Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zámek

06. 09. 2021
7
8
378
Autor
Movsar

Zámek

Dorazil jsem jako Kafkův zeměměřič do tajemného městečka s tajemným zámkem na vršku. K desáté večer dročkou ze sousedství, kde končí koleje. Dročkář, třicetiletý otec novorozence, mi svěřil tajemství: včera u stánku s kebabem, byv osloven dívkou, poprvé zapochyboval o své lásce. Snad jeho slabost pro šťavnatou žemli jednou syn pochopí.

Klíč do zámku a do pokoje byl uschován v mrtvé schránce, jejíž heslo mi holka poslala tichou poštou. Prošel jsem labyrintem chodeb, nikde nikdo, jen v zámeckém sklepení ještě jakási společnost slavila příchod spasitele, světla se rozžíhala sama od sebe, dveře rozestupovaly jako ústa vilné ženy.

Útulna byla čistá, strop vysoký, vhodný i pro sebevraždu oběšením, jen postel poněkud úzká a matrace nesla známky surové lásky.

Snědl jsem poslední chléb s hermínem, který mi dobrosrdečná dívka z rakouského koloniálu, v úmyslu přilepšit poutníkovi, namarkovala jako pouhý herkules, a odešel do města.

Ze tmy mě doprovázel chechot dívek, vyhlížely první školní den, ach, pokolikáté už, a tu dlouhou noc si krátily konopnou dýmkou. Zítra do vlasů vetknou mašle, pod sukněmi kalhotky s medvídky, budou nejsladší stvoření, co si zaslouží kremito a pralinku ve vyhlášeném Čokokafé.

Schodištěm a boční uličkou jsem vešel na náměstí. Spoře osvětlené podloubí mě jako klášterní ambit vedlo kolem prázdnoty podpírající nebeskou klenbu, nikde nikdo nebyl, jen občas špagátky hlasů, zašmodrchané do vinných uzlů, čouhaly ze tmy rohů, jistě tam jejich lidé nestáli tak, jako stály ve výkladu konfekce figuríny - vypnuté, sokolsky hrdé, s prsy nahoru. 

Zastavil jsem před hotelem Zlatá hvězda, kde jsem před mnoha lety u snídaně potkal filosofa Bednáře, hádavého patrona pravdy, jak pořádá vejce s uzeninou a tváří se u toho stejně významně jako v televizních debatách.

Stočil jsem postranní cestou ke kostelu. V úžasu, jaký bral středověkého člověka pod takovým monumentálním skaliskem boží jedinečnosti, zapochyboval jsem na okamžik o svém bezvěrectví a omluvil se za své dávné příbuzné, pohanské Prusy, kteří sťali sv. Vojtěcha a jistě mnoho dalších lidí dobré vůle.

Vydal jsem se zase tmou, do ulice beze jména, kolem domů bez omítky a budoucnosti, kde jen za jediným oknem visela od stropu, na kusu obnaženého drátu, slábnoucí žárovka. Jakási žena zrovna v ohromném hrnci na sto stupňů vyvařovala manželovy trenýrky, potichu si u toho pobrukovala a snila, že potká cizince a jako malíř Gauguin uprchne od něj a svých pěti dětí na kokosový ostrov anebo alespoň do Prahy. To už mi ale v patách šel ponocný a troubením zaháněl šance..

 

Cukrárnička

Propustili je výjimečně už po první hodině. A tak ještě ani ne v devět sedí u stolku kavárny Čokokafé na litomyšlském náměstí a bzučí si jako vosičky nad sladkostmi - expreso kremito, pralinka, sekanina. Až povyrostou a otěhotní, zas se tu sejdou. Jako trumfová esa vyloží na stůl výčet jurodivých jmen: Ferdinanadka, Šalvěj, Ulyseus, Vaskodegama, Kokonela.. A pak už jako pyšné šošmelínky, děti budou mžourat z plín, pusinky ulepené od pralibek, ony proberou manželskou obžalobu - výčet všech jeho vin. A sejdou se tu i na prahu padesátky, samy, svobodné jako tenkrát v září - každá z nich dovede obžalobu k úspěšnému a hořkému konci. A sejdou se tu jako staré paní, stříbrné pod kloboučky, jen do kávy si nechají namísto sekaniny přidat amaretto a jedna druhé bude říkat teto.

 


8 názorů

Aru
09. 09. 2021
Dát tip

iluze vytváří vítězové, vatikánský archivy by mohly mluvit, kdyby se otevřely veřejnosti, což se samozřejmě nestane, lidi by to šokovalo, že věci jsou jinak, než jim je tvrzeno staletí


Movsar
09. 09. 2021
Dát tip

Tak nejak to asi byli, Aru, mas pravdu. Ale nezapominej, ze spolecnost transparence, faktu, hyperreality je spolecnosti bez basniku. Basnik klade antifakta, vytvari iluze, jak pise Han v knize Vyhorela spolecnost. 

Zaendrichu, mnohe hotylky,.ostatne cela medta se nikam neposunily, taky mam tu atmosferu rad.  


Jako geodeta mne zaujal hned prvý řádek :)

((...)).

Dobře se to čte; vzpomněl jsem přitom na malé (především potom na tzv. předlistopadové -ty mají dnes pro mne o jedno kouzlo navíc:) ) omšelé hotýlky v malých městech, kde jsem kdy spal :).


Aru
04. 09. 2021
Dát tip

Vojťecha sťali poprávu, předem byl varován, že tam není vítán, ale on měl svůj extra úkol, totiž dát lidem na vědomí, že jejich víra stojí za pendrek, protože jediná správná je ta jeho a pak ve svý neomalenosti vstoupil podle jedný verze na posvátný místa, kde byl posvátný háj, tudíž tam neměl co dělat, podle druhý verze rovnou ty posvátný duby nechal kácet, ale dneska ho máme za mučedníka, chvála lidský tuposti a ignoranství.

taky se Prusům pak němečtí rytíři za to odměnili tím, že původní obyvatelstvo zdecimovali, nebo poněmčili, kdo milosrdnou návštěvu křesťanů přežil (mimochodem křížové výpravy na ně uspořadané z papežské milosti z Vatikánu se zůčastnil i Přemysl Otakar II a Jan Lucemburský), zabrali jejich území, aby tam nakonec mohli přijít němečtí kolonisti a z Pruska od tý doby zbyl jenom název připomínající, že tam kdysi dávno žili baltští slované, prostě křesťanská láska je nekonečná.

Vojtěcha bych nikde nevelebil, oni věci nejsou tím, čím se na první pohled zdají


Movsar
04. 09. 2021
Dát tip Gora, annnie

Děkuju vám, moje milé čtenářky a přítelkyně. Tak jsem, sice až dodatečně, ale přece jen.bebyl v Litomyšli sám.


................*/*****************************


annnie
04. 09. 2021
Dát tip

Vydej to. VYDEJ TO!!!

Strop vhodný i k oběšení... :)

Tip a.


Gora
04. 09. 2021
Dát tip

Parádní, Movsare... 

Vaskodegama :-))


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru