Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Za záclonou
datum / id01.09.2021 / 523462Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaRodinné
zobrazeno306x
počet tipů22
v oblíbených1x
Za záclonou

Skutečně zaslechla zvuk odjíždějícího automobilu?

Přes háčkovanou záclonu spatřila povědomou siluetu se zavazadlem v ruce. Neví už, kolikrát si přála, aby se vnučka zase objevila, vrátila radost do domku s malou předzahrádkou, se třemi vzrostlými yukami za plotem. Nepotřebovaly téměř žádnou péči a rostly samy od sebe jako solitéry. Jako hradba před děním v ulici. Jako její rodina.

První rostlina symbolizuje ji, hubenou důchodkyni s vrásčitým obličejem, druhá vnuka, toho času v nápravném zařízení a třetí, nejkrásnější košatá květina, vnučku…

„Sašenko, nestůj venku, pojď přece dál,“ křikla žena ochraptělým hlasem a o chvíli později si u stolu zálibně prohlížela dobře známý obličej. Vlny měděných vlasů už dlouho nepoznaly nůžky kadeřnice, to konstatovala s radostí.

„Babi, mohla bych u tebe po nějaký čas bydlet? Pomůžu ti se vším, stejně už špatně chodíš,“ uvelebila se pohodlně a s chutí popíjela čaj.

Její modrobíle kostkované šaty byly vpředu pořádně napnuté. Nebýt toho, vypadala stále skoro jako drobné děvče, které odtud před časem odešlo. Chtěla prý, ještě s kamarádkou, dělat pokojskou v jakémsi penzionu. Ona, vyučená prodavačka, kterých byl v městečku nedostatek.

Stařena položila dlaň s vystouplými žílami na hrudník a tiskla. Tam uvnitř ji tížilo tolik věcí, otázek. Na otce dítěte, jaký je a jestli o něm vůbec ví, na život, který vnučka vede, ale strach z odpovědí jí povolil jen chabou výčitku.

„Nechápu tě, Sašo, copak jsi toulavá kočka? Nestačilo, kolik ostudy nadělala kdysi vaše matka a nakonec i Ervínek,“ otevřela zásuvku se vzorně vyžehlenými kapesníky a jeden vyndala.

„Nebreč,“ řekla dívka a ten tvrdý tón se k ní vůbec nehodil. „ Mám se tam docela dobře, je o mě postaráno a tohle,“ ukázala na špičaté břicho, „byla nehoda. Stává se to občas skoro každé holce.“ Postavila se před zrcadlo, aby změnila téma hovoru.

„Babi, co bys na to řekla, kdybych se přebarvila na blond! Ferdyš povídal, že se přestěhujeme do domu s názvem Emanuela, ale zaměstná jen některé, ty nejatraktivnější. Vyhláška obcí kolem nás prej pomalu likviduje z ulic…“

„Měděné vlasy a zelené oči jsou tvojí chloubou, nezapomeň, Sašenko,“ vyslovila sklíčeně.  Přes háčkované záclony přetáhla noční závěs. „Jsem ráda, že jsi doma.“

 

Dítě k ránu hodně kopalo. Vstala a zastlala duchnu z pravého peří. Potřebovala by beztak vyhodit na slunce, přes klepadlo. Vytřepat roztoče a nabrat nový luft.

Koupelna páchla myšinou. Plamínek karmy skomíral v temném rohu. Ještě se tady přiotrávíme, blesklo jí hlavou. Snad poprvé jí při pomyšlení na ohrožení života nenarozeného a nehodícího se dítěte naskočila husina. Otevřela ventilačku. Větve kdysi dávno zakořeněné túje se přerostle dotýkaly okénka. Vysadil ji otec ještě před obdobím, kdy byl permanentně v lihu.

Uvařila vejce, nalila čaj. Stařenu vzbudilo klepání skořápek o okraj stolu.

„Babi, lež, já ti jídlo podám do postele.“

„To by tak hrálo, abych se přes den povalovala! Musím být v kondici na tu druhou operaci kyčle. Zařídila jsem si donášku obědů a nákupů, ostatní ještě nějak zvládám, vytírám vsedě na štokrleti,“ míchala lžičkou med, dokud se nerozpustil, zatímco vnučce se řinul po stranách krajíce.

 „Pořád mám chuť na sladký, babi. Někdo zvoní,“ olízla rychle prsty a podívala se přes záclonu. „Nějaká ženská s taškou.“

„To je sousedka Marie s nákupem. Běž prosím tě otevřít a zaplať, v kredenci mám peníze. V hrnku.“

„Senzace, aspoň nemusím s tím panděrem chodit do krámu, všichni by čuměli! O děcku ani muk, babi, hned by to roznesla.“

„Ale co, Sašo, co by roznesla? Je poznat, že jsi gravidní!“

„Přece že jdu na utajenej porod, babi! Nemyslela sis doufám, že si to chci nechat,“ a odemkla vchodové dveře.

„Dobrý den, paní doktorko, nesu všechno. Koukám, že tu máte pomocnici,“ přejela ostřížím pohledem Sašu. „Dělá to dvě stovky,“ dodala, a když se k jejím slovům nikdo nevyjádřil, strčila peníze do peněženky a rozloučila se. Starou beztak nikdy na hovory neužilo.

„Proč ti říká doktorko, babi? Na jmenovce máš jen příjmení.“

„Nech to být, Sašenko.“

Kolikrát jen jsem vyslechla nadávky – váš vnuk nám vykradl auto, výlupek jeden, ve třinácti má na svědomí nejmíň dvacet auťáků v celý čtvrti. Lidé nám kopali do dveří, sem tam i házeli kameny do oken, chlapi totiž nemohou přenést přes srdce, když jim někdo poškodí jejich miláčky, a tak jsem na vizitce přelepila titul a nikdy už ho nevrátila zpět, jako se nedá vrátit průběh manželství jediného syna, které bylo nešťastné od samého začátku. Matka Ervínka a Sašenky zmizela s nějakým chlapem v Němcích – po revoluci, kdy byly děti ještě malé a Ervín starší se časem upil k smrti.

 „Až se jednou vdám, uháčkuješ mi taky takový záclony? Nikdo nemá podobný. Nejlepší na nich ale je to, že se přes ty čtverečky suprově kouká ven, ale dovnitř není vidět…“

Nikdo z ulice neznal úsilí, které jsem vynakládala, jen aby z dětí vyrostli slušní lidé. Začalo to krádežemi drobných z kabelky a pak se již zklamání vršila, až jsem se lidí úplně stranila a doteď skoro s nikým nehovořím, a když, tak jen velmi úsečně. Selhala jsem. Naprosto. Společnost slušných lidí si nezasloužím... ale děti snad ještě dostanou šanci!

 „Podej mi z komory košík, Sašenko, ještě je tam nějaká vlna a háček. Pustím se do toho hned.“

„To má, babi, přece čas, stejně nemám svůj byt.“

„Zkusím, jestli bych po letech dokázala uháčkovat svetřík a čepičku na miminko.

„Babi? Jak to myslíš?“

„Jednou se to prokletí musí zlomit. Vím, že budeš vzorná máma, Saši. V domku je místa dost, i kdyby se vrátil Ervínek.“

„Pochop, nebudu tady v tý zatuchlý díře, babi. Celá ulice je proti nám, všichni ti počestní zaprděnci! Jsem hezká a mladá, nezahrabu se! S tím nepočítej!“ Bouchla dveřmi.

Vyklidila skříňku po bratrovi a vybalovala si své luxusní oblečení a šminky. Pak pustila televizi, ticho v bytě bylo příliš tísnivé.

Stařena celé odpoledne něco kutila kolem klubíček, zkoušela, která vlna je hebčí a přehrabovala časopisy ze štosu v komoře. Štrachala i po zásuvkách v kredenci.

Večer zas zatáhla závěsy. Počkala, až bude vedle klid. Nasadila si na hlavu čelovou baterku a opřena jen o jednu berli vydala se po domě.

Vnučka oddechovala, stočena v embryonální poloze, duchnu nataženou přes rameno až ke krku. 

Dala se do stříhání vodopádu hebkých vln ze zad dívky, šlo to rychle. Když se však víc naklonila, sklouznul gumový špunt francouzské hole. Dopadla tak celou tíhou na spící Sašu. Vykřikly obě naráz.

„Babi, co tu proboha děláš,“ posadila se dívka. Rozsvítila lampu. Stará paní se svezla z duchny až na podlahu. Udeřila se do hlavy.

Drobné děvče ji tahalo nahoru. Nešlo to, byla strašlivě nehybná a těžká. Saša vypnula světélko na čele a pohlédla do bledého obličeje. 

 

Když babičku zvedali na nosítka, objevily se poházené prameny měděných vlasů.

Dívka běžela do koupelny. Ze zrcadla na ni koukalo napůl oškubané ptáče s vyděšenýma očima.

Teprve nyní se rozplakala. 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.09.2021 09:35:58dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Z.E.... díky!

17.09.2021 00:50:56dát kritice tipZeanddrich E.

..hm. Co říci.

13.09.2021 09:30:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Renato, jsem ráda, žes ocenila i detaily, jak píšu v diskusi, přemítala jsem o tomhle námětu hodně let...

13.09.2021 07:59:06dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Přidávám se k předřečníkům, skvěle napsaná sociální povídka, a za sebe ještě dodávám, že se mi líbily dobře vykreslené detaily, například s medem, čtenář se potom ocitne přímo v tom prostředí. 

03.09.2021 09:07:20dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hanko, děkuju. Někdy je to opravdu lepší řešení, jak píšeš...

02.09.2021 22:43:45dát kritice tip8hanka

predo mnou komentujúci napísali všetko...Ty proste píšeš príbehy zo života excelentne...škoda len, že tých smutných je okolo nás viac... dúfam, že drobček nakoniec zostal so svojou mamou, aj keď niekedy je nechceným deťom lepšie v rodinách, ktoré deti mať nemôžu a tým adoptovaným doprajú lásky a lásky...

02.09.2021 09:38:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Theo, díky ti.

Zní to asi divně, tenhle námět jsem promýšlela po chvilkách několik let. Děkuju.

02.09.2021 09:35:31dát kritice tipThea v tramvaji

Mne vždycky úplně svírá srdce, když takové příběhy čtu. Obdivuju tě, že o tom dokážeš bez patosu psát. Navíc velice dobře! Myšlenky střídají děj, vše neůprosně plyne a já bych tak strašně moc potřebovala dobrý konec!

01.09.2021 18:36:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Janino!

01.09.2021 16:23:11dát kritice tipJanina6

Moc dobře napsané. Mám pocit, že (podobně jako já) taky píšeš častěji o tom, co tě trápí nebo zlobí, než o tom, co je příjemné a pohodové, že? Ukazuješ na problémy... ale to je dobře. 

01.09.2021 13:14:49dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Al, děkuji!

01.09.2021 11:34:33dát kritice tipAlegna

poutavě napsané ....o životě, ne všichni mají štěstí žít si spokojeně

01.09.2021 09:58:531 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

dievča, děkuju... babi už nežije a ti mladí... mají to těžké.

01.09.2021 09:53:28dát kritice tipdievča z lesa

ťažká situácia ... naozaj zostáva len dúfať, že sa dej začne vyvíjať priaznivejšie pre všetky strany ... včítane malého drobca ... držím im palce* (modlím sa)

01.09.2021 08:28:28dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Andělko, díky.

01.09.2021 05:57:15dát kritice tipAndělka1

***

31.08.2021 18:21:49dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuji, black8... geny někdy hrají prim...

31.08.2021 14:57:46dát kritice tipblack8

veľmi pekné a smutné. tiež by som dúfala v dobrý koniec, ale obávam sa, že sa to nedá... *

30.08.2021 09:05:02dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jarmilo, děkuju...

30.08.2021 07:13:56dát kritice tipJamardi

Paní byla zoufalá. A zoufalství vyhání jiné lidi ven. Je to začarované, jak řekla. Je to dobře napsané.

29.08.2021 22:30:531 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, an. A dobrou.

29.08.2021 22:25:24dát kritice tipannnie

Dobrej příběh. Špatný životy - tedy ve smyslu těžký. Chjo... Tip a.

29.08.2021 20:52:07dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Evži, kéž bych mohla napsat i něco veselého, ale asi mi je dáno zamýšlet se a psát v podstatě stále o tom nejproblematičtějším, co vidím kolem...

29.08.2021 20:48:111 tipů dát kritice tipEvženie Brambůrková

Opět jsi mne nezklamala. Příběh je určitě podle skutečnosti a zase navozuješ otázky a touhu vědět, jak to bude dál.

29.08.2021 20:48:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Karle, víc prozradit nelze, jen doufat... překlípek opraven. 

29.08.2021 20:40:06dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, potěšil jsi, měla jsem pocit, zda to není jen "černá kronika".

 Děkuju.

29.08.2021 20:06:101 tipů dát kritice tipK3

To je tak tísnivé a smutné, Irčo. Mohu se domýšlet jak se to všechno opravdu mělo. A jak to dopadlo. Doufám že malé nakonec přece jen dostalo šanci dostat se na ten neutěšený svět. Nebo pádem babičky skončilo? To by bylo tragické, ale ono je to stejně. Umíš ta sociální dramata opravdu dobře podat. Tady jde asi o překlep: zaměstnaná - zaměstnává? 

29.08.2021 19:03:09dát kritice tiprevírník

Mají pravdu, Iva s Janou, je to silný příběh. A - jak jinak - výborně napsaný a opět zřejmě přímo ze života.

29.08.2021 17:27:11dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jani, děkuju, potěšilo!

29.08.2021 16:47:011 tipů dát kritice tipvesuvanka

Irenko, krásně napsaný smutný příběh s otevřeným koncem. Zajímalo by mě, jak to nakonec dopadlo, zda se slova babičky vyplnila a Saša se stala  vzornou mámou..., snad jiskřička naděje, že děti dostanou šanci. Také jsem četla několikrát, a jak píše Ivi, každé slovo v povídce má své místo. TIP

29.08.2021 15:57:291 tipů dát kritice tipblacksabbath

Neutají se nic těm, co tě mají v oblíbených.....četla jsem ji vícekrát...komentář jsem několikrát mazala....pořád nevystihoval husinu po přečtení....povídka je smutná...ale na konci je i troška naděje.......a to už vůbec nemluvím o tom ...jak je napsaná....žádná zbytečná vomáčka....každé slovo má své místo

29.08.2021 15:52:23dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ivi, děkuji, mělo to být na prvního, ale tady se nic neutají.

Jsem fakt ráda, že se ti líbilo, mám vždy pochybnosti, zvláště, když je to tak smutné... díky!

29.08.2021 15:47:491 tipů dát kritice tipblacksabbath

No uf a wow zároveň....silný příběh a krásně napsaný....jak tě znám...je podle skutečnosti....nechala jsi konec otevřený a tak se můžu jen domýšlet...jestli se stařence povedlo....."ale děti snad ještě dostanou šanci!"



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor