Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 466 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Čechy a Morava po roce 1848, ..., 19.století -část, ..., T.G.M. v Hustopečích, td. (žákovské výroky)
datum / id16.09.2021 / 523967Vytisknout |
autorZeanddrich E.
kategorieCitátyDalší dílo autora
zobrazeno194x
počet tipů5
v oblíbených0x
Čechy a Morava po roce 1848, ..., 19.století -část, ..., T.G.M. v Hustopečích, td. (žákovské výroky)

 

Karolina Světlá vydupala ženám u nás konečně přístup i do vyššího školství

 

..

..

Za světové války (v letech 1914 -1918) kvůli všeobecné mobilizaci mu.žů apod .nastoupilo do továren všeho druhu i velké množství žen i v zemích, kde to předtím bylo nemyslitelné, a to konečně přesvědčilo i pochybovače o tom, že žena všeobecně (nejen její výjimky) může logicky myslet, a dlouhodobě odpovědně pracovat jako muži. Vedlejším produktem toho bylo, že mnohá žena v této době zhrubla pomocí cigaret, nebo i alkoholu.


Za světové války (v letech 1914 -1918) získalo mnoho žen v továrnách i jinde svůj výdělek, a díky tomu i hlasovací právo a další občanské výdobytky 20.století, a to jim naštěstí už zůstalo až do dneška.


Mnoho žen si v letech 1914-1918 všimlo, že mají schopnosti. i v průmyslu a v hospodářství srovnatelné s mužskými, o čemž se předtím hromadně pochybovalo, a to jim otevřelo spoustu možností i do mírového života.


Možnosti žen v mnoha zemích hlavně Evropy se po Světové válce (1914-1918) velice rozšířily, a to do celého spektra od bohatě vydržované nepracující manželky bohatého muže v domácnosti, od maminky na celý úvazek po spisovatelku, fotografku, profesorku či samostatnou vědátorku až po bohatě vydělávající zpěva.čku nebo filmov.ou herečk.u, nebo až po úspěšně pracující majitelku firmy (nejen krejčovské), nebo agentury.





Do světové války (1914-1918) bylo ve veřejném politickém životě jen relativně málo žen, a tak většinou spolu v jednom státě či jednom národě „držely basu“, to ale po této válce už přestalo, protože se k sobě navzájem začaly chovat podobně nepřejícně  jako muži.


Kdyby nebylo žen v politice, neměli bychom dnes asi mnohé výdobyt.ky ve veřejném životě, a to ne proto, že by je tam muži také nechtěli, ale proto , že by je asi nenapadly, protože primárně přemýšlejí druhou polovinou mozku.


Dnes by snad žádného veřejného politika nebo osobnost nenap.adlo prosazovat neúčasti žen, nebo lidí do určité výše majetku (a to i pasívně) u voleb, a přesto to ještě před sto padesáti lety byla běžná skutečnost, nad kterou se jen málokdo pozastavoval. (...). Na tom vidíme, že i za pouhých sto až sto padesát let může společnost ujít ve vývoji dost velkou etapu, a velkou změnu (to si mnohdy neuvědomujeme třeba u antického Říma, který za asi 900 let ušel .také různé vývojové etapy, a my dnes na něj často pohlížíme jako na víceméně neměnnou starověkou veličinu).


Římské starověké impérium v nejrůznějších etapách jeho vývoje bychom .téměř nepoznali, a přesto si dnes líně dovolíme některé jednotlivosti z jeho historie považovat za jeho všeobecné atributy.

 

O schopnostech žen k politice a ve veřejném životě nepochyboval ta rozumnější část společnosti, která znal např. příklad některých královen či šlechtičen z dob hlubokého evropského středověku.

 

Některé muže schopnosti žen v politice překvapily, m.useli ale záhy uznat, že tam přinášejí i něco, č.eho je muž ve větší míře většinou neschopen, například lidskou empatii, soucit, a dalekosáhlou rozumnost až mimo meze svého státu nebo národa.

 

Emancipace žen v době válek, když je hodně mužů na frontě, a kdy je musí různě zaskakovat nebo nahrazovat, je jeden z příkladů toho, jak i válka může významněji prospět lidské společnosti.

 

Účast žen v politice po Světové válce 1914-1918 přešla od jejich úlohy maskota nebo roztomilé hostitelky politické schůze apod. do reálného politického významu.

 

 

..

 

..

 

Po roce 1848, když byla zrušena robota, si mnozí venkované připadali, jako by přišli do nového světa -vždyť v některých obcích s úrodnou půdou, třeba v Lanžhotě u nás tady na Břecla.vsku, se povinně na cizím ((na panském, asi panství Lichten.. )) robotovalo i přes 200 dnů v roce!


Po roce 1848 nastalo u nás pro venkovské obyvatelstvo přibližně sedmdesát let prosperity, až do roku 1914, s přestávkou v roce 1866, kdy jsme tu i ve Velkých Pavlovicích museli ubytovat ustupující rakouské vojsko od Hradce Králové, ale následně hlavně vítězné pruské vojsko ve velkém počtu několik tisíc vojáků v našem městě, a ještě jim ve dne v noci vařit z našich zásob.


V českých zemích po roce 1848 zažilo venkovské obyvatelstvo konečně téměř sedmdesát let prosperity, ale nějaké takové období by si snad zasloužila prožít. každá generace.


Zlatý věk česko-moravského venkova po roce 1848 vedl k tomu, že se ze sedláků stala sebevědomá rozšafná vrstva nebo generace česky mluvícího obyv.atelstva, která ale i s německy mluvícími obcemi vycházela v míru, a naopak využívala výhod velikého rakousko-uherského prostoru, včetně návštěv Vídně s možností se tam trvale usídlit.


U nás na Břeclavsku jsme v 19.století sousedili s německým živlem na mikulovsku, a od Zaječí a od Pálavy střídavě dál na jih, ale v době prosperity nebyl důvod k vážnějším rozmíškám -naopak, sedláci si po domluvě, a kvůli výuce jazyků apod. vyměňovali své děti v domácnostech, a to se týkalo často hlavně synů.


I v době rozvíjející se vlakové dopravy od nás mnozí lidé chodili do Vídně občas raději pěšky, protože vlak byl drahý, a navíc se většinou mohli s někým svézt vozem. Do Vídně jsme to tehdy měli as.i 70 kilometrů, což bylo srovnatelné s Brnem,    ale s nepoměrně více možnostmi.


Vídeň byla nazývána největším českým městem, to ale bylo nepřesné, protože Čech nebo Moravák byl pouze asi každý třetí obyvatel Vídně. Vídeň byla ale asi městem s nejvíce Čechy a Moraváky na světě, později spolu s Chicagem v U.S.A. (kde jsme i pana Čermáka, kterého si tam oblíbili i cizí Američané, měli starostou). (...).


Vídeň se ve druhé polovině 19.století rychle rozrůstala o nová a nová předměstí, kde často bylo slyšet ze všech jazyků nejvíce češtinu.


Při návštěvě Vídně dodnes vidíme podle řeči, i podle jmen na zvoncích apod., odkud tam ti Vídeňáci asi v tak hojném počtu (hlavně po roce 1848) přišli.


Po roce 1848 se téměř po sedmdesát let (do začátku Světové války v roce 1914) mnohému česko-moravskému venkovskému obyvatelstvu .zdálo, že svou budoucnost a prosperitu má hlavně ve svých rukou, a tak také ukázalo, co v něm je.


V obcích, kde z důvodů privilegií klášterů, nebo dalších hodnějších majitelů obce byla jen mizivá povinnost roboty, měli sedláci i domkáři náskok ve svém hospodářství, a byli také často i předmětem značné závisti lidí z obcí z okolí, což tamějším lidem v podvědomí, jak můžeme pozorovat, zůstalo mnohde až dodnes. (...). Do lepších či svobodnějších obcí se lidé nemohli volně přestěhovat, jenom v případě svatby třeba, a i to se panstvu někdy nechtělo podepsat.

 

Nevysvětlitelná nevraživost mezi obcemi má mnohdy svůj kořen v době nerovnoměrné roboty do roku 1848.

Když byla v roce 1848 na českém a moravském venkově najednou zrušena robota, mnozí lidé tomu nemohli moc uvěřit, a slavili třeba i týden v kuse, když na to měli (...). Najednou si sami mohli volit svoje zastupitelstvo na vsi apod., a připadali si jako v jiném světě.


Rok 1848 byl pro moravské i české venkovské obyvatelstvo takovým přelomem, že to utkvělo v hlavách i několika následujícím generacím.


Po roce 1848 si lidé na vsích museli najednou uvědomit, že mají za svou obec odpovědnost, a tak volili do svého čela, a jako reprezentaci pro úřady a jiné obce, sousedící panství nebo velkostatky apod. mnohdy i ty hospodářsky a společensky schopné lidi ze svého středu, které v běžném životě nemohli třeba cítit.


Rok 1848 se do duší venkovanů všeobecně nesmazatelně zapsal zlatým písmem, což se dalším generacím stalo třeba v roce 1918, 1945, nebo v roce 1989.


Každá generace by si, pro potěchu jejich duše, a pro rozvoj své osobnosti, zasloužila zažít tak přelomový a sladký  pocit, jako venkované v roce 1848, kdy se konečně alespoň na čas ve svých možnostech spravedlivě mohli postavit na roveň nejen obyvatelům českých měst, ale celého široširého světa.


Po roce 1848 dostalo dosud poddané obyvatelstvo rakouského i českého venkova osud na čas jakž takž do svých rukou, s přestávkami válek, kdy muselo dodávat povinné dodávky státu, až do násilné kolektivizace v 60.letech 20.století (fakticky jim to ale již zase skončilo už po roce 1948).

 

..

..

Světovou válku (19.14 -19.18) z valné části způsobila nudící se po dlouhém míru válečně nadržená, a vojensky vycvičená aristokracie v Rakousku -Uhersku, Rusku a Německu, a tak se obyvatelstvo jejich zemí rozhodlo,.že po válce už nebudou tak drze a bezohledně ovlivňovat jejich životy. V Rusku a v Německu si tím ale lidi moc nepomohli.



Začátek světové války v roce 1914 se mimo jiné vyznačoval tím, že velitelské sbory všech armád více či méně překvapeně zjišťovaly, že mnohá stará pravidla válek už neplatí. To bohužel ale stálo.život mnoho set tisíc řadových vojáků, které nahnali před hlavně nepřátelských kulometů jenom proto, aby si ověřili, že hromadné útoky nekryté pěchoty jsou opravdu neúčinné. Teprve potom se ve větší míře začaly raději kopat zákopy.


Do světové války v letech 1914 -1918 se významně zapojily i mnohé mírové vynálezy, jako například hromadná vlaková doprava, jídlo v konzervách, anebo ostnatý drát původně pro dobytek, .


Bezcitné a zkostnatělé šlechtické velitelské sbory hlavně v Rakousko-uherské armádě přispěly k tomu, že se obyvatelstvo rozhodlo nestrpět šlechtu po válce ve větší míře už u kormidel lidské společnosti.

 

Za několik let Světové války se fronta v některých místech téměř nepohla z místa, zato ale stála životy několika milionů lidí, a to vedlo široké lidové vrstvy k logické úvaze, proč se ta válka vůbec vedla, a k tomu, že toto už napříště nebudou svým vládám tolerovat.

(( ...)).

..

..

Francouzs.ká revoluce roku 1789 s myšlenkami západoevropských osvícenců, a americká ústava nové.ho státu U.S.A. přispěly k tomu, že se i v hlavách obyvatelstva evropských monarchií začaly neodbytně a hromadně objevovat myšlenky o občanských právech, a lidských svobodách.


Myšlenky francouzs.ké revoluce roku 1789, a Napoleonúv jejich vývoz do Evropy se snažila přibrzdit Vídeňská konferenc e protinapoleonských mocností roku 1816 ((?)), ale i tak vedly k částečnému převratu roku 1848.


Po roce 1848 si musela šlechta v Rakouské monarchii začít na venkově najímat venkovské obyvatelstvo na práce na polích a statcích apod. za mzdu, protože byla zrušena robota, a tím si mnohý šlechtic musel více uvědomit všeobecná ekonomická pravidla -podobně jako otrokáři v USA nebo v antice, když jim někdo seshora najednou zrušil otrokíářství.


Po roce 1848 v Rakouském císařství začala šlechta hromadně odcházet do šeru dějin, kromě té, která se vetřela i do dějin kapitalismu.


..

..



Mnozí otrokáři v Americe nesli ještě jako křivdu, když jim někdo seshora nařídil propustit jejich otroky, a tím se ukázalo, jak hluboce mají tyto mnohé jinak ctihodné osoby pokřivené charaktery.


Někteří angličtí otrokáři, nebo lovci a prodejci otroků využívali svůj zisk soucitně k bohulibé činnosti na území Anglie apod., a tím nám dnes ukazují, jak byl pro mnoho lidí tehdy svět rozdělen na to, co moje oči vidí, a nato, co moje oči nevidí, a měli bychom se nad tím zamyslet i my, např.v ekologii.


Mnozí lidé byli proti otrokářství, ale jen do té meze, kdy by sami museli propustit i svoje otroky, což by umenšilo pohodlnost jejich životů -a podobně se i my mnohdy dnes chováme v ekologii.


My jsme dnes na tom -nebo se chováme -v mnoha obl.astech života podobně jako.lidumilové .otrokáři, kteří se chovali ke svým otrokům a jejich dětem a rodinám dost slušně a ohleduplně, ale jen do okamžiku, kdy by je úplně museli propustit na svobodu, což by vedlo k úbytku jejich pohodlného života.


My s našimi mnohými protiekologickými zlozvyky jsme na tom podobně, jako otrokáři, kteří o nepřípustnosti svého otrokářství věděli, a přesto se neodhodlali k ráznému činu je najednou propustit, dokud jim to okolnosti tvrdě zvenku nepřinutili.



My se dnes chováme mnohdy stejně blbě a bezohledně jako otrokáři v ekologii, ale za nás si to odnesou hlavně naši potomci, které zatím nevidíme.

..

..

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

18.09.2021 20:42:24dát kritice tipblacksabbath

Mnozí lidé byli proti otrokářství, ale jen do té meze, kdy by sami museli propustit i svoje otroky, což by umenšilo pohodlnost jejich životů -a podobně se i my mnohdy dnes chováme v ekologii.

17.09.2021 22:26:02dát kritice tipJamardi

Na Břeclavsku a Mikulovsku si sedláci vyměňovali syny - ty jo!

Události ve Velkých Pavlovicích z roku 1866 jsou dokladem toho, že na jednu hromadu se rádo......:)

17.09.2021 14:54:34dát kritice tipZeanddrich E.

Díky za návštěvu, i za komentáře :)

..dívám se, že mi odtud někam ..vypadl oddíl ..TGM v Hustopečích

(možná tu tedy neměl dnes být :) )

17.09.2021 09:16:53dát kritice tipEvženie Brambůrková

Zaujala mne myšlenka, že široké lidové vrstvy by svým vládám některé nápady neměly tolerovat. Zejména ty, které jsou v neprospěch lidu.

To bychom tady měli u voleb také zohlednit. I pro ty naše potomky, kteří tu zatím nejsou.

16.09.2021 19:37:55dát kritice tipAlegna

jsou to perly a poslední věta na závěr to dobře uzavírá :)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2022, provozuje Dobrý spolek, pravidla Pickup lines Letní dětský tábor