Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

TD - Rekordmanka

21. 08. 2021
26
37
882
Autor
Gora

MIMO SOUTĚŽ

 

Po pár metrech chůze pochopila, že bude muset setsakra natáhnout krok.   Proč se vůbec nechala ve špitále ukecat k pochodu Praha – Prčice, snad ze zvědavosti? Copak právě ona je Emil Zátopek anebo šílenec? Kdyby jen to.

Když primář jejich oddělení sestoupil ze schůdků autobusu, zamžoural vševědoucíma očima za skly brýlí a posměšně pravil:

„Opravdu se v celé nemocnici nenajde člověk, který by dokázal ujít náročnější trasu,“

vyhrkla bez přemítání „Já to prubnu,“ a už se hrnula ven. Nikdo další se však nepřidal, a to ji zarazilo, ale už nechtěla brát slovo zpět. Ta „náročnější trasa“ měřila totiž třicet kilometrů.

Dveře zasyčely. Tak. Ostatní se popovezou  ještě dobrých patnáct kilásků, tedy blíž k cíli. Zamávala děvčatům z nemocniční ubytovny a záviděla jim, že zůstala v klidu sedět.

A co teď? Nejraději by se neviděla! Nerudný primář byl rázem o dlouhatánský krok před ní. Chce se snad ve svém věku octnout v hledáčku kamery  Televizních novin nebo na přední straně Mladého světa? Jeho nadšení sportovce nesdílela. Naopak.

Přes pravé rameno ležérně zavěsila plátěnou kabelku. V litrové lahvi se přelévala šťáva, kterou nevypila cestou v autobusu, ale ta bude beztak za chvíli pryč.

Jen totální cvok se pustí do takového dobrodružství, k tomu v mizerné obuvi.

Pohledem se zavěsila na kostkatou košili nevyžádaného spoluchodce. Táhl ji, snad nevědomky, za sebou. Co chvíli vyndal z naditých kraťasů jablko a chroupal, což ji dráždilo. Uvědomila si, že i když na startu vypadal zvláštně – žádné zavazadlo, nic, jen ty kapsy nadité k prasknutí, postupné ujídání jeho figuru vylepšovalo. Geniálně tak zaháněl žízeň i hlad. Byl prostě připraven na dlouhý pochod a náležitě vybaven. Zatímco ona vlastnila jen obyčejné tenisky ještě z časů tělocviku na zdrávce, žízeň, hlad a to nejhorší duševní rozpoložení, které se z hrdosti snažila skrýt. Nebavilo ji ani rozhlížet se neznámou krajinou, kde všechno onu třetí květnovou sobotu pučelo a vonělo. Jen, pokud uviděla nějaký kopec, zhrozila se ještě víc!

Zlomový patnáctý kilometr! Chodidla nesnesitelně pálila a nárty se hrozivě rozbolely, cítila každou kůstku v nich a každý větší kamínek pod nohama. Na stanovišti dostali od dvojice študáků štempl do turistického plánu, a když se na chvíli zastavila, nohy již dočista odmítaly poslušnost. Rezignovaně dosedla na pařez.

„Končím,“ hlesla.

Nesnesitelný člověk v kostkované košili před ní nic neslyší - nebo to jen předstírá?

Skupinky rychlejších a, božínku, i vcelku usměvavých chodců ji předbíhaly. Sakra, jak se dostanu k našemu autobusu, když teď uvíznu na trase patnáct kiláků před cílem? Nejspíš by mne nechal na holičkách, slavný primář i celý špitál!

Postavila se. První krok, pak další, robot v ní se bolestivě rozhýbal, ruce opět začaly komíhat, ale když při svém opoždění chtěla dohnat toho lhostejného samolibého chlapa, musela řádně přidat. Zadýchaně se mu opět pověsila pohledem na rozložitá záda. Ani se neohlédl, byla pro něj nicka, otravný přílepek na botě, vzduch.

Ty náfuko, já se nedám.

Však uvidíme, ctěný pane primáři předdůchodového věku, kdo z koho! Dělala co nejdelší kroky a brzy šli s nadřízeným vedle sebe. Psychicky jí to pomohlo. Už je rovnocenný chodec, ona, dočista nesportovní typ bez valného sebevědomí.

Bavili se o špitále, jak jinak. Brzy našli i další společnou řeč.

Zoufale hladová se zakousla do dvou voňavých jablek, vyndaných z jeho vytahaných kapes. Krize byla zažehnána. Napít vody dostali na další stanici, stejně jako razítko do průkazky s nadpisem Pochod Praha – Prčice 1981.

Nohy mašírovaly stále dál a snad i rychleji, už nemyslela na pálení ani na bolest.

„Poslední kilometr,“ utrousil primář a zamžoural lišácky zpod brýlí na dívku.

Cíl už je tak blízko? Snad mi to není líto, pomyslela si užasle.

Aniž by kdokoli z nich vydal jakýkoli povel, dali se oba zároveň do běhu. Když už vyčerpání, tak do posledního dechu! Zřejmě si jejich nátury byly víc podobné, než by se na první pohled zdálo.

Věžičky dvou prčických kostelů se objevily nečekaně brzy.

Točenou limonádu na náměstí snad ještě nikdy nevyžahla s takovou chutí. Při zpáteční cestě autobusem seděli dva novopečení špitálští „rekordmani“ vedle sebe.

Otírala si právě čelo kapesníkem, když se jí zeptal.

„Co říkáte, sestři - nebyla to nakonec docela prča, v těch Prčicích?“

 Ani za nic by si to nepřiznala, ale souhlasně se pousmála.


37 názorů

kvaj
14. 09. 2021
Dát tip Gora

Však je to už dlouho. Nicméně mě jsi inspirovala k tomu, abych svou povídku upravil a obnovil.


Gora
14. 09. 2021
Dát tip

Dík, kvaji:-)))- to mne ještě tehdy nenapadlo, až díky Tématickému dni!


kvaj
14. 09. 2021
Dát tip

Kdysi dávno, když jsem napsal povídku Lidsky vlídná lhostejnost, ses v diskusi zmínila, že jsi šla Prčice - třicítku. A teď koukám, že jsi to literárně zpracoval. Dobré.


Gora
29. 08. 2021
Dát tip

Hanko, děkuji. Kopce nemusím, protože vprostřed jednoho bydlíme a klouby v háji... ale Tatry musí být velkým lákadlem! To ty si dobrá...


8hanka
28. 08. 2021
Dát tip

si dobrá...

na oficiálne organizované pochody nechodím,  donedávna som chodievala s priateľmi na menšie túry do prírody, väčšinou spojené so zdolaním nejakého kopca...minulý týždeň sme boli s deťmi v Tatrách, na štíty si pešo netrúfam, ešte, že sú lanovky, ale tých 10-15 km denne som prešla... samozrejme bez náhlenia s prestávkami na fotenie, či obdivovanie výhľadov...


Gora
23. 08. 2021
Dát tip

Milane, díky...


MilanH
23. 08. 2021
Dát tip

a souhlasný :-) 


K3
21. 08. 2021
Dát tip Gora

Poprvně jsem šel s bráchou Českobrodskou 50, to mi ještě nebylo 15. To tyhle pochody teprve začínaly. Ale my jsme byli zvyklí chodit a navíc jsme to brali tenkrát jako dobrodružství, to víš kluci:).


Gora
21. 08. 2021
Dát tip

Karle, samozřejmě - jako téměř vždy jsem sáhla do paměti... Den dlouhých kroků přivolal vzpomínku. Zírám, kolik ujdeš / nebo jsi ušel!! To bych tedy nezvládla. Díky!


K3
21. 08. 2021
Dát tip

Ahoj, to jsi vyprávěla asi o sobě, že? Zrovna jsem si četl recenzi na Zátopka. S pochody mám své zkušenosti. Takže vím o čem je řeč. Prčice jsem šel celé, tj. 72 nebo 73km. Jenže já měl průpravu na padesátkách, jeden rok jsem jich šel šest. Takhle bez přípravy to dokáže člověka odrovnat. Vím jak mnozí frajírci dopadli. Mám "zkušenosti" i s kyselými jablky. Jednu padesátku jsem šel bez pití a bez jídla, to jsem si dal závazek a byl jsem samozřejmě hloupej. Snědl jsem jenom pár těch kyselých jablek po cestě ze stromu. Potom jsem nemohl jíst ani pít... Moc hezky jsi mi to všechno připoměla.


Gora
21. 08. 2021
Dát tip

motýle, díky!


Gora
21. 08. 2021
Dát tip

Diano, díky moc...


Diana
21. 08. 2021
Dát tip

Zajímavé, hezké...


Gora
21. 08. 2021
Dát tip

Helen, děkuji...


Gora
21. 08. 2021
Dát tip

Děkuju, Jardo... ano, drama nebo komedie se píší samy, ale horší je to s obyčejnými "událostmi"...


Čtivě napsané, líbilo se mi, děkuji :-)


revírník
21. 08. 2021
Dát tip

Dávám ti zapravdu, Ireno, ono je to nakonec jakoby nic a čtenáře to akorát pobaví nebo potěší, ale. . . ! Toho špekulování, jak to podat, aby to k něčemu bylo. Jo, jo. Toto se ti zase povedlo.


Gora
21. 08. 2021
Dát tip

Květoni, ony to jsou banality, o kterých před psaním dost přemítám, jak je podat:-)

Děkuju za reakci a že mne vůbec čteš!


 

Gora je prostě znamenitou vypravěčkou a její příběhy, byť by se jednalo o sebeokresnější banality, v jejím podání dosahují epických rozměrů a krásných forem. Jsem potěšen.


Gora
21. 08. 2021
Dát tip

Přemku, moc jsi mne potěšil, děkuji!

Jsem ráda, že někdo tady má taky zkušenost s 30... ráno jsem nemohla vstát z postele, ještě, že jsem měla volno.


lastgasp
21. 08. 2021
Dát tip

Mám doma několik barevných botiček jako trofeje. Poprvé jsem šel tu třicítku po operaci žlučníku z Krásné nad Vltavou přes Počepice a myslel jsem, že je to můj konec. Když jsem se viděl večer v TV novinách jak se šourám poslední metry ke stolku s Tatrankami, tak jsem se nemohl poznat. Sestřička má v tvém příběhu můj obdiv a ty máš tip.


vesuvanka
21. 08. 2021
Dát tip

Irenko, moc hezky a barvitě jsi popsala závod i pocity při něm, TIP. Na závody Praha-Prčice si moc dobře vzpomínám, ale přiznám se, že mě by takový závod nelákal ani náhodou. Ráda jsem chodila, ale se svými tlapkami nejvýš 14 km a ještě jsem přitom odpočívala a na svůj "sportovní výkon" byla hrdá, ale hlavním cílem pro mě bylo pozorování přírody. 

Díky za odezvu, komentář jsem smazala a napsala znovu, protože jsem tam měla překlep.


Gora
21. 08. 2021
Dát tip

Jani, děkuju za tvé postřehy, i 14 - 15km bylo dost!!


Gora
21. 08. 2021
Dát tip

dievča, ano, byla to výzva a po celý život se ona získaná trpělivost a zdolávání překážek velmi hodilo... děkuju.


to je fajn, že takýmto dlhým krokom primár a sestrička si overia výdrž a trpezlivosť, ktorú dennodenne potrebujú pri svojej práci ... v istom kmeni indiánov bolo zvykom, že mladé dievčatá pravidelne behávali po piesočnej pláži (samozrejme bosé) až do vyčerpania ... pripravovali sa tak na budúce bolestivé pôrody


Gora
21. 08. 2021
Dát tip

Evži, už jsem tam taky párkrát byla /kdepak, v reálu jen jednou:-)/... dík.


Gora
21. 08. 2021
Dát tip

supíku, potěšils, díky...


Gora
21. 08. 2021
Dát tip

Jarmilo, děkuju...


Tak už jsem se dneska prošla do Prčic......


supizmus
21. 08. 2021
Dát tip

Ten zvrat, ten se mi líbí. Máš opravdu skvělý vyprávěcí talent, díky!


Jamardi
21. 08. 2021
Dát tip

Taky mám pocit, že jsem se právě proběhla na dlouhé trase. :)


Gora
21. 08. 2021
Dát tip

Ivi...potěšilo:-)


Gora
21. 08. 2021
Dát tip

Děkuju, Renato:-)


.....vůbec žádná prča to není tahle trasa Praha - Prčice.......ale napsala jsi to tak, že jsem docela udýchaná....snažila jsem se natáhnou krok jak jen to šlo:-)))))).............*/***************************


bixley
21. 08. 2021
Dát tip

Taky rozumím, vím, jak je to náročné, hezky jsi popsala tyto pocity!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru