Krvesaj a Nekronella VII

„Pane řediteli, můžeme na chvíli k vám do kabinetu?“ zaklepala učitelka v patách s oběma hříšníky o patro výše na dveře ředitelny.

„Děje se něco?“ vyděsil se pan ředitel a ihned se odhlásil z internetu.

„Tady Vendelín s Nellou dali spolužákovi něco do pití, aby mohli dále předstírat ty své upírské rejdy!“

„Podívej se na mě, upíre, začínáš už to přehánět!“ opáčil nakvašeně ředitel směrem k Vladovi, hned po ránu hrubě vyrušen ze surfování na svých oblíbených erotických stránkách. „Nicméně už jsem se na tebe připravil,“ pokračoval v psychickém nátlaku. „Tady na stěně je zrcadlo se stříbrnou odraznou plochou a i v tomhle zrcadle tě docela dobře vidím. Speciálně kvůli tobě jsem si ho vypůjčil z muzea. Jak mi to vysvětlíš?“

„Ale já se v něm nevidím,“ opáčil po chvíli přemýšlení Krvesaj, když se postavil před ředitelovo vypůjčené zrcadlo. „Vidím v něm jenom vás a paní učitelku.“

Oba pedagogové na sebe překvapeně pohlédli.

„Ty se vidíš, Nello?“ zeptala se překvapená učitelka Nekronelly. „A nelži nám, víš přece, že se to nikdy nevyplatí!“

„Já taky nic nevidím,“ zalhala Nekronella. „Jste tam jenom vy dva. Upíři se přece v zrcadle se stříbrnou odraznou plochou neodráží, to ví každý.“

„Ale já vás tam oba vidím,“ koukal zblízka do zrcadla natvrdlý pan ředitel. „Možná kdybyste se postavili blíže k oknu…“

„To bude tím, že jste pouhý smrtelník, tak proto nás v tom zrcadle vidíte, jelikož na vás to stříbro nepůsobí. Kdybyste byl upír jako my, tak byste nás taky neviděl!“ argumentoval Vlad s dokonale připravenou logikou, že se ředitel nezmohl na odpověď.

„Přesně tak,“ přidala se Nekronella. „Vy živí jste divní! Až budete nemrtví, jako my, tak vám to snad bude jasnější.“

„Jsou to totiž základní záhrobní zákony, to byste měl znát,“ dorazil ho Krvesaj.

„Běžte zpátky do třídy, já vaše chování proberu tady s vaší paní učitelkou o samotě,“ rozhodl se ředitel, protože mu došlo, že bez hlubší znalosti záhrobní problematiky se už raději nebude pouštět do větších diskuzí.