Zchátralý dům

Hnijící sloup lne skrze

stěnu zkreslující realitu.

Střecha spadne. 

Zeď však zůstane.

Nad okny zde zraje květ.

Pod nimi však taje zpět.

Pode krásou se skrývá hniloba.

Vždy tomu tak je.

Plíseň domu,

Jako žíly plné hnisu na okraji rozkladu.

Zároveň však jako sladký vánek z ovocného sadu.

Drží tuto skulpturu po léta.

Saje z ní poslední stíny života.

Zeď, která však stále cloní.

Nepadá. Dále stojí.