Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 457 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Šumák
datum / id12.08.2021 / 522991Vytisknout |
autorZlomov
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno51x
počet tipů0
v oblíbených0x
Šumák

„Někdo mi hodil něco do pití, dobrý
Někdo mi hodil něco do pití, jó-jó
Někdo ti hodil do něco pití
nebo ses chovala jak dilina,
protože si dilina?“
Ektor

Mně vždycky házela máma do pití šumák, když nám došla šťáva. A já tu tabletu rychle vytáhnul a hodil do pusy a nechal jí rozpouštět a zmenšovat a až mi zbyl jen prášek na jazyku. A vždycky jsem doufal, že mi ten jazyk obarví a už mi tak zůstane a až budu na kluky ve škole vyplazovat jazyk, budou, místo nadávek a koňarů do břicha, obdivně koukat
Kvůli šumáku jsem se dokonce jednou ve škole přihlásil, paní učitelka byla trochu překvapená, asi si myslela, že ani ruku nad hlavu zvednout nedokážu, abych vysvětlil přísloví “Je mi to šumák“. Paní učitelka říkala něco o žargonu, slangu a nespisovné mluvě, ale to já už nevnímal a představoval si, jak si mi šumák rozpouští v puse a bylo mi všechno jedno.
A pak jsem rozpouštěl podporu v nezaměstnanosti a máma brečela, že mě má na krku a že za to může ten blbec, co jí opustil a že ať si nějakou najdou, co to břímě po ní převezme. A tak jsem poslouchal českej rap, abych věděl, jak se má chovat správný muž a jak se má chovat správná žena. A vyrazil na nedalekou diskotéku a zamířil k první, co jsem uviděl se skleničkou v ruce a hodil jí do vína šumák a pokusil se o úsměv. A teď jsem v uzavřeným pavilonu psychiatrické nemocnice, bez dvou zubů a s monoklem. A není mi to šumák.

 

Joj devla joj

Zpívali do noci a já nespala. Nebylo proč spát a proč odpočívat. Nedělala jsem totiž nic. Jen svoji hlavu naplňovala myšlenkama a pak je vypouštěla ven a stavěla si z nich paralelní svět. Dávala lidem role a zase je odebírala, podle rozpoložení a pak poslouchala hlasy a měla chuť jít za nima a křičet „joj devla joj“ a nepřemýšlet. Ale těžko být kulisou k vlastnímu životu. Stalo se, stalo pár věcí a já je nechtěla pustit. Ale dnes jsem přečetla pár stránek z motivačního blogu kouče, který ví, jak dostat, po týdnech v posteli, člověka do sprchy a nakecat mu, že zrovna dnes je možné vše změnit, vyrazit ven, dát si skleničku vína s přáteli a naladit se na pozitivní vlnu. Možná jsem to měla dočíst a zjistit, že se musí začít pomalu a pokud jste dlouho sami, nechcete plnit sociální sítě a místní plátky. A jak si teď vysvětlit, že to se nemůže stát jen mě. Jedno víno výběrové za 75 korun s kostkou ledu a na dně šumák. Přede mnou nějakej cvok a kolem řev, facky, fotky, letící zub. A všichni si chtějí vyfotit mou sklenici a koupit mi nové pití a říct pár slov a seznámit se. A tak mi přibylo 1000 lidí na Instagramu, 500 přátel na FB, 50 telefonních čísel, pár pozvánek na rande, 3 nabídky práce, 2 promile a 1 hodně bláznivá noc. Teď už jsem zpátky v posteli, ehm cizí posteli. Joj devla joj


Byl jsem sám v pokoji, teda myslím, všechno bylo v mlze. Dostával jsem spoustu prášků a nenechávali mě je rozpouštět na jazyku. Často jsem sedával v kuřárně, i když jsem nekouřil a doufal, že se rozplynu jako dým, prostě mě vyvětraj a budu pryč. Občas mi donesla máma pár šumáků, pomeranče a čokoládu sestřičkám, že se o mě tak hezky starají. Přes den jsem ležel, občas poslouchal rap, ale anglickej, tomu jsem nerozuměl a nemohl se chytit špatný party. A přemýšlel, kde seženu holku, abych mohl ven, do skutečnýho šumivýho světa. A pak přišla ona. Těžký deprese, sebevražedný pokusy, sebepoškozování. Ze začátku jen mlčela, ale pak mě sem tam i pozdravila a já odpovídal. Pak jsem jí jednou hodil do vody na zapití léků šumák a byla ruka v rukávě a tentokrát se to obešlo i bez vyražených zubů.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor