Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 455 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Osamělý muž
datum / id18.09.2021 / 524005Vytisknout |
autorPavelK
kategorieHaikuDalší dílo autora
zobrazeno293x
počet tipů3
v oblíbených0x
Osamělý muž

osamělý muž –
vykastrovaná čuba
se vlísává




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

23.09.2021 13:12:201 tipů dát kritice tipPavelK

Kamamura: ta vykastrovaná čuba je naše Pajda, mám ji moc rád. Všechna moje haiku mají reálný předobraz

...leda že bys byl zenový mistr, protože zenoví mistři okázale pohrdají všemi konvencemi, jsou to pannkáči a rebelové japonské kultury (podobně jako taoisté v Číně.

Okázalost a Zen fakt nejde dohromady. Zen je svoboda od konvencí, ale není rebelie. Pankáči ani v uvozovkách to určitě nejsou, právě pro okázalost punku, lpění na protestu. Zmiňuješ taoisty, nadsázka, kterou jsem použil není nepodobna stylu Čuang-C. Hranice literárního žánru jsou konvence. Jedno taoistické přísloví, přesně si je nevybavuji, říká něco v tom smyslu, když se nevymaníme z pravidel ztratíme cestu, když se vymaníme z pravidel budeme ignoranti. Každý literární žánr je živý, musí mít hranice, zároveň nesmí mít hranice.

Nepořádám festival křesťanských haiku. Četl jsem autobiografické vzpomínky Svatopluka Karáska. Za minulého režimu byli křesťané přesvědčeni, že se po pádu režimu znovu zaplní kostely, nestalo se tak, otevřely se hranice (vnitřní i vnější), rozšířila se duchovní nabídka. S láskou vzpomínal na svoji manželku, byla mu v těžkých časech oporou, když neměli kde bydlet, byl v kriminále, byl státní mocí donucen k emigraci. Později měla větší prostor pro sebe projevila hluboký zájem o Buddhismus (byla psycholožka), přiznával, že se s tím těžko smiřoval. Svět je globalizovaný, dochází k setkávání duchovních směrů. Je to proces který trvá desítky let a ještě desítky let trvat bude, je to naše současnost, proto to pořádám. Mám doma např. skvělou knihu Buddhův lotosový květ od Ernsta Schvarze. Cituje v ní Tomáše Akvinského. Mám za to, že autor, který má upřímný zájem o haiku napíše spíš haiku o třeba kostele než o sakurách. Myslím, že napíše haiku o tom s čím se reálně setkává.

"Od lesního obrázku

odcházím

se špinavými koleny.

(Roman Szpuk)

(omlouvám se za překlepy)

23.09.2021 12:54:15dát kritice tipAru

fusko, vím že jsem tím zatíženej, pro mě je to jako rudej hadr na býka, mám s nima pár starých účtů, takže mě dost dráždí tihle lidi a jejich vzorce, ale jasně mlčeti zlato, jak se říká, taky jsem to mohl Kamamurovi napsat soukromě a neplácat tady svoje cancy.

třeba to už příště vyjde

23.09.2021 11:58:46dát kritice tipKamamura

Jinak když to tak po sobě čtu - asi bude dobré zdůraznit, že nemám nic proti tobě, Pavle, vždyť tě vlastně vůbec neznám, píšu pouze o dojmech, které vyvolalo, to, co jsi napsal, jasně, mohl bych napsat "máš to moc pěkné", ale dojem byl tentokrát takovýhle, a věřím, že někde sedí český orientalista, který by moje názory o Japonsku rozmetal precizně odzdrojovanými citacemi, že bych nemohl říci ani popel. Takový je prostě život - sebedokonalejší text má svůj dokonalejší ekvivalent, dokonalost sama jako koncept je diskutabilní, a jak píše Sapkovský ústy trpaslíka Yarpena Zirgina: "Každý někdy narazí na lepšího a okoštuje železo."

Takže závěrem, ať si každý píše, co chce, nemám nic proti české haiku jako takové, ani proti křesťanské haiku (ačkoliv najít křesťanskou haiku z klasického období by byl podle mě oříšek, a nevím na celém světě o nikom, komu by se to povedlo, a ne že by to už různí lidé nezkoušeli), ani proti křesťanství (sám se definuji jako "amatérský religionista", čímž jsem rozesmál ženu ("Co sis to zas vymyslel?!"), ale ač ateista a agnostik, náboženství, pověry a mytologie všemožných kultur mě fascinovaly už od dětství), ani proti čemukoliv. Občas něco v reakci napíšu, ale to je všechno, znovu zdůrazňuji, subjektivní.

Tvorbě a inspiraci zdar, pište cokoli, pokud možno co nejlépe a nejčastěji, co to jde! Jak řekl Gibson - psaní je dovednost, napoprvé nikdo Neuromancera nenapíše!

23.09.2021 11:45:24dát kritice tipfuska

Aru: Prosím, neber to jako útok nebo výtku. Jen ti řeknu, co mně dal tvůj komentář.

Věř mi, že kdybych mohla - lusknutím prstu bych vrátila všechny posvátný háje (se vším, co by to jako metafora mohlo obsahovat - spojení s přírodou, čistej vzduch, ždáný spalovací motory, žádný plasty - i kdyby to znamenalo znovu dobu kamennou-míň lidí). Ale o tom, jak to lidi vymňoukli se bavit nechci. Všeho všudy s tebou souhlasim. Je to na prd.

Píšeš o umění zenu, jak si lidi neuměj ani užít les. Ale pak je v posledním odstavci vidět, jak jsi zatíženej minulostí - obracíš ji na vidličce, jak sousto, co se ti fakt nechce spolknout. Jenže kdyby historie skutečně byla soustem, už je z ní dávno bobek. Kterej svýma ,,živinama" pomůže novýmu životu.

Stalo se fakt hrozně chyb. Nejen na poli víry. V politice, průmyslu, technice a tak dál  ....

Čas se zatím pořád hýbe jenom vpřed. Takže máme teď a až půjdeš spát - bude taky teď.

Znám křesťany, který teď choděj sázet lesy, čistit je, starat se o krmelce. Stejně jako znám agnostiky, krišnovce i lidi - který vůbec neřešej jakoukoliv víru, který dělaj totéž.

... docela mě mrzí ten tvůj poslední odstavec

za a) si fakt nemyslim, že tohle je zrovna to - o čem ten festival je

a za b) bych od tebe čekala trochu víc empatie, když sám tvoříš

23.09.2021 11:37:44dát kritice tipKamamura

fuska - o hraní mimo rytmus mi ani nemluv - v roce 2006 mě vyhodili z irské kapely Marw (dnes už neexistuje), právě proto, že jsem hrál mimo rytmus. Skutečný důvod byl ale ten, že jsem té hudbě fakt nerozuměl, navíc jsem byl zvyklý se učit z videí a nahrávek, hrál jsem vlastně reaktivně podle jiných, nikoliv podle vlastního, vnitřního metronomu, takže jsem byl permanentně o zlomek doby pozadu (angličané tomu říkají "flam"). U nástroje jako housle nebo flétna to tak nevadí, u basy nebo bicích je to katastrofální; ve zkušebně to ještě šlo, protože jsem hrál potichu a nikdo mě stejně neposlouchal, ale pak jsme hráli v nějaké hospodě, a tam jsem všechny úplně rozhodil, výsledkem byla kakofonie a totální katastrofa, já jsem si toho byl samozřejmě vědom, co dělám, ale nedokázal jsem to na místě změnit, v hospodě jsem sám sebe navíc pořádně neslyšel, což mě nikdy nenapadlo, že bude problém, z kapely jsem odešel hned na to sám od sebe, a měl jsem z toho takové PTSD, že jsem baskytaru i zbrusu nové kombo daroval kámošovi a na basu jsem od té doby ani nesáhl. Ještě dnes mě je z toho blbě, když si na to vzpomenu - takže když jsi "občas mimo rytmus" mezi ambiciozními muzikanty - tak máš pak z ostudy kabát.

23.09.2021 11:30:35dát kritice tipKamamura

fuska - proti interkulturnímu dialogu samozřejmě nic nemám a mít nemůžu - třeba jódlující japonec Takeo je naprosto dokonalý a mám pro něj jen nehynoucí obdiv. (Nevím, samozřejmě, jak se na něj dívají Tyroláci, ale myslím, že reakce musí být pozitivní). 

Jenže Takeo fakt jódlovat umí, má perfektní hlas, a nedivil bych se, kdyby na tom nechal dny a měsíce tréninku - Japonci jsou už takoví. Zatímco když si přečteš třeba jen místní "haiku", tak je dojem takový, že si lidé tento žánr volí jen kvůli zdánlivé nenáročnosti.

Třeba nedávno jsem tu četl něco jako "Dívám se z nemocničního okna na budovu patologie" - snad jako černý humor, nebo co, ale když si to člověk představí v kontextu japonské kultury,  tak to je ekvivalent ukolébavky pro evropské děti, ve které se zpívá o uřezaných hlavičkách a nožičkách - prostě kulturní šok. Japonci, kteří se úzkostlivě vyhýbají přímému hovoru o smrti, a to natolik, že v hotelích nejsou pokoje s číslem čtyři, protože čtyři se řekne "shi", což zní podobně jako smrt - "shin", kteří dbají na to, aby v restauraci nezabodli hůlky do rýže protože tak se obětuje jídlo zemřelým, a jejichž nejsprostší nadávka není ani přirovnání k nějakému zvířeti nebo obdoba amerického "fuck you!", ale prosté "Shinde!", což znamená "Chcípni!" - to je skutečně to nejhorší, co můžeš japonci říci, a když to uděláš, znamená to většinou nezhojitelné, otevřené nepřátelství. 

"Haiku" o pozorování patologického ústavu nebo márnice z okna nemocnice prostě jako haiku nepřichází v úvahu - ledaže bys byl zenový mistr, protože zenoví mistřo okázale pohrdají všemi konvencemi, jsou to pannkáči a rebelové japonské kultury (podobně jako taoisté v Číně), a proto mohl zenový mistr a klasik Moriya Senan napsat haiku (necituji přesně, volný rychlopřeklad anglického překladu japonského originálu): "Až umřu, pohřběte mě pod krčmou / když budu mít štěstí / nebudou těsnit sudy."

Ale třeba takový Matsuo Bašó, což je snad úplně nejslavnější autor haiku, kterého by měl mít načteného opravdu každý, kdo se o haiku pokouší, už ve své předsmrtné básni opisuje smrt obrazem snů, co se rozutíkají po strništi:

"Nemoc na cestě.

Sám se ztracenými sny

Zimní strniště."

(Opět pouze můj rychlopřeklad anglického překladu japonské verze).

Už vidíš ten problém? Většina v Čechách publikovaných haiku jsou překlady z anglických nebo jiných překladů. Překlady překladů! To je jako odvar z odvaru z cibule. Kolik původní chuti v něm tak může zůstat - zvlášť když se vezme fakt malá cibule, a pořádný krajáč vody, aby zbylo na všechny?

Co se čuby týče - "čubčí synu" jako nadávku zpopularizoval Karel May v knihách o "Kara ben Nemsím", čili blízkovýchodní verzi Old Shatterhanda. Jako dítě jsem to nahltal, takže čuby v literatuře jsou pro mě nadávkami - jako pro každého, kdo to četl. A tady máme čubu spojenou s osamnělým mužem pomlčkou - tudíž budeš mít vždy signifikatní část čtenářstva, která bude onu pomlčku vnímat jako rovnítko. 

Pokud jsme ve sporu, asi to nerozsoudíme, ale navrhuji experiment - focus groupu o nejméně stovce respondentů (každému dortík nebo zákusek a kafe zdarma, aby měli motivaci), odrecitovat nebo nechat přečíst Pavlovu "haiku", a zeptat se jich na dojem:

a) Odlehčená oslava přítomného okamžiku vnímaného vědomím osvobozeným od kalu mundánních emocí jako je zášť nebo láska, chtění či odpor

b) Temný, zastřený výpad vůči někomu koho autor nemá rád

c) Variace na přísloví "Pes je nejlepší přítel člověka"

d) Kynologický rébus.

Vsadím přiměřený obnos na domněnku, že variantu a) zaškrtne naprosto nejmenší část respondentů. 

23.09.2021 10:58:20dát kritice tipfuska

Víš jak ... hraješ pro radost. No a co, že jsi občas mimo rytmus?

23.09.2021 10:50:12dát kritice tipfuska

Kamamuro: Omlouvám se, ale - ,,z básně cítím antipatii vůči někomu, kdo sice zvolil samotu, ale přesto se k někomu má potřebu lísat (rozpor mezi předsevzetím a povahou)" mi pořád nedává smysl. Jediný kdo si tu zvolil samotu je muž, ten se ale nemá potřebu lísat. Vlísává se čuba do jeho samoty. S předsevzetím to tedy nemá co dělat.

Můj ex (Syřan) mě aktivně učil arabsky a jedna z opravdu nejsilnějších urážek je ,,ty zvíře" (ja hejwani -أنت حيوان) - to jen okrajově k arabskýmu nadávání. O faktu, že vnímají psy a prasata jako nečistá zvířata asi mluvit nemusim. Plus nevim, jakou to má souvislost.

Sémantický šum.

S tím, že haiku v češtině je komplikovaná záležitost souhlasím. Cultural appropriation vs cultural appreciation. Široký téma .. Jako když si rodilej Pražák hraje v kimonu s katanou. Záleží - z jakýho úhlu na něj koukáš. Neni poezie taky forma umění - jako třeba hraní na tonbak?

 

 

 

 

 

23.09.2021 07:22:09dát kritice tipAru

čéče Kamamuro, normálně zase tesat do kamene každý tvoje slovo, tady už si nikdo nevzpomene, že haiku byla výlučná doména Japonců, než tak začali psát všichni a všude a že takříkajíc zen a haiku jedno jsou, že je to o stavu mysli, místo toho tu vznikají takové zrůdnosti jako křesťanské haiku a podobný věci.

jak už jsem jinde psal, vždycky si představím takového jedince, jak sedí někde na vysoké skále uprostřed přírody, u sebe má čajový servis na malém dřevěném stolečku a naproti může vidět, jak ohromný vodopád padá dolů, kde lze tušit jezero a pak v příhodný okamžik po čase stráveném ve vnitřním tichu a v harmonii s místem, kde je, vezme list papíru a napíše báseň.

nechápu, jak lidi si můžou myslet, že píšou haiku, když nedokážou zklidnit mysl ani v našich lesích, kde se prohánějí šílení cyklisti, nebo běžci se sluchátky, pořádají se vytrvalostní běhy a jiný nesmysly, v podstatě jsem neviděl skoro nikoho, kdo by šel do lesa obdivovat se lesním bytostem a samotnému majestátu lesa a snažil se uvést do harmonie a klidu s tím místem, v tom čase, kde zrovna je, jestli jsem na Písmáku viděl jedno haiku, tak je to hodně.

jo ten křesťanský festival oslavující to, že byla lidem v ranné středověku vnucena cizí víra, protože křesťani jsou tolerantní a plní lásky a vůbec ostatním, kteří věří v něco jiného neříkají hanlivě pohani a vůbec se tu nelikvidovali posvátné háje a posvátná a uctívaná místa dávno před příchodem křesťanů, tak tam tohle zapadne

23.09.2021 00:26:301 tipů dát kritice tipKamamura

PavelIK - trochu jsem se zdžel, ale zde je moje odpověď - z básně cítím antipatii vůči někomu, kdo sice zvolil samotu, ale přesto se k někomu má potřebu lísat (rozpor mezi předsevzetím a povahou), navíc "čuba" je rodu ženského, a například v arabském světě znamená takové označení pro člověka smrtelnou urážku, "vykastrovaná čuba" urážku, plus flek, re, tuti, boty i kalhoty. "Vlísávání" má jednoznačně negativní konotace. 

Proto tvrdím, že to v žádném případě není haiku - a nemyslím teď fakt, že haiku v češtině sama o sobě je problematická záležitost (s výrazem "tři řádky poezie volně inspirované japonskými haiku" bych problém neměl). Nicméně klasická haiku (kterou je nutno IMO respektovat, když už si to slovo od Japonců půjčujeme), je bytostně spjatá se zenovým buddhismem - většinou vyjadřuje jednak momentální hnutí mysli, často ovlivněné přírodou nebo střídáním ročních období (podobné téma je skoro povinností; zde chybí), navíc je ideálem zenu oproštění se od silných emocí a nahlédnutí "iluzornosti" světa, zatímco tvoje báseň se v (negativních) emocích přímo "rochňá". Není tedy "zenová", a proto nemůže být v tradičním slova smyslu haiku. Navíc zcela chybí "kirei" - "řezací", přelomové slovo, uvozující kontrapunkt (zpravidla v závěru) vůči nosnému tématu. 

Jsem si ale jist, že Japonec by ti nikdy neřekl, že to není haiku (Japonci se úzkostlivě snaží vyhnout přímé kritice ostatních, aby jim nezpůsobili "ztrátu tváře", což by mohlo vést ke konfliktu, v kontextu japonských hystorických zvyklostí často s fatálními následky). Proto by Japonec pravděpodobně buď dělal že nerozumí, nebo by řekl, že je to "zajímavé", rozhodně by se nervózně usmál (tak v asijských kulturách zakrývají rozpaky), a pak by se asi omluvil, že má něco neodkladného na práci. 

Na křesťanském festivalu haiku v Čechách to asi ale můžeš s klidem přednést. ;-)

22.09.2021 15:42:59dát kritice tipfuska

 

mám v hlavě mušinec:

napadlo mě k tomu, že jako bytosti hodnotící zaujímáme různé polohy (jeden můj kamarád tvrdí, že nejvíc sexy věc na světě jsou vědomosti; tak se děvče, co mu nadbíhalo - rozhodlo, že se alespoň pokusí ... a tak se potopilo do knih)

potom se říká, že už jen z postoje a neverbální komunikace vyvozujeme úsudky (což tady nelze - stát rovně, nehrbit se a hýbat se se zdviženou bradou) - tak tu hodnotíme podle jiných vzorců ...

 

 

knížka na hlavě -

modlí se k osmóze

perfektní póza

 

 

panta rhei

22.09.2021 13:03:011 tipů dát kritice tipPavelK

Fuska: Četl jsem, že ve staré číně byl každý znak dvouslabičným slovem které bylo zároveň podstatným jménem i slovesem. Teď jsem se podíval na svůj hrnek s kafem u klávesnice. Není statický plyne, vše plyne. Význam biodiverzity. Možná je i něco jako vnitřní biodiverzita, nemusí být totožná jen se vzdělaností, protože ne včechny kultury kladou důraz na myšlení. V tolik populárním Zenu se např. někdy přirovnávají myšlenky k obtížnému hmyzu. Odlišné uchopení reality. Než jsem přišel sem, došel jsem k tomu, že poezie není ve slovech, je jak píšeš, mezi nimi a za nimi. V komentářích u děl vnímám, že spousta jiných čtenářů vnímá poezii odlišně, respektuji je. mnohdy jsou sečtělejší než já. Proto jsem si v komentářích našel polohu, která říká, tak to vidím, ne to je dobrá nebo špatná báseň. Když jsem dílo vkládal, vůbec mne nenapadlo, že by na někoho výběr slov mohl působit antisimpaticky, proto jsem kamamurův komentář vůbec nechápal, až po přečtení Gořiného mi to docvalo co asi chtěl říct. Ale je to v pořádku. Nechtěl jsem aby to bylo hezké dílo, ale dílo, které jde na dřeň. Nechtěl jsem dělat pop, spíš underground na druhou stranu bych se zároveň nerad dostal do polohy, aby to byla pouze  z nouze ctnost.

(technická: už jsem opravil asi dvacet překlepů, ještě se mi nerozlepili úplně oči po noční, kdyby něco bylo nesrozumitelné)

21.09.2021 20:25:101 tipů dát kritice tipfuska

PavelK: :) To je ono. I v běžnym hovoru ti každej jeden poskládá větu jinak. Nuance významů. (Lidské jazyky - v každém je stavba věty trochu jiná, odlišná, používají se jiná spojení - proto je tak přesné rčení: Kolik jazyků umíš, ...) 

Mámy a další blízcí nás učí mluvit. Vidíme trávu, že je zelená - víme jak voní, že dokáže řezat. A pro všechno to - máme slova. Slova dokážou probudit emoce.

Mě baví nahlížet mezi spojení a za ně.

Někde jsem narazila na rozhovor s kritikem (nevím jméno) a zaujala mne tam jeho věta: ,,u autora mě zajímá především - jaký je člověk, potom až dílo samotné" - není to přesně ono? Myslím, že tak nějak podvědomě (ač třeba necheme) vytváříme škatulky. Je snazší si něco někam zařadit - pod nějakou nálepku - která má pro nás samotné takový a onaký význam. Z toho pak pramení spousta nepochopení (nenávisti - v horším případě) nebo naopak.

Nevím, zda přesně chápu spojení ,,kumulovaná antipatie" ve vztahu k obsahu tvého haiku. Nejde mi to do hlavy. 

21.09.2021 19:47:16dát kritice tipPavelK

Fuska: Děkuji za pěkný komentář. Většina mých básní vznikla nevědomě. V meditaci, když chudý na duchu sedím na zahradě a ucucávám desítku. Přilétne báseň, žádnou netvořím, od někud přilétne. Jen ji většinou sem tam přtesnu. Možná je to dar od Boha, možná ne. U haiku mi vždy jde v prvé řadě o obraz. V tomhle obraze je v obou zničena jejich přirozenost, to je spojuje. Rozhodl jsem se text vložit tak, jak byl darován. Pokud se čtenář dokáže oprostit od svých citovách obsahů, jež do slov vkládá uvidí prostě jen ten obraz. Nepřemýšlel jsem o tom, můj táta, když ještě žil používal slovo čuba běžně a nemyslel to nikdy nijak hanlivě, nikdy by neřekl fena, nepřemýšlel jsem o tom, ale slovo fena by mi tam nesedělo. I já mám rád v poezii kontrast. Byl jsem zvědavý na komentáře. První se týkal mého vztahu ke křesťanství. Na tomhle příkladu se dá ukazat, že slova jsou jen slova a že každý v nich může vidět jiný obsah.

21.09.2021 18:15:221 tipů dát kritice tipfuska

Působivé. Kontrastní. 

Muž je osamělý (z vlastní vůle?... usuzuji podle vlísávání), vykastrovaná čuba (bylo jí odebráno - bez vlastní vůle). K tomu (a nic proti pojmenování samice psa čubou) na mě působí - právě slovo čuba - tak nějak živočišně, naléhavě... až hanlivě.(Teď nedávno jsem potkala na výloze vinárny nápis: ,,Martino, ty ČUPKO, peníze do pátku 2500,- Milan".

Protiklady touhy. Tak na mne působí. 

19.09.2021 07:19:46dát kritice tipPavelK

harpazein:možná máš pravdu.

Dík.

19.09.2021 07:18:281 tipů dát kritice tipPavelK

Gora: Slova jsou jem slova, lidé jim dávají obsahy. Asi na Tebe třetí verš působí podobně jako na Kamamuru antipaticky. Až s Tvým komentářem jsem pochopil ten jeho. Já výraz vlísává vnímám spíš sentimentálně. Větší problém jsem měl se slovem vykastrovaná, ale je tam důležité pro vazbu.

Díky za upřímnost.

18.09.2021 21:37:17dát kritice tipharpazein

podle mě je to úplně naopak

18.09.2021 20:56:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Pavle, docela zvláštní dílko, tedy nejen třetí verš... asi tuším, cos chtěl vyjádřit, ale podle mne takhle, těmito slovy to bohužel není šťastné vyjádření myšlenky/popisu situace...

18.09.2021 13:21:48dát kritice tipKamamura

Odpovím, musím teď ale na lekci na tonbak, můj učitel je drahý a náročný, omlouvám se. 

18.09.2021 13:16:18dát kritice tipPavelK

kamamura: Sám jsi přece napsal toto: Buddhismů existuje mnoho škol a směrů, stejně tak, jako je tomu v křesťanství.  Existuje i termín Věčná filozofie. Názor, že všechny velké duchovní směry mají tentýž základ. Největší vliv na mě měl Alan Watts, původně protestantský kazatel, později uznávaný vykladač a propagátor především Zenu, ale i Taoismu a Hinduismu. Ve svém vrcholném díle Svrchovaná totožnost napsal " mohl bych být klidně znovu křesťanským kazatelem." Ale i další Wilhelm, Jung, Makoň...

Ještě jsi mi neodpověděl na tu kumulovanou antipatii.

18.09.2021 12:46:14dát kritice tipKamamura

Komentář jsem smazal, promiň, protože není možné je opravovat. Snažil jsem se doiterovat k co nejpřesnější formulaci. No, pořádáš přece nějaký festival "křesťanských haiku", ne? Nebo jsem četl špatně, a spletl jsem si tě z někým?

 

18.09.2021 12:06:42dát kritice tipPavelK

Reagoval jsem na komentář, který si smazal.  Proč myslíš, že jsem křesťan? Co je to kumulovaná antipatie?

18.09.2021 12:04:12dát kritice tipPavelK

Možná to haiku není. V mých dílech jsou temné vibrace. Dík.

18.09.2021 12:04:02dát kritice tipKamamura

Vnímám z toho takové jakoby temné vibrace. Ať už je to cokoliv, haiku to rozhodně není. Připadá mi to (subjektivně, samozřejmě), že na křesťana je v tobě až překvapivé množství ... kumulované antipatie, můj rozmilý literární příteli. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor