Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

TD - Pegasí lapálie

21. 08. 2021
12
28
642
Autor
Aru

Malý pegasáček hopkinkal po louce za pegasí maminkou.

"Mamííí," křičel ten malý špunt, co mu plíce stačily, "já chci taky dělat tak krásný dlouhý kroky jako ty."

"Až budeš velký, můj princi, ale zatím bumbej mlíčko, abys mohl vyrůst."

"Ale já zrovna nemám hlad. A mamíí, proč mám na zádech takový malý křídla a vůbec nejsou zlatý."

"Přece bys mi nechtěl uletět, ty moje sluníčko, až zesílíš a povyrosteš, dočkáš se."

"Ale já nechci čekat!"

Pegasí maminka ale jenom zakývala hlavou, až jí dlouhá hříva poletovala ze strany na stranu. Malý pegasáček se zadíval k zemi, uždíb' stébélko trávy a s odporem ho vyplivnul, pak přihopkal k mamince, aby se napil mlíčka, protože chtěl být tak moc velký.

 

Na druhý den ráno nemohl malý pegasáček vůbec dospat, probudil se jako první. Vyběhl na svých tenkých nožkách jako vítr od maminky a hnal se ke studánce, aby zjistil, jestli už je konečně velký. Když se přiřítil ke studánce, nestačil kulit očka, stála tam o trochu větší pegasí slečna, ale nevypadala jako jeho maminka, nebo kdokoliv koho znal z pegasů. Natočila se k němu bokem, aby na něj dobře viděla a přitom, aby on si ji prohlédnul v plné kráse.

 

"Co to máš na hlavě?" vyhrknul ze sebe ještě uřícený pegasáček.

"To je jednoroh," urazila se jednoroží slečna, že nepoznal její chloubu a trochu se odvrátila od pegasáčete, "s tímhle chceš někam lítat?" Ukazovala mu při tom kopýtkem na křídla.

"Jednou budou celý zlatý a budu velký!"

"Ale teď si jenom malý koník," trochu se zachichotala jednoroží slečna.

"Co tu vlastně děláš? Nikdy jsem tě tu neviděl."

"My jsme se včera teprve přistěhovali, tatínek ještě nosí seno, támhle," ukazovala kamsi za sebe.

"A to má taky tu věc na hlavě?"

"To je jednoroh, už jsem ti to říkala a u nás to mají všichni," pohodila uraženě hlavou a už už se chystala odejít.

"A jak se vlastně jmenuješ, já jsem Narëil."

"Hmm," blýskla po něm okem a přemýšlela, jestli je tak moc hrozný, nebo ne, "já jsem Joräila."

"Ale určitě nejsi tak rychlá jako já, támhle poběž k nám!"

"To se ještě uvidí!" Odvětila Joräila.

 

A běželi, ale ať se Narëil snažil sebevíc, Joräila byla rychlejší, vyhrála o dva a půl elegantního kroku.

"To neplatí. Mamíí." Křičel Narëil.

"Ty jsi ale!" Definitivně se Joräila urazila a odešla domů.

"Mamí, ona mě předběhla a to jsem se tak snažil." Sdělil Narëil svoje potíže mamince, hned jak ji našel.

"Našel jsi si novou kamarádku?" Zajímala se pegasí maminka, zatímco přehazovala seno ze strany na stranu a zpátky, protože jenom maminky vědí jak udělat doma z nepořádku pořádek.

"No, ona vlastně odešla, ale já měl vyhrát."

"Ty trumbero, tys ji nechal odejít? Běž za ní a hezky se jí omluv. Nekoukej na mě tak, nejsi pes, abys házel psí voči." Nakonec pegasí maminka vystrkala Narëila ze stáje a zabouchla za ním vrata.

'To jsem teda dopad', ještě se jí musím omlouvat, rrrr, taková otrava, chjo', myslel si Narëil zatímco se loudal k bydlišti Joräili.

 

Joräila mezitím seděla doma a pletla svetr, ale co chvíli koukla ven jestli 'někdo' se přece jen neukáže, až pletla něco mezi šálou a čepicí.

Narëil se mezitím přišoural, až ke stáji kde Joräila bydlela, plivl si do kopýtek a ulíznul si ofinku. Už už se natahoval po zvonku, Joräila byla rychlejší, ale zarazila se a protáhla se kolem něho dlouhým a elegantně jednorožím 'krůčkem' jakoby nic. Hodila přitom po něm nenápadně očkem, zpod dlouhých černých řas.

"Promiň," špitl Narëil, skoro ho Joräila neslyšela, ale uhodla proč přišel a místo odpovědi dostal pusinku.

Koukal na ni celý udivený, jak byl zkoprnělý úžasem. Mohli si zase spolu hrát, přitom Narëil úplně zapomněl, že chtěl mít sám dlouhý krok, ačkoli každý den k němu o ždibec rostl.


28 názorů

Aru
21. 08. 2021
Dát tip

ó děkuji moc, kam se podívám, všude velký krok :)


bixley
21. 08. 2021
Dát tip Aru

Aru, moc krásná pegasí pohádečka a velký krok kupředu v Tvé tvorbě...


Aru
21. 08. 2021
Dát tip

ano, asi můj nejoblíbenější žánr, díky ;)


Alegna
21. 08. 2021
Dát tip blacksabbath

milé vaprávění pro malé i velké čtenáře


Aru
21. 08. 2021
Dát tip

já tam musím za dřevem, jinak bych taky nikam nešel :D

venku na ulicích je vůbec nebezpečno a plno destruktivních individuí; tak mě napadlo, že mimozemšťané nás kolonizovali už před časem, vždyť kde najednou by se tu vzalo 8 miliard lidí, atomovky a lidi zavření v blázincích a nemocnicích nadopovaní práškama, prostě mimozemšťani, jiný logický vysvětlení to nemá, proto, že je vše intenzivně ničeno a ta záliba ve strojích, robotech a zastavění úplně všeho :))


Kamamura
21. 08. 2021
Dát tip

Je to Aru zatraceně dobrý, musím se krotit, abych to při "ochutnávání" rodině celé nesežral. Dionýsos mě sice proklel strašnou chutí k jídlu, pak si řekl, že je to přece jen drobátko nespravedlivé, a nadělil mi talent pro umění kuchařské. BTW nikdy nevěř hubenému kuchaři! ;-)

Jo procházka, to bych taky měl, ale včera jsem na křižovatce uhybal nějakému autu, a došlápl jsem tak nešťastně, že mi moje zdevastované šermířské koleno úplně vypovědělo službu, půl kilometru domů jsem pak šel hodinu, a nemít tu hůl, asi bych nedošel vůbec. Takže dneska jsem rád, když dokulhám od postele do kuchyně a ke dveřím bytu. Procházku snad zítra ;-)


Aru
21. 08. 2021
Dát tip

aspoň přes internetové vlny přivoním, hmm, voní to hezky :D

tak ať chutná, já si vychutnám procházku do Horního Bachu ;))


Kamamura
21. 08. 2021
Dát tip

Aru - po dvaceti letech soužití je už na nějaké salámové habaďůry pozdě.

Oběd jsem ale stihl - krůtí maso na tymiánu s červenou zeleninou a gnocchi, škoda, že tě nemůžu vzhledem ke vzdálenostem pozvat ke stolu ;-)

 


Aru
21. 08. 2021
Dát tip

děkuju dievča, jsem rád, že se líbilo, je to skoro pohádka :)


dievča z lesa
21. 08. 2021
Dát tip Alegna

milé a elegantné a ústretové pegasie kroky všetkých zúčastnených ... a ešte k tomu rozprávkovo-živé


Aru
21. 08. 2021
Dát tip

díky moc vesuvanko ;)


Aru
21. 08. 2021
Dát tip

rodina je pořádkumilovná a ne bordelomilovná? :D

nauč je mít rád nepořádek, ale opatrně a po ždibičkách, ať je nevystrašíš :D

- nápady na později je nejlepší uložit do mrazáku, nebo do sklepa do upířích rakví, teda nevím jak to máš ty se sklepem, ale každý správný sklep by měl mít nějakou kuriozitu, jako trhlinu v časoprostoru, mimozemsťany s kytarama u táboráku, apod. :D


vesuvanka
21. 08. 2021
Dát tip

Moc hezký a milý příběh, TIP


Kamamura
21. 08. 2021
Dát tip Aru

Jo a souhlas - nápady odbavit a ubytovat přednostně, dokud srší energií a optimismem. Není nic horšího než starý, prošedivělý, cynický nápad, který má pocit, že je na světě chronickým pátým kolem u vozu. 


Kamamura
21. 08. 2021
Dát tip

Zavidím, Aru, jen závidím - já vařím a uklízím najednou, protože rodina dorazí už v jednu hodinu. Zas jsem všechno nechal na poslední chvíli! ;-)


Aru
21. 08. 2021
Dát tip

díky! ;)


Aru
21. 08. 2021
Dát tip Kamamura

díky moc Kamamuro, ty jsi ohromný zdroj inspirace, hned jsem dostal chuť psát o pidi rozpínání mini vesmírečku :D

ale tlačí se před to dva jiné nápady, jedno Marsovský dobrodružství zčásti napsaný, takže tenhle rest je potřeba vyřídit nejlepe včera, takže stroj času zcela nezbytný a potom čerstvě nahozený nápad, který přišel ráno, ale je to pořád nápad, takže takovy nápad když by dlouho stál s kurfama a batohama čekajíc na vyřízení papíru by se na to taky mohl vykašlat a jít jinam :D

díky ;)


supizmus
21. 08. 2021
Dát tip

Příjemná oddychovka


Kamamura
21. 08. 2021
Dát tip Aru

Já rozhodně oceňuji nadkritickou koncentraci zdrobnělin už v první větě. Pokud by se jednalo o rannou fázi vývoje vesmíru a ne o literární útvar, musel by takový kosmogenetik trnout obavami, že se ty pidihvězdilinky, kometinky a mlhovininky zcuknou zase zpět do singularitečky a žádné rozpínání s rudým posuvem spektra nebude. 

Naštěstí jsme ale v bezpečí mezi písmenky a představami, a tam si nějakou tu mravenčí, hodinářskou práci narativní pinzetou můžeme dovolit. 

Takže dobrý! ;-)


Aru
21. 08. 2021
Dát tip

jinde jsem takové děti nazýval: pegasorožáček a jednoropegasáček, doporučuju Ťapšlapova dobrodružství,

děkuju ;)


Charybdis
21. 08. 2021
Dát tip

Tuhle povídku by si měla přečíst spisovatelka Shannon Messenger. Ve své sáze Strážce ztracených měst píše o křídlorožcích. Tvá povídka je v tomto kontexu jako paleontologický výzkum aneb jak vznikli křídlorožci: Kdysi dávno se potkala jednorožčí slečna a pegasí klučina.  velmi zasloužený tip


Aru
21. 08. 2021
Dát tip

díky Evži, kopretiny nemají stín? :-O

tak to honem pospěš dlouhým krokem to napravit :D


Pegasáček....no to je nářez. Jdu na louku stínovat kopretiny, to zas bude den.


Aru
21. 08. 2021
Dát tip blacksabbath

musel jsem tam dát nějaký tématický poučení a vypadlo z toho životní moudro :))

díky ;)


Jamardi
21. 08. 2021
Dát tip Alegna

A když si tak hráli, úplně zapomněl, co ho trápí. To si moc dobře hráli. :)

 


Aru
21. 08. 2021
Dát tip

ještě tam chybí, že když vyrostli, tak se vzali a měli kupů dětí, ale to bylo už jiný pohádce :D

(pegasáček a jednoroží slečna ;) )

díky iví ;)


blacksabbath
21. 08. 2021
Dát tip Aru, Alegna

ano - ano.... Narëil udělal móóóc důležitý krok......pegasáček a pegasí slečna s jednorohem.....oblíbené postavičky.....napsané kouzelně pohádkově.....*/****


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru