Děkuji :)

Děkuji :)

hezkýýý

Všechny píšťalky sopránové jednou sklouznou do altu

Ze zlatých písků se sesypou na maltu

Přes vítězné skóre musí kopat penaltu

rozladěné...

Však se jménem či bezejmenné 

ještě i dnes způsobí oči ojíněné...

děkuji ti

Moc hezké

cassy - jééé, to je hezký

v čase vyviklaných pantů...zlámaných stoliček a rýčem zrelativizovaných kořenů...je to něco jako pitná voda...

Kamamuro milený, má nejvyšší touha byla zjistit (ještě na poslední chvíli, než mi zatrouběj andělé), jak se stát ženou, jíž muži píšou dojemný milostný básně. Vždycky jsem byla přesvědčena, že je k tomu nutný muže opustit - nebo ještě lépe umřít, a teď Radovan takhle... A zcela správně jsem předpokládala, že od tebe se rady nedočkám... Ovšem popravdě, ani Radovanova odpověď mi moc nepomohla. Tož mi asi nezbyde, než se vrátit k původnímu plánu. Sbohem, kámo, ty můro! Sbohem, světe...

Annie, annie, na Tebe jsem v tom zmatku úplně zapomněl. Odpovědět Ti samozřejmě musím, protože mě vyprovokovalo to, že sis dala práci a pokusila se mě specificky umlčet (to je marná snaha, to se ještě nikomu nikdy nepovedlo, a to nikoliv kvůli nedostatku pokusů nebo zkoušejících). Já však budu Tvé přání respektovat (neb si Tě nadmíru vážím), a jako adept Kiri-go Jutsu svou odpověď přeškrtnu - tak bude existovat i neexistovat, jak se komu bude hodit. Já budu moci tvrdit, že jsem mlčel, jak mi bylo přikázáno, a takový Aru třeba ocení další střeštěnou veršovánku. Třeba ne.

Tak tedy zpět k Tvé otázce: "Co proboha musí žena udělat, aby jí muž psal takovýhle básně???" (Proč se dá s kopírováním textu kopírovat i styl písma včetně řezu konkrétního fontu, ale nedá se potom editovat? To je šílené!)

No (zpět k normálnímu písmu, v tento okamžik už přeškrtnutému, jak všichni vidí), podle mě nemusí dělat nic, stačí pouhá existence a samozřejmě jiné charakteristiky, tzv. triggery. Pokud by žil/existoval jistý transylvánský šlechtic, který mi poslední dny kdovíproč nejde z hlavy, možná by to řekl/napsal třeba takto (kdyby měl náladu a patřičnou hravost. O čemž upřímně osobně pochybuji):

Natřít svět na bílo,

lidem by se líbilo,

sám/sama v temnotách

když strachy se klepeš!

I ty žílo, modrá žílo

moc by ti vadilo

usmát se jen na mě

když pod kůží omamně

tepeš a tepeš?

Už tušíš mé jméno snad,

víš, že jsem tu napořád

že byl jsem tu od věků,

vlkům vlk, a člověku?!....

no přece Váš - Vladimír Tepesz!

Bez důvěry by to nešlo... :). Nádherné vyznání, z kterého cítím čistou a upřímnou lásku :)!

že jo, moje řeč

a mně to přijde milé a úsměvné

jeden bodík autorovi za pohlazení básní...druhý annnii za komentík...

Vubec se nebojím, ze se mi ted bude o dílku zdát a já se probudím mokrý potem hruzy.

A podobne jako je tomu u Hanky – obzvlást se mi líbí zadecek…tedy chci ríci konecek…no proste záver. ;-)

dík

Pěkné. /*

a tak taky víš, že to není ani tak o štěstí, ale o ..........................

To má tak někdo štěstí. Ale nezávidím, mám také.

když se nad tím zamyslím, tak to svlékání je pro mě taky top

pre mňa top.

"Nikdy jsem se nebál

že někdo bude ve skříni

A když se večer svlékáš

oči se mi ojíní"

musí být jako ta moje 

Ale no tak, pánové... Sotva se tu člověk rozněžní, hodíte tomu dojetí společně mašli... Pokusím se na to zapomenout a zcela vážně se ptám autora: Co proboha musí žena udělat, aby jí muž psal takovýhle básně???

Kamamuro, kšc! Tebe se neptám :)

Tip a.

ty taky

Touché! Máte bod, Mistře!

v noci mě budí ze spaní

tvoje děsný chrápání

zamlaskám pětkrát

stokrát do tě žduchnu

a stejně ti musím sundat duchnu

abych mohl chvíli spát

V noci mě budíš, a piješ mi krev.

Za úplňku z větve na větev,

když tvůj stín za oknem tmou se míhá,

ponocný halberdou noc napůl stříhá. 

Třikrát tě zavolám, 

a není to moc,

čas je náš hlavolam;

jdeš mi na pomoc!

Ráno pak vítr okenicí kývá,

vzpomínka bledá je vše, co zbývá. 

Tady kdys bydlíval podivný chlap,

Kap-kapi(y)-kap-kapi(y)-kapkapkap...

Kap-kapi-kap-KŘÁÁÁP!