Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tyhle verše mají jedno jméno ...

21. 07. 2021
1
0
155
Autor
Martyska

Tyhle verše mají jedno jméno ...

On byl zvyklý skočit do víru lásky, vášně,

já zvyklá to sdílet, objímat ho něžně, pevně.

Já milovala ho, předtím, teď i nyní,

bylo to tak krásně intenzivní.

Lásku, kterou jsem prožívala a dávala, on teď nemůže najít,

ztratil svou cestu, neví, co chce, co dál se má dít, kam jít.

Říkal miluji tě, nikomu tě nedám,

protože si přeju, abys tu byla pro mě.

Všechno bylo skvělé, měla jsem cenu zlata,

ale všechno bylo lživé, deprese se rozběhla,

ta sms srazila mě jak hurikán,

zbořil se mi svět, vnitřní klid byl ten tam.

Moje srdce bylo zničeno, snažila jsem se to zvládnout,

ale city se bouřily, unášel mě smutku, stesku proud.

Neví, jaké to bylo, vídat ho každý den, nemoct se ho dotknout.

Pak svitl mi plamínkem naděje, že by se možná chtěl vrátit,

ale bylo to jen takové přemýšlení, mámení, chtěl se kamarádit.

 

A tohle už nepřicházelo ...

V poslední době jsi spala s duchem,

moje nálada byla dole a zas nahoře,

dříve jsme jeden pro druhého měli cenu zlata, všechno bylo skvělé,

teď spolu sotva promluvíme, jsem zmatenej, nevím, co se děje ...

Potřebuji si všechno vyjasnit, asi ti ublížím,

promiň, zlato, ale nemůžu jinak, odcházím.

To byla má slova, ale začínám si uvědomovat,

že to jsem nechtěl, že jsem ztratil někoho, kdo mě měl rád.

Vím, tvé srdce je zničeno, ale já chci tě moc, chci tě zpátky,

snažím se, miláčku, snažím se, ale je to jak rozbíjet hory.

Ale pořád lezu a doufám, že se věci změní,

obloha se zbarví do šeda a déšť všechno špatné odplaví.

Každý tvůj polibek, každý tvůj dotyk mi chybí,

když tě vidím a ty se ke mně nemáš, uvnitř mě to bolí.

Tolik si přeju, ať mi věříš, vážně ti chci dát, co si zasloužíš.

Snažím se, chci, aby to mezi námi bylo takový jako ještě nikdy.

Ty jsi hodná, klidná a já jsem tím plamenem,

spolu jsme jedno, bylo to všechno tak nádherné.

Pořád lezu a doufám, že se věci změní,

pořád lezu, snažím se, sotva se držím.

Musím to dát dohromady, přes ty kopce šplhám nahoru,

protože tys ukázala mi lásku a já jsem v ní, to pohání mě kupředu.

Tak už přijď a za ruku mě chytni,

obejmi mě a pevně drž, láskou svou mě k sobě táhni,

lásko, miluju tě, věř mi a bude to zas krásně intenzivní.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru