Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 455 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Tajemství věčného štěstí
datum / id19.09.2021 / 524053Vytisknout |
autorOzzozorba
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno64x
počet tipů1
v oblíbených0x
Tajemství věčného štěstí

Sehnal jsem si brigádu jako malíř. Měl jsem vymalovat okrovou barvou veganskou restauraci. Když jsem ji maloval, otevřenými dveřmi do místnosti proudil čerstvý vzduch. Dovnitř vstoupil starší bezdomovec, kterého jsem znal. Živil se tím, že prodával na ulici staré knihy. Od státu nikdy nic nechtěl a pomoc v hmotné nouzi odmítal. Pozdravili jsme se a on si sedl na prázdnou židli. Nabídl mi „Dva divochy“ od Thompsona Setona a „Petrolejového prince“ od Karla Maye. Tentokráte jsem nic nekoupil. Obě jsem četl.

„Nevadí, příště seženu další,“ řekl a znovu se usmál. Okrová barva mi kapala na podlahu, na hlavu i do očí. Buď jsem měl špatný váleček nebo jsem to neuměl. Spíše to druhé.

„Jak to děláš Petře, že jsi neustále v pohodové náladě?“ Zeptal jsem se bezdomovce.

Nic nedělám, co bych dělal, prostě jsem šťastný.“ Řekl Petr, ušklíbl se a pokračoval. „Peníze a strach jsem nikdy neměl. Nemám kde spát, nemám co jíst, nemám ani zuby, ale jsem šťastný.“

Ale jaké je tvé kouzlo? Odkud čerpáš sílu? Nedal jsem se odbýt.

„Tajemství mého štěstí a radosti ti mohu prozradit, ale pod jednou podmínkou. Nesmíš to nikomu sdělit. Ani své ženě.“

Souhlasil jsem.

Petr vstal a pokynul, abych si sedl na židli. Řekl ať zavřu oči. Očekával jsem, že mi sladké tajemství prozradí do ouška. Chvíli se nic nedělo, slyšel jsem, jak poodešel. Pak se vrátil a vylil mi kýbl barvy na hlavu a odešel pryč.

Zafungovalo TO. Tedy ne hned, ale postupně. Nejprve jsem byl ošklivě naštvaný a cítil, že mě Petr podvedl. Že se mi pomstil za to, že jsem si od něj nic nekoupil. Ale později když jsem se sprchoval, jsem začal vnímat příjemné vibrace. Barva odtékala do výtoku a něco se vytrácelo z mého nitra. Příjemný pocit sílil, a když jsem se utíral ručníkem tak jsem se hlasitě rozesmál. Od té doby jsem se přestal bát. Že přijdu o práci, že se stane to a ono, že …. Moje žena okamžitě poznala změnu a ptala se co se mnou je? Jak to že mám neustále tak dobrou náladu? Dokonce mne podezírala, že beru drogy.

Slíbil jsem, že tajemství věčné radosti a štěstí nikomu neprozradím a tak jsem jej nikomu ani své ženě nevyzradil a možná že tajemství někomu sdělím, ale pod jednou podmínkou. Už se těším.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

21.09.2021 08:11:04dát kritice tipOzzozorba

Může být otázkou vkusu. Někdo má některé barvy raději než jiné. 

20.09.2021 12:23:04dát kritice tipMajaks

Tak jo. Nechat se polit barvou, dobre, beru. Zalezi na odstinu?

20.09.2021 00:56:151 tipů dát kritice tipOzzozorba

Ale to bych neměl příběh (nechávat si jej pro sebe) :)

19.09.2021 21:02:08dát kritice tipAru

teď jsi to ale zrovna vyzradil :))



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor