Můza

Jedno letní pobláznění :-)

Trocha poezie do eteru:

 

Zjevila se jak blesk z nebe,

ještě teď mne z toho zebe,

měla kolo, batoh, dlouhé vlasy

a k tomu auru vnitřní krásy.

 

Byla plachá, trochu smutná,

možná že se jenom stydí,

přemýšlel jsem jakpak chutná

a proč se vlastně bojí lidí.

 

Řekla že chce obejmout

a pevně stisknout v náruči,

že tak možná zapomene

a znovu srdci poručí.

 

A tak jsem ji držel,

dlouze ze všech sil,

abych její srdce

jednou provždy vyléčil.

 

Pak smáli jsme se celý víkend,

putovali krajinou,

koupali se ve vodě

a já nemyslel na jinou.

 

Večerní masáž nám rozvolnila těla,

ještě teď cítím, jak krásně se chvěla,

rukama jsem hýčkal všechny její záhyby

a nepřipouštěl vůbec žádné pochyby.

 

Jenže přijde ranní probuzení

a šmahem zmizí noční okouzlení,

ještě něco slov a spěchá na vlak

a na srdci jen slano a černý povlak.

 

Asi už jí neuvidím,

má s životem jiné plány,

tak ji alespoň takto přeji,

ať jsou láskou promotány.

---