Hle, praporečník z nebytí mlhy
natáhl brko.
To snad satyr z úponků
se pustil do vína.
Stůl ze dřeva dobrého je už prostřen.
Les zrozpačitěl.

Na jeho penis se pomalu navíjely mdlé týdny
zatímco chtěl koženou bundu.
Nepozorný jak vítr
svrbí mne chodidla a Jana mlčí
tak divoká je.

Světlem rozpůlený dvojlomený topas
kolikrát za den
hřála na klíně pána.
Kdo si tu ještě pamatuje
mých očí hnědý tmel?