19.07.2021 22:16:20dát kritice tipTej

Skvěle napsáno, ironicky, humorně...to mám ráda.

19.07.2021 19:15:55dát kritice tipbixley
redaktor prózy

To jsou věci! Jak mi mohl tak tak úžasný autor uniknout? A to jsem na youtube pečená vařená... 

19.07.2021 19:06:41dát kritice tipEvženie Brambůrková

Nějaký pěkný koncert by se hodil. Nejlépe pak ten ,,škuner s lokomotivou na letišti VH". To bych moc chtěla. CD už vyšla?

19.07.2021 15:06:13dát kritice tipJanina6

Skvostné :-)

19.07.2021 14:53:35dát kritice tipHamar

Důstojné rozloučení! Mistr by měl jistě radost!

19.07.2021 10:49:271 tipů dát kritice tipAlegna

škoda, že nejsem obklopena takovými kamarády včetně tebe, člověk by jistě něco málo nasák´ :)

18.07.2021 00:42:584 tipů dát kritice tipKvětoň Zahájský

Tento medajlonek jsem napsal ještě za mistrova života a mistr sám na něm provedl drobné úpravy. Jinak, byv převelikým recesistou, s celkovým zněním souhlasil. Že opravdu žil a tvořil, lze dohledat například zde: https://bandzone.cz/_96812

17.07.2021 23:04:052 tipů dát kritice tipannnie

Taky jsem nevěřila, teď už věřím. Škoda ho. Nicméně tvůj text je mu vskutku důstojným pomníkem :)

17.07.2021 22:48:42dát kritice tipaleš-novák

Bravo, mistře!

17.07.2021 21:06:222 tipů dát kritice tip8hanka

priznávam, nechcelo sa mi veriť že by niekto taký skutočne existoval a tak som overovala a ajhľa, je to tak...aj oznam kapely o jeho skone som našla aj ukážku ich diela, musím uznanlivo povedať, že iné piesne mi ničia sluch oveľa viac...

dostala som chuť na lyrickú baladu, klasickú dvanástku aj punkový ploužák, žiaľ, nenašla som ich...

a tak  mi ostáva len pochybovať, že "Každý umělecký prožitek musí bolet!" hlavne, keď ho nemôžem naplno overiť...

a je mi úprimne ľúto, že taký bard už zabáva celkom inú spoločnosť...

Asi je zbytočné písať, že Tvoja recenzia je opäť excelentná a moje obzory rozšírila do...iných dimenzií...

 

17.07.2021 20:56:441 tipů dát kritice tipKočkodan

 

Když si představím místo Zdeňka Všetičky Járu Cimrmana, tak hned slyším například Miloně u pultíku v semináři...

 

Nevím, jak dalece překvapil paní Curie objev Radia či Polonia, ale mne nepřekvapuje ani trochu, že i tohle tvoje dílko bylo velmi vtipné.

17.07.2021 20:21:453 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ploužák Meresjevova cesta musí být opravdu Haracurie:-))... dobré, Květoni!!

17.07.2021 20:12:261 tipů dát kritice tipAru

:D

čest památce mistra! naštěstí jsem ho neslyšel, či jaká škoda že jsem neohluch, dokud bylo nad čím :D:D



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor