Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

O mém zachránci
datum / id05.09.2021 / 523648Vytisknout |
autorJanina6
kategorieFejetonyDalší dílo autora
zobrazeno171x
počet tipů22
v oblíbených0x
O mém zachránci

 

„Dusno bylo ten večer v Séónijské pahorkatině. O sedmé procitl táta Vlk z denního spánku, podrbal se, zívl a jednu po druhé natáhl tlapy, aby ze špiček zahnal ospalost. Máma Vlčice ležela mohutným šedým čenichem opřena o čtvero rejdivých, kníkavých vlčat. Do sluje, ve které přebývali, jim svítil otvorem měsíc…“

Poznáváte? Kiplingovy Knihy džunglí jsem milovala už jako malý capart. Četla, ale častěji poslouchala, jsem je v dětství tolikrát, že ještě dnes dokážu zpaměti citovat některé pasáže. Paradoxně však moje vzpomínky na knížku nejsou spojeny s idylkou rodinného kruhu, ale s horečkou, únavou, bolestí, studenými zábaly a bílými tabletkami – zkrátka s maroděním.

„Tati… a budeš mi číst o Mauglím?“ ujišťovala jsem se, zatímco mi teplota už zase šplhala ke čtyřicítce a maminka, která s červenýma očima a nervózně staženými rty vypadala utrápenější než já, mi chystala studený zábal.

„To víš, že jo,“ potvrdil s úsměvem táta, můj věčný zachránce, který ke mně vstával uprostřed noci, aby mě pokaždé vytrhl ze strašidelných blouznivých snů a trpělivě mě povzbuzoval, abych spolkla nenáviděný acylpyrin. Tenkrát nebyly potahované tablety, nic takového, žádné kapsličky bez chuti, o kterých byste při polykání skoro nevěděli. Acylpyrin se vám okamžitě začal rozpouštět v ústech, chutnal odporně kysele a pokud jste ho rychle nespláchli pořádnými doušky, skončil někdy spolu s obsahem vašeho žaludku na nesprávné straně pusy… Ale i na tohle měl můj táta osvědčený fígl. „Tak, jdeme pouštět kačenky do rybníka,“ mrknul na mě a rozdělil to veliké tabletisko na čtyři dílky. Největší byl kačer, potom kačena a nakonec žbluňkla do žaludku dvě káčata. Všechny kačeny se musely pořádně zapít, aby se jim dobře plavalo. Tak jsme si hráli, takhle jsme hráli s mojí angínou o čas, který bylo třeba nějak překlepat, než zaberou antibiotika. Studený zábal, to byl už nejvyšší obranný kalibr, když horečka ne a ne klesnout. Nepříjemná záležitost. A přece mi z něj tátovo předčítání udělalo proceduru, na kterou jsem se vlastně těšila.

Znala jsem dokonale všechny ty příběhy, které mě braly na úžasné dobrodružné výpravy do džungle, zatímco jsem se potila a moje tělo zápolilo s nemocí. Ale stejně jsem pokaždé škemrala: „Přečti mi, jak Mauglího přijali do smečky!“ Ten první, nejprvnější začátek příběhu. Jak táta Vlk sevřel opuštěné nahaté dítě čelistmi a bez nejmenšího škrábnutí je položil mezi svá vlčata.

Nedávno jsem si prohlížela seznam nahrávek, které dostaly ocenění Audiokniha roku. Odborná porota vybírala ty nejlepší „knihy do ucha“ - s nejlepší dramatizací, nejlepším zvukovým designem, ocenila ty nejšikovnější herce – interprety… A já jsem si znovu uvědomila, která je ta moje nejmilejší audiokniha.

Přece ta, čtená obyčejným, neškoleným, někdy i unaveným hlasem mého táty.

A co vy, čtete svým dětem?




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

11.09.2021 14:53:01dát kritice tipZeanddrich E.

.. .

06.09.2021 08:54:471 tipů dát kritice tip8hanka

krása... ako dieťa som si  čítavala sama alebo mi čítala staršia sestra...knihy sme mali a máme všade a milujem ich doteraz...mojim synom som čítavala často a veľmi rada...jedným  z naj bol príbeh o Riki Tiki Tavi ...

06.09.2021 08:24:101 tipů dát kritice tipMajaks

Ja mel hrozne rad od Kiplinga Bajky a nebajky, mel jsem to na kazete, cetl to Milos Kopecky a bylo to skvely, doporucuju.

06.09.2021 07:10:521 tipů dát kritice tipKvětoň Zahájský

Moc hezky napsáno. Steně jako K3 rád vzpomínám i na četby z rádia. Zvuk hlasu některých těch herců mě pořád dokáže pohladit na duši. Jejich jména jsem už zapomněl, ale hlas, který je spojený s mými emocemi, ten ne.

05.09.2021 22:33:341 tipů dát kritice tipannnie

Pěkné. Mně četla a vyprávěla a zpívala před spaním babička a já pak podobně své dceři... a někdy teď svému vnukovi. A v knihovně předškolákům, a někdy školákům, a občas i dospělým. Myslím, že v příštím životě budu audioknihou :)

Tip a.

05.09.2021 21:24:461 tipů dát kritice tipreka
redaktor prózy

Mně se jako dítěti Kniha džunglí vůbec nelíbila, a to jsem přečetl kdeco. A dětem čtu. Některé knihy, které jsem měl rád, fungujou i na ně. Boříkovy lapálie měly úspěch, Pipi dlouhá punčocha a Karkulín byly taky dobré. Macourek se jim líbil hodně. Kytice od Erbena je před nějakou dobou dost pohltila, i když moc netuší, o co v ní jde. Některé vůbec nezabraly. Třeba Hobit se jim strašně vlekl a Foglarovi skoro nerozumějí. Narazili jsme i na pár nových dobrých knížek pro děti, třeba Prašina je fajn. A zjistil jsem, jak hodně mi v zahraničí kvůli dětským českým knížkám chybí knihovna.

Hezký fejeton.

05.09.2021 20:02:161 tipů dát kritice tipAbakus

Furt dobré. Ja som musela trojročnému dieťaťu čítať technické parmetre  lietadiel - aj s dĺžkou doletu, kapacitou... Ako audiokniha by to bola dobrá uspávanka aj pre dospelákov. 

05.09.2021 18:41:511 tipů dát kritice tipK3

V rádiu bývaly četby. Zdeněk Štěpánek, toho jsem měl hrozně rád. Teď nevím jestli to byl on, kdo četl Bronzový poklad... Eduard Cupák, skvělý...

05.09.2021 16:50:101 tipů dát kritice tipEvženie Brambůrková

Pořád jsme četli, každý večer. Pohádky, Ferdu Mravence i Knihy džunglí.

Bylo toho mnoho a obě dcery také hodně čtou a já vnoučatům také.

05.09.2021 15:15:391 tipů dát kritice tipJanina6

Kamamuro, no to je krásný příběh :-)

05.09.2021 15:14:172 tipů dát kritice tipKamamura

Já jsem dceři vyprávěl improvizované pohádky o "Kunďabákovi". Není v tom ovšem žádná sprosťačina, pouze jsem tak uctil památku svého otce, který o "Kunďabákovi" vyprávěl před spaním mě. Jestli i děda vyprávěl jemu, nevím, ale pochybuji o tom, protože děda byl papalášem v nějakých dolech a na vejmysly neměl čas. Otec mu to měl asi za zlé, takže ve čtrnácti nasedl do jeho luxusního automobilu Škoda a rozpůlil ho o nějaký kandelábr. Pro papaláše nepříjemný incident, ale papaláš hodný úplatků, které dostává, dokáže takovou věc ututlat. 

Vyprávění bylo asi dost ambigiozní, protože dcera si myslela, že Kunďabák je pejsek, a já jsem ho vždycky viděl jako malého skřítka - nesmírně ambiciozního, ale nesmírně nešikovného, protože ať se pustil do čehokoli, od pečení chleba přes stavbu hradu po cestování vesmírem, nikdy se mu nic nepovedlo. S každou nehodou a lapálií ale o kousek zmoudřel, až byl nakonec tak moudrý, že pochopil, že už se nemusí do ničeho sám pouštět, a že může žít pohodlně ze své moudrosti, a stal se konzultantem - a to byl nevyhnutelný konec jeho příběhů, a právě včas, protože dcera zrovna vyrostla. 

05.09.2021 15:05:011 tipů dát kritice tipJanina6

Díky! Říkala jsem si, jestli někoho bude zajímat taková osobní minivzpomínka... o to víc mě potěšilo vaše souznění :-) A jinak, na mluvené slovo na LP deskách, cédéčkách nebo MP3 nedám dopustit, je to super, jenom prostě - když vám čte někdo blízký, má to své kouzlo, které se jinde nesežene...

05.09.2021 12:55:291 tipů dát kritice tipKočkodan

 

Tak je dobře, že táta nebyl pes a četl ti o tátovi vlkovi. ;-)

 

Já zůstávám ve svém věku (63) Knihou džunglí knižně netknut, ale asi před deseti lety jsem slyšel dvoudílnou rozhlasovou hru.

05.09.2021 12:43:231 tipů dát kritice tipJamardi

Ano, na čtení od rodičů se vzpomíná. :)

05.09.2021 11:12:203 tipů dát kritice tipblacksabbath

Janino......to jsi napsala moc krásně.....mně rodiče nečetli....ani když jsem byla nemocná....ale já svým dětem ano....vlastně četla, no......mám LP desky s Hurvínkem .. i ty hodně staré....nejstarší je "Skupův Spejbl a Hurvínek" z roku1956 namluvený ještě Skupou....ale nejraději poslouchaly "Hurvínkova strašídýlka" ...rok 1977...Spejbla a Hurvínka tady mluví Miloš Kirschner, Žeryka Miroslav Černý, kouzelníka Žito František Filipovský...jjj...už to poslouhají také moje vnoučata.....svátečně....za dobré chování:-))))))))))))))

05.09.2021 10:58:231 tipů dát kritice tipDiana

Ano, velmi výstižně napsáno! Troufám si říct, že četba knih z nás udělala to, co dnes jsme....

05.09.2021 10:10:242 tipů dát kritice tipK3

Knihy džunglí byla, a stále je, i moje oblíbené čtení. Nám četla pravidelně máma každý den. Knihu džunglí jsem četl vícekrát i už jako starší. Líbí se mi ta poetika. Našim dětem jsme také před spaním četli.

05.09.2021 10:02:152 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Vytihla jsi ve fejetonu tolik, pro dětství a celý život, důležitých věcí, Janino! 

Mauglího jsem také měla moc ráda, i příběh Tarzana, ale víc asi Foglarovky... a syn je znal z mého čtení ještě před nástupem do školy /Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří vedly :-)/.

 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor