Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 455 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Příběh lesa
datum / id20.09.2021 / 523988Vytisknout |
autorZbora
kategorieMiniatury, hříčkyDalší dílo autora
zobrazeno330x
počet tipů20
v oblíbených1x
do výběru zařadilPomerančová,
Příběh lesa

 

Ze smrků opadává jehličí…

 

Prší?

zajímá se dvouletý syn

 

Ale ne!

to se jen končí příběh lesa

 

On si ho pamatovat

už nebude

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

14.10.2021 22:31:23dát kritice tipRadovan Jiří Voříšek
redaktor poezie

kůrovec vypil mízu

sucho vodu

a tak aspoň spustili náhradní déšť

 

04.10.2021 18:53:25dát kritice tipkouzelná_květinka

Dokud budeš předávat vzpomínky, bude alespoň ve fantazii... Tak je to bohužel se vším, co nám nějakou i maličkostí přirostlo k srdci...

24.09.2021 13:06:20dát kritice tipPavelK

Užíval jsi krásu lesa, který vysázeli lidé, kteří už nežijí. Ze stromů které vysázíme my se budou těšit lidé až tu nebudeme. Je to krásné. Vím myzí vzpomínky, je to bolestné. Kdoví, třeba stromy vnímají náš příběh...

 

 

21.09.2021 17:59:04dát kritice tipukrytá v máku

Už chápu... Jen jsem si za ta slova nedosadila ten Tvůj konkrétní příběh/vzpomínky. Teď už mi to dává smysl. Jasně, nic není nekonečné (alespoň tady na Zemi) :), ale upřímně doufám, že duše lesů tu bude ještě hooodně dlouho :) a příběhy budou pokračovat a vznikat nové a nové. To bych si moc přála.

21.09.2021 16:02:561 tipů dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Aru, vlastně ano, tenhle rozměr, o kterém píšeš v posledním odstavci, mi v textu uniká. Beru to dost materialisticky, máš pravdu.

21.09.2021 15:54:17dát kritice tipAru

úplně tě chápu, připoměls mi, že jsem měl, už je to řada let teda, co jsem měl oblíbený místa v lese a ty zmizely spolu s těmi stromy, celkově ale do lesa nerad chodím k nám za město, protože tady se absolutně lidi neumí chovat k lesu a taky to tam taky tak vypadá.

mě to přijde, že tam lidi chodí vytřískat ze sebe co nejvíc energie, aniž by hleděli kde jsou, vůbec to nechápu, projít se jen tak v klidu do lesa a nasát atmosféru lesa, absolutně neexistuje, vždyť i ten strom je svým způsobem živá bytost.

dvouleté dítě si to pamatovat nebude, i tak to v něm někde zůstane, zážitky v předskolním věku nejvíc formují člověka do budoucna, já mám třeba hluboký odpor k lékařům, protože jsem k nim v před školou často chodil, už mě tam jen tak někdo nedostane, teda doufám, že už je neuvidím, bylo by to super :D

21.09.2021 15:35:273 tipů dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Děkuju za komentáře. Je pro mě zajímavé, a vlastně překvapivé, jak to vnímáte.

Osobně mám dojem, že jakýkoli příběh může být příběh jen z pohledu člověka, který ho nějak emocionálně prožívá. Les, planeta, vesmír asi těžko vnímají něco jako příběh. A z mého pohledu příběh lesa skončil jeho skácením a odvezením kmenů. Tak jako se skončil příběh betonového plácku, kam jsme chodili jako kluci hrát fotbal a na kterém postavili tenisový kurt. Je to také hřiště jako hřiště, ale příběh tam schází. To, že na místě vykáceného lesa za dalších 50 let možná vyroste nový les (anebo taky z mnoha důvodů možná ne), je sice hezké, ale do mého příběhu už to nezapadá, protože místa, ke kterým jsem měl ve skáceném lese vztah už tam nebudou. Nebudou tam stromy, za kterými jsme hráli hru na schovávanou, nebude tam tmavá cesta, po které jsme chodili k rybníku, ani houpačka, ani obří smrk u kterého jsme postavili domeček. Nebudou tam všechna místa, která mi ale zůstanou v paměti tak, jak si je chci pamatovat, tak jak tvoří můj příběh lesa, který už skončil. Reálně přestal existovat a příběh uměle člověkem vytvořené oplocené holiny je už jiná pohádka. Dvouleté dítě si ale ten příběh pamatovat nebude vůbec. Jakoby se nestal. Společné vzpomínky se konat nebudou. O to přeci jde. Není to příběh lesa, hřiště, vesmíru. Pro mě je to příběh člověka, který se k těm věcem nějak staví. Vůbec mě nanapadlo, že se to dá vidět nějak jinak. Nic přece není nekonečné. Kdyby bylo, mohli bysme v klidu na vše rezignovat a nechat se unášet na vlně všehomíra. Nebo ne?

20.09.2021 23:58:401 tipů dát kritice tipukrytá v máku

Já nevím, jak přesně tuto báseň uchopit. Přemýšlím o ní, o její myšlence...a i když ji čtu po několikáté, stejně se nemůžu dobrat její podstaty. Protože si také myslím, že příběh lesa nekončí (doufám v jeho nekonečný příběh), a tak se s tím závěrem trochu peru... Ale i přesto mě Tvůj minipříběh zaujal :).

20.09.2021 15:24:46dát kritice tipK3

Aru - Kokořínsko.

20.09.2021 15:23:24dát kritice tipvesuvanka

Pěkné :-))) ***

20.09.2021 13:43:07dát kritice tipAru

se smrkem se začalo za Marie Terezie a on sem prostě nepatří, jak píše PavelK, duby, buky, atd.

20.09.2021 11:42:54dát kritice tipK3

Nebude si pamatovt strom, ale les, alespoň doufám, přetrvá.

20.09.2021 08:45:44dát kritice tipNorsko 1

Kdybys nebyl Zbora, dostaneš akorát nulu. Čau

18.09.2021 18:29:47dát kritice tipMarkel

*, jo

17.09.2021 18:39:141 tipů dát kritice tipLuzz

pro mě je ten text trochu zavádějící... příběh lesa opravdu nekončí, jak zmiňuje PavelK... ale zase beru, že všechny ty konce zní v textech tak nějak dojemněji.

17.09.2021 17:49:32dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dobrá pointa, Honzo.

V mini rezonuje melancholie, ozvláštněná pohledem dítěte.

17.09.2021 15:22:582 tipů dát kritice tipPavelK

Třeba jsem jako ten smrk, nehodím se na místo kde jsem. Po mě třeba někdo zasadí odolnější dub nebo buk. Příběh lesa nikdy nekončí...

Pěkná báseň.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor