Až přestaneme...

Až přestaneme spřádat sítě

jen se budeme zrcadlit

jako Měsíc na vodní hladině

pak se v nás rozezní

krásná hudba v durové tónině

Až přestaneme soudit druhé podle sebe

pak si teprve nebudeme muset klást otázku:

"Proč jsem na své cestě potkala právě Tebe?"

Až přestaneme hledat krásu a štěstí

všude kolem- jen ne v sobě

pak ucítíme úlevu a spásu v této době

která se nám zdá

jakoby byla zahalena do černého pláště

kapsy plné smutnu, beznaděje a záště

Avšak přesto tomu tak není!

To naše oči jsou zaslepeny

To naše uši neslyší andělské hlasy uvnitř nás

Prostě! Co si zasejeme- vyklíčí

pak přijde doba sklizně zas!