Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Úvod do ústavního života a vzdělání

20. 07. 2021
8
8
463
Autor
Kristule

Pocházím z Děčína. Když jsem měla nastoupit na první stupeň, inkluze a ani školy pro děti se speciálními potřebami v mém rodném městě neexistovaly. Rodiče mě museli proto dát do ústavu v Liberci. Pro obě strany to bylo těžké rozhodnutí, protože mi bylo sedm. Při nástupu jsem já i moje máma brečely. Po sedmi letech péče rodičů jsem si musela zvyknout, že se o mě nestarají oni, ale někdo jiný. Ústav má svůj režim-o pracovních dnech se vstávalo v šest, snídaně v sedm, oběd byl podle školního rozvrhu. Musela jsem si zvykat fungovat v kolektivu. Taky si říkat o všechno, že potřebuju udělat úkoly, potřebuju vykonat potřebu atd. Co kdy budu dělat bylo předem daný.

Potom jsem trochu povyrostla a máma začala chodit do práce. Pracovala krátký a dlouhý týden, tudíž jsem nemohla jezdit domů každý pátek. Vzhledem k situace doma, musela máma přistoupit na změnu mého pobytu v ústavu, z týdenního na celoroční. To ovšem neznamenalo, že by si mě nebrala domů. Brala mě vždy, když měla volný víkend a přes prázdniny.

V Liberci jsem byla čtrnáct let. Devět ze čtrnácti let jsem strávila na základní škole. Potom jsem dělala přijímačky na střední školu. Chtěla jsem nastoupit na obchodní školu, jenomže mi napsali, že tam nemají asistenci. Musela jsem proto nastoupit na praktickou školu, která měla pronajaté prostory v rámci ústavu. Moc se mi tam nelíbilo, ne kvůli lidem, ale kvůli praktickým činnostem, do kterých jsem se nemohla zapojovat. Úplně všechno jsem se musela učit pouze teoreticky kvůli svému tělesnému handicapu. Takže když bylo šití, četla jsem si knížku, nebo jsem koukala na moje spolužáky. To samé probíhalo u vaření. Tam jsem ale mohla alespoň ochutnávat. K závěrečným zkouškám jsem nebyla připuštěna. Nikoho nezajímalo, že jsem věděla, jak se šije jaký steh. Zajímalo je pouze to, že ho nejsem schopná sama ušít. Stejný scénář probíhal i u vaření.

Po dvou letech, co jsem "ukončila" praktickou školu, jsem byla přijata na obchodní školu. Tam se mi moc líbilo. Byla jsem vděčná za to, že tam můžu studovat. Měla jsem skvělé spolužáky a učení mě bavilo. Díky skvělé třídní učitelce jsem úspěšně složila závěrečné zkoušky a dokončila tak obchodní školu. 

 

8 názorů

Kristule
25. 07. 2021
Dát tip

Jsem ráda že vás moje články baví. 

Já vařím furt ale s tím šitím nevím jestli bych dokázala ještě poradit co se týče jaké máme druhy stehů a jak šijou. Ale co se týče strojů a látek, tak to bych dala dohromady. 


bixley
24. 07. 2021
Dát tip

To jsi dobrá, žes to všechno zvládla, devítiletku bez rodičů a potom obchodní školu. A navíc můžeš poradit se šitím a vařením... 


Janina6
21. 07. 2021
Dát tip

Jsem ráda, že tvé zápisky můžu číst. Když o handicapu vypráví někdo takhle z osobní zkušenosti, snad mám šanci takový život líp pochopit. Těším se na pokračování. (A obdivuju tě...)


Abakus
20. 07. 2021
Dát tip

uf, som rada, že som týmto nemusela prejsť a  to som si sťažovala na obyčajnú ZŠ a gympeľ. V tykýchto prípadoch pochopím, že som na tom veľmi dobre.

Super, že toto je pohľad z druhej strany.

S ústavným systémom som sa  stretla raz ako návšetvník so skautmi a  druhý raz, to už bolo horšie - domov dôchodcov. Tam už tí ľudia nemajú kam ujsť ani len cez víkend.


trošku viac do pocitov by som rada nahliadla...čo ti dala, čo ti vzala ústavní péče...je podľa teba lepšie byť doma a integrovaná, alebo v kolektíve seberovných


vesuvanka
20. 07. 2021
Dát tip

Kristýno, obdivuji Tvoji silnou vůli a to, co jsi dokázala. Ráda si přečtu pokračování. 


Poznat tvůj náhlad je pro mne velmi zajímavá zkušenost. Celý život potkávám různé lidi s různými speciálními potřebami, ale neradi o tom mluví. Ráda budu číst dál.


Kristule, pekne píšeš o sebe ... možno budeš pokračovať, to by bolo fajn


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru