Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Bezejmenná
datum / id12.09.2021 / 523850Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídkyDalší dílo autora
sbírkaVšední den v lázních,
zobrazeno417x
počet tipů24
v oblíbených1x
do výběru zařadilkvaj, bixley, Lakrov,
Bezejmenná

 

Seděla pod schody. Průzorem, kdysi dávno vytvořeným zručným kameníkem vyhlížela na hlavní třídu. Léto v Krušnohoří trvalo jen pár týdnů a vlídný podzim se nečekaně brzy převlékl do zimníku.

Skrýš s rozhlednou v centru lázeňského dění býval až dosud Bezejmenné úkrytem i stínem, zatímco dnes cítila, jak jí promrzá tělo až na kost. Zvědavě vystrčila packu ze škvíry na schod a ucukla. Sníh věstil něco nepoznaného, co přímo pod tlapou měnilo skupenství.

Divoké svištění vichru z okolních kopců porostlých hradbami smrků, mléčnou mlhu kolem jáchymovského potoka, která objímala v tento čas údolí městečka dlouho a pevně, to všechno už Bezejmenná znala, stejně jako si osvojila hry s padajícím listím, lov červené rybky ve fontáně, zdárné přeběhnutí rušnou silnicí. Měla odhad, kdo z lidí na ulici pro ni má v kapse či kabelce něco dobrého a komu se raději vyhnout! Pro lázeňskou kočku zkušenosti k nezaplacení. Zejména správcová Elektry má na ni spadeno a honí ji s koštětem v ruce!

Teď ohromeně hleděla jediným zdravým okem na bílou spoustu, která zasypávala keře, stromy v parku i samotné schody.

 

Nebyla lázeňačkou odjakživa.

Bydlívala v domě s balkónem u paní v puntíkované šatovce. Každý den vytáhla z vysoké vázy paví pero, aby poškádlila kotě, jímž tehdy byla, a tyrkysové oko mrkalo, míhalo se po podlaze a ona té hře nikdy neodolala, skákala po něm a stará paní se bublavě smála až do kašle. Ale potom si už nehrály, paní polehávala a nakonec z bytu odešla a kočka jen pomalu ujídala granule z vrchovatě naplněné misky a nic ji netěšilo.

 

Najednou stál mezi dveřmi cizí mladík. Všechny dobře známé věci, peřinu s vůní bytu, košík, kde kočka spávala, postupně odnášel do auta. Nakonec i ji. Zastavili až na parkovišti v Ostrově. Mladík otevřel dveře a zatleskal. Smýkla sebou vyplašeně pod vedlejší zaparkované vozidlo a dívala se, jak mládenec odjíždí. Seděla pod podvozkem, podběhla druhý, třetí a zmateně mezi nimi pobíhala. Až když padl soumrak, vydala se opatrně přes silnici k domu s mohutným schodištěm, nad nímž svítil nápis Agricola. Ten den se kočka Mína stala Bezejmennou.

 

Také dnes čekala na svého člověka zbytečně. Recepční v Agricole byla jediná, kdo ji zaregistroval ve skrýši pod schody. V pauzách tam totiž vycházela k popelníku kouřit. Trpělivě lákala stříbrnou kočku k sobě, a ta pokaždé přistoupila o něco blíž. Ale sáhnout na sebe zatím nenechala, jen slupla nabídnuté sousto. To bylo možné jen o nočních, kdy hosté spali a ona v recepci mívala víc času.

 

Žena nepřišla. Ani včera a ani předtím. Samotářku nakonec vyhnal od vchodu chlad zimní noci. Kolonáda byla nezvykle opuštěná. Kulatá kavárna u kruhového objezdu měla svá veliká  okna beznadějně tmavá. Ani z restaurace, štamgasty bůhvíproč nazývané Peklo tentokrát nevycházeli nadmíru rozjaření hosté. I kulturní dům, ráj pro tanečníky, třikrát v týdnu bouřící do noci, oněměl.

Na kanále, který nikdy nezamrzal, ohřála Bezejmenná tlapky. Suterén pod bazénem byl zajištěn mříží, jeho obyvatelka však snadno prolezla dovnitř. Stočila se na zbytku zaprášené skelné vaty u rozvodné roury. Ještě před rozedněním stejně musí vyrazit ven za potravou.

Kontejnery poblíž zadního traktu byly pokryté jinovatkou. I tak však cítila vůni potravy. Mžourala slepenýma očima a navyklým pohybem se vyhoupla na dekl, ale tentokrát sklouzla dolů. Hlukem na sebe upozornila správcovou, která se naproti u Elektry oháněla koštětem po čerstvé sněhové nadílce, aby si posledních pár klientů, lázeňských robinsonů této podivné zimy nezlámalo nohy.

 

Kočka zklamaně zalezla do skrýše. Zbytky skelné vaty, určené původně k zateplení potrubí, poskytly Bezejmenné mrazuvzdornou vrstvu, ale po čase i těžký infekt spojivek. Střídání denního a nočního času ve své sluji s již oběma zanícenýma očima téměř nevnímala. Občas olizovala kapky vody, když zaslechla známý zvuk pod trubkami z plastu. Musela zapojit jiné smysly než zrak, aby přežila. Pokud právě nespala, udržovala si stříbrný kožich. Packami se snažila sundat hnisavou krustu ze svých víček, ale ta byla po několika dnech tak tvrdá a oči tak bolavé, že to nedokázala.

 

Když zaslechla křupání bot ve sněhu blízko mřížky, blízko jejího úkrytu, naježila srst a zasyčela. Co když ji i odtud jde správcová s koštětem vyhnat? Někdo tam venku promluvil klidným, ale naléhavým hlasem. Byla to recepční z Agricoly!

Hledala, ptala se a údržbář řekl, že zahlédl kočku, jak leze do suterénu zadního traktu. Šla tedy najisto. Na bobku, s otevřenou přenosnou klíckou vedle sebe vysvětlovala, že byla dlouho nemocná a nemohla přijít. A také už v Agricole nepracuje. Trpělivě se vemlouvala němé tváři do přízně a vůbec si nepřipouštěla, že by zůstala ke všem strázním této podivné zimy netečná.

 

 

Nemýlila se. Ještě chvíli trvalo, než se Bezejmenná postavila na vratké nohy a vydala za tím konejšivým hlasem.

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

20.09.2021 14:41:58dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Danny, díky moc.

20.09.2021 14:23:09dát kritice tipDanny

pěkné dobrodružství. tip.

16.09.2021 12:15:59dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky ti, Z.E.... je to tak.

16.09.2021 12:12:52dát kritice tipZeanddrich E.

I kočky to mnohdy mají těžké na tomto světě

V rámci možností měli bychom si navzájem ulehčovat svůj úděl, když ..už se potkáme

(( ...)).

15.09.2021 19:07:58dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

supíku, moc děkuji a vážím si, že čteš...

15.09.2021 18:24:07dát kritice tipsupizmus

Vyplatilo se vrátit se a v klidu si celý text přečíst. Máš vážně dar ty obyčejné věci popsat tak lehce a přirozeně, jakoby tam člověk byl.

15.09.2021 10:48:54dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, děkuji ti, na první větu ještě kouknu!

Díky za...

15.09.2021 10:37:24dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

První věta -- na to, že se jedná o první větu -- je možná příliš komplikovaná;brzdí "počáteční spád", který bývá vhodné povídkám "udělit".Hned na to však oceňují slovní obrat "převlékl do zimníku".Začínám si zvykat na tu "poetickou nespádovoat" -- líbí se mi;méně už ten strastiplný životní osud, který se před protagonistkou náhle rozprostřel.Tušený špatný konec, který se náhle (a nečekané aktuálně) obrátí v dobrý,mi skoro vehnal slzy do očí (a předpokládám, že to zdaleka nebylo způsobeno jen mou současnou náladou).Tip.

13.09.2021 21:59:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Přemku, dlouho jsem tě tu nespatřila, ale nová kniha tě omlouvá. Nemusím snad podotýkat, že děkuju a že se těšíme...

Díky i za hodnocení mé nejnovější povídky, moc potěšilo!

13.09.2021 21:48:061 tipů dát kritice tiplastgasp

Se zaujetím jsem si přečetl tvoji povídku a pozorně jsem sledoval její působení na čtenáře. Emociální míru soucitu jsi skvěle vyvolala, až po dotazy, jak příběh dopadl po tvém stručném zakončení. Znám tvůj vztah k přírodě a zvířatům. V povídce si ho uplatnila v plné míře. Znám i tvůj optimismus a víru v dobro. Takových literárních projevů si vážím, škoda, že jsem v poslední době byl zaměstnán v jiném gardu a mnoho písmáckého nadšení mi uteklo. Slíbenou knihu dostaneš do konce měsíce.     

13.09.2021 20:57:59dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hrůzné...

skvěle podané, díky, kvaji!

13.09.2021 20:36:362 tipů dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Zmínil jsem tady, že jsem si v souvislosti s povídkou vzpomněl na básň od Sergeje Jesenina - píseň o psu. Bylo by asi dobré ji sem vložit.

Sergej Jesenin

Píseň o psu

překlad Jan Zábrana

Ze sbírky Zvony v trávě

 

Tam, kde visí plachta tenká,

za rohoží u vrátek,

sedm štěňat vrhla fenka,

sedm rusých štěňátek.

 

Do večera lízala je,

zahřívala, laskala,

až pod teplým tělem zkraje

závěj sněhu roztála.

 

Ale večer, po setmění – 

slípky šly už na hřad spát – 

přišel sedlák zamračený

do pytle všech sedm dát.

 

Běžela – a strach ji bodal – 

za ním, co jí stačil dech.

Dlouho nezamrzlá voda

točila se ve vírech.

 

Když se vlekla s hlavou tupou

od rybníka nazpátek,

byl snad měsíc nad chalupou

jedním z jejích štěňátek.

 

V modré noci čenich zvedla,

táhle vyla do nebes.

Vytepaná luna zbledlá

svezla se za černý les.

 

Chtěla sousto, neví, proč jí

přilét kámen, proč zní smích.

Utonuly dvě psí oči

jak dvě hvězdy v závějích.

13.09.2021 19:56:571 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ivi, děkuju, moc jsi mne potěšila...

13.09.2021 19:40:12dát kritice tipblacksabbath

Dokázala jsi povídkou vystihnout opuštěnost kočičky a její touhu po životě...a nejen to......všímavá paní d dobrým srdcem si důvěru kočičky zasloužila.....no leckdy to takhle dobře nedopadne....ale to by byl jiný příběh....napsala jsi to krásně!!!!!!!!!!!!!

13.09.2021 13:51:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Renato, děkuju...

13.09.2021 13:50:59dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Majaksi, díky ti!, na záchvěv ještě kouknu, asi se mi zde nepovedlo přesně se vyjádřit, klišé taky nemám ráda, ale když já jsem ten "záchvěv" vídala u těžce nemocných i u svých zvířat, ale to by byla smutná povídka... a onen tebou vypíchnutý odstavec jsem trochu poupravila, hlavně "vykulené oči" jsou pryč... DÍK.

13.09.2021 13:46:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, děkuji moc... i za drobnou korekturu.

Dá se někde nahlédnout na Jeseninovu Píseň o psu, mohl bys poradit?, a děkuju...

13.09.2021 12:41:41dát kritice tipMajaks

hezky

osobne bych se asi obesel bez toho posledniho zachvevu touhy po zivote... ale to je vec vkusu

cela tahle pasaz mi pripadala trosku moc vytrzena, vsiml jsem si, ze ji mas i oddelenou vetsi mezerou, ale stejne mi to prislo trochu divny

Také dnes čekala ve skrýši na svého člověka zbytečně.

Recepční v Agricole byla jediná, kdo zaregistroval přítomnost zvířete pod schody. V pauzách tam totiž vycházela k popelníku kouřit. Zahlédla ve škvíře vykulené oči. O nočních, kdy bylo víc času, trpělivě lákala stříbrnou kočku k sobě, a ta pokaždé přistoupila o něco blíž. Ale sáhnout na sebe zatím nenechala, jen slupla nabídnuté sousto.

 

 

13.09.2021 12:33:33dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jinak mě tento tvůj příběh dojal a zasáhl stejně, jako Píseň o psu od Sergeje Jesenina.

13.09.2021 12:03:47dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ten příběh je hodně silný a dobře jsi v něm vystihla všechny podstatné momenty. Možná by to chtělo trochu jasněji oddělit, kdy děj vyprávíš z hlediska kočky, a kdy z hlediska někoho jiného.

13.09.2021 09:28:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

an, děkuju:-)

13.09.2021 09:27:14dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, Renato, taky to těžko snáším, i v Chorvatsku jsem viděla podobné obrázky... 

13.09.2021 09:25:06dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kamamuro, díky za nabídku, možná ji někdy využiju... 

13.09.2021 09:22:051 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hani, děkuju, já mám pokaždé radost, že máš radost... paní recepční kočičku odvezla ke své mamince na domek - a pokud vím, mají se výborně... dík!

13.09.2021 08:29:25dát kritice tipannnie

Uf, to jsem si oddychla... Tip a.

13.09.2021 08:12:00dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Ireeno, právě tohle jsem teď prožívala připohledu na opuštěná zvířata v Makedonii. Taky jsem přemýšlela o tom, jak přežijí zimu. Moc krásně jsi se do toho vcítila.

13.09.2021 05:10:011 tipů dát kritice tipKamamura

Gora - věštění máme v rodině. Otec celý život tvrdě pracoval na tom, aby se stal mágem (opravdovým, ne pouťovým), a jen těsně mu to nevyšlo. Já tak velké ambice nemám (od doby, co běžel v kinech Pán Prstenů, čaruje kde kdo. Už to není tak cool jako za "totáče"), ale koupil jsem si ručně malované tarotové karty od Weather Factory a vykládám lidem na potkání budoucnost. Tobě, jako vážené redaktorce místního portálu, bych věštil grátis (do pošty). Máš zájem? ;-)

13.09.2021 01:30:57dát kritice tip8hanka

krásne a dojímavé ako všetky Tvoje človečie a chlpáčikovské príbehy...nehanbím sa, že vždy pri nich slzím, dnes o to viac na konci od radosti, že mačičku konečne našla spriaznená duša a má šancu prežiť zvyšok života  "vo svojom" a milovaná...

12.09.2021 22:36:24dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kamamuro, díky za vyčerpávající komentář a věštění budoucnosti povídky zejména... Jamardi se možná jen nepatrně nepřesně vyjádřila, o myšlení kočky to opravdu není. Díky, žes připomněl Kocoura Modroočka, taky mám ráda tvorbu pro děti i dospělejší :-)

12.09.2021 22:28:223 tipů dát kritice tipKamamura

Ale jo, je to docela dobře napsané. Připomíná mi to Příběhy kocoura Modroočka, což je kniha, kterou jsem měl jako dítě dost rád, i když samozřejmě tam byl Kočičák, což je postava, které se těžko něco může vyrovnat. 

Nesouhlasím s Jamardi, že by to byla povídka "dobře popisující myšlení kočky"; jsem přesvědčen, že myšlení kočky je vír až uragán instinktů a různosměrných, bezprostředních impulzů. Nicméně povídka místo toho dobře popisuje způsob, jakým lidé projektují své myšlení do zvířat (zlí jazykové například tvrdí, že pejskaři jsou jedinci, kteří nedokáží mít v lásce lidi, a tak si pořizují bezbranné, poslušné zvíře, které má tu výhodu, že neumí mluvit.) Kočky nicméně nejsou psi; když se jim něco nelíbí, seknou drápem nebo utečou, i když samozřejmě se na evolučním kolbišti nemohou s druhem Mostrosum Furiosum měřit, to nedokáže žádné zvíře, ani tygři, ani orli, ani chobotnice. 

Sečteno a podtrženo - pěkná povídka; ne sice úplně můj šálek kávy, ale mezi tradicionalisty a konzervativci jí předpovídám velký úspěch.

12.09.2021 22:14:54dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky!

12.09.2021 21:55:051 tipů dát kritice tipK3

Je to znát. Práce na "tom" se vždycky vyplatí.

12.09.2021 20:18:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evži, dopadlo, ušetřím ti bezesnou noc!! A děkuju.

12.09.2021 19:36:58dát kritice tipEvženie Brambůrková

To jsi celá ty. Zase budu přemýšlet, zda se kočce daří lépe.

12.09.2021 18:38:45dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

... a mě už vůbec ne:-))), dík!

12.09.2021 18:36:50dát kritice tipJanina6

Jo, je to na tom textu znát, že jsi mu věnovala dost času - nenašla jsem, co bych vytkla... teda, ne že by mě to mrzelo :-)

12.09.2021 18:33:28dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dík moc, mnohokrát upravované, Janino, aby to TAK vyznělo... pořád se učím:-)

12.09.2021 18:30:47dát kritice tipJanina6

Myslím, že psát "uvěřitelně" o zvířecím prožívání je docela kumšt. A ty tohle umíš.

12.09.2021 18:28:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Mám taky radost, Karle, že se ti to líbí, dost jsem si "vyhrála", i když to možná není znát.

12.09.2021 18:19:261 tipů dát kritice tipK3

To mi, Irčo, opravdu udělalo radost. Nakonec se dostalo i na toho ubohého tvorečka. Ne vždy to tak dopadne. Dojemné, s citem napsané.

12.09.2021 16:57:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Luboši...

12.09.2021 16:55:40dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, díky ti!

12.09.2021 16:40:59dát kritice tipKočkodan

 

I já jsem si moc přál šťastný konec alias anglicismem happy-end, tak mi spadl kámen ze srdce, když se dostavil. Další příjemný pocit jsem měl po tvé informaci týkající se oček.

12.09.2021 15:55:41dát kritice tiprevírník

Byla to nečekaná situace, když navždycky odešla její přítelkyně a živitelka, na kterou si zvykla a v jejíž blízkosti se nemusela starat o živobytí. Odkázaná pak na sebe v cizím lidském světě to měla moc těžké. A tos dokázala povídkou vystihnout.

12.09.2021 14:01:14dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Alegno, děkuju...

12.09.2021 13:52:461 tipů dát kritice tipvesuvanka

Irenko, díky. Mám radost, že se podařilo antibiotiky zánět v očích vyléčit.  

12.09.2021 13:21:17dát kritice tipAlegna

pěkně, uvěřitelně a napínavě napsaný dojemný příběh s nadějí na konci

12.09.2021 12:52:39dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jarmilo, děkuju ti... myšlení kočky se snažím nepopisovat, jen jednání, její myšlenky nemohu znát, a tak se do nich raději nepouštím...... dík.

12.09.2021 12:50:08dát kritice tipJamardi

Pěkně popisuješ myšlení kočky. S důvěrou je to těžké. Potěšilo mě, že to dobře dopadlo.

12.09.2021 12:13:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

dievča, díky!

12.09.2021 12:12:531 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jani, děkuju, ano, těžký zánět v očích se vyléčil pomocí ATB... 

12.09.2021 11:09:202 tipů dát kritice tipdievča z lesa

zvieratká - bezdomovci to vo svete ľudí nemajú ľahké ... tvoj príbeh sa skončil nádejne, taký želám všetkým strateným a z domova vyhodeným tvorom ... aj som si poplakala, pekne napísané

12.09.2021 10:57:381 tipů dát kritice tipvesuvanka

Irenko, krásně a procítěně  jsi popsala smutný příběh Bezejmené, kdysi Míny, která se stala bezdomovkyní "díky" bezcitnému člověku, který ji vyhodil na neznámém místě a ujel. Mohl ji odvézt do útulku, kde by nestrádala (nepřišla o zrak) a měla naději, že najde nový domov. Ještě, že laskavá recepční Bezejmennou našla a patrně se jí pak ujala. Možná, že zajistila i ošetření a další léčbu očí a zrak se kočičce vrátil. To už si jen domýšlím a moc bych si to přála... TIP



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor