Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Zápisky od Rudého moře
datum / id19.08.2021 / 523166Vytisknout |
autorMuamarek
kategorieReportážDalší dílo autora
témaKaždodenní
zobrazeno134x
počet tipů11
v oblíbených1x
Prolog

https://muamarek.rajce.idnes.cz/Egypt_v_srpnovem_zaru%2C_2021/


 


 


Skličující


 


 Silný žár kámen v písek taví,


u přístavu houf dětí žebrá.


Hlad je jim šatem přiléhavým,


skrz něj pak prosvítají žebra.


 


 Korálky útlé ruce zdobí


dívkám, jež o kus žvance prosí.


Některé jsou již blízko mdloby,


jiné jsou dotěrné jak vosy.


 


 V očích žhne beznaděj a bída:


Obojí každý den jim přidá,


sotva tep srdce nahmatá.


 


 Toulavé kočky kolem slídí,


jestli jim něco kápne z lidí


v městě, jež zve se Hamata…


Zápisky od Rudého moře

 

 

 Tato stať si za cíl neklade – a ani tak činit nemůže – popsat život v současném Egyptě, zemi s více než 100 miliony obyvatel.

  Půjde toliko o postřehy turisty, jenž navštívil Hamatu a Luxor (kdysi Veset neboli Théby) a snažil se pozorovat a naslouchat.

 Pokud se nacházíte v luxusním turistickém centru, jakým například Three Corners Happy Life Beach Resort dozajista je, máte pocit naprostého bezpečí a dostatku. Ovšem jen do chvíle, než si začnete všímat, jak žijí ti, kteří kolem vás neustále kmitají, aby vás obsloužili a vyhověli vám – a ještě se u toho usmívají.

 Při pohledu na opulentní haldy jídla a nabídky pití všeho druhu zdarma v rámci „all inclusive“ za cca 14 000 na osobu si říkáte, jestli se to místním vůbec vyplatí.

 Pak se dáte do řeči s místním personálem a s průvodci, kteří zpravidla hovoří velmi dobře česky, neboť Češi představují v rámci turistického ruchu v Egyptě početně významnou klientelu (a někteří studovali češtinu v Káhiře) – a zjistíte, že číšníci berou měsíčně v průměru asi sto padesát dolarů – a průvodci dvojnásobek této sumy. Tedy žádná sláva. A nejhůře jsou na tom údajně učitelé s cca 80 dolary měsíčního průměrného platu. Nic povzbudivého.

 Vydáte-li se na výlet po silnici, například do přístavu Hamata, přímo vás udeří do očí místní chudoba. Obklopí vás vychrtlé děti s korálky na rukou, které žebrají o cokoli k jídlu, a zakousnou se s nepředstíranou chutí do pomačkané housky, kterou jste od rána ještě nesnědli – a už se vám do ní nechce. Je to velmi skličující podívaná.

 Na silnicích téměř nepotkáte osobní automobil – a když ano, bude patřit někomu bohatšímu. Jinak více méně míjíte velká nákladní auta naložená obřími kamennými bloky či cisterny s ropou nebo zemním plynem. Anebo jiné autobusy či mikrobusy vezoucí turisty.

 To, že silnice, po nichž jsme jeli, nebyly frekventované, se odráželo v jejich stavu. Několik dní byl například zcela bez povšimnutí ponechán sesuv zeminy, který všechna auta opatrně objížděla. Co chvíli pak řidič zpomaloval kvůli nerovnosti terénu či aby objel předměty ležící na vozovce.      

 Během čtrnácti dnů dovolené nemáte zdaleka šanci vidět jedno z největších archeologických bohatství světa. Egypt památkami přímo přetéká. Jenom na chrámový komplex Karnak by to chtělo několik dní. Vy ale máte většinou k dispozici maximálně pár hodin – a do toho žhne slunce, že jste vystaveni žáru až padesáti či šedesáti stupňů Celsia. Co místní berou jako drobnou komplikaci, vám může připadat jako váš konec. To i sebekrásnější památky mohou být člověku ukradené. A je pravda, že se jich v Egyptě už rozkradlo mraky. Až jednoho udivuje, kolik jich i tak zůstalo – a je možné je obdivovat v Luxoru, Gíze, Alexandrii či Káhiře.

 Jako průvodce jsme měli česky mluvícího archeologa a historika Saída, který kdysi vystupoval v pořadu Ženy na cestách (Prima), právě v díle věnovanému Egyptu.

 Viděli jsme Memnonovy kolosy, ale zavítali též do výrobny papyru či alabastrové dílny.

 Bezesporu nejsilnější dojem na mě zanechaly malby v hrobkách faraonů v Údolí králů. Viděli jsme celkem čtyři včetně Tutanchamonovy s kopií jeho mumie.

 Precizní barevné symboly vypadají, jako by je staří Egypťané vyobrazili včera.

 

 Život pod vodní hladinou Rudého moře je bohatý. V podstatě kousek od hotelu můžete narazit na manty, ježdíky, čtverzubce (u většiny těchto tvorů najdete poznámku, že vás sice nezabijí, ale dotýkat se jich vskutku není radno) či, máte-li kliku, žraloka lagunového nebo na delfíny.

 V Malikia Resort Abu Dabbab pak klidně můžete plavat na hladině s obrovskou karetou, která se vaší přítomností nenechá ani trochu znervóznět – a za chvíli se zase ponoří do hlubin moře.

 

 Zpestřením a zajímavým rozmarem může být též projížďka pouští na čtyřkolce při západu slunce. Všude písek, ohnivý kotouč těsně nad zemí, případně šplouchání vln, dorazíte-li na pláž. Rovněž se lze projet na velbloudovi. Tento zážitek však člověku může kazit vědomí, že na africkém kontinentu divokého velblouda nenajdete. Jen takzvaně cestovního, který je ujařmen a ovládán na povel, takže se dozvíte, že je „naprosto hodný a bezpečný“.

 

 Zážitkem svého druhu je návštěva místního bylinkáře a mastičkáře, jenž ve své chýši okamžitě začne otvírat různé nádobky a potírat vás mastmi či vám dávat přivonět k všemožným lektvarům s výkřiky: „Čucháj, čucháj.“ Dokonce i na COVID-19 má zaručenou medicínu. Něco, co cítíte už na míli daleko a co vás přiměje kýchnout jak princeznu Bosanu ve „Třech veteránech“, když se jí díky čarovné hruštičce ochucené černým pepřem začal zmenšovat veledlouhatánský nos. Nabydete dojmu, kam že se hrabou všechny vakcíny světa, když místní beduín disponuje tímto zničujícím dryákem.

 To už ale cítíte nesmírné teplo na ruce potřené roztokem ze santalového dřeva, což má zase pro změnu zmírnit fyzickou bolest.

 Inhalujete všechny ty vůně tak dlouho, až se vám točí hlava – a máte pocit, že bez skoupení celého kvelbu nemůžete zdrávi dorazit do hotelu.  

 

 Láká-li vás podmořský život, milujete-li relikty hodně dávných dob, které na vás dýchají, jako byste se v těch časech zrovna ocitli a pokud dokážete přežít úmorná vedra, parazitické améby ve střevech a podobně dotěrné prodavače, kteří vám na každém kroku nutí své zboží, je pro vás egyptské pobřeží Rudého moře šité přímo na míru.

 Sice je možné, že po návratu zpět budete zralí na dovolenou ke zrestaurování bolavého těla, ale vaše duše přijede dozajista v podobě znovuzrozené.

    




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

23.08.2021 07:26:40dát kritice tipMuamarek

Blanko, Břízo - děkuji oběma za zastavení a zdravím Vás.

21.08.2021 16:50:271 tipů dát kritice tipDiana

Tvoje vyprávění probudilo moje vzpomínky na Egypt, na úchvatné památky minulosti, a na zklamání z bídy a špíny ulic měst. Cesta lodí po Nilu byla kouzelná, ale většina setkání s domorodci byla o strach. Tak jsem svůj pobyt v Egyptě prožívala já.  Napsáno moc hezky a s pochopením...***

20.08.2021 14:41:29dát kritice tipBříza

- tady jen tichý tip

 

 

20.08.2021 06:50:33dát kritice tipMuamarek

Vesuvanko, Jamardi - díky oběma za zastavení i komentáře.

 Vesuvanko - je to velmi smutné.

 Pěkný víkend.

19.08.2021 16:14:411 tipů dát kritice tipvesuvanka

Marku, se zájmem jsem si přečetla a prohlédla fotky, děkuji.  Egypt je plný kontrastů, z  té bídy je mně smutno...

19.08.2021 15:33:35dát kritice tipJamardi

Ráda jsem si početla.

V Egyptě jsem nebyla, ale co jsem slyšela, shoduje se to s tím, co jsi napsal.

19.08.2021 14:27:12dát kritice tipMuamarek

Díky, Irčo a pěkný den :-)))

 

19.08.2021 14:24:262 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Marku, bylo by podivné, kdybys nevnímal opravdový život za kulisami hotelů.

Dobře napsaná reportáž, díky za ni!

19.08.2021 13:25:312 tipů dát kritice tipMuamarek

Kamamura - je to země s ohromným potenciálem, ale bohužel značnou chudobou, kdy o nějakém sociálnějším zákoníku práce si lidé zatím mohou jen nechat zdát. Mnozí dřou do sedření z kůže...

 Evženie - vlaky tam jezdí několika úrovní a cenových kategorií - ty nejlevnější jsou neklimatizované.

 Norsko - popřením chudoby ani hloupým nálepkováním chudobu nevymýtíš - a nepřestane k vůli Tobě existovat.

 Musaši - to mě velmi těší. Díky.

 Krásný den a mějte se.

 

 

19.08.2021 10:22:44dát kritice tipMusaši

Tip za básničku! (vždy čtu jen poezii). Připomenula mi cestovatele Jana Nerudu.

19.08.2021 10:13:21dát kritice tipNorsko

Komunisto ! Nedáš pokoj, viď. Prý hladové děti. Haló noviny, už na tebe čekaj. A Ovčâček

19.08.2021 09:10:16dát kritice tipEvženie Brambůrková

V roce 1966 jsem byla s rodiči v Káhiře a dodnes si pamatuji krásu pyramid, večerní vyprávění sfingy (dnes by to byla světelná show), právě otevřené káhirské muzeum s Tutanchámonem, uličky plné zboží, hnědý Nil a smrdutý vlak do Alexandrie.

Do vedlejších ulic se raději nechodilo, špína a zápach byly děsivé. Zážitky byly tak silné, že si vše vybavím i po více než 50 letech.

19.08.2021 08:11:57dát kritice tipKamamura

BTW Egypt je země, která byla zcela závislá na turismu  a zahraničních dávkách. Nepokoje, různé puče a mocenské třenice poslaly zemi do kolen, a ta musí tančit podle písně dodavatelů ropy, jídla a dalších surovin, bez kterých početná Egyptská populace s velmi nízkým věkovým průměrem přežít nedokáže. Hlavně mladých Egypťanů je mi líto - ambiciozní generace vzhlížející k bohatému Západu a zvedajícímu se Východu, sama s mizivými perspektivami. 

Egypťané mají štěstí, že jim Nasser v šedesátých letech postavil tu přehradu, nicméně Egypt si tím vysloužil nevraživost okolních zemí, že krade "jejich" vodu. 

19.08.2021 08:03:12dát kritice tipKamamura

Já jsem byl v Egyptě v roce 2004, návštěva Luxoru a Karnaku na mě zanechala obrovský dojem. Vybavily se mi scény z Waltariho Egypťana Sinuheta, tím místem skutečně dýchá nezměrná propast vzdálených věků, když se člověk dívá na ty kolosální kamenné stavby jejichž zbudování muselo stát nadlidské úsilí, a cítí stopy kultury, jejíž premisy a estetiku sám nikdy nedokáže pochopit. 

Co se chudoby týče, ta byla v Egyptě vždy, ale tenkrát, za ještě velmi zlého, prosovětského a velmi, velmi protiizraelského Mubaraka, to ještě nebylo tak strašné. Jenže pak přišel projekt CIA pod názvem "barevné revoluce", Mubarakovi bylo naznačeno, že je čas opustit trůn, jinak že dopadne jako Hussejn a Kadáfí, a Mubarak, protože to byl vzdělaný, inteligentní člověk, vědel, kolik uhodilo a bez řečí poslechl. Pak přišel převrat sem, a převrat tam, protože země v rukou Muslimského bratrstva se Američanům jaksi nelíbila, a dneska tam mají pěkně "s tichou podporou" vojenského diktátora, a s ním bídu, stejně jako v Libyi a Iráku (v Libyi se navíc stále bojuje, její zničení má na svědomí kromě USA i Evropská unie, nositelka Nobelovy ceny míru). 

A tak se nám ten svět pěkně rozhořívá nejen od globálních změn klimatu (požáry v Kalifornii, v Rusku a jinde), ale díky "proxy wars", přes které si "velcí hráči" vyřizují účty a účtíky, maje strach dát si do držky přímo, a trpí samozřejmě všichni, na jejichž území se taková proxy war odehrává.

Ale já jsem si v Egyptě zasmlouval, koupil jsem si drabuku, na kterou jsem se naučil aspoň základní rytmy "maksuum" a "baladi", načerpal vzpomínky, a byl jsem spokojen. Obdivuju tě, že máš odvahu dnes cestovat - mě by tam nikdo dnes nedostal ani párem velbloudů. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor