Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

TD - Rekordmanka
datum / id21.08.2021 / 523220Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno225x
počet tipů26
v oblíbených0x
Prolog

MIMO SOUTĚŽ

TD - Rekordmanka

 

Po pár metrech chůze pochopila, že bude muset setsakra natáhnout krok.   Proč se vůbec nechala ve špitále ukecat k pochodu Praha – Prčice, snad ze zvědavosti? Copak právě ona je Emil Zátopek anebo šílenec? Kdyby jen to.

Když primář jejich oddělení sestoupil ze schůdků autobusu, zamžoural vševědoucíma očima za skly brýlí a posměšně pravil:

„Opravdu se v celé nemocnici nenajde člověk, který by dokázal ujít náročnější trasu,“

vyhrkla bez přemítání „Já to prubnu,“ a už se hrnula ven. Nikdo další se však nepřidal, a to ji zarazilo, ale už nechtěla brát slovo zpět. Ta „náročnější trasa“ měřila totiž třicet kilometrů.

Dveře zasyčely. Tak. Ostatní se popovezou  ještě dobrých patnáct kilásků, tedy blíž k cíli. Zamávala děvčatům z nemocniční ubytovny a záviděla jim, že zůstala v klidu sedět.

A co teď? Nejraději by se neviděla! Nerudný primář byl rázem o dlouhatánský krok před ní. Chce se snad ve svém věku octnout v hledáčku kamery  Televizních novin nebo na přední straně Mladého světa? Jeho nadšení sportovce nesdílela. Naopak.

Přes pravé rameno ležérně zavěsila plátěnou kabelku. V litrové lahvi se přelévala šťáva, kterou nevypila cestou v autobusu, ale ta bude beztak za chvíli pryč.

Jen totální cvok se pustí do takového dobrodružství, k tomu v mizerné obuvi.

Pohledem se zavěsila na kostkatou košili nevyžádaného spoluchodce. Táhl ji, snad nevědomky, za sebou. Co chvíli vyndal z naditých kraťasů jablko a chroupal, což ji dráždilo. Uvědomila si, že i když na startu vypadal zvláštně – žádné zavazadlo, nic, jen ty kapsy nadité k prasknutí, postupné ujídání jeho figuru vylepšovalo. Geniálně tak zaháněl žízeň i hlad. Byl prostě připraven na dlouhý pochod a náležitě vybaven. Zatímco ona vlastnila jen obyčejné tenisky ještě z časů tělocviku na zdrávce, žízeň, hlad a to nejhorší duševní rozpoložení, které se z hrdosti snažila skrýt. Nebavilo ji ani rozhlížet se neznámou krajinou, kde všechno onu třetí květnovou sobotu pučelo a vonělo. Jen, pokud uviděla nějaký kopec, zhrozila se ještě víc!

Zlomový patnáctý kilometr! Chodidla nesnesitelně pálila a nárty se hrozivě rozbolely, cítila každou kůstku v nich a každý větší kamínek pod nohama. Na stanovišti dostali od dvojice študáků štempl do turistického plánu, a když se na chvíli zastavila, nohy již dočista odmítaly poslušnost. Rezignovaně dosedla na pařez.

„Končím,“ hlesla.

Nesnesitelný člověk v kostkované košili před ní nic neslyší - nebo to jen předstírá?

Skupinky rychlejších a, božínku, i vcelku usměvavých chodců ji předbíhaly. Sakra, jak se dostanu k našemu autobusu, když teď uvíznu na trase patnáct kiláků před cílem? Nejspíš by mne nechal na holičkách, slavný primář i celý špitál!

Postavila se. První krok, pak další, robot v ní se bolestivě rozhýbal, ruce opět začaly komíhat, ale když při svém opoždění chtěla dohnat toho lhostejného samolibého chlapa, musela řádně přidat. Zadýchaně se mu opět pověsila pohledem na rozložitá záda. Ani se neohlédl, byla pro něj nicka, otravný přílepek na botě, vzduch.

Ty náfuko, já se nedám.

Však uvidíme, ctěný pane primáři předdůchodového věku, kdo z koho! Dělala co nejdelší kroky a brzy šli s nadřízeným vedle sebe. Psychicky jí to pomohlo. Už je rovnocenný chodec, ona, dočista nesportovní typ bez valného sebevědomí.

Bavili se o špitále, jak jinak. Brzy našli i další společnou řeč.

Zoufale hladová se zakousla do dvou voňavých jablek, vyndaných z jeho vytahaných kapes. Krize byla zažehnána. Napít vody dostali na další stanici, stejně jako razítko do průkazky s nadpisem Pochod Praha – Prčice 1981.

Nohy mašírovaly stále dál a snad i rychleji, už nemyslela na pálení ani na bolest.

„Poslední kilometr,“ utrousil primář a zamžoural lišácky zpod brýlí na dívku.

Cíl už je tak blízko? Snad mi to není líto, pomyslela si užasle.

Aniž by kdokoli z nich vydal jakýkoli povel, dali se oba zároveň do běhu. Když už vyčerpání, tak do posledního dechu! Zřejmě si jejich nátury byly víc podobné, než by se na první pohled zdálo.

Věžičky dvou prčických kostelů se objevily nečekaně brzy.

Točenou limonádu na náměstí snad ještě nikdy nevyžahla s takovou chutí. Při zpáteční cestě autobusem seděli dva novopečení špitálští „rekordmani“ vedle sebe.

Otírala si právě čelo kapesníkem, když se jí zeptal.

„Co říkáte, sestři - nebyla to nakonec docela prča, v těch Prčicích?“

 Ani za nic by si to nepřiznala, ale souhlasně se pousmála.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

14.09.2021 11:00:151 tipů dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Však je to už dlouho. Nicméně mě jsi inspirovala k tomu, abych svou povídku upravil a obnovil.

14.09.2021 10:55:02dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dík, kvaji:-)))- to mne ještě tehdy nenapadlo, až díky Tématickému dni!

14.09.2021 10:23:55dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Kdysi dávno, když jsem napsal povídku Lidsky vlídná lhostejnost, ses v diskusi zmínila, že jsi šla Prčice - třicítku. A teď koukám, že jsi to literárně zpracoval. Dobré.

29.08.2021 08:52:59dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hanko, děkuji. Kopce nemusím, protože vprostřed jednoho bydlíme a klouby v háji... ale Tatry musí být velkým lákadlem! To ty si dobrá...

28.08.2021 23:31:51dát kritice tip8hanka

si dobrá...

na oficiálne organizované pochody nechodím,  donedávna som chodievala s priateľmi na menšie túry do prírody, väčšinou spojené so zdolaním nejakého kopca...minulý týždeň sme boli s deťmi v Tatrách, na štíty si pešo netrúfam, ešte, že sú lanovky, ale tých 10-15 km denne som prešla... samozrejme bez náhlenia s prestávkami na fotenie, či obdivovanie výhľadov...

23.08.2021 10:24:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Milane, díky...

23.08.2021 10:07:57dát kritice tipMilanH

a souhlasný :-) 

21.08.2021 21:56:311 tipů dát kritice tipK3

Poprvně jsem šel s bráchou Českobrodskou 50, to mi ještě nebylo 15. To tyhle pochody teprve začínaly. Ale my jsme byli zvyklí chodit a navíc jsme to brali tenkrát jako dobrodružství, to víš kluci:).

21.08.2021 21:38:19dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, samozřejmě - jako téměř vždy jsem sáhla do paměti... Den dlouhých kroků přivolal vzpomínku. Zírám, kolik ujdeš / nebo jsi ušel!! To bych tedy nezvládla. Díky!

21.08.2021 21:32:13dát kritice tipK3

Ahoj, to jsi vyprávěla asi o sobě, že? Zrovna jsem si četl recenzi na Zátopka. S pochody mám své zkušenosti. Takže vím o čem je řeč. Prčice jsem šel celé, tj. 72 nebo 73km. Jenže já měl průpravu na padesátkách, jeden rok jsem jich šel šest. Takhle bez přípravy to dokáže člověka odrovnat. Vím jak mnozí frajírci dopadli. Mám "zkušenosti" i s kyselými jablky. Jednu padesátku jsem šel bez pití a bez jídla, to jsem si dal závazek a byl jsem samozřejmě hloupej. Snědl jsem jenom pár těch kyselých jablek po cestě ze stromu. Potom jsem nemohl jíst ani pít... Moc hezky jsi mi to všechno připoměla.

21.08.2021 19:47:24dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

motýle, díky!

21.08.2021 19:45:04dát kritice tipspálený motýl

čtivé

21.08.2021 18:32:07dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Diano, díky moc...

21.08.2021 17:31:24dát kritice tipDiana

Zajímavé, hezké...

21.08.2021 14:11:24dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Helen, děkuji...

21.08.2021 14:10:58dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, Jardo... ano, drama nebo komedie se píší samy, ale horší je to s obyčejnými "událostmi"...

21.08.2021 13:51:49dát kritice tipHelen Zaurak

Čtivě napsané, líbilo se mi, děkuji :-)

21.08.2021 13:33:41dát kritice tiprevírník

Dávám ti zapravdu, Ireno, ono je to nakonec jakoby nic a čtenáře to akorát pobaví nebo potěší, ale. . . ! Toho špekulování, jak to podat, aby to k něčemu bylo. Jo, jo. Toto se ti zase povedlo.

21.08.2021 13:13:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Květoni, ony to jsou banality, o kterých před psaním dost přemítám, jak je podat:-)

Děkuju za reakci a že mne vůbec čteš!

21.08.2021 12:11:59dát kritice tipKvětoň Zahájský

 

Gora je prostě znamenitou vypravěčkou a její příběhy, byť by se jednalo o sebeokresnější banality, v jejím podání dosahují epických rozměrů a krásných forem. Jsem potěšen.

21.08.2021 11:21:14dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Přemku, moc jsi mne potěšil, děkuji!

Jsem ráda, že někdo tady má taky zkušenost s 30... ráno jsem nemohla vstát z postele, ještě, že jsem měla volno.

21.08.2021 11:18:54dát kritice tiplastgasp

Mám doma několik barevných botiček jako trofeje. Poprvé jsem šel tu třicítku po operaci žlučníku z Krásné nad Vltavou přes Počepice a myslel jsem, že je to můj konec. Když jsem se viděl večer v TV novinách jak se šourám poslední metry ke stolku s Tatrankami, tak jsem se nemohl poznat. Sestřička má v tvém příběhu můj obdiv a ty máš tip.

21.08.2021 11:03:51dát kritice tipvesuvanka

Irenko, moc hezky a barvitě jsi popsala závod i pocity při něm, TIP. Na závody Praha-Prčice si moc dobře vzpomínám, ale přiznám se, že mě by takový závod nelákal ani náhodou. Ráda jsem chodila, ale se svými tlapkami nejvýš 14 km a ještě jsem přitom odpočívala a na svůj "sportovní výkon" byla hrdá, ale hlavním cílem pro mě bylo pozorování přírody. 

Díky za odezvu, komentář jsem smazala a napsala znovu, protože jsem tam měla překlep.

21.08.2021 11:00:07dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jani, děkuju za tvé postřehy, i 14 - 15km bylo dost!!

21.08.2021 10:55:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

dievča, ano, byla to výzva a po celý život se ona získaná trpělivost a zdolávání překážek velmi hodilo... děkuju.

21.08.2021 10:53:59dát kritice tipdievča z lesa

to je fajn, že takýmto dlhým krokom primár a sestrička si overia výdrž a trpezlivosť, ktorú dennodenne potrebujú pri svojej práci ... v istom kmeni indiánov bolo zvykom, že mladé dievčatá pravidelne behávali po piesočnej pláži (samozrejme bosé) až do vyčerpania ... pripravovali sa tak na budúce bolestivé pôrody

21.08.2021 10:25:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evži, už jsem tam taky párkrát byla /kdepak, v reálu jen jednou:-)/... dík.

21.08.2021 10:23:41dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

supíku, potěšils, díky...

21.08.2021 10:22:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jarmilo, děkuju...

21.08.2021 10:02:25dát kritice tipEvženie Brambůrková

Tak už jsem se dneska prošla do Prčic......

21.08.2021 09:43:12dát kritice tipsupizmus

Ten zvrat, ten se mi líbí. Máš opravdu skvělý vyprávěcí talent, díky!

21.08.2021 09:30:17dát kritice tipJamardi

Taky mám pocit, že jsem se právě proběhla na dlouhé trase. :)

21.08.2021 09:11:56dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ivi...potěšilo:-)

21.08.2021 09:11:12dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, Renato:-)

21.08.2021 09:09:04dát kritice tipblacksabbath

.....vůbec žádná prča to není tahle trasa Praha - Prčice.......ale napsala jsi to tak, že jsem docela udýchaná....snažila jsem se natáhnou krok jak jen to šlo:-)))))).............*/***************************

21.08.2021 09:06:59dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Taky rozumím, vím, jak je to náročné, hezky jsi popsala tyto pocity!



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor