Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Čí jsme

25. 07. 2021
6
8
347
Autor
taktedy

tříštím se o tvá slova

živlům podléhajíc všem

hladina stejná, nová

neklidné vody já jsem

 

krůpěje veršů z mých úst

vpíjí tvůj břeh, jen obrys

zaplaven něhou smí růst

neměnné pevniny tys

 

trváš, já plynout chci

v peřejích nejvíce žiju

ve mně, za tvou hranicí

utoneš, nepřežiju


8 názorů

taktedy
30. 07. 2021
Dát tip

Nádhera! Děkuji moc. Dovolím si říci, že ta poslední sloka mi tam nesedí, zcela bych ji vynechala. Obsahově se to s mou verzí trochu rozchází. Každopádně krása, v archaičnosti komičnost nevidím, netřeba býti dobový, zábavný - třeba jen býti svůj .) Stylizovat se kamkoliv jinam nemá smysl.

Bojuju s formální stavbou, teoreticky ty pojmy zvládám...daktyl, trochej....prakticky mi to nejde:(


Musaši
29. 07. 2021
Dát tip

Myslím, že lepší než dlouhé řeči o formě je vždycky nějaké variace na autorovu báseň napsaná stejnou formou nebo formou příbuznou.

Daktylotrochej používám jen zřídka, píšu prakticky výhradně jambem nebo jeho speciální "odrůdou" alexandrínem. Daktyl se mi jeví jako adekvátní jen zřídka a to se mi stalo právě, když jsem zkoušel variaci na tvou báseň. Tvoje básnička se přede mnou objevila jako jakýsi symbolisticko-secesní útvar, něco jako malba od Maxmiliána Pirnera. Ihned mě napadlo, že pro znázornění rozbouřeného jezera by bylo nejlepší "rozhodit" dvojhlásku ou do všech slok básně. Při tom se mi jeví pro iluzi rozhoupanosti vody jako příhodnější čistý daktyl, který tak nějak zaručuje rovnoměrné vlnění. Místo tvých "živlů všech" jsem použil jen tradiční kontrast vody a ohně, jaký používal geniálně např. Karel Hlaváček.

Výsledný tvar tedy vypadá takto:

 

Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou.

Karel Hlaváček

 

Podzimní bouře

 

Okolo jezera skály. -

Vzedmutou hladinou jsem,

vodou, co blátem se kalí

v kamenném vězení svém.

 

Znova a znava být vlnou,

narážet na temný břeh?

S náručí leknínů plnou

tříštit se o mokrý mech,

 

než blátem pokryté květy

zaplaví lhostejnou pláž?

- Písmenka slova i věty

vyryté do písku smaž

 

poslední podzimní bouře!

Zbytečně vlny se dmou,

prší do bílého kouře,

do jisker bloudících tmou...

 

Vím, že takováhle básnička by připadala mnohým tady na Písmáku ve své archaičnosti komická, i když by jí po formální stránce nemohli nic vytknout. Nestačí totiž dokonale ovládat vázaný verš, je třeba být navíc ještě dobový, zábavný a pokud možno veselý, ne - li přímo brutálně groteskní jako jediná dnešní celebrita, co se vávaného verše týče - neodekadent Krchovský.

 

 


správnou vázanost veršů nedokáži posoudit...na to jsou tady jiní odborníci....za obsah */*


Safián
26. 07. 2021
Dát tip cvrcka

Daktylotrochej v češtině nahrazuje jamb. Pokud tedy nemluvíme přímo o českém jambu. Z nějakého důvodu jej čeští básníci používali a používají mnohem častěji než přirozený trochej. Asi proto, že zní "vznešeněji". Není to specialita Písmáku.


Musaši
26. 07. 2021
Dát tip

Teď právě odcházím z knihovny, takže ve čtvrtek.


taktedy
26. 07. 2021
Dát tip

Stojím o každou připomínku .) Tak směle do toho, budu ráda .)


Musaši
26. 07. 2021
Dát tip

Tip dávám spíš za to, co by se z básně teprve mohlo stát.

Bohužel vidím mnoho nepřesností jak v logice textu, tak i ve formě.( Je zvláštní, ba podezřelé, kolik autorů zde inklinuje k dasktylotrocheji, jako by to snad byl ten nejoblíbenější verš na Písmáku...)

Podrobněji se zatím nerozepisuji, protože ani nevím, zda stojíš o mou kritiku.


Benetka
25. 07. 2021
Dát tip

Hmmm...

Tak teď vskutku newim čí jsem... 

Kamarád vždycky řikal že je maminčin.

Jenže chlapa chlapem činí čin.

A...

Já jsem snad v jiříkově vidění?! To už je teď druhá báseň za sebou co mě úplně sebrala...

A nebo už su totálně na měkko.

Každopádně:

Líbí!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru