oceán

Podívej se na mě. Co vidíš když  se mi díváš do duše? Člověče chci abys mi řekl jaké to tam je. V té mé duši, kde já cítím oceán, který je někdy rozbouřený jako kdyby měl svět končit a jindy klidný jako by všechno mělo být navždy. Už napořád jen být a vznášet se nad oblohou kde budu bez větru pouštět draka a projdu poušť kde všude kam půjdu bude stín a v něm voda, kterou budu pít. Když cítím ten klid tak snad ani nevážím si života, ale v té bouři , v té bouři chtěl bych žít. Topit se a snažit se dostat nad hladinu vždycky pro ten poslední nádech. Cítít strach a tu sílu co v sobě mám, tolik té vůle k životu, to všechno bych si přál. Cítit konec jak mě chce stáhnout pod hladinu a hrát s ním jeho hru. Chvíli přežívat a potom se topit dál. Snít o tom klidu a o tom ráji, ale stejně mám pocit že jsem v tom oceánu sám.