Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kde domov můj? - díl druhý

Výběr: atkij
29. 08. 2021
31
55
1502
Autor
annnie

První díl zde: https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=523406

Třetí díl (poslední) příště...

Kde domov můj?

 

Díl druhý

 

88

Vzpomínám si na nekonečný konec

jednoho listopadu

rok před Listopadem v

na týden vypůjčeném studeném

prázdném bytě

bez topení

s vysazenými okny

kdesi pod Nuselskými schody

kde už vážně ani láska

neměla moc

nás zahřát,

a to jsme se fakt ještě hodně milovali

 

Kam půjdem za týden, bylo ve hvězdách

 

To bylo poprvé

Ach, kéž tak naposled...

 

89

Vzpomínám si, když se pokusím

ty obrazy vyvolat,

na ten žižkovský činžák

s pavlačí podepřenou kůly

se společným záchodem s panem Krejčíkem

Tam jsem se naučila bravurně čůrat do umyvadla

Tam mi tak zhruba po roce začalo růst v břiše

to malé, bezbranné cosi

co o šestnáct let později

s nenávistí opustilo domov

Vzpomínám si na své oči tenkrát

 

92

Vzpomínám si na vypůjčený domek

kde tolik

chtěla jsem být šťastná

kde v noci jsem se vzbudila

v místnosti plné kouře

Mohli jsme všichni umřít:

já, ty i to cosi,

co mezitím dostalo jméno

a tvrdilo,

že nepřežije bez mého prsu

O zášti ještě nemělo ani šajn

 

94

Vzpomínám si

skutečně bez pohnutí

na náš

domek ve psím víně

co přišel vepsí

Ano, cosi jsme tam jakžtakž vychovali

Ano, leccos jsme tam zažili

Namalovals tam pár obrazů

Ano, hodně jsme se tam změnili

Zřím zřetelně své hladomorné zřítelnice

ten den, kdys odešel

ten den, kdy jsem ti musela říct Odejdi

Ale – zvláštní...

vůbec si nevzpomínám,

jak vypadaly, když jsem ho opouštěla já


55 názorů

annnie
14. 09. 2021
Dát tip

No bixley! Konečně to někdo objevil! Díky moc a.


bixley
14. 09. 2021
Dát tip

Hezky pojaté vzpomínky.

Nejvíc se mi líbilo

domek ve psím víně

co přišel vepsí


Zbora
04. 09. 2021
Dát tip annnie

Uvidíme... teda vlastně my už ne... :)


annnie
04. 09. 2021
Dát tip

:) Směrem do dospělosti, já tomu věřím. A potom k moudrému, laskavému, velkorysému stáří... Tedy - pokud bude tenhle svět trvat dostatečně dlouho :)


Zbora
03. 09. 2021
Dát tip

Ale jo, ten příměr vlastně možná docela sedí. Teď je ještě otázka, jestli jsme v puběrtě směrem do dospělosti nebo se skrze ni vracíme do dětství, kdy budeme potřebovat čím dál víc opečovávat :). To asi podle vývoje ve světě. Zatím spíš asi směřujeme do kojeňáku :)


annnie
02. 09. 2021
Dát tip

Zboro, tenhle dialog mě baví. Nejsem ovšem zrovna Velká Filosofka... Myslím, že je to prostě fáze vývoje - pokud se nepletu, např. podle Steinera je nyní společnost ve fázi puberty. Revoltujeme proti hierarchii, myslíme si, že smrt se nás netýká a oblíkáme se jako teenageři :) Kluci spolu ještě občas bojují, ale na válku už si moc hrát nechtěj, a holky přišly na to, že jsou i jiný hry než na maminku a na princeznu... Vlastně jsme z určitýho pohledu docela zábavný. A věří-li člověk, že tu není naposled, je to Velký Napínavý Dobrodružství. Se všema rizikama, co dobrodružství přinášej... 

To ovšem neznamená, že se nad náma cynicky ušklíbám. Snad jen někdy trochu nad sebou...

Přeju krásnej den, Pá a.


Zbora
01. 09. 2021
Dát tip

Já hlavně trpim, Majaksi, když někde zahlídnu jak jsi hrozně okázale nad věcí.


Zbora
01. 09. 2021
Dát tip

Souhlasím, annnie. Karty byly rozdané. Moc na výběr nebylo. Z toho pramenilo jasné místo ve společnosti a řád, kterého se bylo nutné držet. A spousta generací před námi, které usilovaly o to, aby se jejich děti měly líp, žila v domnění, že tím, že je od tohoto řádu, povinnosti a poslušnosti osvobodí, uleví se jim. A ono se to nestalo. Čím to je? A nemůže být ta neschopnost či nemožnost dostatečný seberealizace, míjející se komunikace, neuspokojivej duchovní život, fyzický i psychický problémy a vlastní viny, svírající srdce, nebo třeba taky  neukojitelná touha po svobodě nějakou neschopností vybrat si mezi všemi těmi nepřebernými možnostmi?


annnie
01. 09. 2021
Dát tip

KayTee, moc děkuju! Měj se krásně a.


annnie
01. 09. 2021
Dát tip

Majaksi, ty žiješ! Jaká radost vidět tě tu stejně milého jako dřív!!! Myslím, že Zbora je muž. Měj se krásně, ty Něžné Křehké Stvoření!


annnie
01. 09. 2021
Dát tip

Zboro, myslím, že dřív lidi netrpěli o nic míň - jen neměli čas to řešit, na pomoc měli sotva tak faráře (byl-li dobrej) a utrpení považovali za nutnost, eventuelně boží vůli (popřípadě trest). A za druhý to utrpení bylo často hierarchicky rozděleno dle pohlaví, věku a společenský vrstvy... A o emocích se mluvilo - pokud vůbec - spíše s opovržením... Na prvním místě všude napříč společností byla v první řadě Povinnost a pak Poslušnost... To je aspoň moje laická představa o zlatých časech :) v devatenáctém a minimálně do poloviny dvacátého století...


Zbora
01. 09. 2021
Dát tip

Je to tak. Ale zase i to je o pohledu. V současné době všichni na všechno nahlížíme hrozně neuroticky - můžeme; máme se navenek dobře, tak alespoň strašně trpíme uvnitř. Dříve to bývalo většinou naopak. Nemyslíš?


KayTee
31. 08. 2021
Dát tip

Moc!


annnie
31. 08. 2021
Dát tip

Nevím, jestli jsem ti poslala avízo k odpovědi výše, jsem už dnes trochu vymletá :) Tak radši teď.


annnie
31. 08. 2021
Dát tip

Jo - ale pod tím "dobře" jsou traumata z dětsví, neschopnost či nemožnost dostatečný seberealizace, míjející se komunikace, neuspokojivej duchovní život, fyzický i psychický problémy a vlastní viny, svírající srdce, nebo třeba neukojitelná touha po svobodě... Pozitivní ovšem je, že to všechno je jen náš "učební plán" a že na tom všem můžeme pracovat...


Zbora
31. 08. 2021
Dát tip

Ono je to možná ale také optikou pohledu, nemyslíš? Spousta lidí okolo mě se má podle mého vzásadě dobře, ale kazí si to tím, že by se chtěli mít nějak jaksi lépe, jinak, a vůbec nepočítají s tím, že by taky klidně mohlo být možné, že se budou mít hůř, což je ovšem neakceptovatelné. Naše společnost jaksi počítá s určitou nespokojeností jako hnacím motorem pro světlé zítřky, jenže...


annnie
31. 08. 2021
Dát tip

Zboro, popravdě: já myslím, že všichni jsme tak trochu voyeuři, aspoň do určité míry. Zajímá nás z lidských životů především to, co v tom našem nemáme, nejčastěji tedy velké vášně, zvláštní náhody, dotyky nadpřirozena, velké peníze, temná tajemství, neštěstí zrovna tak jako enormní úspěch a sláva, popřípadě neobvyklé sexuální praktiky :) :) :) Nicméně jako autorka na to nehledím a pokud v jakékoli situaci najdu něco, co mě zaujme, zpracuju to (mám-li čas). Ovšem můj pohled na věc je, že člověk je bytost tragická, plná traumat a bojů směrem dovnitř i ven a i když se snažím vidět věci s humorem, vlastně můj hlavní životní pocit je asi soucit a touha porozumět... Jinými slovy: to, že se někomu všechno daří a má báječný život, považuju pouze za mezistupeň uprostřed období, kdy se mu tak úplně skvěle nedaří... Je to má dosavadní životní zkušenost (obecně, nikoli pouze z mého vlastního osudu).

Možná je svět mája, stvořená grafomanickými romanopisci :) ... A básníky :) :) :)


Zbora
31. 08. 2021
Dát tip

Víš, já semtam dumám, jestli za tím, že podobné texty fungují, není kolikrát "pouze" jistá čtenářská účast k neutěšenosti odvyprávěného příběhu. A forma vlastně není až tak důležitá. Stačí, že autoři popisují něco zásadním způsobem destruktivního.

Kdybys chtěla napsat, že se Ti všechno daří a že život je veskrze báječný, myslím si, že by to vyžadovalo daleko větší nasazení, aby dílo mohlo počítat s úspěchem.


annnie
31. 08. 2021
Dát tip

Zboro, díky. Je to zpověď, ale velmi selektivní, neboť to není primárním účelem tohohle textu. Což doufám v závěru bude k pochopení. Přeju pěknej den a.


Zbora
30. 08. 2021
Dát tip

Zpověď, ale výmluvná*


Promiň, nevšiml jsem si hned, že jde už o druhý díl..

((...)).

Sleduji kolem sebe (ale neboj, nebudu to ..tady teď rozebírat), že ti ..nejlepší lidé kolem mne mají většinou dosti nadprůměrně těžký život:..

.


annnie
30. 08. 2021
Dát tip

Ukrytá v máku, moc děkuju. Ovšem podotýkám, že jde taky o umění to přečíst. Jsem si toho dobře vědoma a za to tedy dík tobě. Měj krásný pondělí, Pá a.


annnie
30. 08. 2021
Dát tip

Zeanddrichu, ano, hutné. Ono je pro vnímavýho čtenáře, kterej si na to je ochotnej udělat čas lepší číst to jako celek, takhle je to useknutý jak řečnickou sekyrou... 

Odvíjí se to v dlouhým čase, ale primárně nejde o shrnutí mýho života - jsou to jen ilustrativní výseče k tématu domova...

Diky moc a.


Budu se k tomu muset vrátit:)

(je to ..dosti ..hutné pro mne:) )

((jinak se dívám, že jsi také ..nějak zabrousila do ..svývh devadesátých let :) ))

 


annnie
29. 08. 2021
Dát tip

Atkij, děkuju. Až jsem se trochu začervenala... Doufám, že závěr (kterej to zas trochu pootočí) tě nezklame... Měj se krásně a.


annnie
29. 08. 2021
Dát tip

Evženie, naopak. Zažila jsem tolik tolik krásnejch věcí, že bych si to mohla sama závidět :) Ale byly spíš na začátku, pak jich ubývalo... a ubývalo... nojo. Nelituju. A ani nijak zvlášť nevzpomínám. Je to včerejšek a včerejší Anna...

Děkuju. Přeju krásný dny a.


annnie
29. 08. 2021
Dát tip

Alegno, život zdrcnutej do jedný básně vždycky vypadá napínavě :) Ale fakt je, že já denně Bohu děkuju, že i když svůj život nepovažuju za úplně jednoduchej, rozhodně je velmi velmi velmi barevnej... Díky. Přeju barevnou noc i zítřejší den. Pá a.


annnie
29. 08. 2021
Dát tip

Snakeu, děkuju. Sám o sobě tenhle díl nemá úplně smysl, takže se drobí na ty jednotlivý momenty. Smysl to dá (doufám :) ) dohromady. K tý odvaze: no, některý věci zveřejnit není snadný. Ale bez nich ten text z pohledu přímýho účastníka (tedy mne) nemá hodnotu... Je velmi příjemný slyšet, že to někdo oceňuje... Měj se krásně a.


annnie
29. 08. 2021
Dát tip

Black... Teďs mě teda vážně dostala. Jestli to opravdu uděláš, asi ti budu muset udělat diplom... MOC děkuju. Doufám, že konec ty střepiny ospravedlní...

Přeju nádhernej čas. Pá a.


annnie
29. 08. 2021
Dát tip

Jamardi, vlastně to trvalo do rozchodu ještě deset let, ta datace upomíná k těm nadějným začátkům. Rozešli jsme se, až když jsme ho celý zrekonstruovali :)... Nicméně dopadlo to nejlíp, jak to dopadnout mohlo.

Děkuju, že se do toho textu sama pokládáš. Měj se krásně a.


atkij
29. 08. 2021
Dát tip

Ráda jsem si pročetla všechny Tvé otevřené roky. Tvá sdělení mě dokáží vždycky zaujmout, protože máš neskutečný vyprávěčský dar. Zde výběruji hlavně za poetiku roku 94. To je moje poezie.


To nejsou zrovna hezké vzpomínky. Ale určitě nebyly jen špatné chvíle.


snake_01
29. 08. 2021
Dát tip atkij

Jsou tam pěkné momenty - osobně se mi nejvíc líbil ten obrácený pohled v úplném závěru, taková introspekce a upřímnost vyžaduje odvahu.


blacksabbath
29. 08. 2021
Dát tip Gora

dneska ztichnu a pak.....počkám si na závěr.....a pak ....si dám trochu práce a překopíruju si to do celku a znovu si celé přečtu....annn. vážně....tohle mi tahá z těla střepiny...*/************************


Alegna
29. 08. 2021
Dát tip

z mého pohledu zápecního života je to velmi napínavé čtení


Jamardi
29. 08. 2021
Dát tip

Smutné je, že když se páru podařilo získat slušný domek (není na něj žádná stížnost), rozešel se. Je to tak v životě všelijak.


Čudla
29. 08. 2021
Dát tip

Děkuji.


annnie
29. 08. 2021
Dát tip

Vesuvanko, děkuju. Ale připomínám, že na slzy je brzy :)! Počkej si na konec... a zatím se měj krásně, pá a.


vesuvanka
29. 08. 2021
Dát tip

Smutné vzpomínky... Ve všech částech, začínajcích nadějí,  přichází nakonec zklamání. Nejsmutnější mi přišla část 89 a 92, TIP


annnie
29. 08. 2021
Dát tip

Čudlo, to je tak krásný, cos mi napsal. Dojalo mě to. Věřím, že vám to vydrží. Srdečně zdravím tebe i tvoji paní. Mějte dnes další nádhernej den a.


annnie
29. 08. 2021
Dát tip

Dievča... Ano, hnízdo, to je to, oč tu běží. A co všechno ho dělá hnízdem. Ty vždycky vyhrábneš tu podstatu... Díky. Přeju měkounce vystlanej den a.


Čudla
29. 08. 2021
Dát tip Morticia Adams

Kdykoli ve svém okolí vidím rozpad vztahu, je mi  líto, že jim to nevydrželo. Chápu, že jsou jisté hranice, za které se prostě jít nedá. Jsem ženatý 45 let a vždy jsme s manželkou dokázali před tou hranicí zabrzdit, říct si kde je chyba a z té chyby se poučit. Věřím, že spolu vydržíme, dokut nás smrt nerozdělí a jak jsme si to ve svatební den slíbili. /*


hľadať argument pre načechranie zlámaných krídiel ... treba prilietať do chatrného hniezda, nakŕmiť, zohriať, povzbudzovať k prvému letu ... hviezda Slnko existuje? ... dlhodobo vytreštené oči nemajú silu oddýchnuť si ... až raz ...* ... pekne si ma previedla spomienkami


annnie
29. 08. 2021
Dát tip

Goro: je to jen prostředek. Ve smyslu střed díla i ve smyslu cesty šípu k terči. Velmi dobře rozumím tomu, co říkáš a taky jsem takové reakce čekala, a jsem ráda, že to tak vidíš. Doufám, že ale báseň zafunguje jako celek, tak byla psaná a tak je třeba ji číst - jenže písmák pro dlouhý zamotaný věci není ideální prostor, proto ten seriál. No, možná nezafunguje, sama jsem na to zvědavá. Každopádně zatím díky za pozorné čtení. Přeju pěknej den a.


Gora
29. 08. 2021
Dát tip

Annnie, tentokrát /nej/  88, schází mi /v dalších/ ten nadhled z první části anebo příliš detailů... ale ráda jsem četla. Oči/pohled jako hlavní téma jsou zajímavé...


annnie
29. 08. 2021
Dát tip

Harpazeine, bohužel musím přiznat, že jsem povrchnější, než bych chtěla být... Nicméně děkuju za kompliment. Je zvláštní, že sis z mejch textů přečet zrovna tu o Richardovi. Jsem tomu ráda.

Jo, a vítej v Písmákově! Ať se ti tu líbí a.


annnie
29. 08. 2021
Dát tip

Cassy... vypověz...

Tvoje řádky jsou pro mě hodně důležitý. Děkuju.  Měj dobrej čas a.

PeS: Jak můžou rackové pronásledovat metro???


cassy
29. 08. 2021
Dát tip

v tom období prožíval jsem (taky) zlomové okamžiky svého života...bože (i když jsem ateista) třeba to všechno jednou vypovím...tvoje řádky jsou jako uvolněný špunt...vteřiny tryskají...chvíli semtimentáně sním...chvíli mrznu na bodě nula...rackové od Karlova mostu pronásledují metro...zapomeň...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru