Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jak jsme tapetovaly

29. 07. 2021
11
29
786
Autor
Andreina

Před sedmi roky moje sestra absolvolala desetiměsíční stáž v Bostonu. Nechtěla se na tak dlouhou dobu s tehdy čtyřletou dcerkou rozloučit a sehnat ve státech chůvu mluvící česky by byl asi problém. Měla jsem za léta na moři ušetřeno hodně dovolené, a tak byl výběr chůvy jasný.  

Jak jsme tapetovaly. 

Dočetla jsem jedenáctý díl vyprávění Život pro psa a kouknu na neteř, co ona na to. Je nejen nadšenou posluchačkou, ale i přísnou kritičkou. S bezelstností a přímostí svého čtyř a čtvrt roku řekne bez obalu svůj názor.

Teď kouká někam skrze mne s hlavou nakloněnou k pravému rameni. Ten výraz znám dobře a s napětím očekávám, co z ní vypadne.

„Evičko, jak se ti dnešní pokračování líbilo,“ snažím se ji vrátit do reality.

„Teto, už jsi někdy dělala to, jak se píše v pohádce?“ zeptá se po chvíli a k mému úleku se podrbe na temeni hlavy, neklamnému to znamení, že o něčem intenzivně přemýšlí.

„Co tím myslíš?“

„To topa... tapo… tapetání,“ vyhrkne.

„Tapetování,“ napovídám.

„Ano a už jsi to dělala?“

„Ne,“ zavrtím hlavou, ale vzápětí se dopouštím velké chyby, když dodávám, „jen jednou jsem viděla dědu v Praze, jak tapetuje.“

Potom došlo na nejhorší: „Teto, já bych chtěla taky tapetovat. Viď, že budem tapetovat,“ škemrá.

„Nevymejšlej,“ krotím její nadšení, „jsi nemocná, a nemůžem jít tapety vybrat. Kromě toho si myslím, že máma nadšená nebude.“

Evička někde potkala vira a již několik dnů s ním urputně bojuje. Nejhorší má za sebou, ale postel ještě opouštět nesmí.

„Až budu zdravá, budem tapetovat,“ spíš oznámí, než se ptá.

„Dobře,“ souhlasím po chvíli, protože mi je jasné, že tohle dítě ze svých požadavků nikdy neustupuje, je tvrdohlavá po mámě a ta zase po své, „ale s mámou si to domluvíš sama.“

 

Sestra přichází z práce kolem páté. Jakmile Eva uslyší rachocení klíče v zámku vyběhne jí naproti: „Maminko, budu s tetou tapetovat.“

„Cože budeš?“ vyhrkne překvapená máma, které v tu chvíli zřejmě nedochází, že dítko má být v posteli.

„Tapetovat, teta mi to slíbila.“

Zamračený pohled, který na mě sestra vrhne, rozhodně nenasvědčuje, že by s nápadem souhlasila: „Andreo, co jste zase vymyslely za blbost. Za dva měsíce tu končíme a jedem domů. Taky nevím, jak by se tvářil domácí, až mu budem předávat byt.“

Než stačím otevřít pusu, ozve se opět neteř: „Ale já ještě nikdy netapetovala. Chci tapetovat!“

„Sklapni a mazej do postele!“ okřikne ji sestra, a když malá kotrmelína zmizí v ložnici, pokračuje na mou adresu: „Jak na tu kravinu přišla?“

Vylíčím zdroj nápadu a dodám s obavou: „Je celá ty a nedá pokoj, dokud nedosáhne svýho. Ráno zmizíš do práce, ale já tu s ní jsem celej den. Někde nějakej kousek stěny polepíme a bude klid.“

Sestra kapituluje a jen mávne rukou.

 

Několik dalších dnů, než dostala povolení k opuštění bytu, je Evička nejvzornější pacientkou. Bez námitek tráví čas v posteli a polyká prášky, i když se u toho hrozně kření. Konečně nastává očekávaná chvíle, kdy vyrážíme o dva bloky dál do prodejny s tapetami.

„Tak co vyberem?“ ptám se a ukazuji na stěnu plnou vzorků.

Evička však upřeně hledí na opačnou stranu, kde je obrovská fotografická tapeta krajiny se vzdálenými horami. Pod ní na stojanu leží otevřený katalog na stránce vyobrazující nějakou farmu s množstvím zvířátek. Nejedná se o fotografii, ale kresbu. Plakát vypadá roztomile, jen na stěně si ho představit nedokáži.

„Teto, ten je hezkej,“ nadšeně vyhrkne neteř.

„Brzdi, těch obrázků tam bude víc. Musíme je prohlídnout.“

Další hodinu listujeme katalogem, ale Evička vrtí hlavičkou nad každou stránkou, jež mne zaujme. Nakonec se rozhodnu pro obraz podmořského světa s obrovským žralokem bílým. Je to hrozný kýč, ale připomíná mi svět, který miluji. Nastávající boj rozhoduji ve svůj prospěch z titulu chůvy. Výsledkem je nejhorší druh pláče. Ten také zdědila po mámě a babičce. Nevydá hlásku, jen kouká a po tvářích jí stékají obrovské slzy. Po chvíli odcházíme z krámu se dvěma ruličkami tapet, kbelíkem lepidla, štětkou a kartáčem na uhlazování.

 

Doma nastává další problém. Pro dvě tapety formátu tři metry šíře a dva výšky, nemáme dostatečně velké volné plochy. Několikrát spolu projdeme obě ložnice a skončím u stolu v obýváku.

„Kam to dáme?“ ptám se a Evička nejprve bezradně krčí rameny, ale po chvíli zůstane upřeně zírat na strop.

„Tam?“ zkoumám, zda jsem odhadla její myšlenkové pochody.

„Do ložnice,“ potvrzuje mou domněnku, „když otevřu očička uvidím ty zvířátka. A tobě dáme žraloka.“

Je to zřejmě hezká blbost tapetovat strop, ale v té chvíli lepší nápad nemám, tak souhlasím. Začneme v ložnici, kde spí Eva s mámou, a až přijde sestra z práce, děj se vůle Boží.

Odsunout postele a přetáhnout do ložnice jídelní stůl není takový problém, ale na strop stejně nedosáhnu. Znamená to použít další stůl z kuchyně a postavit pyramidu. Konečně je vše připraveno, můžeme přistoupit k realizaci zkrášlení stropu.

Tapeta je rozdělena na díly půl na půl metru, tak jde práce rychle od ruky. Jen Evička je zpočátku zklamaná, že nemůže kartáčem díly přihlazovat, protože ani z druhého stolu nedosáhne. Nakonec však dostala tu nejdůležitější práci. Podává mi jednotlivé kusy, abychom je nespletly.

 

V ložnici Evy a její mámy máme polepený strop za necelou hodinu. Stěhujeme se ke mně přesvědčené, že při takovém tempu budeme do oběda hotové.

Lepím předposlední čtverec, když se za mnou ozve trochu rozklepaný hlas: „Teto, asi sem přilepená, nechce mě to pustit.“

„Propánakrále,“ vykulím oči, když se otočím a vidím Evu, jak se oběma rukama opírá o čtverec tapety natřený lepidlem, „cos to provedla?“

„Já nevím, to nějak samo. Najednou mě to přitáhlo.“

„Jasně, to samo,“ pokládám kartáč a seskakuji.

Netuším, co je směšného na tom, když někdo hupne nohou do kýblu lepidla postaveného na nižším stole, ale podle reakce Evy to bude zřejmě k popukání. Zapomíná, že je momentálně vězněm čtverce tapety a chechtá se na celé kolo. Lepidlo se rozstříkne po místnosti a pořádný šplíchanec dostane i její hlava, což přivodí další výbuch smíchu.

Mně to směšné nepřipadá. Všechny ženské v naší rodině nosí vlasy kus pod lopatky. Máme je husté, silné a přirozeně zvlněné a jsou dobrým posilovačem svalů krční páteře. Evičce ještě na rodinou délku nedorostly, ale moc k tomu již nechybí. Nyní má na temeni flastr bílé hmoty, která se pomalu roztéká na všechny strany a kalhoty s tričkem jsou plné cákanců.

„No to je hezký,“ vyděsí mě její vzhled a již si představuji reakci sestry, jestli budeme muset holku ostříhat.

„Co s tímhle?“ Evě se mezitím povedlo přilepit tapetu i na předloktí.

„To sundáme a musím ten kus nalepit, než zaschne. Ty se fofrem svlíkni, mazej do koupelny a pust si na hlavu sprchu. Budu tam hned.“

Stopaře na cestě za neteří by mohl dělat i úplný blb. Než opustila ložnici, stačila oběma nohama šlápnout do cákanců lepidla a pořídit hezky vyvedené otisky na koberci, parketách i dlažbě v předsíní a koupelně. Také zjišťuji, že příkazy dětem je třeba vydávat polopatě. Předpokládala jsem, že holka zaleze do vany, ale to samozřejmě ne. Sice se svlékla a šaty vzorově složila do komínku, jak je naučená, ale místo ve vaně stojí ve sprchovém koutě. Lepidlo z vlasů se rozpouští a bílé čůrky pokrývají celé tělo.

Jsme bez oběda a těsně před příchodem sestry z práce končíme s úklidem. Evičky vlasy jsem zachránila, jen možná budou několik dnů ještě o něco tvrdší než normálně. Fleky na koberci a parketách snad také nezůstanou.

 

„Tak co vy dvě?“ přelétne nás pohledem sestra.

Raději mlčíme, když vidíme, jak šlápne oběma nohama na ještě vlhký flek na koberci a zamračí se: „Co jste zas provedly?“

„Tapetovaly sme,“ informuje Evička.

„A tohle?“ ukazuje sestra na podlahu.

„No, vybryndaly jsme trochu lepidla,“ doplňuji.

„To si představ mami,“ spustí neteř, „vono to lepidlo najednou vystříklo z kýble a bylo všude. Nevím, proč to udělalo. Musela sem celá do sprchy. Vlásky mám ještě trochu tvrdý.“

„Andreo?!!!“

„Už je to v pořádku,“ snažím se uklidnit sestru, která lehce zrudla, „všechno jsme zase uklidily.“

Potom dojde k nejhoršímu. Zkoumavým pohledem přelétne obývák, nahlédne do kuchyně a zamíří do ložnice. Sedíme s Evičkou u stolu jak zmoklé slepice, očekávajíc reakci, až uvidí naše dílo.

 

Bylo to opravdu „dílo“ a reakce sestry je nepublikovatelná. Nakonec však musela vychladnout, když jsem jí připomněla dětství. Většina našich aktivit tehdy končila průšvihem, i když jsme vždy vše myslely dobře. Mne za dva měsíce čeká dohadování s majitelem, až mu budu byt předávat. Ale na druhou stranu, jelikož jsme sjednávaly pronájem jen na deset měsíců vypálil nám dvounásobnou činži, tak s ním budu rychle hotová.

 

- konec -


29 názorů

Andreina
14. 11. 2021
Dát tip

Lawenderr, moc se omlouvá, že jsem Tvůj nick posledně přehlédla. Díky za uvítání.


Andreina
14. 11. 2021
Dát tip

Květoni, dík za ocenění, ale s tou délkou nic udělat neumím. Však jsem Ti to již vysvětlovala.


Hezký příběh. Jen ta délka.


lawenderr
04. 08. 2021
Dát tip

ráda tě zase poznávám ... :)


Andreina
31. 07. 2021
Dát tip

blacksabbath díky za celé souhvězdí


:-)))))...zachraňte mi bránici:-))))))))))))..............*/****************************


Andreina
31. 07. 2021
Dát tip Gora

Goro, také Tvůj nick znám a zrovna poslední vložená miniatura byla výborná.

Díka za zastavení a jsem ráda, že dílo pobavilo.


Gora
30. 07. 2021
Dát tip

Andrieno, vzpomínám, kde jsem četla o některých z tvých podmořských dobrodružství, a už vím, ale je to pár roků zpět...

Budu se těšit. A tapetování pobavilo.


Andreina
30. 07. 2021
Dát tip

Blanko, děkuji za přečtení a jsem ráda, že se potkáváme i tady. Já jsem na Písmáku nová a tohle je můj první vklad.


IQ nick
30. 07. 2021
Dát tip

Taky jsem si kdysi nalepila fototapetu na strop. Sice jsem nic nevylila ani nepostříkala, ale stejně mi následný úklid ložnice dal zabrat. No, a o půlnoci se tapeta poroučela do mé postele! Sem málem chcípla z toho šoku.

Trochu škodolibě jsem se těšila, že tvoje povídka zkončí nějak podobně. No nic. Nemusím mít všechno. b-:)))

 


Andreina
30. 07. 2021
Dát tip

Bixley, děkuji za ohodnocení povídky. 

S tapetováním Ti již asi nepomůžeme. Evě je jedenáct a už by to asi nebyla taková legrace, i když nápady má pořád opravdu výživné.


bixley
30. 07. 2021
Dát tip

Krásná příhoda zajímavě a skoro dobrodružně popsaná. Dětem je dost těžko něco rozmluvit a Tvoje úsilí obdivuji. K tomu ještě tapetovat strop! To jsi fakt dobrá. Nechcete s Evičkou vytapetovat u mě?


Andreina
30. 07. 2021
Dát tip

Kočkodane, dík za info. Já si rozumím s většinou tvorů žijících na této planetě líp než s lidmi. To není nic proti Tobě nebo ostatním přítomným, ale pokec s velkým bílým žralokem, keporkakem nebo i tygrem zvládnu líp, než obyčejný verbální projev s neznámým člověkem. Z toho bývá obyčejně pořádný trapas. Proto trávím jedenáct měsíců z roku na moři a po devatenácti letech se tam z dovolené vracím domů. 

Pokud z Tebe bude kočkodan diadin (Cercopoithecini diadinus), tak přeji hodně štěstí.


Kočkodan
30. 07. 2021
Dát tip

 

Andreo, já jsem (i jako člověk) nějaký ten hodně přízemní.

 

No ale dřív, když byl můj plnovous ještě hodně tmavý, tak jsem mohl být s přimhouřením očka kočkodan černolící.

 

Mám tady za kamarádku i jednu Písmačku z Brna, takže možná budu nakonec kočkodan dianin.

 

Škoda, že dáš před námi přednost slané H2O... ;-)


8hanka
30. 07. 2021
Dát tip

dobre robíš:)

I ja chodím rada čítať sem i tam...a teší ma, keď tu "vidím známe tváre":)

Prajem Ti, aby sa Ti páčilo tu i tam aj inde


Andreina
30. 07. 2021
Dát tip

Aničko, právě podle Tvého starého nicku mi došlo, že jsi to Ty. Já jsem na Písmák přišla teprve nedávno, když jsem pátrala po Revírníkovi. Měla jsem strach jestli je v pořádku, když se tak najednou odmlčel a kromě toho rsi rádajeho krásné povídky opět připomenu. 

Původně jsem chtěla jen komentovat, ale ono je tu těch znýmých víc, a Vesuvanka mne pošťouchla, abych také něco vkládala, tak jsem to zkusila.

Tobě díky za zastavení.


8hanka
30. 07. 2021
Dát tip

áno, Andrejka...i tam som bola kedysi 8hanka, ale musela som zmeniť nick


Andreina
30. 07. 2021
Dát tip 8hanka

8hanka, pokud se nemýlím, jsi Anička a známe se z jiného webu, že?


8hanka
30. 07. 2021
Dát tip

Andrejka, rada Ťa tu vidím, škoda, že len na krátko...

niekedy mám pocit, že by podľa Vás mohli nakrútiť nový seriál - Taká normálna rodinka:)


Andreina
30. 07. 2021
Dát tip

Majaksi, budu se těšit.


Andreina
30. 07. 2021
Dát tip

Kočkodane, jsem ráda, že jsem si to u Tebe nepolepila. 

Jen tak pro zajímavost, ke kterému druhu kočkodanů se hlásíš? Pruhohřbetý, bělonosý nebo muldo? Jde o dost důležitou informaci, abych vědala, z jaké výšky na mne koukáš. Každý z nich totiž obývá jiné patro stromoví.


Andreina
30. 07. 2021
Dát tip

Majaksi, díky za přečtení. 

K Tvému dotazu, od 19 letech makám na moři s partou stejných bláznů, jako jsem já. Pracujeme pod francouzskou firmou pro různé mezinárodní organizace a vědecké ústavy při ochraně toho, co nám pod hladinou ještě zbývá a zkoumáme různé anomálie. Zítra ještě vložím takovou blbůstku o námořnické nátuře a potom na pár měsíců zmizím za prací a tím i z dosahu netu. Pokud Tě problematika zajímá, tak po návratu začnu vkládat podvídky z mořského prostředí.


Kočkodan
30. 07. 2021
Dát tip

 

Tímhle dílkem sis to u mě jako autorka nepolepila. ;-)


Andreina
30. 07. 2021
Dát tip vesuvanka

Aru, děkuji za přečtení a komentář. Ona má být holka po kom, její máma byla také hezké kvítko. Koho by také napadlo přivést do školy osla, aby kantor dokázal, že ho látku naučí spíš než žáky, čímž jim často vyhrožoval. 


Aru
30. 07. 2021
Dát tip

Evička je správná holka! :D

jo, někdy by si měli někteří dospělí vzpomenout, že jsou i jiný věci, než jen práce. super vyprávění ;)


Andreina
30. 07. 2021
Dát tip

Jano, děkuji za přečtení a TIP. Téhle holce něco rozmluvit nikdy nešlo a teď je to samozřejmě ještě horší. Ten počítač místo mozku, co zdědila po mámě a babičce, dokáže najít i ty nejneuvěřitelnější argumenty, jen aby prosadila svou. Ještě ke všemu nemá dar zapomínat, takže byla schopna otravovat s tou samou věcí dnes a denně po neomezenou dobu, vyžadujíc vysvětlení, proč její prsby není akceptovatelná. Dneska je jí jedenáct a vymyšlí docela dobré básničky nejen v češtině pro pobavení na webu, ale i spolužáků ve škole, tedy v řečtině. 


vesuvanka
30. 07. 2021
Dát tip

Andrejko, přiznám se, že bych na tvém místě asi Evičce tapetování rozmluvila (i když by moc žadonila), s tím, že tapetování necháme až na doma, protože teď jsme v cizím bytě a panu domácímu by se to nemuselo líbit, ale kdybys Evičku přemluvila, nenapsala bys tak pěknou a poutavou příhodu :-))), TIP


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru