Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Fontána

12. 08. 2021
0
8
251
Autor
Joan Arc

V touze tvé jak ve fontáně

chci topit se láskou polapen

však zatím sám ve vaně

s rozumem v koncích potopen

 

jsi vodou živou která o kameny zvoní

jsi pramenem který hledá si svou cestu

sedíc ve vaně hlavou se mi honí

zda obléci si z neoprenu vestu

 

v touze tvé jak v oceánu

utopil jsem kus své duše

vykoupat chtíc se k ránu

však vypadám moc suše

 

a tak čekám zde

jen na svou vílu vodní

zda li objeví se a  obejme mne peřejí

sedím tu už léta

a den po dni čekám

až tvé ruce vodu znovu ohřejí


8 názorů

Safián
16. 08. 2021
Dát tip

Kamamuro, máš jistě pravdu. Ale je tu i malá šalba. Dříve by mladý adept nebo adeptka poslali své verše do nějaké redakce. Tam by je ale nemuseli redaktoři, často skvělí básníci, přijmout, mohli by poradit a dát nějakou lhůtu, třeba 2 roky. O tom, že poznali talent, bych příliš nepochyboval. Je zajímavé, že velmi benevolentní byl právě Seifert, kterému jiní redaktoři dokonce vyčítali, že tím prasí poezii. sám byl básníkem z Boží milosti, kterému to šlo samo. Jiná věc je jeho Nobelova cena. Ne, že by si ji nezasloužil, ale jistě znáš okolnosti, jak se to stalo, nebudu je rozvádět.

Dnešní mladí vstupují do medií přímo, sebevědomě, v domnění, že jejich citečky ještě nikdo nevyslovil a že ony samy bez jakékliv znalosti postačí. Je zajímavé, že u mladého houslisty by nikoho nenapadlo chválit, že to neumí. To, co hájíš, je jistě cenné, ale je to osobní věc. A ventilování osobních věcí je komunitní záležitost. Komunitní chápání se dnes propaguje jako prostředek porozumění. Já se ho naopak trochu děsím. Už jsem několikrát viděl viděl, jak komunita zničila talent. A u těch nejtalentovanějších jsem zažil hanobení a takovou nenávist, že jim bylo dokonce vyhrožováno. Sami říkali, že tolik nenávisti a zloby před vstupem mezi "literáty" nikdy nepoznali.  Já se přílišného dobrosraní bojím. Vidím za ním totiž vyceněné zuby diktátu. Toho, kdo má v sobě ten pravý kořen, nic neodradí.

Já se snažil být kritický i vlídný. Ale když vidíš, že je to pořád k ničemu ...


Kamamura
16. 08. 2021
Dát tip

Jo a Monika... Monika napsala dva díly něčeho, co mohlo být dost dobře zápisem ze seance Dračího Doupěte, samozřejmě to bylo plné hrubek a stylistických prohřešků, ale dostala sodu (a ne nijak bezohledou), a pokud vím, už se tu víckrát neukázala. Podle mě byla fakt mladá, a je to škoda.

Já jsem vlastní dceři, která zvládla pravidla šachu už ve třech letech, naznačil neopatrně, že nevyhrává, když chtěla pochválit. Když mi nevěřila, řekl jsem jí, ať si spočítá černé a bílé figurky. Když je spočítala, tak se zamračila, a vykřikla: "Ty podvůňko, už s tebou nikdy nebudu hrát." A slovo dodržela - už se mnou nikdy, nikdy nehrála.

A to je škoda.

Jistě mi namítneš, že mezi tříletým, třináctiletým a nominálně dospělým člověkem je velký rozdíl. A já ti na to řeknu, že máš naprostou pravdu. A přesto tohle, co jsem napsal, mazat ani škrtat nebudu, protože si to prostě myslím. 


Kamamura
16. 08. 2021
Dát tip

Safián - Hmmm, tak jsem si to znovu přečetl, a musím uznat, že tvoje námitky nejsou neopodstatněné, a první věta činí tvé hodnocení celkem spravedlivým. 

I já bych dokázal napsat něco kritického, ale radši to nedělám. Už takhle mám dost oplétaček ze svých celkem neškodných, volně asociačních parafrází, které mě prostě (stejně jako Kočkodana) baví.

Mám pocit, že kdybych ještě kritizoval, tak mě odsud vyženou, a proto se snažím hlavně chválit, a když nedokážu chválit, řeknu buď něco neutrálního, nebo mlčím. 

Protože si to vezmi - hele, vážně, viděl jsem to na vlastní oči. Přišla sem nějaká Monika, podle všeho středoškolačka, a jak asi tak člověk píše na střední škole, pokud člověk vůbec píše? Já jsem psal sáhodlouhé romantické litanie, za které se dodnes stydím. Umberto Eco někde napsal, že literatura zná dva druhy lidí - všichni prý údajně píšou v pubertě špatné romantické básně, ale další jejich osud záleží na tom, co s nimi udělají - jedna skupina je spálí, a pro ty ještě existuje naděje, že by mohli časem psát něco rozumného, a druhá je vydá knižně - a ti jsou ztraceni nadobro.

Jenže když takového přecitlivělého teenagera (mám třináctiletou dceru, a pod pubertální slupkou jsou fakt přecitlivělí, tedy aspoň ti, co znám) napálíš kalibrem místní kritiky, tak vezme druhou o zeď, a až si zatlačí bouli, tak už ho tu víckrát neuvidíme. Já jsem měl v šesti u zkoušek do Lidové školy zaspívat Ovčáci čtveráci, zaspíval jsem falešně, protože jsem měl trému, a reakce toho třídiče talentů mi stačila, že jsem se odvážil nahlas zpívat zase až po čtyřicítce - a zpívám čistě a dobře, ale už je samozřejmě na všechno pozdě. 

Proto si myslím, že občas neškodí pochválit někoho, kdo ti připadá marný, protože co ty víš - život je dlouhý a plný zákrutů, a třeba za deset, dvacet let to bude další Seifert. A třeba ne. 

To je ostatně jenom můj názor, uznávám úplně upřímně, že o literární teorii a historii toho ty a Musashi víte mnohem víc než já, čítávám tady vaše diskuze.

A teď už zas mlčím...


Safián
16. 08. 2021
Dát tip

Kamamuro, já nejsem vybíravý.  To bych přece nebyl na Písmáku.  A určitě nemohu za to, že doba ani básníci sami poezii nepřejí.


Kamamura
14. 08. 2021
Dát tip

Safiáne, Safiáne, nejseš ty příliš vybíravý? Víš co říkal Krakonoš ve svých Pohádkách:

"Kdo moc přebírá, přebere!"


Martyska
14. 08. 2021
Dát tip

pěkné


Safián
12. 08. 2021
Dát tip

 Báseň měla na víc. Neobratnost v konstrukci veršů a nesprávné přechodníky ji pokazily.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru