Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Divoké květy

19. 08. 2021
5
3
208
Autor
theZEUS

... a pak jsem slyšel dopadnout
poslední vločku a
v tom lednovém slunci spatřil
její dokonalost.
Nový život zatím
v peřinách spí.
V tichu začíná.

-

Bledule

Když do bledulí svítí,
kapky vody změní se v korálky a
z květů bílá v nejjemnější samet.

Když do bledulí svítí,
krystalky ledu změní se ve vodu a
dají zemi pít.

-

Jaterníky

Pro něhu modré jaterníků
našlo slunce skulinu mezi
kmeny stromů.

Za teplo jeho doteku
září květy blankytem
jako čiré jarní nebe.

-

Okrotice

V mramoru stínů bukohabrového lesa
ladně se vlní siluety okrotic.
Snad je nikdo nevyruší,
Právě nesměle rozkvétají.

-

Švařec

Věžička hornického kostelíka
ztrácí se v údolí pod námi.
Ještě je vidět kříž,
tak definitivní.
Za vším.
Dnes je pouhým mementem.
Snad o to víc se mi chce žít
prostý život.

-

Plavíny

V chladném ránu
ve stínu strmých břehů
plavíny spí.
Voda je houpá.

Až listy akátů prostoupí slunce.
Až vzduch přinese vůni borovic.
V odrazu hladiny
rozkvete žlutá.

-

Obracím tvář za sluncem.
Zavírám oči a znovu slyším
šum v korunách stromů,
šustot trávy, hlasy ptáků a
nepatrné zvuky křídel hmyzu.

Znovu jsem tam,
kde čas nespěchá,
Tam, kde příroda dosud dýchá a
svojí krásou naději dá těm,
co neztratili cit.

-

Koniklece

Cáry ranní mlhy se ukryly
v remízcích
u kmenů starých borovic
mezi kameny.

V tichu,
dřív než zazněly hlasy skřivanů.
Dřív než sluncem zavoněly
mokré cesty.

Pár střípků
z modré klenby oblohy
popadalo do suché trávy
v kopcích u Trnavy.

-

Než nebe znachoví

Před rozbřeskem
za svitu měsíce
zpívají ptáci
o lásce.
A v těch písních
voní květy,
září barvy
všech jejich dnů.

-

Divoké květy

Svatojánská noc
voní kouřem
pohanských ohňů.
Jiskry jejich plamenů
protkaly hvězdy.

Svatojánská noc
voní divokými květy
prastaré země a
z její síly se znovu rodí
magická moc.

-

Křižník

Zůstal jsem stát a
pozoroval mraky,
jak plují nad krajinou.
Poslouchal jsem,
jak dýchá zem.

Ten čas zůstal vě mně a
mraky pořád plují.

-

Ocúny

Srpnové noci přinesly chlad,
ale ranní jinovatky babího léta
paprsky slunce spálí.

Ve stráních spatřil jsem ocúny
nahé a křehké a přál si
ještě pár dní,

než přijde mráz.

-

Dokonalost existuje,
lidé ji však mohou pouze pozorovat.
Kdovíproč nechtějí.
Radši se dál trápí
nedokonalostí svého světa.


3 názory

vesuvanka
20. 08. 2021
Dát tip

Krásné básně, botanika v poezii mě potěšila, zaujala mě i poslední sloka - jak pravdivé! TIP


annnie
20. 08. 2021
Dát tip

Velmi pěkné! Ocúny... ach... velice podobně to cítím, když každý rok zničehonic rozkvetou na louce pod mým domem... Tip a.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru