Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Září je nejsilnější Měsíc

30. 08. 2021
13
5
427
Autor
malej_blazen

Září je nejsilnější měsíc;

Rozhoupává zakotvené lodě v přístavišti,

šplouch sem a šplouch tam, znavený derviš na odřených přídích končícího dne ve starých splavech.

A obrací ptáky pryč, tam daleko na jih. Kde jim asi konec? ubohé, ubohé

vlaštovky - obrysy, kontůry dávno již nechtěné, vlastní duše.

 

Září je nejsilnější měsíc!

Klidně urve kus srpna a je mu to jedno,

přelije se do něj a nikdo už neví, že nějakej srpen

vůbec, kdy byl. Usadí se na jeho popelavě propršených zbytcích per

a kraluje si tak jak chce. Uplakaný měsíc, který ví co chce.

 

Září - to je, to je prázdná venkovní hospoda.

Pár kelímků naplněných deštěm a v nich několik vos utopených,

které ještě včera do noci houkaly, jak jich zvykem. Poklidní 

strážci strašidelné noci, při které otevírají se lecjaká tajemství,

dojemně skrývaná před sebou samým. A už mi ani nevadí, když nemůžu v noci spát,

protože vím, že to není navždy. Poklidně sleduji ten tok myšlenek,

zveličených strachů a nerozpoznaných krás a přebírám je v dlaních,

myslím na svojí dávnou mapu - Světlonoše, kterého jsem mastnými čarami voskové svíce

namaloval a nechal vlát, jako se suší prádlo a jen a jen sebe se ptám

proč ta mapa ukazuje, kde jsem, ale už nic neříká, kde měl bych být.

 

Září - veliká tlustá voskovice a v ní drobná zrna kadidla.

Dýmí se z ní mračna, zahalující obzor. Už leckde padl list k zemi!

Tak vztyčme hrob neznámému listu.

Proč jen je září nejsilnějším měsícem? To nevím. A naštěstí to ani vědět nemusím.

Jediné co, že když pak kráčím si bezejmeným městem v dejvicích 

a zakláním hlavu vzhuru do mírného kopce směrem k hradu, je to tam, kde jsem jako malý kluk

chodíval s tetou Naďou a dědou a fenkou Lejdynou na procházky a že už, už to nepoznávám zcela. Jakoby se něco změnilo.

A na okamžik mě povznese vědomí toho, že i ve fasádě a v ohybu zatáčky

a taky ve stromu na konci ulice a v kamenné dlažbě, mohou se rozrůst kořeny spjaté 

se mnou samým. I když je zaří, ten nejsilnější měsíc, který všemu vládne, tou dokonale osobní opuštěností.  

 


5 názorů

turandot
18. 09. 2021
Dát tip

Tyjo dobrý to je, to sdělení a pocit, všechno dobrý. Na mě tam ale pár chomáčů kašírovaný vaty (druhá strofa a prvních pět veršů poslední), ty kdybys z toho vyfoukal, byl by to podle mě výstavní kousek. 


to je moc hezké napsání.....ukládám si...*/********


vesuvanka
30. 08. 2021
Dát tip Gora, blacksabbath

Báseň mě zaujala, zejména verše:

Září je nejsilnější měsíc;

Rozhoupává zakotvené lodě v přístavišti,

šplouch sem a šplouch tam, znavený derviš na odřených přídích končícího dne ve starých splavech.

A obrací ptáky pryč, tam daleko na jih. Kde jim asi konec? 

Září je nejsilnější měsíc!

Klidně urve kus srpna a je mu to jedno,

přelije se do něj a nikdo už neví, že nějakej srpen

vůbec, kdy byl. Usadí se na jeho popelavě propršených zbytcích per

a kraluje si tak jak chce. Uplakaný měsíc, který ví co chce.


Alegna
30. 08. 2021
Dát tip

ráda jsem četla, pro mě verše mají zvláštní atmosféru


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru