Poslední mince pro Charóna

S večerní mlhou

si pouštím žilou

poslední mimikry

Jaroslava Seiferta

a po zádech mi 

běhá hranostaj

velký člověk

na konci cesty

„V té zpropadené

voliéře Čech

rozhazoval své básně

s pohrdáním

jako kusy krvavého masa.

Ale ptáci se báli.“

Napsal o Vladimíru

Holanovi

po jeho smrti,

ale mohl to 

nechat vytesat

i na náhrobek

v Kralupech

nad Vltavou.

Dlouho mlčel,

ale vydržel

se skřípajícími zuby

v zemi,

jež miloval,

ale která byla prolezlá

larvami sovětských

červotočů,

že jeden požíraje

druhého

prostřednictvím

třetího

požíral sám

sebe.

Někdy mám dojem,

že cena kapitána

dynamitu se uděluje

už jen těm,

které převozník

pomalu veze

na druhý břeh.

Nedivím se,

že Zimmerman 

váhal si pro ni přijít.

Asi se ještě

nechystá

na Onen svět.

Básníku,

až si pro ni

jednou půjdeš,

zapomeň na:

Inventas vitam

juvat excoluisse

per artes,

ale pozdvihni zrak

a zanotuj:

Ave Imperator,

morituri te salutant.

Třeba tě švédský král

odmění mincí pro

Charóna,

který na tebe

už čeká,

aby tě převezl

přes řeku Styx.

---