Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Holčička, která mi přirostla k srdci

24. 07. 2021
7
8
455
Autor
Kristule

Když mi bylo 14 let, tak k nám do rodinky přijali šestiletou holčičku. Nikdo nám dopředu neřekl, že ji k nám přijmou. Bydlela se mnou na pokoji. Jmenuje se taky Kristýnka a tak jsme jí říkali Týnka. Týnka nemá jednoduchej osud. Má nemocné srdce, epilepsii a má taky oční vadu. Navzdory tomu, že je na úrovni malýho dítěte, tak je moc šikovná a hodná. Týnka se naučila úplně bezvadně fungovat mezi téměř mezi všemi dospělýma holkama. A teď Vám řeknu, proč to vlastně píšu. Když Týnce bylo dvanáct let, tak vedení ústavu rozhodlo, že pro ni bude lepší, když se přestěhuje mezi menší děti, který vůbec neuměli mluvit. Nikoho nezajímalo, že Týnka mezi námi šest let vyrůstala a že se naučila fungovat úměrně k věku svých kamarádek na rodince. Byla s ní strašná legrace. A když Maruška šla za vedením, že s tím nesouhlasí, tak jí řekli, že není problém u klientů, ale u personálu a že že jim její názor nezajímá. Teď chci vyprávět o všem, co jsme zažili.

Týnka měla ráda čudlíky a všechno, co se blýskalo, Tak přišla i na to, jak se ovládá elektrický vozík. A tak na něj furt chtěla sahat, až jsme jí to nakonec zakazáli. A jak, jsme jí to zakázali, tak tím víc jí provokoval a měla z toho hroznou srandu a vždycky na mě zkoušela, jestli to může ovládat anebo ke mně přišla a popojížděla se mnou. Naučili jsme jí, když šla na vozík, tak vždycky dostala plácnuto přes ruku. A já osobně jsem jí naučila, aby si to uvědomovala a dávala si pozor a taky sama přes ruku. To byste nevěřili, z čeho taková holčička může mít takovou radost. Mohla se o mě starat, třeba mi podložit nohy, otočit na bok nebo mi dát vysmrkat nebo mi dát dejchnout. Z toho měla měla fakt neuvěřitelnou radost a říkala mi Kikino anebo Kikináči. Ale taky pěkně uměla zlobit. Třeba nechtěla spát, říkala, že prostě nejde spát. Čím byla větší, tím větší jsme byli parťačky. Vždycky věděla, že jde večer Ulice a tak za mnou přišla do postele. A pěkně mě tam zmordovala. Dokonce mě koupala, prostě chtěla dělat to co všechny holky. Ale když Verunka s Janou a Editka odešli na mateřskou a nový práce, tak zůstala s námi jenom Maruška. Potom nastoupil nový personál, který zjistil, že je s Týnkou víc práce a tak jí zavírali do pokoje a byli na ní hnusný. Nakonec jí přestěhovali úplně pryč. Tak toho dosáhli a mě se to nelíbilo. Řekla jsem si, že chci studovat a pomáhat, tak jsem šla studovat sociální obor. Kdybyste viděli, jak jsem z toho byla a stále jsem špatná. Já jsem se odstěhovala do Prahy a Týnku přestěhovali od září na jinej barák. Určitě si myslíte, že jsem byla smutná, že jsem dorazila do Prahy, ale ti vůbec ne. Já jsem byla smutná, že malý dítě odvedou někam, kde bude mezi nemluvícíma dětma a že teď zaostane a nebude mít takový vývoj, jaký měla mezi námi. A taky jo. Teď je zase u Marušky a je jí teď osmnáct a už prý s ní není taková sranda, protože byla stále na pokoji a už si na to zvykla. 

 


8 názorů

Tvé příběhy jsou pro nás ve vlké většině něčím novým.


Kristule
25. 07. 2021
Dát tip

Týnce je nyní 18 let. Moc ráda bych ji zas viděla. Máte pravdu, že většina příběhu je smutná ale brzy se dočkáte něčeho veselejšího. Bohužel těch vychovatelů a vychovatelek, kteří jsou dobří a kteří tuto práci nevykonavají jenom kvůli penězům, ale řídějí se srdcem, je bohužel málo. 

 

 

 

 

 

 


Janina6
24. 07. 2021
Dát tip

Bezva, tohle se mi četlo z tvých textů zatím nejlíp. Líbí se mi, jak jsou tvoje popisy podrobné, úplně si ty příhody umím představit. A je moc fajn, že píšeš o zážitcích milých a veselých, ale i smutných nebo takových, které člověka naštvou. Týnky je mi líto. Bohužel, lidi jsou různí a v každém zaměstnání se najdou takoví, kteří pracují špatně - jen je smutné, že se to může stát i v oboru práce s lidmi...


Alegna
24. 07. 2021
Dát tip

těch smutných příběhů je jistě hodně a je dobře, že nám je přibližuješ .... cením si, jak jsi odvážná a chceš pomáhat


vesuvanka
24. 07. 2021
Dát tip

Pěkně napsané a smutné... škoda, že Týně nebyla zřejmě z nedostatku personálu a jeho časté výměně věnována taková péče, která by zajistila její duševní rozvoj. TIP,  a ráda si přečtu pokračování.


děkuji..že se s námi dělíš o své zážitky...*/************


dievča z lesa
24. 07. 2021
Dát tip blacksabbath

toľko smutného ... pekne o tom píšeš


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru