Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Možná ani neodejdu
datum / id14.09.2021 / 523896Vytisknout |
autorBiskup z Bath a Wells
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno174x
počet tipů13
v oblíbených0x
Prolog

Vybavíš si ten pocit, když ti spadne váza na zem a rozletí se po podlaze? Předpokládám, že jo. Ukaž mi někoho, kdo nikdy nic nerozbil. Ale tady nejde o pitomou vázu. Kdyby jo, jdeš do Ikey a koupíš jich tucet spolu s plyšovým tygříkem. Jenže – už sis někdy zkoušel koupit svoje tělo?

Možná ani neodejdu

Toníka bezpečně poznávám podle ryku, kterým mě budíval uprostřed noci. Bejvávalo. Teď je z něj patnáctiletej klacek. Jsem na něj moc pyšnej. Aspoň jedna věc se mi podařila. Vedle Toníka vzlyká Ilona. Vybavím si dvacet let společnýho života. Hodně hádek, výčitek, házení knedlíků z okna, ale i hezkejch chvil.

Luděk se souká z rozvrzané lavice a koktavě se ujímá smutečního proslovu. „Byl to můj nejlepší kámoš, seděli jsme spolu v lavici,“ řekne a otře si slzy kapesníkem.

Rád bych s ním prohodil pár slov, ale nejde to. Vše jede podle plánu, jak život, tak poslední rozlučka. Jsem mrtvej. Jako parní lokomotivy, Gerd Müller nebo rock and roll. Opona se zatahuje a Ilona s Luďkem se objímají. Pak odcházejí s ostatníma. Odešel bych taky, ale přišli kvůli mně, nemůžu je zklamat.

Ke kremaci mě odváží ukašlaný zřízenec s cigárem v hubě.

 

Měl jsem odletět do nebíčka, jenže dřepím v obýváku. Už teda nemám nohy na stole, nečumím na televizi (stejně vidím jenom tmu) a nepopíjím citronádu. Nejhorší je, že trčím v pitomý krabici, co vypadá jako ušatej pohár.

„Co tátu rozprášit po zahradě?“ zašeptá Toník. Ucítím na sobě jeho pohled, co sklouzává po naleštěným povrchu urny. Kdyby jen ušil, že jsem uvnitř. Kdybych mu mohl něco říct. Nebo rozkymácet urnu po poličce jako ve filmu.

„To by ani neodešel z baráku,“ poznamená Ilona jízlivě.

Byl jsem to já, kdo opustil rodinu a odešel za Kamilou. Dělala stážistku u nás ve firmě a měla zvláštní zálibu v plešatých chlápcích a krajkových podvazcích. Po půl roce jsem se připlazil zpátky. Sekal jsem latinu. Byl jsem zábavnej táta a pozornej a láskyplnej manžel. Ilona mi časem odpustila, ale ve mně pořád hlodal červ pochyb. V noci jsem nespal a furt si to vyčítal. Začal jsem brát prášky na tlak.

Měl jsem ale smůlu. Když to se mnou švihlo, nebyl zrovna nikdo doma.  

 

Zvuky z domu ke mně doléhají jen z dálky. O to víc poslouchám, co se děje na zahradě, což je vtipný, protože kytičky jsem vždycky míjel bez povšimnutí. Jak rád bych si teď sednul do zahradního křesla! Koukal bych se po ptáčkách, růžích, tulipánech. V duchu bych si zpíval a úsměv bych měl od ucha k uchu. Jenže je pozdě, život se musí užívat, dokud je jak.  

Občas nade mnou zarachotí sekačka. To je určitě Toník, který po mně převzal sekání zahrady, pomyslím si. Uslyším ho, jak otvírá branku a vysypává koš s posekanou trávou na kompost. Jako bych ji fakt cítil.

Vždycky jsem si přál, aby mě zpopelnili, ani jsem nevěděl proč. Teď jsem za to rád. Nelezou po mně brouci a neválčí o moje oči. Kosti mi netrčí do všech stran. S mojí lebkou si nebude nikdo házet, to vím určitě.

Připadám si pořád jako součást naší zahrady. Jako součást Toníka a Ilony. Určitě si na mě vzpomenou, když jdou kolem mě. Netuším, jak dlouho tu ještě budu. Možná ani neodejdu. Možná mě Ilona natrhá v tulipánech a dá si mě do vázy.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

16.09.2021 17:04:59dát kritice tipstromeček

Kamamura

Tak nevím, každý asi hledíme z jiného okna, ale dotyčný chtěl zpopelnit a je za to rád, dokonce zústal součástí svého domova třeba i jako kytice tulipánů. Já tam vidím klid a smíření.

15.09.2021 16:27:491 tipů dát kritice tipKamamura

stromeček - ty tam vidíš "usmíření"? Vždyť ten člověk je uvězněn v přítomném okamžiku bez možnosti cokoliv ovlivnit, a to zřejmě na časově neohraničenou dobu! Vždyť to musí být k zešílení! Protagonista přece lituje, že si pořádně neužil života. Jestli z toho něco čiší, tak je to neutěšenost. 

15.09.2021 16:17:501 tipů dát kritice tipstromeček

"Prach jsi a v prach se obrátíš". Pohled z druhé strany s krásným nadhledem smíření.

15.09.2021 09:20:48dát kritice tipAru

jo, to jsem taky viděl, ale to je pořádnej bizár :D

jako chápu je, že si připomínají někoho, koho znali, ale úplně stejný účel plní fotka na které je pobobizna člověka, který ale v/na té fotce neexistuje, stejně jako po smrti není člověk tím tělem, stejné je to u zvířat, smrtí se existence v těle končí, zbývá jen tělo,...

vlastně nejhorší je to u rostlin, strom neumře okamžitě pokácením, taky povolání dřevorubce je třetí nejnebezpečnější povolání na světě, ono nic není takové, jak se na první pohled jeví :)

15.09.2021 09:01:30dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Teď jsem si vzpomněl ještě na ty jižní národy, co třeba jednou za rok vyndají dědečka (resp. jeho kostru) z hrobu, obejmou ho, dají mu klobuk a do "pusy" cigáro...

15.09.2021 08:59:24dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Díky za vychytání chyb, je hrozný, jak je člověk po sobě nevidí...

14.09.2021 17:04:16dát kritice tipPetr Pointa

Dobře pojaté téma jindy i tabuizované.. jsem zastánce duší, tělo je jen skafandr, takže .. Jsou tu s námi !

14.09.2021 16:59:35dát kritice tipJanina6

 

To se mi líbilo, je to sice na smutné téma, ale vyprávíš s takovým příjemným nadhledem. Dovolím si upozornit na dvě chybky: Měl jsem odletět do nebíčka, jenže dřepím (V) obýváku. Když to se mnou švihlo, nebyl rovna (ZROVNA) nikdo doma. 

14.09.2021 15:39:12dát kritice tipAru

čoveče Kamamuro, co jsem slyšel, tak umírajicí člověk odchází v drtivý většině ve smíření.

protože lidé co to mají na kahánku jsou odevzdáni systému, aby hlavně nebyli na očím živým, tak panuje představa, že je to něco hrůzostrašného, což není, nemluvím o násilném ukončení, nebo sebeukončení, to je jiný kafe.

člověk co to má tzv. na kahánku se na to připravuje a většinou odejde v klidu a míru, dokonce děti projevují při tom nesmírnou moudrost, jak je ještě nestačil systém sežrat.

jinak je to démonizované a tabuizované téma, ale před sto lety lidem jejich blízcí odcházeli doma, byla to pro ně přirozená součást života a mohli se s ními v klidu rozloučit.

14.09.2021 14:48:00dát kritice tipKamamura

Biskup - zábavnost smrti asi bude záviset z velké části na úhlu pohledu, ne? Uznávám, že pro umírajícího to asi žádná legrace není - jednak tu je často spousta fyzické bolesti, která člověku často brání ve vychutnávání jemnějších komických aspektů celé události, a jednak je tu nezanedbatelný šok psychický z perspektivy blížícího se konce individuální existence. 

Nicméně pro ostatní, kteří neumírají, to může být často zábava nesmírná - soudím tak jednak z obliby veřejných poprav a tortur, které byly oblíbenou lidovou kratochvílí vpodstatě v průběhu celé zdokumentované historie až do okamžiku, kdy se s nimi přestalo. Rovněž pro potenciální dědice může být zábavná představa majetku, který zanedlouho bez většího úsilí nabudou. Zavilí nepřátelé smrt svého soka také často chápou jako důvod k veselí a oslavám - jen málokdo je takový gentle(wo)man, aby upřímně želel skon člověka, se kterým si šel ještě donedávna nemilosrdně po krku. 

Závěrem tedy shrnuji takto: Zábavnost smrti je relativní. 

14.09.2021 14:08:421 tipů dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Není nic zábavnějšího než smrt. ;-)

Škoda, že to tak není i ve skutečnosti... Měj se...

14.09.2021 14:05:55dát kritice tipK3

Dobrej nápad. I zpracování, takové lehké s nadhledem. Prostě si umřu jen tak pro nic za nic, a je z toho kupodivu zábava.

14.09.2021 13:51:10dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Díky za zastavení. :-)

14.09.2021 13:21:36dát kritice tipblacksabbath

Kamamura už tvé originální dílo rozbral do detailu.....já posílám tip ...jo...tohle se ti moc povedlo

14.09.2021 10:56:38dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Ještě, že mám tak dobrou mušku. ;-)

14.09.2021 09:54:39dát kritice tipKamamura

Biskup - nejen to, trefil ses přímo do mého osobního vkusu, jako malý Toníček flobertkou do vrat od stodoly!

14.09.2021 09:49:18dát kritice tipAru

sice s mým pohledem se to mijí, ale jako malá absurditka

14.09.2021 09:31:32dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

Děkuji za reakci. A pokud jsem se snad trefil do vkusu svého modelového čtenáře, tebe, tím lépe. 

Snažím se být vždycky originální. Ale ne vždycky to vyjde. Psaní je holt "živý"proces. :-)

14.09.2021 09:13:06dát kritice tipKamamura

Je to naprosto SUPER!

Konečně nemusím (jako už tolikrát) jít po přečtení vařit kafe a říkat si: "Hmmmm, a teď se zkusme opravdu poctivě zamyslet, jaká pozitiva spatřuje v tomto svém díle sám autor? Co bych asi teď cítil, kdybych byl jeho modelovým čtenářem?!"

Teď jsem pobaven oklamžitě a bezprostředně, protože v tomto případě jsem modelovým čtenářem! Jak osvěžující! Věděl jsem, že tak zajímavé ID musí psát zajímavé věci. 

Hurá! Konečně závan skutečně svěžího větru! A ani tentokrát nesmrdí krchovem (haha)! Bavím mě abrurdní představa odvozená z extrapolované premisy příběhu, a totiž že ze zdiva, dveří, dlažby i asfaltu na nás pomrkávají k smrti znudění, tisíce let staří umrdlenci rozptýlení do prakticky všeho. Vzhledem k tomu, kolik se už na planetě vystřídalo generací, musí být každý milimetr krychlový materie doslova napěchován těmito "božtíky" (= nemrtví nebožtíci, pro svou inherentní nezničitelnost podobni šintoistickým minibožstvům zvaným "kami"), tedy živoucími, jasně myslícimi entitami, kteří jsou po tisíciletích nuceně nehbné existence buď ksmrti znudění, nebo naprosto, dokonale šílení.

Bravo, ještě jednou tleskám!

14.09.2021 08:55:20dát kritice tipBiskup z Bath a Wells

To mě těší. :-)

14.09.2021 08:38:22dát kritice tiprevírník

Dobré. To se mi líbí.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor