Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 455 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

TD. Ennike
datum / id19.09.2021 / 524028Vytisknout |
autorAru
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno162x
počet tipů10
v oblíbených0x
TD. Ennike

Ennike žila v Dánsku, ale nebylo to Dánsko z našeho světa, i když bylo velmi podobné...

 

Ennike byla drobná dívka, působící křehkým dojmem. Chodila nerada ven, protože se jí cizí muži často vnucovali svojí přítomností. Bydlela na okraji Københavnu v podnájmu v činžáku, který už něco pamatoval, ačkoli bylo zavedeno ústřední topení, byt byl stále vybaven krbem. Ennike z něho měla radost, když přišla do bytu s majiteli. Byl to postarší pár, který se stěhoval do domku na venkov a do bytu ve městě hledali nájemníka. Nechtěli moc a Ennike neváhala, zvlášť když uviděla krb. Maminka ji vždycky říkala, že krb je srdcem domu a klíčem k rodinnému štěstí. Tehdy to Ennike nechápala, až teď když byla v hlavním městě na studiích si to vybavila při pohledu na krb. Majitelé se ji za to skoro omlouvali, protože moderní domy se staví bez takových zbytečností. Byl to přežitek starých časů na které nechtěl nikdo vzpomínat. Ve školách se některé události učili jinak, než jak ji vyprávěli prarodiče. Jednou se Ennike ptala paní učitelky, jak je možné, že se učí jinak, než co slyšela od dědečka, učitelka se jí jen vysmála, starým se prý vzpomínky pletou dohromady a beztak neví co zažili. Ennike se už nikdy nezeptala, tušila, že z takových otázek plynou problémy. V bytě s krbem, který ji tak připomínal domov, probouzeli se i ty jiné vzpomínky od babičky a dědečka, byly tak živé, zatímco učení ve škole suchopárné a nudné. Rozpor byl cítit příliš silně. Ennike cítila tíživý tlak na hrudi, než usnula při probírání se vzpomínek.

 

Po škole si vzala pár polínek ze sklepa, zatopila v krbu a svalila se do křesla, které měla vedle. Na malém stolečku, trochu se viklal, měla čajík. Na sobě položený malý notebook. Internet považovala za bezpečné místo k povídání si. Seznámila se s Nåjsonem, bydlel někde ve Švédsku a byl starší než Ennike, ne o moc, ale pracoval. Neměl příliš dobré známky a rodiče mu nechtěli platit další studia v některém městě na jihu. Po večerech si povídal s Ennike. Snad podobný humor, nebo to že byli tak mladí je spojovalo dohromady. Ennike dobře studovala, na nic se hlavně neptala. V očích učitelů byla bezproblémová žačka. Občas přimhouřili oko, nad známkou na rozhraní pro tu lepší. Škola ji nijak nenaplňovala, přesto že ji učení šlo samo do hlavy. Když byla sama a přemýšlela co bude dělat po škole, žádná představa ji nenaplňovala nadšením. Těšila se na večer, kdy si bude psát s Nåjsonem a vedle ní budou hořet polínka v krbu. Cítila klid, dívala se do plamenů, budoucnost v hlavním městě vypadala příliš mlhavě a škaredě. Ennike přemýšlela proč by se měla zahrabat někde v kanceláři a tam strávit většinu života, taková představa byla pro ni v bytě s krbem čím dál nesnesitelnější. Někde daleko na severu se na večer s ní těšil i Nåjson, až si po celodenní práci sedne sice k trochu staršímu, ale pořád dostatečnému počítači a uvidí pár řádků od Ennike.

 

To byla zima. Na vánoce se Ennike nemohla dostat domů, byla kalamita. Zůstala v bytě sama. Psala si s Nåjsonem, tehdy je to napadlo poprvé, ale zahnali nápad jako příliš bláznivý. Ve světě dospělých takové představy se neměnily ve skutečnost. Přišlo jim přitom zároveň na mysl, že by Ennike odjela za ním a polární září na sever a žili spolu. Možná že už tehdy se mezi nimi rozvinulo pouto, které nikdo nedokázal přetnout. Občas ji napsal o polární záři, dlouhých nocích, či dnech. Psal o tom jako o mazání másla na chleba, pro něho běžný koloběh. Pro ni naprosto fascinující. Někde hluboko Nåjson cítil, že jsou to pro Ennike věci naprosto úžasné. Nechal ji ptát se. Ušetřil si na foťák. Internet byl sice plný podobných fotek, ale pro ni měly zvláštní kouzlo, byly jenom od něho. Nikdy je nemazala, ale ukládala si je.

 

Začátkem jara napsala Ennike do deníčku, kéž by toto jaro nikdy neskončilo. Škola ji přestala ze dne na den zajímat, na obloze se hnaly mraky a ukazovaly novou jarní oblohu. Byla pevně rozhodnuta, že odejde za Nåjsonem. Překvapilo ho, když četl zprávu od Ennike, myslel si, že zůstane na jihu navždy a zapomene, nebo že napíše jednou za půl roku, až dostuduje a bude si žít život bez něho. Našetřené peníze se jí hodily, chtěla dojet až za ním autobusy, ale Nåjson navrhnul jiné řešení. Po dědečkovi měl loď, kterou mu odkázal, bydlel ve vesnici, která byla v jednom z mnoha norských fjordů. Chtěl plout podél pobřeží a vyzvednout ji na jejich tajném místě, na kterém se shodli po večeru dopisování, ráno nešla do školy. Ennike byla nadšená, přišel ji nápad od Nåjsona nesmírně romantický s dobrodružstvím navrch, představovala si jaké to bude. Nåjson jako kluk vyrážel s dědečkem na moře kdy to bylo možné. S Ennike si vzpomněl, že moře pro něj znamenalo svobodu pro kterou se po škole vzdal. Kvůli práci v horách nezbýval čas na loď, ale rostl v něm pocit stísněnosti, moře bylo velmi vzdálené. Rodičům napsala krátce před odjezdem, část cesty musela urazit sama. Nåjson opustil práci, byl rozhodnut pracovat jako jeho dědeček na moři.

 

Jednou si Ennike vzpomene na tento den a bude se do něj chtít vrátit. Nepochybovala, že na ni bude čekat, cestu autobusem nevnímala, myslela jen na něho. Blížilo se léto, jejich léto. Ubíjející hodiny jízdy s nedočkavostí a přestupy byly cestou Ennike za ním. Nåjson objevoval ztracenou radost po moři, které bylo tak klidné. Setkání skončilo v objetí, skočila mu do náruče, čas se kolem nich zastavil, poté byla trochu v rozpacích z náhle uvolněných emocí. Přestali se znát z fotek a dopisování. Ennike seděla v jejich lodi, pluli na místo, které bylo bodem na mapě, jeho bodem. Nåjson cítil hmatatelný smysl života po práci ve které se nikdy necítil dobře. Konečně byli spolu a začínal jim nový život s prodlužujícími se dny. Ennike se smála, že neuvidí polární záři.

 

***

 

Byl šedivý den plný nízko položených mraků, zima už o sobě dávala vědět zkřehlými prsty v kterých Ennike držela poslední květiny pokryté smutkem tohoto roku, někde v údolích se roztahovaly mlhy a Ennike věděla, že se musí postarat o nový život, který ji rostl pod srdcem, když ji našli na břehu po bouři. Nåjsona si vzalo moře.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.10.2021 10:19:551 tipů dát kritice tipJamardi

Znala jsem jednu studentku, která byla hodně dobrá na jazyky a dokázala vyhrávat soutěže hned ve dvou z nich. Učila se též švédštinu, říkala, že chce v budoucnosti žít ve Švédsku. Ale to bylo už před více než dvaceti lety.

01.10.2021 16:11:46dát kritice tipAru

to je jiný příběh, jedině v pokračování

01.10.2021 11:59:35dát kritice tipKytiii

To beru, pak se ale spíše nabízí a coby čtenáře by mě více zajímalo, jak a proč k nehodě došlo a jak si s tím vykořeněná Ennike v cizí zemi po tragédii poradila..

01.10.2021 07:40:56dát kritice tipAru

příběhu předchazí báseň, kde je konec napsaný, tudíž konec nemohl být napsán jinak. Enniké sama chtěla být napsána, jak už jsem tady psal. zvolená úsporná forma je zvolena schválně. umřel, protože je zastihla bouře na moři, ji našli na břehu, ona přežila, on ne. bylo plno vdov po rybářích, ne každý se vrátil, když je chytla bouře

01.10.2021 04:46:55dát kritice tipKytiii

Příběh je jaký je... čekala jsem možná nějaké probuzení do reality, že si třeba v romantickém opojení neuvědomila, jak může být polární noc dlouhá a frustrující... nechat chudáka umřít na moři a ji nechat s outěžkem se příliš prvoplánovitě nabízí s cílem ze čtenáře vymáčknout slzy i z paty...

Nelíbí se mi špatná gramatika, chybějící čárky ve větách a některé věty, které úplně nedávají smysl nebo jsou zbytečně řušivé zvoleným špatným stylistickým obratem nebo slovem v chybném pádě. 

21.09.2021 21:31:11dát kritice tipAru

díky moc Evži ;)

21.09.2021 21:27:52dát kritice tipEvženie Brambůrková

Krásný příběh.

20.09.2021 12:37:06dát kritice tipAru

tragickým závěrem jsem se musel řídit od začátku, jelikož už tu je básnička o Ennike a ta chtěla být napsána obšírněji.

pro "ji, jí", nemám cit, už to nechám tak, ostatně mě ve škole jedničky nepršely na hlavu, ale chápu, že pro někoho to může být problém

20.09.2021 12:30:12dát kritice tipJanina6

Pěkný příběh. Ten tragický konec se bohužel dal očekávat, když se to všechno vyvíjelo tak úžasně... Některé formulace mi nezněly úplně dobře, třeba "cítil hmatatelný smysl života po práci", chyby v ji - jí (maminka ji říkala, majitelé se ji omlouvali atd.), ale nebudu tě s tím otravovat, kdybys chtěl, určitě bys to dokázal opravit sám.

19.09.2021 20:58:301 tipů dát kritice tipAru

díky, pro mě samotného to bylo vysilující, konec mě rval na kusy, kdy jsem si dával po každé větě pauzu, proto je to taky takové useknuté

19.09.2021 20:55:251 tipů dát kritice tipBenetka

Krásné.

Kdybych toho byl schopen pak bych psal nějak takto...

19.09.2021 13:16:17dát kritice tipAru

díky bixley, každý příběh není úplně šťastný, ostatně známe to sami, záleží na Ennike, jak se s tím popere, vždyť čeká cvrčka :)

19.09.2021 13:13:56dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Taky se mi příběh moc líbil. I když skončil smutně.

19.09.2021 12:16:21dát kritice tipAru

Alegno, konec byl daný, Ennike se objevila už před tím v jedné básničce a "chtěla být napsána"

díky ;)

19.09.2021 12:14:42dát kritice tipAru

iví díky, pátý byl nejhorší ho napsat

19.09.2021 12:12:31dát kritice tipAru

děkuju Kelvine

19.09.2021 12:12:21dát kritice tipAlegna

pro mě trochu dlouhé, asi by se něco dalo ještě vypilovat, ale příběh je krásný a má smutný konec, i když je v něm nový začátek

19.09.2021 10:19:31dát kritice tipblacksabbath

Aru.....tysmidal.....takové krásné to je.....smutněkrásné.....až mám husí kůži......!!!!!

19.09.2021 10:05:03dát kritice tipKelvin

Dobře, že jsi ten hrubý komentář smazal, Aru. Radí ti s těmi pády úmyslně špatně. Nenech se nachytat.

Podle mě je tvoje povídka moc povedená.

19.09.2021 09:58:36dát kritice tipAru

děkuju dievča

19.09.2021 09:54:05dát kritice tipAru

tak za prvé Majaksi, tvůj hrubý komentář mažu, za druhé na mě si svoje mindráky a zlost vylévat nebudeš

19.09.2021 09:14:47dát kritice tipdievča z lesa

smutné a krásne*



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor