Vteřina

Pohlížím na tvou nesmírnou krásu

v otázkách hledám svou odpověď

chtíc se dotknouti pramenu vlasů

tvé srdce znám já už nazpaměť

v rozpacích tápu a postrádám dech

chtíc odhalit to co je skryto

mráz z půvabu projel mi po zádech

jsi něhou samotnou v časech jen těch

chviličku postůj vteřino marnivá

ať kochat se mohu o trochu déle

něha a krása v obraze zaznívá

spojení s přírodou v jediném těle