Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

TD - Přátelství

24. 07. 2021
21
52
1652
Autor
Gora

MIMO SOUTĚŽ

Průvodčí prošel a prodíral se dál. Dívky se za ním letmo ohlédly a hned otevřely okénko .

Lány zralého obilí, tajemné přítmí tunelu, les. Hukot znemožnil konverzaci, ale nebylo třeba hovořit, jen se opatrně nadechovat peprného povětří tam venku a kochat se.  Občas pohlédnout jedna na druhou a úsměvem stvrdit – prima výlet z pohraničí na Moravěnku, Moravu!

Jehličí a mech přesycené sluncem. Vysílalo do ovzduší voňavé signály o letním dni. Odér jako nejvybranější Fáčka od táty, propašovaná přes hranici s Maďarskem, napadlo Moniku. Nezná lepší parfém.

Přes všechnu pohodu a  mírnou cestovní horečku svraštila obočí. Na tuzexové triko polité pomerančovým džusem se přece nedá jen tak zapomenout. Bude nejspíš zničené. Zásadně nenosila žádné „hadry“. Táta, autobusák, jezdil na zájezdy a občas dceru podaroval bony na nákup luxusnějších věcí.

Je zvyklá být středem pozornosti nejen pro neokoukané oblečení. Kluci se na ni lepili snad odjakživa a ona v póze světačky začala občas popíjet, kouřit, vrchovatě užívat šarmu v těch několika diskotékách na „odpoledních čajích,“ které byly v oněch časech a v jejich městě k dispozici.

Irma na druhé straně okénka postřehla, jak se Monča náhle zakabonila. Zas ta její náladovost, nic nového!

Ostatně, samotná  Irma se divila, že Monika stála o její přátelství. Rozdíly mezi nimi bily do očí. Ona, nenalíčená holka v obyčejných kalhotách a pletených vestách od mámy, jedničkářka. Monča, které občas z legrace říká Hurvínku, věčná průšvihářka, je přece krásná holka, co bere všechno na lehkou váhu. Na praxi ve špitále spolu měly dost často službu a byla možnost se poznat líp než za tři a půl roku ve škole.

Nejen že spolu „probraly živé mrtvé,“  hlavně na nočních, ale objevily podobný smysl pro humor. Smály se stejným věcem, a že jich bylo! Aniž by to některou z nich předtím kdy napadlo, začaly spolu kamarádit.

Monika kývla na pobyt v malé moravské vesničce. Jen na tři dny, pak jim začíná skutečný, tedy pracovní život a kdo ví, zda se ještě sejdou. Po prázdninách mají nastoupit každá docela jinam.

 

Mrňavá ves s poetickým názvem Buková se před nimi vyloupla z doliny jako pecka z letního ovoce. Irma si nebyla úplně jistá, který domek patří příbuzným, ale hned u branky spatřila obrovský keř čajových růží, na ty je teta odbornice!

Děvčata sundala batožiny, zaklepala a vešla dovnitř.

Na sporáku bublala polévka, ze které čouhaly černé slepičí pařáty. Pro samé krámy nebylo kam si sednout. Milovníka sladkostí by snad se vzhledem místnosti smířily plechy čerstvě napečených meruňkových a rybízových koláčů s drobenkou. Byly všude, kam se dívky podívaly. A ta vůně!

„Jsme tady správně, Hurvínku,“ pronesla poněkud rozpačitě Irma.

Hromada přírodního lýka byla jen chabě ukrytá za dveřmi, na linoleu vedle ní se skvěly již hotové slamáky pro muže i ženy.

„Co je to, Iri?“ ukázala Monika na improvizovanou podlahovou dílnu. Koutky jí zacukaly. „Nevypadá to, že by nás tady vítali s fanglemi – anebo vůbec, že by čekali jakoukoli návštěvu. Zato pokrývek hlavy nespočet!“

„Toho si nevšímej, teta nikdy nechodila do práce, dělá z domova, no, je trochu bordelářka, ale srdce má ze zlata - to jsem ti ještě neřekla?“

Monika zavrtěla hlavou a hned si na ni posadila elegantní klobouk s širokou krempou a červenou stuhou. Irmě podala pánský ve stylu ala zahradník. Podívaly se na sebe a vyprskly smíchy.

„Vůbec, proč bych měla něco říkat předem, věděla jsem, že ty to přežiješ,“ řekla Irma, když se trochu uklidnily, ale to už mezi futry stála korpulentní teta v puntíkaté šatovce.

Tsunami mohutné hrudi, srdečného přivítání, vyptávání a brebentění nebralo konce.

„Teto, co kdyby vás někdo vykradl, když se tu nezamyká?“

„Děvčico, a co by zloději vzali? Koláče nebo klobóky, nic jiného tady néni,“ rozesmála se teta. „Byla jsem poplkat se sósedkó. S tim mym chlapem toho moc nenamluvime, celý večery si přihybá v krčmě a doma potom enem chrápe, ráno do práce a furt dokola,“ stěžovala si „na stréca“. 

Irma si z dětství pamatovala jeho dobráckou kulatou tvář, a když pro něj se sestřenkou chodívaly do hospody, pokaždé jim poručil sodovku. Nikdy se však nezvedl ze židle, aby odešel s dětmi domů. Na to byl příliš hrdý. Teta věděla, že neposlechne, ale vždy vzkazovala a nařizovala, aby před kumpány musel vyslechnout její litánie.

„Spat budete ve svátečním pokoji. A honem, převlikat, za rybníkem se dnes  hopékajó makrele,“ odhrnula záclonu.

Skutečně. Na plácku u hasičské nádrže už to žilo. Irma zahlédla svoji sestřenici Danu. S nějakým mládencem obsluhovala rošt, pod kterým žhnulo dřevěné uhlí.

„Ahoj, sestřenko, hele, vzala jsem sebou kámošku, nevadí?“ pozdravila svoji nejmilejší sestřenku Irma.

„Vítej, Irmo, ahoj, Moniko, těšila jsem se na vás!  Za chvíli budou ty makrely. Najíme se a pokračujeme dál – k táboráku!“

Něco tak skvěle připraveného jako ryby, venku opékané, Monika ani Irma nikdy neochutnaly.

Vesničané seděli na lavičkách, besedovali. Ryby voněly jako mana nebeská. Mládež se postupně kamsi vytrácela.

„Mami, neboj,  dom přijdeme v pořádku,“ pošeptala Dana tetě. Přes všechny hovory se sousedy sledovala dceru a obě dívky ostřížím zrakem.

„To bych prosila, a včas!“ zahrozila prstem.

Dana vedla děvčata kolem třešňového sadu. Vstoupily pěšinou do hustého lesíka, který je pohltil. Občas vzhlédly. Narůžovělý měsíc krášlil stromům jejich špice. Mezi kmeny poletovala hejna komárů.

„Honem k táboráko, než nás sežeró komařiska,“ podotkla Dana „po horácke“.

Mýtina s kamenným ložem a ohýnkem tak akorát velkým osvobodila měsíc od vršků smrků.  Dokonale ozářil partičku výrostků z několika sousedních vesnic.

„Děcka, tohle jsou Irma a Monika z Chebu,“ představila Dana dívky. Přisedly na klády kolem ohniště.

„Vítajtě, holky, mně říkají Vlk.“ 

Vysoký urostlý mladík si navyklým gestem zastrčil dlouhé vlasy za pravé ucho a už naléval vínko do dvou plastových kelímků.

„Dáte si víno? A co buřta?“

Další mládenec napíchnul na prut špekáček a hned začal opékat.

„Hele, ten blonďák je podobnej Schelingerovi,“ pošeptala Irma kamarádce.

„Jo, je to Jura, je vyučenej traktoristou a mají domek na vršku za hospodó,“ zaslechla Dana, o kom je řeč. „Vlk je z Protivanova. Když se chodijó pouti, nikdy nechybí. Ministruje v kostele.“

Ministruje? Co je to, napadlo Moniku.  Asi to bude nějakej farář nebo co. Škoda.

Pozorovala Vlka, jak šikovně nakrojil nožíkem uzeninu a začal opékat. Pohled soustředil jen na činnost nad plameny. Z profilu má naznačený orlí nos a snědší pleť, ale možná se to teď v noci jen zdá, všimla si Monika.

Podal jí tácek. Usednul na pařez proti kládám. Někdo hrál na kytaru. Odhadem tu bylo tak patnáct mladých a výborně se bavili.

Irma si něco vyprávěla se sestřenkou. Možná o "Jurovi Schelingerovi"? Docela si přihýbal. Už viděla, jak se k němu na hospodářství Irma stěhuje a učí se jezdit na traktoru. To jí pak musí říct, bude mrtvá smíchy. Vůbec, tihle kluci nejsou nic pro ně, holky z města!

Monika si všimla, že Vlk víno nepije. Když se později ochladilo, přehodil jí přes ramena svou koženkovou bundu s indiánskými třásněmi. Úkosem dívku pozoroval, občas něco prohodil, jen se ostýchal oslovit ji přímo. S ostatními se přitom nenuceně bavil.

Zapálila si, aby skryla rozpaky. Jako by to ani nebyla ona, suverénka Monika. Klepaly se jí prsty a široký úsměv hezky vykrojených rtů, pro který jí Irma přezdívala Hurvínku, držela na tváři jen s námahou.

Občas se někdo od hloučku odpojil, až na palouku zůstalo jen pár postav. Dana už zívala, pro ni taková slezina nebyla ničím výjimečným.

Nakonec i oni zhasili oheň a odcházeli.

Vlk a Monika se chytli za ruce, jako by se to rozumělo samo sebou.

Když vyšli z lesa, nad Bukovou rozprostřel červánky východ slunce.

Zbýval poslední kousek cesty kolem třešní. Trhali všichni a Vlk udělal Monice ovocné náušnice.

Vesnice spala, občas štěknul nějaký psík.

Bylo pro ni stále těžší podívat se mu do obličeje. Přitom tak toužila vrýt si do paměti každý jeho rys jeho tváře.

„Proč pláčeš, Moni,“ zeptal se zastřeným hlasem Vlk.

„Puchejř, no - koukni, tohle nejsou boty do lesa.“ 

Popadl ji do náruče a donesl až na zápraží. Ještě zadýchaný utrhnul jednu tetinu růžičku a podal Monice. Na rozloučenou dívku políbil.

Dlouho se za ním dívala.

 

Hned další den odjely.

Otevřely v kupé opět okno dokořán, i když se to za jízdy nesmí. Hlavy vystrčily ven, na čerstvé povětří.

Irma viděla, jak se ramena Moniky jemně otřásají, ale neřekla nic. To, co se přihodilo, bylo příliš křehké. Stalo se to vůbec?

Nádraží v Chebu.

Dívky se objaly. Monika šla na autobus do Františkových Lázní. Irma ještě chvíli zůstala stát.

Ta vysoká dívka ve slamáku s červenou pentlí, po níž se s potěšením kdekdo ohlíží, je už napořád její přítelkyně.


52 názorů

kvaj
06. 08. 2021
Dát tip Gora

Tyhle vzpomínkové záležitosti jsou ošidné. Dokáží je ocenit víceméně jen ti, kteří ony doby pamatují. Jen málokdy se povede přiblížit je mladším lidem.


Gora
06. 08. 2021
Dát tip

Spíš než o přátelství to měla být taková prchavá vzpomínka.... a ani to nářečí už si nejspíš nepamatuji přesně:-))

No, pořád jsem psala a psala... nakonec by to bylo na novelu:-)... dík!


kvaj
06. 08. 2021
Dát tip

To ano. Ale tvoje téma bylo vzhledem k názvu přátelství. Nebo ne? Čas malin nezralých je takové hodně široké tíma.


Gora
06. 08. 2021
Dát tip

Téma nebylo přátelství, kvaji, jen název povídky, téma myslím - Den malin nezralých. 


kvaj
06. 08. 2021
Dát tip

Slabší bych neřekl. Napsala jsi to dobře (až na to nářečí, ale je těžké psát v nářečí, byť jen některé věty, když ho člověk dobře nezná). Jde o to, že příběh je banální, a pokud jde o téma přátelství, mělo by se mezi těmi holkami stát něco zásadnějšího, co by jejich přátelství více prověřilo.


Gora
06. 08. 2021
Dát tip

kvaji, díky za připomínky, psala jsem a spěchala, aby bylo hotovo na tématický den, a nějak se mi příběh prodlužoval.... je to slabší.

To - jinam tam dám, dík.


kvaj
06. 08. 2021
Dát tip

Tohle mě moc neoslovilo. Příběh je banální, ale napsala jsi ho hezky. Až tedy na to nářečí - připadá mi smíchané z několika a jako by v něm měla dominovat hanáčtina. Já jsem na Hané žil třiatřicet let a skutečnou hanáčtinou skoro nikdo nemluví. Poznal jsem jen dva lidi, kteří hanáčtinu opravdu uměli. Řekl bych však, že se takhle v Bukové mezi Prostějovem a Blanskem nemluví. Nevím. Ale když už, tak by ten Vlk řekl něco jako - vítajtě, nebo tak, ale ne - vítejte.  A ještě jednu připomínku mám. Píšeš, že mají nastoupit každá docela jinde. Podle mého by tam mělo být jinam. Člověk se přece ptá - kam máš nastoupit? a ne - kde máš nastoupit? Ale to je detail. Přes moje výhrady tip.


Gora
05. 08. 2021
Dát tip

Díky, IQ nicku... je to dost dlouhá a ne úplně skvěle zpracovaná povídka, o to víc jsem ráda, že ti připomíná... 


IQ nick
05. 08. 2021
Dát tip

Jéžiš! Připomněla jsi mi jednu moji jednodenní lásku.... už jsem na ni dávno zapomněla... 

Křehké, jako pavučina... b:-) 


Gora
27. 07. 2021
Dát tip annnie

Děkuju, annnie... ale ráda na ně občas zavzpomínám, i když s postupujícím časem jsou méně zřetelné - atmosféra zůstává.


annnie
26. 07. 2021
Dát tip

Pěkné, závan časů, které snad ani neexistovaly :) Tip a.


Gora
25. 07. 2021
Dát tip

Díky, Nami.


Nami 99
25. 07. 2021
Dát tip

Moc hezké.


Gora
25. 07. 2021
Dát tip

Díky, Evži, žes četla...


Takový zážitek se pak opatruje jako vzácný poklad.


Gora
24. 07. 2021
Dát tip 8hanka

Hanko, děkuji... už nikdy, v dnešní době mobilů apod by setkání bylo pravděpodobnější, ale tehdy se setkaly dva jiné světy:-))...


8hanka
24. 07. 2021
Dát tip

krásny príbeh, nedá sa mi nespýtať - už sa Monika s Vlkom nikdy nestretli?

zaspomínala som si  na zopár krehkých prázdninových zážitkov a trošku mi je smutno, že sa to už nevráti...márne nosím slamák s mašľou a rozviate šaty po celé leto:)


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

Díky ti, Luboši, za vtipný komentář. Potěšilo.


Kočkodan
24. 07. 2021
Dát tip

 

„Dana vedla děvčata kolem třešňového sadu.“

 

 

 

Irčo, je trochu škoda, že jsi neudělala to malé gesto a posmrtně nepotěšila Antona Pavloviče. Obzvlášť když ses na Písmáku přiznala k dřívějšímu ochotničení a lásce k divadlu. Já – jinak milovník pravdy – bych ti změnu na sad višňový rád prominul. A hlavně bych ji vůbec nepoznal.

 

Ale jde o jedinou drobnou výtku ke tvému dílku. (mrk)


No, je to taková univerzální Moravština, ale odpouštím ti to. Hanáčtina je těžké nářečí. ☺


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

To je fakt, taky občas musím "do opravny":-)... tak hlavně žes tady...


stromeček
24. 07. 2021
Dát tip

Ále, nějak se na můj ročník už blbě shánějí náhradí díly, ale to se poddá. Co se malin týče......zralé, nezralé, celá planeta je zkvasitelná....:-)


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

Ano, Květoni - tak jsme tam myslím jezdívali - přes Prostějov, Protivanov a pak už Buková... byly tam nádherné prázdniny. Doufám, že jsem nezkonila to nářečí, roky jsem je neslyšela:-) Děkuju!


Kousek od Prostějova je taky jedna Buková. I s rybníkem. Docela bych si na tu lokaci tipnul.


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

stromečku, kde jsi byl?

Díky, maliny jsou už asi trochu přezrálé:-)


stromeček
24. 07. 2021
Dát tip

Jo, Jo, závan malin nezralých mne taky vrátil o hezkých pár let zpátky. hezky napsané....:-)


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

Lucie, děkuju moc:-), jsem ráda, že ti povídka kápla do noty.


Gorooo, to je nádherný prázdninový příběh! Díky za něj :) Moc jsem si ho užila, byl silný a plný překvapení... Suprová práce!


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

Di, pozdravuji a díky moc!


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

Jardo, to mne moc těší, děkuji!

Jsem ráda za TD, asi bych tuto povídku nikdy nenapsala...


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

Aru, díkes!!


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

Karle, času je dost, udělej si na kapesníku uzel, abys nezapomněl:-)


Diana
24. 07. 2021
Dát tip

Velmi pěkně napsáno. Líbilo se :-)


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

Lído, děkuju mockrát za milé slovo!


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

Ivi, kvůli mému příběhu jsi odložila knihu... no, tak to je asi NEJ komentář, který jsem tu kdy obdržela! :-), díky.


revírník
24. 07. 2021
Dát tip

Představ si, že i mě, starýho chlapa, to oslovilo, i když, jak vidím, jinak jen samé ženy a dívky. Pěkné a takové - jak to i Irma viděla - křehké.


Aru
24. 07. 2021
Dát tip

moc hezký příběh ;)


K3
24. 07. 2021
Dát tip

To si nechám za týden:).


Alegna
24. 07. 2021
Dát tip

moc hezky se mi četlo a vžívalo do příběhu


hodí se to úúúúplně skvěle!!!!!.....apropóó´.....den prázdninových zážitků na prázdniny.....to se povedlo......odložila jsem i rozečtenou kniku...tady je to mnohem lepší:-))))))))


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

Děkuji, Ivi, chtěla jsem to stejně jednou napsat, a TD se hodil:-)))...


Irčo.....to je...toje...krásné......jakobych se vrátila o padesát let zpět......aaa......Tsunami mohutné hrudi, srdečného přivítání....to je naprosto skvělé..přesně to vidím....a ty koláče.... ukládám si......*/****************


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

Jani, děkuji!


vesuvanka
24. 07. 2021
Dát tip

Irenko, děkuji za pěkné a působivé vyprávění, teré mě vtáhlo do atmosféry místa, přestože jsem tam nikdy nebyla, TIP


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

Jarmilo, teta byla strašně fajn a dožila se vysokého věku... díky...


Jamardi
24. 07. 2021
Dát tip

Moc pěkný výlet kamarádek ke svobodomyslné tetě a k táboráku. Hlavou se mně honí různé myšlenky jak jsem zvyklá, když si od tebe něco přečtu. :) Tentokrát na téma kamarádství, přitažlivost, coby kdyby a předsudky.


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

Díky ti, pro děvčata z města to bylo překvápko...


Zdravím, moc hezké vyprávění. Tu vesnickou atmosféru znám :)


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

Díky, dievča...jsem ráda, že oslovilo...


čerstvo napečené koláče tety z Bukovej rozvoniavajú až do písmáku ... k tomu slamáky, romantický večer a priateľstvo ... pekný obrázok


Gora
24. 07. 2021
Dát tip

Děkuju, Renato, tak to mne moc těší!!


bixley
24. 07. 2021
Dát tip

Ireno, moc hezký příběh letní lásky. A Bukovou znám, máme kousek chatu, i Protivanov. :-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru