Svatý Grál

Z Grálu, smrtelníku, nepij;

neb některá tajemství lidská mysl neudrží,

a pukne jako hliněný pohár tesařův.

Však Lovecraft s Chambersem by mohli vyprávět,

když na bledé tapetě hodinového hotelu

spatříš žluté znamení a prolistuješ ty prokleté stránky,

a noční oblohu místo měsíce ozdobí vodopády Carcossy,

Cassildina píseň tě pak jako vábení dávných Sirén

zbaví možnosti setrvávat v tomto světě. 

Žádné lidské jídlo pak nezasytí tvůj hlad,

nejprůzračnější voda ani nejomamnější víno neuhasí tvou žízeň,

doteky nejkrásnějších žen nezaženou tvou samotu,

a svit Černého slunce nedodá lesk očím tvých bližních,

které budou navždy vypadat jako krátery bílé tmy

v nesnesitelné temnotě žáru letního odpoledne.

Žádná hlína, písek, skála ani mramor pak neudrží tvé nohy,

propadneš se podlahou, podzemím, lávou i středem Země, 

a budeš bez konce padat bezednou mezihvězdnou pustinou,

věčně sám,

zbaven daru bohyně Léthé,

ani živý, ani mrtvý,

jen nadobro, nadobro

ztracený.

Tak trestají bohové ty, jejichž zvídavé kroky zamíří z kruhu světla mundánní každodennosti do pustin Prázdnoty, jejíž tajemství nejsou určena lidským očím.