Smutek

Ten smutek na duši mě jednou utopí… Jako bych hlavou narážel na zeď světa, zeď okázalé ignorace a nejhlubšího nepochopení. A cítím, slyším, že již něco praská – jen si ještě nejsem jist, zdali je to zeď, či má lebka. Je tu náznak nebezpečí, že za zdí není země zaslíbená, jen další zdi… Notové linky našich osudů jsou dány, narýsovány, a my, zmatené notičky, se na ně občas trefíme a jindy ne, a většinou o linkách, jež by nás měly vést, ani netušíme. Když se rodíme, vstupujeme do tmy. Kéž je nám srdce pochodní! Vesmír možností je v lidech, ne na nějakém konkrétním místě. Milión hlupáků zůstane hlupáky, a jejich Město bude Městem hlupáků.