VII

Kdysi daroval jsem srdce.
Zmizelo mi z dohledu.
A tak zaplakal jsem hořce:
"Ztratila ho!" A přesto. Jdu.

Životem kulhám kroky bezútěšných.
Vítr dává směr mému plášti.
Když odhodila ho, ať ryze obyčejný
je každý den. Slazen zaští.

Ona ale hlídá srdce v dnaních
příliš pevně, že nemohlo tlouci.
Bála se ztráty. I krve na nich
a hlídala ho dnem i nocí.

Stále je u ní. Bezpečně
A já věřím jí. Konečně.