K vyššímu stádiu rozvoje řeči u pralidí začalo docházet v okamžiku, když si dvě osoby potřebovaly něco říci o někom třetím v jeho nepřítomnosti (žákovské citáty další, tentokrát o pravěku).

Dlouhodobě prováděné archeologické výzkumy ve Znojmě na pahorku sv. Hippolyta ((psáno asi v letech 2007 -2010)) jsou pro nás zdrojem zajímavých informací (…). Například, že nálezy hrobů s meči jsou tak vzácné, že Archeologický ústav vždy po něm zaplatí bečku piva studentům (v případě nedávného nálezu šesti nebo osmi hrobů s meči v půlkruhu to tedy muselo být náročné) .

Nálezy Venuší, a dalších uměleckých děl v sousedících obcích tady u nás na Břeclavsku mimo jiné dokazují, že pravěký člověk uměl už abstraktně myslet stejně jako my, ale navíc že měl i natolik zajištěnou obživu, že si mohl dovolit věnovat svůj čas i náročnější zájmové činnosti.

K vyššímu stádiu rozvoje řeči u pralidí začalo docházet v okamžiku, když si dvě osoby potřebovaly něco říci o někom třetím v jeho nepřítomnosti.

Nálezy uměleckých artefaktů i u nás tady pod Pálavou nám napovídají, že kdybychom zde dnes potkali lovce mamutů z doby před více než třiceti tisíci lety, umyli a ostříhali ho a oblékli ho, tak že by byl jako jeden z nás.

Pravěká umělecká díla, umělecky zdobené nádoby ušlechtilých tvarů, a zdobené nástroje, apod., nám ukazují, že i pravěký člověk měl stejnou potřebu obklopovat se v životě hezkými věcmi, a možná i ještě větší.

Pravěké umělecké předměty nám napovídají, že jejich tvůrci na tom myšlenkově a rozumově byli obdobně jako my dneska, jen že se prostě narodili do jiné doby a prostředí.

Pravěká umělecká činnost, nesloužící přímo k obživě nebo ke stavbě obydlí, k výrobě oděvů, nádobí nebo nástrojů apod., nám ukazuje na určitý blahobyt určité pravěké společnosti, alespoň v létě.

Tady pod Pálavou nám začal archeologické průzkumy systémově provádět profesor Absolon, který si to mohl dovolit kvůli tomu, že nemusel kvůli obživě dennodenně chodit jako lidé v okolí jinam do práce, nebo na pole, či do vinohradu.

Rozvinutá společnost se pozná i podle toho, že má takové přebytky, aby si mohla dovolit dlouhodobě platit svoje vědce či umělce, a to i v zimě, nebo v době hospodářských nebo vojenských krizí.

Archeologické průzkumy nám, mimo jiné, dávají velikou potravu pro naši duši, protože za pomoci vědeckých metod si z hromádky kostí nebo úlomk.ů nádob a nástrojů můžeme udělat obraz o životě společnosti, staré i více než třicet tisíc let. To nám dovoluje neprožít si to znovu.

Archeologické nálezy tady u nás pod Pálavou nám můžou ukazovat, že podobně jako my si tento kraj vybrali k životu i lidé před 30 -35 000 lety, i když tehdy nemuseli respektovat meze států ke svému pohybu po Evropě.

Lovci mamutů se podobně jako my usadili v našem krásném a úrodném kraji pod Pálavou, ale to neznamená, že jinde v České republice nemají zase jiné zajímavosti.

Každý pravěký člověk si patrně úplně stejně jako my přál štěstí pro sebe a své blízké, a tak pravděpodobně stejně rozumně jako my plně využíval možnosti svého okolí k co nejvíce šťastnému životu. Toto nás spojuje přes hradby věků.

..

..

..

Děti lovců mamutů by u nás ve třídě skvěle zapadly i svým rozumem, ale museli by předtím dohnat promeškanou výuku.

Od dětí lovců mamutů, co před třiceti pěti tisíci lety bydleli tady vedle, bychom se bezpochyby i my mohli naučit nové dovednosti, nebo zábavy a hry, protože měly stejně veliký mozek jako my, jenom v jiné době.

Při zamhouřeném pohledu i dnes v létě v podvečer tady od Dyje slyšíme cákající se, a dovádějící pravěké děti, s dohledem jejich starších sourozenců a výrostků.

Pohled na Pálavu v podvečer s červánky, za deště, sněhu nebo v mlze apod. může silně rozvíjet naši fantazii, zvláště když si uvědomíme, kdo další se už tam takto musel dívat před námi.

Pohled na Pálavu má v sobě i jiné kouzlo než náš domov, protože nás celodenně uvádí do vyšších myšlenek, a rozvíjí naši fantazii, a chuť do běžného života.

Pálava pro nás znamená asi stejně, jako před pětatřiceti tisíci lety pro naše předky s jejich dětmi a rodinami, a v tom bychom si dnes mohli spolu rozumět.

..

..

Nález starověkého hradiště tady u řeky ((pravděpodobně je myšleno hradiště u řeky Dyje ve Strachotíně na okrese Břeclav)) nám ukazuje, že naši předkové z doby před několika tisíci lety nelpěli na vyvýšeném místě, ale dovedly využívat i ochranu bažin a vody, běžnou v přímořských zemích světa.

Letecký archeologický průzkum nám umožňuje objevit v terénu bývalé cesty, stavby a hradiště i díky tomu, že tráva a další porost se v těch místech chová jinak.

Archeologie nám rozvíjí hluboké rýhy v mozku díky své průzkumné časové ose. Tím pádem můžeme mít hluboký rozvíjející zážitek i z pohledu na náš kopeček s vinohradem, když víme, co se tam dělo v dobách dávno minulých.

Archeologie je věda, která nám v mozku zavádí hluboké průhledy do dávno minulých časů, takže se i na Pálavu, na řeku Dyji, a na kopce kolem nás se můžeme podívat z úhlu pohledu lovců mamutů před třiceti tisíci lety, a jejich dětí i manželek. Toto nám může přinést širokou stabilitu nebo základnu do celého života.

Archeologie rozvíjí naši radost do života, protože nám umožňuje jiné úhly pohledu na život kolem nás. Např. při cestě do školy autobusem od nás do Hustopečí si můžeme uvědomit, co taková cesta musela znamenat pro člověka před 35 000 lety.

Archeologie nám více, než mnohé jiné vědy rozvíjí naši stabilitu a základnu pro život, takže nás potom nevyvedou z míry běžné facky společnosti nebo okolí z konce 20.století.

Archeologie nám přináší i radost do života, protože nám dovoluje více a rozumně se radovat z každého našeho šedého jednotvárného dne, a z možností, které nám nabízí oproti minulým věkům našich předků.

Archeologie nám svými výstupy přináší neochvějnou stabilitu a základnu, takže se můžeme dívat jinak i na závěr tohoto tisíciletí, a optimisticky se připravit na vstup do století jednadvacátého se vším, co nám asi nového přinese.

Archeologie nám, mimo jiné, dovoluje pohlížet na běžné starosti našeho života jako na silně ulehčenou prkotinu.

My, žáci, z rozvinuté společnosti z přelomu 20. a 21. století, bychom si nad archeologickými nálezy dennodenně měli uvědomovat náš prospěch z možnosti téměř neomezeně na náklady společnosti studovat, a ne se to ještě snažit, za zády našich učitelů a rodičů, lidově řečeno, ojebávat.

Nálezy pravěkých uměleckých předmětů, a nástrojů nebo nářadí s ozdobami nám mohou o našich pravěkých předcích toho vypovědět tol.ik, že si to dnes ještě neumíme představit .

(( ...)).

My, žáci i dospělí konce 20.století, máme přirozenou tendenci podceňovat domorodce v džungli, nebo i pračlověky, ale kdybychom se my narodili do jejich prostředí, patřili bychom celkově třeba k podprůměru, co se týče našich schopností a pozice v jejich společnosti.

Lovci mamutů nás dnes oslovují tím, že tady u nás žili, a že každodenně stejně jako my řešili svůj život. Tady k tomu, na rozdíl od jiné lokality, měli ráno i večer krásné pohledy na ušlechtilou siluetu Pálavy ve směru od řeky Dyje, večer i s červánky a zapadajícím Sluncem. To nutně muselo vést k pokroku v jejich uměleckých citech, a při celkovém rozvoji jejich osobnosti.

S lovci mamutů od Pálavy, a s jejich dětmi bychom si dnes rozhodně měli co říct, protože bezpochyby toho máme mnohem více společného, než si běžně myslíme.

Podobně jako nás dnes pohled na Pálavu povznáší při těžké práci na stavbě, nebo na poli či vinohradu, povznášel pravděpodobně i lovce mamutů při jejich těžké práci a činnosti. O tom bychom si dnes asi navzájem mohli vyprávět, nebo si vyměňovat zkušenosti.

Člověk, žijící dlouhodobě pod Pálavou, to nutně musí mít v hlavě jinak poskládané, od běžné populace (…). Umělecký pohled na Pálavu, a to především z našeho směru ((myšleno asi od Šakvic nebo od Staroviček)), vede člověka ke vzletné náladě, k novým myšlenkám a nápadům, a k optimističtějšímu náhledu na život.

Pohled od nás na Pálavu je jako napít se vína, ale nejde se toho nabažit, zvláště spolu s červánky, a se zapadajícím Sluncem. (…). Pohled na Pálavu, tím, že se ona ušlechtile nachází uprostřed rovin, dává člověku příslib dalekých krajin, a naději, a chuť do života.

Pálava je vlastně jen mořský korálový vápencový atol ze skořápek korálů a měkkýšů, ale se svou 550 metrů významnou, a dešti zaoblenou výškou v rovinatém okolí okolo 200 metrů nad mořem dokáže dnes v hlavě člověka dělat prospěšné divy.

(( ...)).

Před vynálezem archeologie znamenal pro člověka třeba nález starých kostí pouze to, že nalezl nepořádek ve formě starých kostí.

Střed.odvěký člověk měl většinou důvody posuzovat archeologické nálezy z praktič.tějšího hlediska než my dnes, a tak se nám z dřívější doby většinou nedochovaly, pokud to třeba nebyly šperky z drahých kovů, nebo monolity, apod.

Před vynálezem písma měl člověk menší možnost vyjádřit se písemně, než dnes.

Před vynálezem písma měl člověk mnohem menší možnost vyjádřit se trvanlivě k tomu, co ho přesahovalo.

Před vynálezem písma se mnohé říše, a další útvary, stěží daly dlouhodoběji jednoznačně identifikovat, a tak je dnes vůbec neznáme.

Moravské státy z doby před Velkou Moravou nám dnes splývají v šedi dosahu jednotlivých velmožů, nebo jejich rodin, a pravděpodobně se v každé generaci dost nějak poso.uvaly.

Jak je běžné, před vynálezem písma si lidé nemohli mnohé věci zapsat, a tak pro nás jsou dnes i mnohé říše nebo státy tak zahalené, jakoby vůbec nebyly.

Státy držely pohromadě většinou pouze tak dlouho, dokud to bylo pro někoho rozumnější, než naopak.

Státy držely pohromadě jednak silou vládců, ale také kvůli jejich lepší sebeobraně, a mohly trvat jenom pár let, nebo desetiletí v šeru nám splývajícího dávnověku.

..

..

Francký kupec Sámo měl asi hodně slovanských manželek, na to se ale musíme dnes dívat tak, že si většinou vzal za manželku ne tu, co se mu osobně líbila, ale tu z rodin, se kterými chtěl být velmocensky zadobře.

(( ...)).

V dolech pracovaly děti už od šesti let ne proto, že by dělaly stejně práce jako dospělí, a přitom méně jedly, ale proto, že je mohli poslat i do malých děr, kam se dospělí nevešli.

Ve třicátých let 19.století došlo k pokroku v tom, že v dolech mohly děti pracovat až od osmi let, a na konci 19. století až od dvanácti let. Stále se ale přitom narušovala jejich pravidelná docházka do školy, podle jiného zákona.

Kromě stávek na majitele dolů a továren ještě měla v 19.století vliv narůstající síla názorů veřejnosti, která např. po článku o podmínkách v něčím dole potom nechtěla s tím majitelem pít čaj v klubu, nebo jinde ve společnosti .

Období romantismu umělcům i veřejnosti narušovaly výdobytky průmyslové revoluce, například kouřící fabriky, nebo koleje uprostřed jinak panenské přírody.

(( ...)).