Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Den pruhovaných tramvají

16. 09. 2021
22
59
1338
Autor
annnie

Dlouhý den - dlouhá báseň. Kdo nemáte čas, nepouštějte se do toho. Nic zásadního - jen pár čerstvých skic z Annina deníčku...

 

Den pruhovaných tramvají                                                                      Matylda, úterý 14.9.2021 v noci

 

Anna zaspala

Probudila se za dvě minuty osm

Ale nakonec to tak-nějak stihla

V deset nula pět

usedla do psychokřesla

a padesát minut mluvila

o svobodě

 

A teď

ačkoli není čtvrtek,

jde Anna opět tou ulicí,

co prudce padá od kostela

svatého Apolináře

hluboko do ulice Na Slupi

 

Tohle je ale krásnej den

říká si

to asi budu muset napsat báseň

Tak to jsem zvědavá,

co mi dnes pámbu pošle do ces-

 

a je to tady:

 

Proti ní stoupá do svahu

loudavými krůčky skupinka

trpaslíčků

ve svítivě zelených vestičkách

Naštěstí jejich vedoucí

má standardní lidskou velikost,

takže dosáhne na kliku

branky ve vysoké zdi,

odemkne

a pidičlovíčci zmizí

v zahradě

mateřské školy Viničná

branka se neslyšně uzavře

zpoza tlusté stěny je slyšet

naprosté ticho

a neexistuje jediný důkaz,

že to, co Anna viděla,

bylo skutečné

 

Anna trochu spěchá

Lucie sice neměla stejnou mámu ani tátu,

ale svou vzájemnou dávnou volbou

jsou si sestry

Těší se

Přidá do kroku

zahne ke stanici tramvaje

a – no tohle!

Od zastávky k ní míří další

skřítci v zářivě zeleném

Bez povšimnutí míjejí Annu

Jsou mezi nimi dva čokoládově

hnědé pleti

(holčička a chlapeček)

a jeden s mandlovýma východníma

očima

a - jen pro upřesnění -

ani jediný nemá vousy

 

Město čeká

až zvony odbijí jedenáct

a Anna čeká na osmnáctku

 

Po protějším chodníku jde ladnou chůzí

na vysokých nohou

narezle hnědý maďarský ohař

se ženou v černých šatech

a černých teniskách,

přes rameno má velkou

jiskřivě růžovou

sportovní kabelu

(tedy – ta žena, ne ten pes. To by bylo ještě zajímavější)

Je to snad dnes Den neónových barev?

diví se Anna,

když vtom zpoza rohu -

vážně si to nevymýšlím! -

zasvítí zeleň:

třetí vestičková minipartička...

 

Cink!

Tak nevím

přemýšlí básnířka

Viděla už jsem někdy

štráfkovanou tramvaj?

Myslím, že ne...

Zastávkou totiž jedna taková právě projíždí,

elegantně béžová s veselými červenými pruhy

Řídí ji pohledná blondýnka

Vedle ní se opírá uniformovaný učitel

tramvajoškoly

 

Poblíž Anny usedl roztomilý smetanově bílý

west-highland teriér

s postrojem – už je to tu zas -

v odstínu ozářené jarní louky

s hrdým nápisem Canisterapeut

Anna se pousměje:

Tak že by Den krásných psů?

 

V jedenáct nula sedm

přesně dle jízdního řádu

vjíždí do zastávky osmnáctka

Otevřou se dveře

a za nimi stojí

bílý chrt

velký jak menší hříbě

s masivním – jak jinak -

svítivě růžovým

obojkem

 

Anna si sedne

Nad ni si stoupne dívka

se štíhlým chlapeckým tělem

a – Anna už se vůbec nediví -

svítivě růžovým telefonem...

 

Když vystupuje na Hradčanské

projíždí okolo další tramvaj v barvě bílé kávy,

tentokrát s bleděmodrými pruhy

Je to prý Vyhlídková jízda

Anna už se zase diví

Pětapadesát let nic

a teď hned dvě v jednom dni...

Jasně. Den pruhovaných tramvají!

 

Anna a Lucie

sedí u stolu s bílým ubrusem

s kyticí ve váze

Po dlouhé době spolu

obědvají

spolu se smějí

spolu se zamyšleně mračí

Pak vezmou Edu na vodítko

a jde se

 

Procházejí se mezi prvorepublikovými vilami

na Ořechovce

Potkají pěkného hnědého buldočka

s bílou náprsenkou

 

Tady kdysi bydlela babička,

tady kdysi vyrost můj táta -

ale nevím, ve kterém čísle

 

Tady jsem poprvé byla v kině

Bohužel za těmi stále stejně tmavě hnědými dveřmi

se čtyřmi kulatými okénky

ve zdi z režného zdiva

už se dávno nepromítá

 

Je krátce po čtvrté

Anna a Lucie a Eda

sedí na leskle světlemodrých kovových

kavárenských židličkách

No pardon – Eda leží pod bílým stolem -

Anna má jablečnou limonádu,

Lucie maličký šálek kávy

a Eda – chudák – nic,

taková nespravedlnost!

 

Pořád si mají co povídat:

Co ti na něm vadí? Ptá se Lucie

Anna se dlouho zamyslí

a sama žasne: Nic.

Jasně, že se ve všem neshodneme,

jasně, že není dokonalej,

ale je to asi první muž v mým životě,

kterej se mi doopravdy snaží rozumět...

A dát mi to, co potřebuju.

Anebo se třeba pletu...

 

Dvě ženy, co vedle sebe jsou

už čtyřicet let

navždy patnáctileté kámošky
(a ovšem Eda, nezapomínejme na něj)
jdou Dělostřeleckou ulicí

Z okenní římsy vysoko v zahradě

shlíží na ně nahá ženská

busta

Zahrada pod ní je plná

zvláštních soch

 

Před průčelím vedlejší vily

z bílých cihel

o kousek dál

je drátěné

prsaté torzo,

vysoké a široké

jak dvoukřídlé dveře

 

Jdou podchodem

před parkem Marie Terezie

k nádraží Praha – Dejvice

Přecházejí přes koleje

Prosmýknou se půvabnou nádražní budovou

Smějí se a pokračují Václavkovou

a Dejvickou

Na Hradčanské

v cukrárně u šraňků

si koupí kaštanovou

zmrzlinu

Eda dostane kousek kornoutku

 

Je něco po páté

Tak pá a dík a pozdravuj

A zase brzy...

 

Anna jede autobusem číslo 131

vystoupí na Hanspaulce

V obchodě, kterému před pětačtyřiceti lety

nikdo neřekl jinak než

teletník

(dnes je to ovšem běžná architektura)

si koupí sýr a mangový džus

 

Stojí před jistým domem

v Tylišovské ulici číslo 1/772

Udělá pár fotek

Stoupá k malému náměstíčku

Potká malého černošedého

yorkshirského teriérka:

velmi se mu líbí

 

Jde kolem dlouhé staré hrbolaté

bíle omítnuté zdi

Stíny na ni promítají obrazy

mohutných stromů

Slunce na ni promítne

Annin stín

To si Anna vyfotí

a pošle Adamovi:
Najdeš mě?

 

Cestička končí pár kamennými schody

Dva kroky za roh

 

Raz – dva – tři

Anna otvírá železnou branku

do hřiště svého dětství

Projde jím do parčíku s Hundertwasserovskou

azurově modrou fontánou

Je to masivní mísa

na třech zavalitých nohách,

na které se blyští tři veliké stříbrné koule

Sedne si na lavičku pod kaštany

 

Přiběhne velký hnědočerný vlčák

Podívá se na ženu, co otvírá zápisník

a zase odběhne

 

Světlo slábne

 

Je něco po sedmé

Přichází tichý muž

s obrovským bílým čuvačem

Zmáčkne knoflík

a ze tří koulí začne tryskat voda

Středem odtéká do misky pod fontánou

Pes vleze mezi sloní nohy

a pije

 

Bude půl osmé

Anna jde Vostrovskou ulicí

zabočí

Schází

strmými dlouhými schody

mezi zahradami

Čekaly na její kroky čtyřicet let

 

Anna sedí v tramvaji číslo dvacet

Blonďatý chlapeček ve sportovním kočárku

má na madle před sebou

svítivě modrý volant s Mickeymousem

Pečlivě řídí

 

Okénka ztmavla

Nad tramvají září půlměsíc jak neón

Je po osmé

Smíchovské nádraží:

Anna vystupuje

 

Je něco po půl deváté

Autobus č.395

ujíždí s Annou,

dalšími zhruba pětačtyřiceti lidmi

a mladíkem se svítivě

modrými vlasy

domů

 

Den pruhovaných tramvají

definitivně

končí

 

 

 

 

 

 

 


59 názorů

Já tam občas zajedu, většinou na koncert s kamošema..ale měla bych se tam potoulat. <3


annnie
08. 11. 2021
Dát tip

Momentálně z Dobříše, to je kousek... Jezdím do Prahy cca dvakrát měsíčně, ráda pojedu potřetí :)


A ty si z Prahy? Jsem myslela, že odjinud..


annnie
08. 11. 2021
Dát tip

Morticie, rádo se stalo! Až tam pojedeš, můžem zajít na kafe, což?


Furt si říkám, že se musím zase vydat do Prahy a jako za mlada se hen tak toulat ulicemi..díky, že si mi ti takto zprostředkovala.


Kaj
28. 09. 2021
Dát tip

Milá annnie, ovoce ze stromu poznání mělo způsobit smrt, Bůh svým zásahem tento účinek zeslabil. Jablka ve Sněhurce vedla do skleněné smrti. V básni (ale podle mě i jinde) mohu tedy říci, že obojí ovoce bylo jedovaté. Co si o tom myslíš? Příjemný večer.


Kaj
27. 09. 2021
Dát tip

Milá annnie, ovoce ze stromu poznání mělo způsobit smrt, Bůh svým zásahem tento účinek zeslabil. Jablka ve Sněhurce vedla do skleněné smrti. V básni (ale podle mě i jinde) mohu tedy říci, že obojí ovoce bylo jedovaté. Co si o tom myslíš? Příjemný večer.


annnie
24. 09. 2021
Dát tip

:) :) :) No to jsem pochopila :) :) :), ale proč jedovatá?


Kaj
23. 09. 2021
Dát tip

Milá annnie, díky. Neměl jsem na mysli zelená rajčata, ale plody, které Evě dovedně nabízel tehdy ještě končetinový prodavač v podivném prvním kšeftu historie. Nebo to byla ta dáma před zrcadlem pomocí otce/myslivce?

Děkuji za pozornou četbu

 

 

 


annnie
23. 09. 2021
Dát tip

Milý Kaji, jela jsem tam proto, že to tam mám ráda; občas se tam chodím procházet. Někdy jednou za rok, někdy třikrát... Psi jsou pro mě zajímaví, a to i vizuelně, a ten den jsem jich potkávala hodně, tak jsou v mý básni. 

Tvá báseň pěkná. Jedovatá rajská jablka???


Kaj
23. 09. 2021
Dát tip

Kdysi mělo být měkké i na konci....

 

 


Kaj
22. 09. 2021
Dát tip

Kdysi mělo být měkké i na konci....

 

 


Kaj
22. 09. 2021
Dát tip

Milá annnie, díky. Je zajímavé jak tu scénu popisuješ. Jela jsi tam kvůli vzpomínce, ale popisuješ pohyb psů atd. 

Jak si podobné návštěvy dávkuješ? Je-li do vzpomínek často vstupováno, mění se atmosférou přítomnosti vstupů a kalí se jí. 

My jsme na Hanspaulku kdysy dávno chodili s mamkou ke švadleně. 

 

1.       ZÁŘÍ

 

     Fosforeskujícím žákům

     mateřské školy

                zemřela Popelka

 

                Skleněná rakev

                inhibované ženství

 

                Políbí jí

                uzdraví z moci

                jedovatých rajských jablek

                jedině Ježíš

 

                Had ze značky

                pozor serpentina

                zůstane ve vzdálené zemi

               

                Zastíní ho aktovka

                penál

                výhled z okna školy

                řád povinností

                všech členů rodiny

 

                V honbě za Popelkou

                nebo za Růženkou

                vzpomene si ještě na dlouhé vlasy

                paní učitelky?

 

               


annnie
22. 09. 2021
Dát tip

Milý Kaji,

ráda tě tu po dlouhé době vidím. Díky za návštěvu i za báseň - vzals to pěkným obloukem :)

Hanspaulkus možná nepoznal proto, že jsem ten den byla jen na chvilku nahoře na Pernikářce... Anebo jsem ji tam naskocla špatně... Anebo tvoje Hanspaulka je trochu jiná než ta moje :)... Narodila jsem se tam...


Kaj
20. 09. 2021
Dát tip

Milá annnie, moc pěkné, netestosteronové. Je to pravdivé a tak, když čtu, mohu se sám procházet místy a všímat si věcí, které zajímají mě, byť třeba podobně, jako Tebe. Pravda, příjemný, všední, poctivý svět. Ač jsme chvíli bydleli na Hanspaulce u Matěje, tak tam jedině jsem to nepoznával. Většina čtvrtí v Praze má pro mě své aroma a posloupnost (když jsem byl opravdu malý, některé čtvrti byly nepoužitelně daleko). Nedovedu si představit, že by se některé čtvrti mohly prohodit. Chtěl jsem na to napsat báseň, i jsem se o to pokusil:

 

                PRAŽSKÁ EIFFELOVKA

               

                Les bíločervených zábradlí

                plete Kotlářku s Bulovku

                Libeň s Karlínem

                jako by v tíži

  patřily matematikům

                kteří i na dva a dva

                berou integrál

 

                Naproti poloostrov

                Manhattanu Holešovic

                se zachovalými dvojčaty

                v důvěře že na Libeňském ostrově

                jsou budovy imigračního

                a na špičce

                Rhodský kolos

                socha svobody

                chatová kolonie

 

                Karlák

                kláštery a špitály

                stísněnost a úzkoprsost

                elegance podání si ruky

                indiánského náčelníka

                s pery svatosti na čelence

                se svatým Ignácem z Loyoly

                nedaleko Kolowratova Chicaga

               

                Když po věčně provizorním

                vojenském mostě

                přehrká tramvaj

                ocitám se u opukových zídek

                s terárii

                a malými domky

                dobytné Tróje

 

                Prázdnota

                před Branickým nádražím

                podobná jako u stavení

                visutých v kopci

                v Davídkově ulici

               

                Krajina impresionistů

                a snad trochu Lhoták

                vápnem bílené zdi kartouzy

                ozařované sluncem

                světle modré nebe

                vlající prapory

                spousta prostoru

                 lehkost a laskavost 

 

jsou to však pro mě slabé nuance k neuchopení. Třeba bych se o to mohl pokusit právě Tvým způsobem.


annnie
18. 09. 2021
Dát tip

:) :) :)


Už rozumím! Píšememe do ces- podle vzoru do pr-


annnie
17. 09. 2021
Dát tip

Květoni!!! Nikdy bych nečekala, že právě ty budeš ochoten číst nekonečnou báseň ve volném verši!!! Klaním se!

Nevím, jestli si zase ze mě neděláš legraci, ale pro jistotu objasňuju: do ces- znamená, že to Anna ještě ani nestačila v duchu dovyslovit (do cesty) a už jí pámbu poslal skřítky. Pámbu znamená, že Anna považuje vše v životě za dar Boží / osudu ...

Měj se krásně, za to, žes to přečet, si zasloužíš dlouhý relax přinejmenším v Karibiku. Díky a.


annnie
17. 09. 2021
Dát tip

8hanko, díky! Jsem ráda, že ses přidala! Měj krásné dny a mnoho krásných procházek, pá a.


pámbu pošle do ces- ?

Co to je? Opovažuji se této části nerozumnět. Ale jinak dobré.


8hanka
17. 09. 2021
Dát tip

milujem takéto dni...krásne si to podala, kedysi som sa i ja prechádzala uličkami Prahy, vozila sa v električkách, je v nej toľko čarovných miest... baví ma sledovať všetky tie drobné obyčajné neobyčajné každodennosti, čo (nám) skrášľujú svet...je moc fajn, že nás je ešte dosť, čo vnímame drobnosti, tešíme sa z farieb, živých tvorov, vôní...Ďakujem za prechádzku


Aru
16. 09. 2021
Dát tip annnie

jen do toho ;))

ale já po městě zas tak moc nechodím :)


annnie
16. 09. 2021
Dát tip

Petře, to je hezkej nápad. Už jsem tak kdysi jela, ale do básně se mi to zatím nevtlačilo... :) Díky, pá a.


annnie
16. 09. 2021
Dát tip

Aru, bacha! Píšu si ... :)


annnie
16. 09. 2021
Dát tip

Čudlo, chápu, že tě to trochu zmohlo! O to víc si vážím toho, žes to dal. Moc díky! Měj se teď aspoň tejden relaxačně :) Pá a.


annnie
16. 09. 2021
Dát tip

Theo!!! A já měla strach, co ty na to! Že tě moje tramvajová neuspokojí... Uf... Díky! Měj se moc fajn, pá a.


annnie
16. 09. 2021
Dát tip

Evženie, moc děkuju! Doufám, že se ti vydařila vernisáž. Mrzí mě, že jsem to nezvládla - ale jak vidíš, úterý jsem měla dlouhý a ve čtvrtek jsme měli velkou akci v knihovně, tak jsem měla hodně práce s přípravou... Doufám, že se tam dostanu aspoň podívat. Měj krásnej čas, pá a.


annnie
16. 09. 2021
Dát tip dievča z lesa

Dievča... Pohladím tě a proměním se taky v psíčka a budeme si hrát... Ach... Děkuju. Měj krásný dny. Pá a.


annnie
16. 09. 2021
Dát tip

Jamardi, no právě! Přesně! A tihle byli úplně tiší!!! Proto to bylo napůl snový... Díky, měj se fajn, a cvrčci ať ti pěkně hrají. Pá a.


annnie
16. 09. 2021
Dát tip

Janino, díky! To je na mou duši víc, než jsem čekala. Měj pěkný a zábavný dny. Pá a.


annnie
16. 09. 2021
Dát tip blacksabbath

Black, tos mi udělala velkou radost. Děkuju. Tak román :) :) :) Příště se pokusím krotit. Ale tenhle den jsem si prostě MOC chtěla zapamatovat...

Přeju dny jak z románu? Pá a.


annnie
16. 09. 2021
Dát tip

Vaše prevozchodítělstvo! Slibuju. Není to ani mou ambicí, ani touhou budoucí generace pedagogů :) :) :)

Zkárované metro o.k. Zkárovaný řidič metra k.o. :)

Díky za návštěvu! Pá a.


annnie
16. 09. 2021
Dát tip

Cassy, děkuju! To je milé. Nečekané. A milé. Měj královský dny, pá a.


annnie
16. 09. 2021
Dát tip

Kočkodane, kdoví, jestli to nebyly tramvaje ve výkonu trestu, uprchlý a maskující se za vyhlídkové a cvičné jízdy...

Pes - ach... A Anna??? Chtěla by být možná bílý chrt nebo vznešený vlkodav, ale je to nejspíš veselý, lehce obtloustlý foxteriér :)

Přeju krásný dny, pá a díky a.


annnie
16. 09. 2021
Dát tip

Zeanddrichu! Bývala Pražačka zdraví nového Pražáka :) Díky, že ses se mnou projel a prošel. Měj se a.


annnie
16. 09. 2021
Dát tip

Alegno, díky za doprovod! Doufám, že jsem tě moc neutahala :) :) :) Přeju barvitý dny, barevný sny a spoustu inspirace! Pá a.


Aru
16. 09. 2021
Dát tip

plzeň, to je taková vesnice na západě čech :))


annnie
16. 09. 2021
Dát tip

Aru, a kde bydlíš? :)

Jak jsem psala výše bixley, jsem dojata... I když u tebe mám podezření, že tě u čtení drželo očekávání dalších trpaslíčků :)

Díky moc. Měj krásnej večer / den, pá a.


Čudla
16. 09. 2021
Dát tip

Uff, dočteno .. líbilo.. /*


annnie
16. 09. 2021
Dát tip

Bixley, děkuju! Ve snu mě nenapadlo, že by se našlo tolik lidí, kteří tuhle poému :) budou ochotni číst, ba snad i dočíst... Klobouk dolů. A pokud to dokonce někomu udělalo radost, jsem vážně šťastná... Měj se krásně, pá a.


 I já jsem se nechala vtáhnout do tvého světa a bylo to osvěžující! Krásné vyprávění. 


Takový krásný den stojí za to zvěčnit. A tak pěkně se ti to povedlo. :-)))


som psík (malý veľký) čo pribehne k Anne a potom sa napije z azúrovomodrej fontány***


Jamardi
16. 09. 2021
Dát tip

To byl dlouhý den, ty tulačko. :))

Když kolem mého okna procházejí trpaslíci v neonových vestách, je to jako spousta cvrčků v plné síle. :)


Janina6
16. 09. 2021
Dát tip

Jo, bavilo mě to :-)

 


Tvůj neonově-pruhovaný, tramvajově-cestopisný román se mi věru moc líbí:-))))


Abakus
16. 09. 2021
Dát tip

Annie ja iba dúfam, že sa nestaneš povinným čítaním s následným učením básní naspamäť.  

Dokázala by som si predstaviť trochu dlhšie postávanie na zastávke bratislavského metra. A mohlo by byť v káre, alebo v pásikavé.


cassy
16. 09. 2021
Dát tip

nejenom stromům se zalíbilo v království barev...!


Kočkodan
16. 09. 2021
Dát tip

 

Pruhované tramvaje by se dobře hodily do oblasti Pankráce a Ruzyně. Mohly by posloužit i jako reklamní prostředek pro zvýšení zájmu o zdejší vězeňská zařízení.

 

Psi – tyto úchvatné živé bytosti nezřídka povahově převyšující člověka – propagaci nepotřebují. Tedy u mne určitě ne.

 

Annnie bych ve svém osobním hodnocení zařadil někam mezi vazbu a trpasličí čivavu. (lehce telecí úsměv)


Již cca 10 let jsem také „Pražák", a tak potkávám zde nejen známé linky MHD,..., ale i mnohá povědomá místa:)

((...)).


Alegna
16. 09. 2021
Dát tip

barevný den v barvitém vyprávění, ráda jsem se s tebou prošla i do míst, která ještě neznám


Aru
16. 09. 2021
Dát tip aleš-novák, Alegna, 8hanka

uf, dal jsem to :))

to je místopis a román v jednom ;)

bydlet v Praze určitě bych byl také v té básni :D


bixley
16. 09. 2021
Dát tip Alegna, blacksabbath

Myslím, že to byl den pruhovaných tranvají, trpaslíčků, psů a růžových barev! Moc krásný den. Ráda jsem ho prožila s tebou.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru