Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

TD - Přátelství
datum / id24.07.2021 / 522436Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno424x
počet tipů21
v oblíbených2x
Prolog

MIMO SOUTĚŽ

TD - Přátelství

Průvodčí prošel a prodíral se dál. Dívky se za ním letmo ohlédly a hned otevřely okénko .

Lány zralého obilí, tajemné přítmí tunelu, les. Hukot znemožnil konverzaci, ale nebylo třeba hovořit, jen se opatrně nadechovat peprného povětří tam venku a kochat se.  Občas pohlédnout jedna na druhou a úsměvem stvrdit – prima výlet z pohraničí na Moravěnku, Moravu!

Jehličí a mech přesycené sluncem. Vysílalo do ovzduší voňavé signály o letním dni. Odér jako nejvybranější Fáčka od táty, propašovaná přes hranici s Maďarskem, napadlo Moniku. Nezná lepší parfém.

Přes všechnu pohodu a  mírnou cestovní horečku svraštila obočí. Na tuzexové triko polité pomerančovým džusem se přece nedá jen tak zapomenout. Bude nejspíš zničené. Zásadně nenosila žádné „hadry“. Táta, autobusák, jezdil na zájezdy a občas dceru podaroval bony na nákup luxusnějších věcí.

Je zvyklá být středem pozornosti nejen pro neokoukané oblečení. Kluci se na ni lepili snad odjakživa a ona v póze světačky začala občas popíjet, kouřit, vrchovatě užívat šarmu v těch několika diskotékách na „odpoledních čajích,“ které byly v oněch časech a v jejich městě k dispozici.

Irma na druhé straně okénka postřehla, jak se Monča náhle zakabonila. Zas ta její náladovost, nic nového!

Ostatně, samotná  Irma se divila, že Monika stála o její přátelství. Rozdíly mezi nimi bily do očí. Ona, nenalíčená holka v obyčejných kalhotách a pletených vestách od mámy, jedničkářka. Monča, které občas z legrace říká Hurvínku, věčná průšvihářka, je přece krásná holka, co bere všechno na lehkou váhu. Na praxi ve špitále spolu měly dost často službu a byla možnost se poznat líp než za tři a půl roku ve škole.

Nejen že spolu „probraly živé mrtvé,“  hlavně na nočních, ale objevily podobný smysl pro humor. Smály se stejným věcem, a že jich bylo! Aniž by to některou z nich předtím kdy napadlo, začaly spolu kamarádit.

Monika kývla na pobyt v malé moravské vesničce. Jen na tři dny, pak jim začíná skutečný, tedy pracovní život a kdo ví, zda se ještě sejdou. Po prázdninách mají nastoupit každá docela jinam.

 

Mrňavá ves s poetickým názvem Buková se před nimi vyloupla z doliny jako pecka z letního ovoce. Irma si nebyla úplně jistá, který domek patří příbuzným, ale hned u branky spatřila obrovský keř čajových růží, na ty je teta odbornice!

Děvčata sundala batožiny, zaklepala a vešla dovnitř.

Na sporáku bublala polévka, ze které čouhaly černé slepičí pařáty. Pro samé krámy nebylo kam si sednout. Milovníka sladkostí by snad se vzhledem místnosti smířily plechy čerstvě napečených meruňkových a rybízových koláčů s drobenkou. Byly všude, kam se dívky podívaly. A ta vůně!

„Jsme tady správně, Hurvínku,“ pronesla poněkud rozpačitě Irma.

Hromada přírodního lýka byla jen chabě ukrytá za dveřmi, na linoleu vedle ní se skvěly již hotové slamáky pro muže i ženy.

„Co je to, Iri?“ ukázala Monika na improvizovanou podlahovou dílnu. Koutky jí zacukaly. „Nevypadá to, že by nás tady vítali s fanglemi – anebo vůbec, že by čekali jakoukoli návštěvu. Zato pokrývek hlavy nespočet!“

„Toho si nevšímej, teta nikdy nechodila do práce, dělá z domova, no, je trochu bordelářka, ale srdce má ze zlata - to jsem ti ještě neřekla?“

Monika zavrtěla hlavou a hned si na ni posadila elegantní klobouk s širokou krempou a červenou stuhou. Irmě podala pánský ve stylu ala zahradník. Podívaly se na sebe a vyprskly smíchy.

„Vůbec, proč bych měla něco říkat předem, věděla jsem, že ty to přežiješ,“ řekla Irma, když se trochu uklidnily, ale to už mezi futry stála korpulentní teta v puntíkaté šatovce.

Tsunami mohutné hrudi, srdečného přivítání, vyptávání a brebentění nebralo konce.

„Teto, co kdyby vás někdo vykradl, když se tu nezamyká?“

„Děvčico, a co by zloději vzali? Koláče nebo klobóky, nic jiného tady néni,“ rozesmála se teta. „Byla jsem poplkat se sósedkó. S tim mym chlapem toho moc nenamluvime, celý večery si přihybá v krčmě a doma potom enem chrápe, ráno do práce a furt dokola,“ stěžovala si „na stréca“. 

Irma si z dětství pamatovala jeho dobráckou kulatou tvář, a když pro něj se sestřenkou chodívaly do hospody, pokaždé jim poručil sodovku. Nikdy se však nezvedl ze židle, aby odešel s dětmi domů. Na to byl příliš hrdý. Teta věděla, že neposlechne, ale vždy vzkazovala a nařizovala, aby před kumpány musel vyslechnout její litánie.

„Spat budete ve svátečním pokoji. A honem, převlikat, za rybníkem se dnes  hopékajó makrele,“ odhrnula záclonu.

Skutečně. Na plácku u hasičské nádrže už to žilo. Irma zahlédla svoji sestřenici Danu. S nějakým mládencem obsluhovala rošt, pod kterým žhnulo dřevěné uhlí.

„Ahoj, sestřenko, hele, vzala jsem sebou kámošku, nevadí?“ pozdravila svoji nejmilejší sestřenku Irma.

„Vítej, Irmo, ahoj, Moniko, těšila jsem se na vás!  Za chvíli budou ty makrely. Najíme se a pokračujeme dál – k táboráku!“

Něco tak skvěle připraveného jako ryby, venku opékané, Monika ani Irma nikdy neochutnaly.

Vesničané seděli na lavičkách, besedovali. Ryby voněly jako mana nebeská. Mládež se postupně kamsi vytrácela.

„Mami, neboj,  dom přijdeme v pořádku,“ pošeptala Dana tetě. Přes všechny hovory se sousedy sledovala dceru a obě dívky ostřížím zrakem.

„To bych prosila, a včas!“ zahrozila prstem.

Dana vedla děvčata kolem třešňového sadu. Vstoupily pěšinou do hustého lesíka, který je pohltil. Občas vzhlédly. Narůžovělý měsíc krášlil stromům jejich špice. Mezi kmeny poletovala hejna komárů.

„Honem k táboráko, než nás sežeró komařiska,“ podotkla Dana „po horácke“.

Mýtina s kamenným ložem a ohýnkem tak akorát velkým osvobodila měsíc od vršků smrků.  Dokonale ozářil partičku výrostků z několika sousedních vesnic.

„Děcka, tohle jsou Irma a Monika z Chebu,“ představila Dana dívky. Přisedly na klády kolem ohniště.

„Vítajtě, holky, mně říkají Vlk.“ 

Vysoký urostlý mladík si navyklým gestem zastrčil dlouhé vlasy za pravé ucho a už naléval vínko do dvou plastových kelímků.

„Dáte si víno? A co buřta?“

Další mládenec napíchnul na prut špekáček a hned začal opékat.

„Hele, ten blonďák je podobnej Schelingerovi,“ pošeptala Irma kamarádce.

„Jo, je to Jura, je vyučenej traktoristou a mají domek na vršku za hospodó,“ zaslechla Dana, o kom je řeč. „Vlk je z Protivanova. Když se chodijó pouti, nikdy nechybí. Ministruje v kostele.“

Ministruje? Co je to, napadlo Moniku.  Asi to bude nějakej farář nebo co. Škoda.

Pozorovala Vlka, jak šikovně nakrojil nožíkem uzeninu a začal opékat. Pohled soustředil jen na činnost nad plameny. Z profilu má naznačený orlí nos a snědší pleť, ale možná se to teď v noci jen zdá, všimla si Monika.

Podal jí tácek. Usednul na pařez proti kládám. Někdo hrál na kytaru. Odhadem tu bylo tak patnáct mladých a výborně se bavili.

Irma si něco vyprávěla se sestřenkou. Možná o "Jurovi Schelingerovi"? Docela si přihýbal. Už viděla, jak se k němu na hospodářství Irma stěhuje a učí se jezdit na traktoru. To jí pak musí říct, bude mrtvá smíchy. Vůbec, tihle kluci nejsou nic pro ně, holky z města!

Monika si všimla, že Vlk víno nepije. Když se později ochladilo, přehodil jí přes ramena svou koženkovou bundu s indiánskými třásněmi. Úkosem dívku pozoroval, občas něco prohodil, jen se ostýchal oslovit ji přímo. S ostatními se přitom nenuceně bavil.

Zapálila si, aby skryla rozpaky. Jako by to ani nebyla ona, suverénka Monika. Klepaly se jí prsty a široký úsměv hezky vykrojených rtů, pro který jí Irma přezdívala Hurvínku, držela na tváři jen s námahou.

Občas se někdo od hloučku odpojil, až na palouku zůstalo jen pár postav. Dana už zívala, pro ni taková slezina nebyla ničím výjimečným.

Nakonec i oni zhasili oheň a odcházeli.

Vlk a Monika se chytli za ruce, jako by se to rozumělo samo sebou.

Když vyšli z lesa, nad Bukovou rozprostřel červánky východ slunce.

Zbýval poslední kousek cesty kolem třešní. Trhali všichni a Vlk udělal Monice ovocné náušnice.

Vesnice spala, občas štěknul nějaký psík.

Bylo pro ni stále těžší podívat se mu do obličeje. Přitom tak toužila vrýt si do paměti každý jeho rys jeho tváře.

„Proč pláčeš, Moni,“ zeptal se zastřeným hlasem Vlk.

„Puchejř, no - koukni, tohle nejsou boty do lesa.“ 

Popadl ji do náruče a donesl až na zápraží. Ještě zadýchaný utrhnul jednu tetinu růžičku a podal Monice. Na rozloučenou dívku políbil.

Dlouho se za ním dívala.

 

Hned další den odjely.

Otevřely v kupé opět okno dokořán, i když se to za jízdy nesmí. Hlavy vystrčily ven, na čerstvé povětří.

Irma viděla, jak se ramena Moniky jemně otřásají, ale neřekla nic. To, co se přihodilo, bylo příliš křehké. Stalo se to vůbec?

Nádraží v Chebu.

Dívky se objaly. Monika šla na autobus do Františkových Lázní. Irma ještě chvíli zůstala stát.

Ta vysoká dívka ve slamáku s červenou pentlí, po níž se s potěšením kdekdo ohlíží, je už napořád její přítelkyně.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

06.08.2021 11:00:051 tipů dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Tyhle vzpomínkové záležitosti jsou ošidné. Dokáží je ocenit víceméně jen ti, kteří ony doby pamatují. Jen málokdy se povede přiblížit je mladším lidem.

06.08.2021 10:27:44dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Spíš než o přátelství to měla být taková prchavá vzpomínka.... a ani to nářečí už si nejspíš nepamatuji přesně:-))

No, pořád jsem psala a psala... nakonec by to bylo na novelu:-)... dík!

06.08.2021 10:25:00dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To ano. Ale tvoje téma bylo vzhledem k názvu přátelství. Nebo ne? Čas malin nezralých je takové hodně široké tíma.

06.08.2021 10:22:35dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Téma nebylo přátelství, kvaji, jen název povídky, téma myslím - Den malin nezralých. 

06.08.2021 10:19:28dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Slabší bych neřekl. Napsala jsi to dobře (až na to nářečí, ale je těžké psát v nářečí, byť jen některé věty, když ho člověk dobře nezná). Jde o to, že příběh je banální, a pokud jde o téma přátelství, mělo by se mezi těmi holkami stát něco zásadnějšího, co by jejich přátelství více prověřilo.

06.08.2021 10:12:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, díky za připomínky, psala jsem a spěchala, aby bylo hotovo na tématický den, a nějak se mi příběh prodlužoval.... je to slabší.

To - jinam tam dám, dík.

06.08.2021 10:09:49dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Tohle mě moc neoslovilo. Příběh je banální, ale napsala jsi ho hezky. Až tedy na to nářečí - připadá mi smíchané z několika a jako by v něm měla dominovat hanáčtina. Já jsem na Hané žil třiatřicet let a skutečnou hanáčtinou skoro nikdo nemluví. Poznal jsem jen dva lidi, kteří hanáčtinu opravdu uměli. Řekl bych však, že se takhle v Bukové mezi Prostějovem a Blanskem nemluví. Nevím. Ale když už, tak by ten Vlk řekl něco jako - vítajtě, nebo tak, ale ne - vítejte.  A ještě jednu připomínku mám. Píšeš, že mají nastoupit každá docela jinde. Podle mého by tam mělo být jinam. Člověk se přece ptá - kam máš nastoupit? a ne - kde máš nastoupit? Ale to je detail. Přes moje výhrady tip.

05.08.2021 13:02:32dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, IQ nicku... je to dost dlouhá a ne úplně skvěle zpracovaná povídka, o to víc jsem ráda, že ti připomíná... 

05.08.2021 12:51:24dát kritice tipIQ nick

Jéžiš! Připomněla jsi mi jednu moji jednodenní lásku.... už jsem na ni dávno zapomněla... 

Křehké, jako pavučina... b:-) 

27.07.2021 08:25:491 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, annnie... ale ráda na ně občas zavzpomínám, i když s postupujícím časem jsou méně zřetelné - atmosféra zůstává.

26.07.2021 23:06:24dát kritice tipannnie

Pěkné, závan časů, které snad ani neexistovaly :) Tip a.

25.07.2021 13:14:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Nami.

25.07.2021 12:42:51dát kritice tipNami 99

Moc hezké.

25.07.2021 09:12:15dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Evži, žes četla...

25.07.2021 09:07:11dát kritice tipEvženie Brambůrková

Takový zážitek se pak opatruje jako vzácný poklad.

24.07.2021 23:17:381 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hanko, děkuji... už nikdy, v dnešní době mobilů apod by setkání bylo pravděpodobnější, ale tehdy se setkaly dva jiné světy:-))...

24.07.2021 23:14:56dát kritice tip8hanka

krásny príbeh, nedá sa mi nespýtať - už sa Monika s Vlkom nikdy nestretli?

zaspomínala som si  na zopár krehkých prázdninových zážitkov a trošku mi je smutno, že sa to už nevráti...márne nosím slamák s mašľou a rozviate šaty po celé leto:)

24.07.2021 20:42:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky ti, Luboši, za vtipný komentář. Potěšilo.

24.07.2021 20:32:45dát kritice tipKočkodan

 

„Dana vedla děvčata kolem třešňového sadu.“

 

 

 

Irčo, je trochu škoda, že jsi neudělala to malé gesto a posmrtně nepotěšila Antona Pavloviče. Obzvlášť když ses na Písmáku přiznala k dřívějšímu ochotničení a lásce k divadlu. Já – jinak milovník pravdy – bych ti změnu na sad višňový rád prominul. A hlavně bych ji vůbec nepoznal.

 

Ale jde o jedinou drobnou výtku ke tvému dílku. (mrk)

24.07.2021 18:43:091 tipů dát kritice tipKvětoň Zahájský

No, je to taková univerzální Moravština, ale odpouštím ti to. Hanáčtina je těžké nářečí. ☺

24.07.2021 17:52:45dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

To je fakt, taky občas musím "do opravny":-)... tak hlavně žes tady...

24.07.2021 17:45:52dát kritice tipstromeček

Ále, nějak se na můj ročník už blbě shánějí náhradí díly, ale to se poddá. Co se malin týče......zralé, nezralé, celá planeta je zkvasitelná....:-)

24.07.2021 17:41:20dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ano, Květoni - tak jsme tam myslím jezdívali - přes Prostějov, Protivanov a pak už Buková... byly tam nádherné prázdniny. Doufám, že jsem nezkonila to nářečí, roky jsem je neslyšela:-) Děkuju!

24.07.2021 17:38:42dát kritice tipKvětoň Zahájský

Kousek od Prostějova je taky jedna Buková. I s rybníkem. Docela bych si na tu lokaci tipnul.

24.07.2021 17:32:57dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

stromečku, kde jsi byl?

Díky, maliny jsou už asi trochu přezrálé:-)

24.07.2021 17:30:55dát kritice tipstromeček

Jo, Jo, závan malin nezralých mne taky vrátil o hezkých pár let zpátky. hezky napsané....:-)

24.07.2021 17:30:37dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lucie, děkuju moc:-), jsem ráda, že ti povídka kápla do noty.

24.07.2021 16:12:41dát kritice tipJá Lucie píšu...

Gorooo, to je nádherný prázdninový příběh! Díky za něj :) Moc jsem si ho užila, byl silný a plný překvapení... Suprová práce!

24.07.2021 13:13:38dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Di, pozdravuji a díky moc!

24.07.2021 13:12:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, to mne moc těší, děkuji!

Jsem ráda za TD, asi bych tuto povídku nikdy nenapsala...

24.07.2021 13:11:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Aru, díkes!!

24.07.2021 13:10:54dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, času je dost, udělej si na kapesníku uzel, abys nezapomněl:-)

24.07.2021 13:09:59dát kritice tipDiana

Velmi pěkně napsáno. Líbilo se :-)

24.07.2021 13:09:56dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lído, děkuju mockrát za milé slovo!

24.07.2021 13:03:48dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ivi, kvůli mému příběhu jsi odložila knihu... no, tak to je asi NEJ komentář, který jsem tu kdy obdržela! :-), díky.

24.07.2021 12:25:18dát kritice tiprevírník

Představ si, že i mě, starýho chlapa, to oslovilo, i když, jak vidím, jinak jen samé ženy a dívky. Pěkné a takové - jak to i Irma viděla - křehké.

24.07.2021 11:57:37dát kritice tipAru

moc hezký příběh ;)

24.07.2021 11:41:20dát kritice tipK3

To si nechám za týden:).

24.07.2021 11:39:00dát kritice tipAlegna

moc hezky se mi četlo a vžívalo do příběhu

24.07.2021 11:38:07dát kritice tipblacksabbath

hodí se to úúúúplně skvěle!!!!!.....apropóó´.....den prázdninových zážitků na prázdniny.....to se povedlo......odložila jsem i rozečtenou kniku...tady je to mnohem lepší:-))))))))

24.07.2021 11:35:56dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuji, Ivi, chtěla jsem to stejně jednou napsat, a TD se hodil:-)))...

24.07.2021 11:33:43dát kritice tipblacksabbath

Irčo.....to je...toje...krásné......jakobych se vrátila o padesát let zpět......aaa......Tsunami mohutné hrudi, srdečného přivítání....to je naprosto skvělé..přesně to vidím....a ty koláče.... ukládám si......*/****************

24.07.2021 11:25:27dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jani, děkuji!

24.07.2021 11:23:36dát kritice tipvesuvanka

Irenko, děkuji za pěkné a působivé vyprávění, teré mě vtáhlo do atmosféry místa, přestože jsem tam nikdy nebyla, TIP

24.07.2021 11:21:20dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jarmilo, teta byla strašně fajn a dožila se vysokého věku... díky...

24.07.2021 11:19:41dát kritice tipJamardi

Moc pěkný výlet kamarádek ke svobodomyslné tetě a k táboráku. Hlavou se mně honí různé myšlenky jak jsem zvyklá, když si od tebe něco přečtu. :) Tentokrát na téma kamarádství, přitažlivost, coby kdyby a předsudky.

24.07.2021 10:56:58dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky ti, pro děvčata z města to bylo překvápko...

24.07.2021 10:53:25dát kritice tipTeď bych tu neměl být

Zdravím, moc hezké vyprávění. Tu vesnickou atmosféru znám :)

24.07.2021 10:35:33dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, dievča...jsem ráda, že oslovilo...

24.07.2021 10:33:53dát kritice tipdievča z lesa

čerstvo napečené koláče tety z Bukovej rozvoniavajú až do písmáku ... k tomu slamáky, romantický večer a priateľstvo ... pekný obrázok

24.07.2021 10:12:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, Renato, tak to mne moc těší!!

24.07.2021 10:09:35dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Ireno, moc hezký příběh letní lásky. A Bukovou znám, máme kousek chatu, i Protivanov. :-)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor