Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bezejmenná

Výběr: kvaj, bixley, Lakrov
12. 09. 2021
33
65
2692
Autor
Gora

 

Seděla pod schody. Průzorem, kdysi dávno vytvořeným zručným kameníkem vyhlížela na hlavní třídu. Léto v Krušnohoří trvalo jen pár týdnů a vlídný podzim se nečekaně brzy převlékl do zimníku.

Skrýš s rozhlednou v centru lázeňského dění býval až dosud Bezejmenné úkrytem i stínem, zatímco dnes cítila, jak jí promrzá tělo až na kost. Zvědavě vystrčila packu ze škvíry na schod a ucukla. Sníh věstil něco nepoznaného, co přímo pod tlapou měnilo skupenství.

Divoké svištění vichru z okolních kopců porostlých hradbami smrků, mléčnou mlhu kolem jáchymovského potoka, která objímala v tento čas údolí městečka dlouho a pevně, to všechno už Bezejmenná znala, stejně jako si osvojila hry s padajícím listím, lov červené rybky ve fontáně, zdárné přeběhnutí rušnou silnicí. Měla odhad, kdo z lidí na ulici pro ni má v kapse či kabelce něco dobrého a komu se raději vyhnout! Pro lázeňskou kočku zkušenosti k nezaplacení. Zejména správcová Elektry má na ni spadeno a honí ji s koštětem v ruce!

Teď hleděla jediným zdravým okem na bílou spoustu, která zasypávala keře, stromy v parku i samotné schody.

 

Nebyla lázeňačkou odjakživa.

Bydlívala v domě s balkónem u paní v puntíkované šatovce. Každý den vytáhla z vysoké vázy paví pero, aby poškádlila kotě, jímž tehdy byla, a tyrkysové oko mrkalo, míhalo se po podlaze a ona té hře nikdy neodolala, skákala po něm a stará paní se bublavě smála až do kašle. Ale potom si už nehrály, paní polehávala a nakonec z bytu odešla a kočka jen pomalu ujídala granule z vrchovatě naplněné misky a nic ji netěšilo.

 

Najednou stál mezi dveřmi cizí mladík. Všechny dobře známé věci, peřinu s vůní bytu, košík, kde kočka spávala, postupně odnášel do auta. Nakonec i ji. Zastavili až na parkovišti v Jáchymově. Mladík otevřel dveře a zatleskal. Smýkla sebou vyplašeně pod vedlejší zaparkované vozidlo a dívala se, jak mládenec odjíždí. Seděla pod podvozkem, podběhla druhý, třetí a zmateně mezi nimi pobíhala. Až když padl soumrak, vydala se přes silnici k domu s mohutným schodištěm, nad nímž svítil nápis Agricola. Ten den se kočka Mína stala Bezejmennou.

 

Také dnes čekala na svého člověka zbytečně. Na recepční z Agricoly, jedinou, kdo ji zaregistroval ve skrýši pod schody. V pauzách tam totiž vycházela k popelníku kouřit. Stříbrná kočka pokaždé přistoupila o něco blíž. Ale sáhnout na sebe nenechala, jen slupla nabídnuté sousto.

 

Žena nepřišla. Ani včera a ani předtím. Samotářku nakonec vyhnal od vchodu chlad zimní noci. Kolonáda byla nezvykle opuštěná. Kulatá kavárna u kruhového objezdu měla svá veliká  okna beznadějně tmavá. Ani z restaurace, štamgasty bůhvíproč nazývané Peklo tentokrát nevycházeli nadmíru rozjaření hosté. I kulturní dům, ráj pro tanečníky, třikrát v týdnu bouřící do noci, oněměl.

Na kanále, který nikdy nezamrzal, ohřála Bezejmenná tlapky. Suterén pod bazénem byl zajištěn mříží, jeho obyvatelka však snadno prolezla dovnitř. Stočila se na zbytku zaprášené skelné vaty u rozvodné roury. Ještě před rozedněním stejně musí vyrazit ven za potravou.

Kontejnery poblíž zadního traktu byly pokryté jinovatkou. I tak však cítila vůni potravy. Mžourala slepenýma očima a navyklým pohybem se vyhoupla na dekl, ale tentokrát sklouzla dolů. Hlukem na sebe upozornila správcovou, která se naproti u Elektry oháněla koštětem po čerstvé sněhové nadílce, aby si posledních pár klientů, lázeňských robinsonů této netypické zimy nezlámalo nohy.

 

Kočka zalezla do skrýše. Zbytky skelné vaty, určené původně k zateplení potrubí, poskytly Bezejmenné mrazuvzdornou vrstvu, ale po čase i těžký infekt spojivek. Střídání denního a nočního času ve své sluji s již oběma zanícenýma očima téměř nevnímala. Občas olizovala kapky vody, když zaslechla známý zvuk pod trubkami z plastu. Musela zapojit jiné smysly než zrak, aby přežila. Pokud právě nespala, udržovala si stříbrný kožich. Packami se snažila sundat hnisavou krustu ze svých víček, ale ta byla po několika dnech tak tvrdá a oči tak bolavé, že to nedokázala.

 

Když zaslechla křupání bot ve sněhu blízko mřížky, blízko jejího úkrytu, naježila srst a zasyčela. Co když ji i odtud jde správcová s koštětem vyhnat? Někdo tam venku promluvil klidným, ale naléhavým hlasem. Byla to recepční z Agricoly!

O kočce se dozvěděla od údržbáře bazénu. Šla tedy najisto. Na bobku, s otevřenou přenosnou klíckou vedle sebe vysvětlovala tam, do šera za mříží, že byla dlouho nemocná a nemohla přijít. A také už v Agricole nepracuje. Trpělivě se vemlouvala němé tváři do přízně a vůbec si nepřipouštěla, že by u vylekané kočky nepochodila.

 

Nemýlila se. Ještě chvíli trvalo, než se Bezejmenná postavila na vratké nohy a vydala za tím konejšivým hlasem.

 

 


65 názorů

Gora
27. 09. 2021
Dát tip

Evo, já děkuju, takový vliv, který předpokládáš, tu asi nebude, ale i tak mě tvá slova povzbudila.


Gora
27. 09. 2021
Dát tip

Markel, potěšilo, děkuju...


zvedavec
27. 09. 2021
Dát tip

rada som čítala, Irenka, vďaka

cením si, že tento pekne a pútavo napísaný príbeh v nás, čitateľoch (podľa reakcií) prebudil veľa dobra

 


Markel
27. 09. 2021
Dát tip

moc pěkná *


Gora
27. 09. 2021
Dát tip

Já ti děkuju, že jsi tu byla, četla...


Kytiii
27. 09. 2021
Dát tip

Už jsem se o číču začala bát. Další příjemně strávený čas 

Děkuji


Gora
25. 09. 2021
Dát tip

Děkuji za osvětlení funkce "reflektoru"... není jen tak udržet jednu linii, a to je v Bezejmenné celkem nenáročná zápletka. Díky! Budu mít při dalším psaní na zřeteli.


reka
25. 09. 2021
Dát tip Narriel

Vypravěč je samozřejmě třetí osoba, ale drží si celkem pevně perspektivu kočky. To je poznat třeba na tom, že podává (většinou, ne úplně důsledně) informace v omezené perspektivě toho, co může vědět ta kočka. Například ten flashback toho, jak byla vyhnána z bytu, je podaný jenom s tím minimem informací, které mohla nasbírat kočka - víme jen, že je to cizí mladík, že bere věci, co kočka dobře znala apod.

Tenhle způsob vypravěče je celkem populární od nástupu moderny, dneska už je standardní a objevuje se skoro v jakékoliv literatuře, ale 19. století ho skoro vůbec neznalo, opravdu cíleně byl tenhle vypravěč vymyšlen a použit Flaubertem, pak používán Kafkou a dalšími. Vypráví v třetí osobě, ale není vševědoucí, jako byl klasický vypravěč v 19. století, ale nahlíží svět zúženě, perspektivou jedné z postav. V odborné literatuře se tomuhle vypravěči říká reflektor a stojí mezi ich-formou a vševědoucím vypravěčem. Různé texty ho zapojují různě silně. Jeden z poznávácích znaků je mimochodem to, že postava, z jejíhož pohledu reflektor příběh podává, je většinou bezejmenná:) (protože ten, kdo vypráví, často nepotřebuje jméno - v ich-formě vypravěči taky často nemívají jméno).


Gora
25. 09. 2021
Dát tip

reko, děkuju!

Největší obavu jsem měla z toho, abych příběh neučinila příliš dojemným a prvoplánovým (jako, podle některých komentářů, moji asi zde "nejznámější" povídku o psu Aslan, který ji v ich formě celou "vypravuje") nechtěla jsem se podruhé pustit na tenký led, odhadovat, jak kočka uvažuje, JEN vyprávět její příběh jako nezaujatá pozorovatelka, kterou jsem ve skutečnosti byla... a přesto někde "přebírá vypravování" recepční... moc děkuju nejen za tenhle postřeh, pokusím se těch několik míst malinko upravit na pohled vypravěčky. Přehnanou metaforku také.

Ale stejně - podle čeho usuzuješ, že je to pohled kočky? Že ji zastudil sníh, že cítila vůni jídla? Doufala jsem v nadhled anonymní vypravěčky. Proč by "někdo třetí" nemohl celý příběh odvyprávět?


reka
25. 09. 2021
Dát tip Narriel

Hezká povídka. Je to solidně, pěkně napsané, je na ní podle mě vidět, že sis dala práci se stylem, ty formulace působí vycizelovaně. Občas bych osobně asi trochu ubral z nějakých metafor (třeba "že by zůstala ke všem strázním této podivné zimy netečná" mi přijde trochu moc), ale to je jen drobný detail a každý to může mít jinak.

Spíš jsem chtěl napsat pár poznámek k tomu, jak je ten příběh odvyprávěn. Začínáme perspektivou Bezejmenné, pak se čtenář po pár větách dozví, že je to kočka. To je hezký nápad, že to není hned vyzrazeno. Nicméně s tímhle dodatečným doplňováním informací pracuje povídka celou dobu. V přítomném času povídky se toho tolik nestane - kočka přeběhne z místa na místo, schová se v úkrytu, tam čeká, pak ji recepční zavolá a ona za ní přijde. Celá povídka je hodně vystavěna a vysvětlována ve flashbacích - dostáváme informace o tom, co kočka prožila, s kým vychází apod. Když je to ale ve flashbacích, zvlášť takhle krátkých, tak to trochu utíná šanci na drama. Asi to sedne k té lyričnosti povídky a možná rozumím tomu, proč jsi se to rozhodla vyprávět zrovna takhle, na druhou stranu je pak ta povídka tak trochu statická, protože známe současnou situaci a příběh sestává hlavně ze sbírání informací o tom, jak to bylo dřív. K tomu mě ještě napadá druhá věc, že je ta povídka celkem důsledně vyprávěná z perspektivy kočky, ale na pár místech tu perspektivu opouští (například "Recepční v Agricole byla jediná, kdo ji zaregistroval ve skrýši pod schody. V pauzách tam totiž vycházela k popelníku kouřit. Trpělivě lákala stříbrnou kočku k sobě, a ta pokaždé přistoupila o něco blíž." nebo "Hledala, ptala se a údržbář řekl, že zahlédl kočku, jak leze do suterénu zadního traktu." kdy se najednou díváme na příběh z pohledu recepční). Chápu, že je to možná proto, že je takhle lehčí předat informace čtenáři, co se děje. Nicméně mi to přišlo docela škoda, podle mě by ta povídka byla lepší, kdyby se celou dobu striktně držela té kočičí perspektivy.

 


Gora
24. 09. 2021
Dát tip

uniko, děkuju, že ses stavil a dal o sobě vědět:-)


uniko2001
24. 09. 2021
Dát tip

Moc pěkné dílo, hezky napsané, se zajímavým tématem. Dávám tip. 


Gora
20. 09. 2021
Dát tip

Danny, díky moc.


Danny
20. 09. 2021
Dát tip

pěkné dobrodružství. tip.


Gora
16. 09. 2021
Dát tip

Díky ti, Z.E.... je to tak.


I kočky to mnohdy mají těžké na tomto světě

V rámci možností měli bychom si navzájem ulehčovat svůj úděl, když ..už se potkáme

(( ...)).


Gora
15. 09. 2021
Dát tip

supíku, moc děkuji a vážím si, že čteš...


supizmus
15. 09. 2021
Dát tip

Vyplatilo se vrátit se a v klidu si celý text přečíst. Máš vážně dar ty obyčejné věci popsat tak lehce a přirozeně, jakoby tam člověk byl.


Gora
15. 09. 2021
Dát tip

Jardo, děkuji ti, na první větu ještě kouknu!

Díky za...


Lakrov
15. 09. 2021
Dát tip

První věta -- na to, že se jedná o první větu -- je možná příliš komplikovaná;brzdí "počáteční spád", který bývá vhodné povídkám "udělit".Hned na to však oceňují slovní obrat "převlékl do zimníku".Začínám si zvykat na tu "poetickou nespádovoat" -- líbí se mi;méně už ten strastiplný životní osud, který se před protagonistkou náhle rozprostřel.Tušený špatný konec, který se náhle (a nečekané aktuálně) obrátí v dobrý,mi skoro vehnal slzy do očí (a předpokládám, že to zdaleka nebylo způsobeno jen mou současnou náladou).Tip.


Gora
13. 09. 2021
Dát tip

Přemku, dlouho jsem tě tu nespatřila, ale nová kniha tě omlouvá. Nemusím snad podotýkat, že děkuju a že se těšíme...

Díky i za hodnocení mé nejnovější povídky, moc potěšilo!


lastgasp
13. 09. 2021
Dát tip blacksabbath

Se zaujetím jsem si přečetl tvoji povídku a pozorně jsem sledoval její působení na čtenáře. Emociální míru soucitu jsi skvěle vyvolala, až po dotazy, jak příběh dopadl po tvém stručném zakončení. Znám tvůj vztah k přírodě a zvířatům. V povídce si ho uplatnila v plné míře. Znám i tvůj optimismus a víru v dobro. Takových literárních projevů si vážím, škoda, že jsem v poslední době byl zaměstnán v jiném gardu a mnoho písmáckého nadšení mi uteklo. Slíbenou knihu dostaneš do konce měsíce.     


Gora
13. 09. 2021
Dát tip

Hrůzné...

skvěle podané, díky, kvaji!


kvaj
13. 09. 2021
Dát tip dievča z lesa, 8hanka

Zmínil jsem tady, že jsem si v souvislosti s povídkou vzpomněl na básň od Sergeje Jesenina - píseň o psu. Bylo by asi dobré ji sem vložit.

Sergej Jesenin

Píseň o psu

překlad Jan Zábrana

Ze sbírky Zvony v trávě

 

Tam, kde visí plachta tenká,

za rohoží u vrátek,

sedm štěňat vrhla fenka,

sedm rusých štěňátek.

 

Do večera lízala je,

zahřívala, laskala,

až pod teplým tělem zkraje

závěj sněhu roztála.

 

Ale večer, po setmění – 

slípky šly už na hřad spát – 

přišel sedlák zamračený

do pytle všech sedm dát.

 

Běžela – a strach ji bodal – 

za ním, co jí stačil dech.

Dlouho nezamrzlá voda

točila se ve vírech.

 

Když se vlekla s hlavou tupou

od rybníka nazpátek,

byl snad měsíc nad chalupou

jedním z jejích štěňátek.

 

V modré noci čenich zvedla,

táhle vyla do nebes.

Vytepaná luna zbledlá

svezla se za černý les.

 

Chtěla sousto, neví, proč jí

přilét kámen, proč zní smích.

Utonuly dvě psí oči

jak dvě hvězdy v závějích.


Gora
13. 09. 2021
Dát tip blacksabbath

Ivi, děkuju, moc jsi mne potěšila...


Dokázala jsi povídkou vystihnout opuštěnost kočičky a její touhu po životě...a nejen to......všímavá paní d dobrým srdcem si důvěru kočičky zasloužila.....no leckdy to takhle dobře nedopadne....ale to by byl jiný příběh....napsala jsi to krásně!!!!!!!!!!!!!


Gora
13. 09. 2021
Dát tip

Renato, děkuju...


Gora
13. 09. 2021
Dát tip

Majaksi, díky ti!, na záchvěv ještě kouknu, asi se mi zde nepovedlo přesně se vyjádřit, klišé taky nemám ráda, ale když já jsem ten "záchvěv" vídala u těžce nemocných i u svých zvířat, ale to by byla smutná povídka... a onen tebou vypíchnutý odstavec jsem trochu poupravila, hlavně "vykulené oči" jsou pryč... DÍK.


Gora
13. 09. 2021
Dát tip

kvaji, děkuji moc... i za drobnou korekturu.

Dá se někde nahlédnout na Jeseninovu Píseň o psu, mohl bys poradit?, a děkuju...


kvaj
13. 09. 2021
Dát tip

Jinak mě tento tvůj příběh dojal a zasáhl stejně, jako Píseň o psu od Sergeje Jesenina.


kvaj
13. 09. 2021
Dát tip

Ten příběh je hodně silný a dobře jsi v něm vystihla všechny podstatné momenty. Možná by to chtělo trochu jasněji oddělit, kdy děj vyprávíš z hlediska kočky, a kdy z hlediska někoho jiného.


Gora
13. 09. 2021
Dát tip

an, děkuju:-)


Gora
13. 09. 2021
Dát tip

Děkuju, Renato, taky to těžko snáším, i v Chorvatsku jsem viděla podobné obrázky... 


Gora
13. 09. 2021
Dát tip

Kamamuro, díky za nabídku, možná ji někdy využiju... 


Gora
13. 09. 2021
Dát tip 8hanka

Hani, děkuju, já mám pokaždé radost, že máš radost... paní recepční kočičku odvezla ke své mamince na domek - a pokud vím, mají se výborně... dík!


annnie
13. 09. 2021
Dát tip

Uf, to jsem si oddychla... Tip a.


bixley
13. 09. 2021
Dát tip

Ireeno, právě tohle jsem teď prožívala připohledu na opuštěná zvířata v Makedonii. Taky jsem přemýšlela o tom, jak přežijí zimu. Moc krásně jsi se do toho vcítila.


Kamamura
13. 09. 2021
Dát tip Aru

Gora - věštění máme v rodině. Otec celý život tvrdě pracoval na tom, aby se stal mágem (opravdovým, ne pouťovým), a jen těsně mu to nevyšlo. Já tak velké ambice nemám (od doby, co běžel v kinech Pán Prstenů, čaruje kde kdo. Už to není tak cool jako za "totáče"), ale koupil jsem si ručně malované tarotové karty od Weather Factory a vykládám lidem na potkání budoucnost. Tobě, jako vážené redaktorce místního portálu, bych věštil grátis (do pošty). Máš zájem? ;-)


8hanka
13. 09. 2021
Dát tip

krásne a dojímavé ako všetky Tvoje človečie a chlpáčikovské príbehy...nehanbím sa, že vždy pri nich slzím, dnes o to viac na konci od radosti, že mačičku konečne našla spriaznená duša a má šancu prežiť zvyšok života  "vo svojom" a milovaná...


Gora
12. 09. 2021
Dát tip

Kamamuro, díky za vyčerpávající komentář a věštění budoucnosti povídky zejména... Jamardi se možná jen nepatrně nepřesně vyjádřila, o myšlení kočky to opravdu není. Díky, žes připomněl Kocoura Modroočka, taky mám ráda tvorbu pro děti i dospělejší :-)


Kamamura
12. 09. 2021
Dát tip Aru, vesuvanka, a2a2a

Ale jo, je to docela dobře napsané. Připomíná mi to Příběhy kocoura Modroočka, což je kniha, kterou jsem měl jako dítě dost rád, i když samozřejmě tam byl Kočičák, což je postava, které se těžko něco může vyrovnat. 

Nesouhlasím s Jamardi, že by to byla povídka "dobře popisující myšlení kočky"; jsem přesvědčen, že myšlení kočky je vír až uragán instinktů a různosměrných, bezprostředních impulzů. Nicméně povídka místo toho dobře popisuje způsob, jakým lidé projektují své myšlení do zvířat (zlí jazykové například tvrdí, že pejskaři jsou jedinci, kteří nedokáží mít v lásce lidi, a tak si pořizují bezbranné, poslušné zvíře, které má tu výhodu, že neumí mluvit.) Kočky nicméně nejsou psi; když se jim něco nelíbí, seknou drápem nebo utečou, i když samozřejmě se na evolučním kolbišti nemohou s druhem Mostrosum Furiosum měřit, to nedokáže žádné zvíře, ani tygři, ani orli, ani chobotnice. 

Sečteno a podtrženo - pěkná povídka; ne sice úplně můj šálek kávy, ale mezi tradicionalisty a konzervativci jí předpovídám velký úspěch.


Gora
12. 09. 2021
Dát tip

Díky!


K3
12. 09. 2021
Dát tip Gora

Je to znát. Práce na "tom" se vždycky vyplatí.


Gora
12. 09. 2021
Dát tip

Evži, dopadlo, ušetřím ti bezesnou noc!! A děkuju.


To jsi celá ty. Zase budu přemýšlet, zda se kočce daří lépe.


Gora
12. 09. 2021
Dát tip

... a mě už vůbec ne:-))), dík!


Janina6
12. 09. 2021
Dát tip

Jo, je to na tom textu znát, že jsi mu věnovala dost času - nenašla jsem, co bych vytkla... teda, ne že by mě to mrzelo :-)


Gora
12. 09. 2021
Dát tip

Dík moc, mnohokrát upravované, Janino, aby to TAK vyznělo... pořád se učím:-)


Janina6
12. 09. 2021
Dát tip

Myslím, že psát "uvěřitelně" o zvířecím prožívání je docela kumšt. A ty tohle umíš.


Gora
12. 09. 2021
Dát tip

Mám taky radost, Karle, že se ti to líbí, dost jsem si "vyhrála", i když to možná není znát.


K3
12. 09. 2021
Dát tip Gora

To mi, Irčo, opravdu udělalo radost. Nakonec se dostalo i na toho ubohého tvorečka. Ne vždy to tak dopadne. Dojemné, s citem napsané.


Gora
12. 09. 2021
Dát tip

Díky, Luboši...


Gora
12. 09. 2021
Dát tip

Jardo, díky ti!


Kočkodan
12. 09. 2021
Dát tip

 

I já jsem si moc přál šťastný konec alias anglicismem happy-end, tak mi spadl kámen ze srdce, když se dostavil. Další příjemný pocit jsem měl po tvé informaci týkající se oček.


revírník
12. 09. 2021
Dát tip

Byla to nečekaná situace, když navždycky odešla její přítelkyně a živitelka, na kterou si zvykla a v jejíž blízkosti se nemusela starat o živobytí. Odkázaná pak na sebe v cizím lidském světě to měla moc těžké. A tos dokázala povídkou vystihnout.


Gora
12. 09. 2021
Dát tip

Alegno, děkuju...


vesuvanka
12. 09. 2021
Dát tip Gora

Irenko, díky. Mám radost, že se podařilo antibiotiky zánět v očích vyléčit.  


Alegna
12. 09. 2021
Dát tip

pěkně, uvěřitelně a napínavě napsaný dojemný příběh s nadějí na konci


Gora
12. 09. 2021
Dát tip

Jarmilo, děkuju ti... myšlení kočky se snažím nepopisovat, jen jednání, její myšlenky nemohu znát, a tak se do nich raději nepouštím...... dík.


Jamardi
12. 09. 2021
Dát tip

Pěkně popisuješ myšlení kočky. S důvěrou je to těžké. Potěšilo mě, že to dobře dopadlo.


Gora
12. 09. 2021
Dát tip

dievča, díky!


Gora
12. 09. 2021
Dát tip vesuvanka

Jani, děkuju, ano, těžký zánět v očích se vyléčil pomocí ATB... 


dievča z lesa
12. 09. 2021
Dát tip vesuvanka, blacksabbath

zvieratká - bezdomovci to vo svete ľudí nemajú ľahké ... tvoj príbeh sa skončil nádejne, taký želám všetkým strateným a z domova vyhodeným tvorom ... aj som si poplakala, pekne napísané


vesuvanka
12. 09. 2021
Dát tip blacksabbath

Irenko, krásně a procítěně  jsi popsala smutný příběh Bezejmené, kdysi Míny, která se stala bezdomovkyní "díky" bezcitnému člověku, který ji vyhodil na neznámém místě a ujel. Mohl ji odvézt do útulku, kde by nestrádala (nepřišla o zrak) a měla naději, že najde nový domov. Ještě, že laskavá recepční Bezejmennou našla a patrně se jí pak ujala. Možná, že zajistila i ošetření a další léčbu očí a zrak se kočičce vrátil. To už si jen domýšlím a moc bych si to přála... TIP


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru