Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMůj vztah k přírodě
Autor
Kamamura
Někdo hraje na paloučku schovku se slimáčkem, někdo venčí pejska, někdo krmí akvarijní rybičky.
Já nejraději ze všeho pařím!
Do lesa zásadně nelezu,
jsou tam babouci a brouci,
a v noci je tam tma tmoucí.
Víc než dřevu věřím železu,
kalená čepel, dvakrát broušená,
tě v štychu nenechá, jak bývalá žena.
Šák dyť i reálně, historicky,
železo vítězí nad dřevem dycky.
A tam kde si hejkali a víly hráli,
dřevaři paseku udělali.
13 názorů
Zeanddrich E.
02. 09. 2021Tohleto říci nahlas .(přinejmenším .v jistých kruzích) -dnes ve věku až úzkostlivé (pseudo)korektnosti -to chce odvahu:)
blacksabbath
01. 09. 2021Ty jeden:-)))))....dřevaři paseku udělali....a pařez zůstal pařezem (pokus o humor)
pohodlí se uznává už od vynálezu kola, nejzásadnější vynález vůbec, usnadňující tolik práce, zaroveň takový vozík potřebuje cestu a úprava krajiny je od těch dob nezbytností. příroda to je svět Gaii, to stačí k pochopení. ostatně tato bohyně měla nám známém úsvitu dějin zásadní vliv, ale čím víc se člověk věnuje svým hračkám, tím se logicky odcizuje a vzdaluje. je to o tom, čemu se dává přednost, je evidentní, že nyní je to technologický a medicinsky pokrok, člověk si tvoří svůj vlastní svět, který ho jednou zcela omámí a pohltí
Jamardi - jo! ;-) Vítej v táboře rachotivých železnáků! ;-) Pokrok se odehrává tak, že se musí vymýtit bludy a omyly, a mýcení se děje tvořením mýtin v přebujelém křovolesí. Hur-hur, železňáci vpřed!
Aru, dnes se uctívá hlavně pohodlí. A pokud se mluví o úctě k přírodě, musí se říct k čemu je to užitečné, aby se zdůvodnilo proč dovolíme tomu narušiteli být důležitý.
Jamardi, stromy mají mnohasetletou moudrost v sobě a než se vykáceli posvátné duby, tak je lidé uctívali, dnes se uctívá ocel, technologie a vědecký pokorok
ale v sérii Dark Souls přece ten oheň při každém znovuobnovení je pořád slabší a slabší, četl jsem úvahu na to, jestli tím není naznačeno, aby hráč už neobnovoval znovu cyklus, ostatně je tam ten alternativní konec s tou Yurií, já dělal i tu "svatbou" s Anri, nevím jak ty, ale já byl u Blades of the Darkmoon a hrál jsem to na alternativní konec uzurpátora ohně :))
a u Captain Yorshky jsem strávil nejednu chvíli :D
Les je spolčený se zlými rodiči, kteří tam nechali Jeníčka a Mařenku. Kdyby ho nebylo, nepovedlo by se jim to. A ježibaba by se neměla kde schovávat. :) A jiní ho nechali bujet až z toho princezna onemocněla a musel přijít dřevorubec, vysekat paseku, aby se slunce dostalo dolů :) Sláva železu!
Alegno - máte bod, madam, to je pravda.
Na druhou stranu ovšem, dřevo, jakmile vzplane, je ohněm fatálním způsobem konzumováno, až nakonec zbyde jen vyhaslý popel, neschopný znovu se zažehnout - symbol smrti, zániku a smutku. Výborně o tom pojednává moje oblíbená herní série Dark Souls, kde jsou přímo podobné metafory - hlavní hrdina je oslovován jako "ash" - popel, "cinder" - řeřavý uhlík, atd.
Železo, naopak, sice nedokáže hořet vlastním žárem, ale ve výhni se rozžhaví a změní se jeho krystalická struktura. A pokud je žár veliký (třeba ve vysoké peci), dokáže ze železa odstranit nečistoty, a surové, hrubé a křehké železo projde přímo alchemickou transformaci v dokonalejší ocel, která je podle přání hutníka a kováře buď křehká a tvrdá, nebo pružná a tvárná, a ocelová čepel pak řeže a seká, šmik-šmik-šmik, jako břitva v mistra Occama, nebo jako myšlení erudovaného filozofa, kalené ohněm tisíce učených debat! ;-)
Jdu cestou za mlhou
hledám bránu odvěkou
Kde jsou mé kroky
když chřadne rozum
v nouzi
a roztéká se skřítčí um
- ty jo! já budu snad vázanoveršotepec, cha, stejně je veršování od víl, kdo to ví, zpíva do okolí :D
Žánrově to bude, nejspíše, řekl bych asi anti-naturalismus.
Hihi...