Labuť

Labuť

Usnula na sluníčku. Mladičká narkomanka, tulačka, indiánka. Tak sní svůj opiový sen na lavičce poblíž Bílé labutě, kam si po práci lidé chodí kupovat krásné šaty z tesilu. Taky byla jako bílá labuť, dokud nepoznala bídáka Johnyho, který ji naučil jak rozpustit heroin v citronce a pustit si ho rovnou do špagátu.

Občas ji někdo nakrmí, položí vedle ní rohlík od svačiny, co v práci nestihl sníst a do obchoďáku ho s ním nepustí. Ještě pořád je trochu jako labuť.

Teoretik

U starých Řeků teorie, theoria, znamenala kontemplaci, něco jako dívání se z okna na hvězdnou oblohu nebo do ulice, na její kvas.

Líčil mi kdysi kamarád, že u nich v domě mají početnou rodinu, jejíž pater familias, trvale na volné noze, stejně jako všichni ostatní, vždy ráno, za asistence manželky či nejstarší dcery, provozuje přípravu na rituál: nechá si peřinami a polštáři vystlat okenní parapet, do nějž se pak zapře lokty a celý den až do setmění pozoruje dění ulice. Jižní charakter se v tom ostravském teoretikovi od Frýdlantských mostů nezapřel.

Párkrát, při návštěvě kamaráda, jsem toho muže taky zahlédl. Bylo to mé první setkání s opravdovým filosofem.

Sen

Sedím se starými přáteli G a N ve venkovní pivnici. Každý mají při ruce věc podobnou topinkovači s kruhovým otvorem uprostřed, do kterého se vkládají bankovky. Přístroj je nasaje a vytvoří konto, což se dozvídám mimoděk. Divím se, že kamarádi bankovky vkládají vždy do jednoho přístroje, zatímco druhý stojí na opačném konci stolu. Jak rozeznává, kdo vložil kolik? podivuji se. Ukazují mi, že má bluetooth a je připojen k laptopu. Ten ale nikde není. Věc má vypočítat rundy piva a kořalek. Nikde ale žádné nejsou. Vše se točí kolem vkládání peněz dovnitř věci, vždy do jedné, pak do druhé, kamarádi a všichni okolo mají legraci z toho, kolik rund jim je takto vyměřeno. Kolik bankovek je takto ztraceno, nikdo z nich neřeší.