„Kotouče žlutých lustrů lákají zvenku

Toto je z období (konec 90.let?), kdy jsem měl pocit, že do své poezie musím vkládat jisté vysvětlivky .(dnes bych pro onen výklad ovšem použil, přinejmenším, jiné výrazy :) ) )

Chtěl jsem je (ty vysvětlivky :) ) odpárat, ono to však dost dobře nejde :); - berte to tedy celé, prosím,  jako jistý dokument, na který se dnes i já dívám s  určitým despektem .)

(Toto bylo napsáno, pokud si vzpomínám dobře, pod dojmem četby Pamětí několika vojenských velitelů, kterým s koncem druhé světové války, víceméně, skončila i kariéra)

((...)).

 

 

 

 „Kotouče      žlutých   lustrů      lákají      zvenku   ...  

 

 ((   aneb      krátce   O      tom,   Jak     se  

 

nám       někdy      zdá,   že     po   Dnešku       již   nemůže      přijít  

Zítřek,   jsa,      zdánlivě,   Včerejškem      zcela       vyčerpán;   -Bůh       bere  

Čas,      spolu   s       Prostorem,    jen      jako   Nutnost      í   pro      Umístění   svých      Výukových     Programů   )) 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Kotouče      žlutých   lustrů      lákají      zvenku,   nemusíme

vstoupit,   ale      neodejdem   Ó      vybraná,

vybraná      společnost   Hudba      je      lehká,   uprostřed      tónu

sklouzne,   ale      pokračuje      dál   Je      v      plánu      držet

vžitý      krok,   hudebníci      jsou      vesměs

váleční                        hrdinové 
 
 
 

 

 

 

 

 
 

Když      skončí      tento      ples,   nezavře      se     již

hlavní      vchod   Když      skončí   tento      ples,   budeme      lepit

z      blyštivých   papírků

 

kousek      předvčerejšího   menu

Když      skončí   tento      ples,   konfeta

na   betonu      terasy

už      bez   zábran

jak      řeřavý      drát   rozřízne      vědomí   vejpůl 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

Když      skončí   tento      ples,      bude   (( snad ))

již      rok    1946;  nezáleží      Bohu,      tak

Jako      nám,   na      Zdánlivě     

logické      Časové   Posloupnosti.

 

 

---