Zamlžené brýle

Prázdným oknem, s rumovým oparem u nosu,

do temna halící ulici pozoruji a uvažuji, jestli jsem tady již byl.

Ne místě, ale rozpoložení mysli.

Jestli to ta vnitřní touha po něčem jen kousek vzdáleném, přesto neuchopitelném, s pokojem plným snů za zády, není jen sen samotný. 

Mlčím a smáčím své rty dále ve větší uvolnění. 

Oprostit se a dát si odstup, na minutu, den, než to pomine, než si řeknu jen, chceš nový kus radosti přes den. 

Dokázat si to.

Vzít si to.

Ale neber, když si jí barvíš do zamlžených brýlí saunové páry.